O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30082/mid_o-psani-memoary-o-remesle-3BS-30082.jpeg
4
908
908
Tato kniha není autobiografie. Je to spíš jakési curriculum vitae – můj pokus naznačit, jak byl zformován jeden spisovatel. Ne to, jak byl jeden spisovatel stvořen, nevěřím tomu, že je vůbec možné stvořit spisovatele, ať už podmínkami nebo vlastní vůlí (i když jsem tomu kdysi věřil). Všechno potřebné vybavení už je v nás, když jsme odesláni na svět. Ale v žádném případě to není neobvyklé vybavení, jsem přesvědčen, že spousta lidí má aspoň nějaké spisovatelské či vypravěčské nadání a toto nadání je možné posílit a vybrousit. Kdybych tomu nevěřil, bylo by psaní této knihy ztrátou času. – Stephen King... celý text
Literatura světová Literatura naučná O literatuře
Vydáno: 2002 , Beta-DobrovskýOriginální název:
On Writing: A Memoir of the Craft, 2000
více info...
Přidat komentář
Rady obsažené v knize nejsou špatné, ale je třeba si uvědomit, že každý člověk je jiný a v USA fungují věci poněkud jinak než v ČR. Beru tuto knihu spíš jako osvětlení toho, jakým stylem pan King tvoří. :-)
První polovina mě nadchla. Ale jelikož se neplánuji stát spisovatelkou, duhou půli vidím jako slabší. Líbila se mi Kingova motivace, myšlenky, názory, zkušnosti a začátky, ale popis jazyka, tvoření příběhů jako takových a systém samotného psaní bych spíš doporučila tvořivějším povahám. Hodně štěstí všem začínajícím spisovatelům! Po přečtení téhle knížky už to musí jít samo! :)
K této knize se velmi ráda vracím a četla jsem ji už opravdu hodněkrát. Je to dokonalé propojení "něčehojakoživotopisu" se zkušenostmi se psaním. Vypráví o svých začátcích, pak chvilku vyoráví, jk navodit správnou atmosféru na psaní, pak dává konkrétní příklady... Prostě žádné suché popisy nebo stylistická cvičení, jak by se už z názvu a zaměření knihy mohlo zdát. Čte se to jedním dechem a zapůsobí to, i když člověk nemá v úmyslu to využít jako pomůcku nebo příručku při psaní...
Výborná učebnice tvůrčího psaní s jednoduchým návodem, jak se stát slavným spisovatelem - žádná slova navíc, a hlavně vůbec žádná příslovce! Kdo knihu přečte, v životě nenapíše "Kladivem zabil Freda", vždycky jen "Zabil Freda kladivem"!
Odhalené vzpomínky z dětství - smutné i veselé u kterých jsem se opravdu pobavila - nám ukazují spisovatelské začátky Kinga, jako "sběratele" zamítavých dopisů od nakladatelství. Ovšem štěstí přeje připraveným, proto nám King hnedle ukazuje, co je třeba, k rozjetí slibné spisovatelské kariéry, a tak si připravte potřebné "nářadí" a můžete to zkusit také, King nám dává příležitost "nakouknout mu pod pokličku" :-).
Kingův částečný životopis mě bavil. Sledovala jsem, jak dělal Velký spisovatel své první malé krůčky a neobešlo se to bez mrazení po celém těle. Část O PSANÍ mi hodně pomohla se zorientovat ve svém rozbordelařeném systému a najít v něm nějaký řád.
Pět hvězd, King opět nezklamal.
Knihy, které se snaží učit "jak správně psát" většinou na milost neberu a jsem zastáncem toho, že člověk se musí naučit psát sám a navíc ne každý se může naučit psát. U knihy Stephena Kinga jsem se ale zastavil jednak proto, že z části je to autobiografie, která mě u Kinga zajímalo a jednak proto, že i část nazvaná "O psaní", která je jakýmsi návodem se u tak velkého autora nedá přehlédnout.
O části životopisné se zmiňovat moc nebudu, protože je, jak jinak, úžasná, čtivá a ohromně zajímavá. Místo toho radši těch pár řádků věnuji Kingově návodu jak psát. Jak jsem řekl, normálně tyto návody odsuzuji, ale u Kinga to tak udělat nemůžu z jednoduchého důvodu, on je odsuzuje také. A díky tomu nepsal návod, ale psal spíš přehled toho jak píše on, čemu se snaží vyhýbat a jak při psaní postupuje, což bylo ohromně zajímavé a inspirativní.
Rozhodně knihu doporučuji, protože Stephen King opět nezklamal.
