O Tyranii - Dvadsať ponaučení z 20. storočia
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460148/bmid_o-tyranii-r6Z-460148.jpg
4
739
739
Náčrt knihy s podtitulom „Dvadsať ponaučení z 20. storočia“ vznikol ako dlhý facebookový status, napísaný v lietadle krátko po amerických voľbách. Jeden z najvýznamnejších znalcov novodobých dejín strednej a východnej Európy ním chcel varovať pred opakovaním chýb z minulosti. Na predchádzajúcom turné so zdesením zistil, ako rýchle Američania zabudli na základné historické udalosti, napríklad na hrôzy stalinizmu. V tej chvíli ho napadlo: Na čo všetko sme ešte zabudli? Tvrdí, že práve teraz je pre Američanov a Európanov dôležité pamätať si, čo sa v minulom storočí dialo v tridsiatych rokoch a nepripustiť demontáž právneho štátu. Dnešní autoritári robia to isté ako ich predchodcovia, keď ľudí zahlcujú zlými správami, aby sa dostali do depresie a rezignovali. Snyder tvrdí, že dejiny zmenili smer a dnes postupujú z východu na západ „ako by sa všetko, čo sa udeje u nás, najprv udialo u nich.“ Aj preto sa v knihe viackrát odvoláva práve na československé dejiny a cituje viaceré osobnosti z tohto regiónu. História sa neopakuje, ale ponúka ponaučenia. V dvadsiatom storočí európske demokracie podľahli fašizmu, nacizmu a komunizmu. Boli to hnutia, v ktorých vodca alebo strana sľubovali, že vypočujú ľud a ochránia ho pred globálnymi existenčnými hrozbami. Rozumné uvažovanie v nich nahradil mýtus. Európske dejiny ukazujú, že spoločnosti sa môžu rozložiť, demokracie môžu padnúť, etika môže skolabovať a bežní ľudia sa môžu ocitnúť v neočakávaných situáciách. História nás môže poučiť aj varovať. Dnes nie sme múdrejší ako Európania, ktorí sledovali, ako demokracia podlieha totalitarizmu. Ale keď sa politický poriadok zdá byť ohrozený, je našou výhodou, že sa môžeme poučiť z ich skúseností a bojovať proti nástupu tyranie, tvrdí autor.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno:
2017
,
Premedia
Originální název:
On Tyranny: Twenty Lessons from the Twentieth Century, 2017
více info...
Přidat komentář
Timothy Snydera respektuji pro jeho knihy zabývající se temnými dějinami střední a východní Evropy, Krvavé země a Černá zem. Zde se naneštěstí nechává unést davovou psychózou, na vlně hysterie levice z volby Trumpa prezidentem USA. Jeho panická hrůza je za hranou a od myslitele jeho formátu bych očekával víc.
Na druhé straně, plně souhlasím s některými komentáři níže, jádro knihy je zcela jinde a samo o sobě přináší velmi silné a podnětné poselství.
Zcela se ztotožňuji s názorem, že boj proti tyranii nekončí nikdy, lidé se neustále musí mít na pozoru, neboť historie ukazuje, že tyrani využijí jakýkoliv nestřežený okamžik, jakékoliv zaváhání, jakékoliv upozadění svobody.
Souhlasím s tím, že dnes žijeme v nebezpečné a nestabilní době. Nedomnívám se však, že nebezpečí přichází v prvním sledu od takových, jako je Trump. Domnívám se, že svět se naučil odhalovat pravicový extrémismus ve všech jeho podobách, při sebemenším projevu se objeví alergická reakce (alespoň na západě) společnosti. A to je dobře. Imunitní systém však trestuhodně selhává v případě odhalování levicového extrémismu, jehož projevy jsou dnes možná právě proto nebezpečnější. Bují, nikým nevyzván, nikým neodhalen, naopak často omlouván, stále převládá jakási idealizace a fascinace komunismem a dnes post-modernismem, jako tím konečným a ideálním lidským zřízením, nic však nemůže být dále od pravdy. Snyderovy lekce samozřejmě stejně snadno odhalí bující komunismus i fašismus (a jakýkoliv další zárodek tyranie, skrývající se v dalších ismech – ano, třeba zrovna ve fanatickém enviromentalismu, stačí jen pozorovat vnější projevy).
U každé kapitoly my v mysli vytanul nějaký současný společensko-kulturní jev, kterým se blížíme k tyranii, ne nutně v Evropě, ne nutně v Americe.