Zajímavé a inspirující nahlédnutí do povolání i života Stephena Kinga. "Ke konci svého dobrodružného období jsem pil basu piv za noc a u románu Cujo si téměř nevzpomínám, že jsem ho psal." :-)
Doporučuji vyhnout se překladu z r. 2002 (Ivu Pekárkovou mám ráda jako spisovatelku, ale svěřenou práci odbyla).
Knížku beru víc jako Kingův životopis než jako příručku, jak se naučit psát beletrii. Má tam jenom pár konkrétních rad a ne všechny se hodí pro český jazyk. Naštěstí překladatel z roku 2005 se hodně snažil, aby rady co nejvíce počeštil. Zdá se, že King nečte amatérské rukopisy (které mu musí chodit nevyžádané a ve velkém počtu), jinak by měl spoustu špatných příkladů, čemu se vyhnout. Nicméně za těch deset let od vydání si stále pamatuji, že nemám nadužívat příslovce a vyškrtat všechna zbytečná slova. :-)
Příklady ze svého života dává King naději mladým spisovatelům, kterým se nedaří nic publikovat. Ani jemu nevydali hned prvotinu a svoje bohatství si musel odpracovat. Říká se, že jeho romány z doby, kdy nadužíval toxické látky, jsou lepší, ale rozplizlost pozdějších kousků bych přičítala stárnutí a menší sebekritice než nedostatku drog. Proč by se někdo omezoval, když mu vydají i toaletní papír po vytření zadku?
Kromě životopisu se mi líbilo i odhalení pozadí některých knih. Třeba u Svědectví jsem si vždycky myslela, že se King zasekl na konci, proto použil co použil a ono to přitom už bylo dříve. :-)
Když jsem četl O psaní, bylo to poprvé, kdy se mi osobnost pana Kinga začala protivit. Jeho životopis jsem v podstatě celý četl v doslovech Temné věže, naučnou část o samotném řemesle tvoří pouze několik banálních rad, bez nichž se obejde každý pisálek s půlroční zkušeností. Ve výsledku mi z toho nevylézá nic než Kingovo vlezlé "hele, jak jsem dobrej". 30%
No jasne, že som to čítal. Len som očakával viac memoáre ako "O psaní". Ale ono to na počudovanie je veľmi čtivé. Vyskakujú na Vás kingoviny, o ktorých nás oboznamuje sám pan kráľ s paralelami k vlastným prózam a je to zábavné.
Opravdu se v knize dá najít několik zajímavých pouček, které pomohou. Podáno srozumitelnou formou.
Už od začátku je jasné, že King prostě své psavé prstíky nenechá v klidu, což je hlavně cítit, jak odkazuje na svou nehodu, aby ji pak až v samotném závěru objasnil. Nejde ani tak o příručku, ale spíše takové osobní memoáry, které z Kinga utvořily takovou osobnost, jakou dnes je. Většina rad je dost osobních a King sám poukazuje, že nemusí vyhovovat každému, nicméně práce za "zavřenými dveřmi" je věcí, kterou musí praktikovat snad každý spisovatel.
Zajímavý vzhled do života úspěšného spisovatele. Kniha se mi líbila, pobavila mě a četla se neuvěřitelně dobře. Asi nejvíc se mi v ní líbila myšlenka na telepatické propojení autora příběhu a jeho čtenáře - King na názorném příkladu předvedl, jak nás skrze prostor a čas spojuje popis jeho pracovny, který učinil ve chvíli, kdy knihu psal. I když jsem neznala většinu jmen, míst a filmů, o kterých se King v průběhu vyprávění zmínil, nijak zvlášť mi to při čtení nepřekáželo.
Tak tahle kniha je klenot,King zde uvádí něco málo o svým životě ale hlavně radí s tím co mu jde nejlépe a v čem nemá a mít nebude konkurenci tj psaní aneb velmi dobré rady začínajícím spisovatelum,už chápu proč byl v Americe u svých žáku když ještě přednášel a učil,tak oblíbený a respektovaný.
Nečekejte příručku o tom, jak psát. King sám píše, že něco takového snad ani neumí napsat. Spíš na vlastním příkladu ukazuje, jak se může vyvíjet kariéra spisovatele, co je dobré znát, čemu se vyhnout. A je to příklad nejen skvěle čtivý, ale poutavý natolik, že si mnohá "pravidla" zapamatujete, nebo ještě lépe podvědomě převezmete za své mnohem lépe a snadněji než s jakoukoliv, seriózní pedagogickou literaturou o tvůrčím psaní.
Pro mě srdcová záležitost. Asi proto, že se sám snažím psát.
Až dokončím stroj času a začnu napravovat životní chyby, rozhodně si přečtu tuhle knížku. Měl jsem jí číst tak před desti lety. Možná by bylo všechno úplně jinak. Uvidíme.