Mrzí mě, že autor, jako vzdělaný a respektovaný historik, je ohledně Trumpa tak hysterický. Poslouchal jsem s ním jeden starší rozhovor z května roku 2017 (Sam Harris podcast) a nic z toho co tam tehdy prorokoval ohledně Trumpa, se nenaplnilo, při zpětném pohledu to působí to až groteskně. Demokracie nebyla zrušena a objektivně, jediní, kdo se snaží demokracii v USA narušit, jsou paradoxně Demokraté (jejich snahy o překreslení map volebních okrsků, zrušení „Electoral College“, apod.). Trump není ideální, Trump je možná špatný, ale není to tyran a není o nic horší, než jeho předchůdci. Tyrany naopak vidím v takových jako je vycházející hvězda „Demokratů“ AOC. Tím není řečeno, že nemusíme být na pozoru, musíme, jen si myslím, že ti opravdu nebezpeční tyrani se skrývají jinde. V řadách těch, kdo se nám snaží diktovat, jak máme mluvit a myslet, vše v zájmu vyšších ctností, nedefinovaného humanismu, nedefinované korektnosti. Měli bychom se mít na pozoru před těmi, kteří nám zakazují vyjadřovat nepohodlné a sporné myšlenky, zkoumat v jejich očích morálně pochybné jevy, před těmi kteří násilně narušují akce obhájců svobody projevu a kteří neváhají hromadně udávat a pořádat kampaně za smazání toho a toho nepohodlného názoru (a člověka) ze sociálních sítí. Dnes a denně jsme svědky porušování oné zlaté zásady liberalismu: „nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat“. Jako by autor byl zaklet ve vlastní historii, všechno co píše je pravda, těch 20 lekcí je zcela na místě, ale zároveň se na ně dívá očima člověka z 20 století. Dnes je situace zcela jiná. Např. neziskovky považuje za garanty demokracie a politické svobody, ano, tak tomu bylo dlouhá desetiletí, a dnes se pod nátlakem vedoucích elit mění v nástroje tyranie menšiny.
A ještě na jednu důležitou lekci autor trochu zapomněl. Totiž humor. Neboť tam kde ustupuje humor, tam je cesta k tyranii volná. Pozorujte dnešní svět a to jak zachází s komiky a kam se posunuje Overtonovo okno „povolených“ vtipů, to o směřování světa napoví asi nejvíc.
Přesto všechno knihu doporučuji, jak tu již bylo uvedeno, přečtou si ji ti, kteří to nepotřebují, a ti kdo by to potřebovali ji ani nenajdou.
Nemůžu si pomoct, přišlo mi to jako návod ke správnému chování pro žáky středních škol. Zjevná protitrumpovská rétorika a důraz na jediné správné vidění světa, tedy to autorovo. Další díla Snydera spíše vyhledávat nebudu.
Celý problém tejto knihy je v tom, že ľudia, ktorí ju vezmú do ruky, ju vlastne nepotrebujú čítať, pretože si zložitosť situácie uvedomujú a zväčša sa snažia s tým niečo robiť. A tí, ktorým je určená, vezmú do ruky radšej Blesk alebo Plus, aby si prečítali a nasali do hlavy (v tomto prípade by som radšej použil výraz zaneřádili myslidlo) ďalšiu várku klebiet a denunciácií pochybného polosveta pseudocelebrít. Že tí prví sa riadia heslom Karla Kryla: „Politikům se nemá věřit, politiky je nutno kontrolovat!“, kým tí druhí si osvojili slogan z kampane z prvej polovice 90. rokov: „Veríme vám, veríme!“ a nejako si nevšimli, že naše životy kaličia odborníci, ktorí sa chvália: „Vedieme a budeme vedieť!“.
Napriek tomu čítanie, ktoré môže pomôcť pri odhaľovaní ďalších užitočných idiotov.
Stručné. Jasné. Výstižné. - V podstatě jsou to rady pro každodenní život, nejen pro život občana a voliče. Tohle by se mělo tesat do kamene.
Velmi zajímavé čtení. Jak jsem se tady někde dočetla, kniha by opravdu mohla sloužit jako učebnice pro středoškoláky. Obsahuje varování před situacemi v nichž se pozvolna, nepozorovaně rozpouští demokracie a zvrhává se v tyranii. Řadu těchto varovných momentů bohužel zažíváme i my Češi, netýká se to jen vzdálených zemí jako je Rusko nebo USA. Týká se to i nás.
I když je kniha psaná převážně pro amerického čtenáře, samotné "lekce" jsou dobře srozumitelné a doporučení jsou uplatnitelná i v českém prostředí.
Kniha je určená spíše americkému čtenáři, tomu odpovídá stručnost textu, na druhou stranu vyzdvihuji srozumitelnost sdělení, že každý se může zasadit o fungování demokracie a čerpat poučení z historie v konkrétních situacích každodenního života.
Nemohu se zbavit dojmu, že tito přední intelektuálové doby rozdělují společnost stejně jako ti, které si berou na paškál jenom proto, že se jejich názory neslučují.
Zde je celá kniha psána jako obecné poučení, ale zjevně míří na Trumpa.
Plus za to, že zmiňuje, že ubylo přímých rozhovorů lidí mezi sebou a spoléhá se jen na internet.
Zajímavá kniha. Četla jsem ji se zájmem a zaujetím. Myslím si, že bychom se neměli tomuto druhu literatury vyhýbat. Mnohým politikům se totiž daří nás občany opakováním lží a různých trapných obstrukcí a schválností tak otupit, že jsme z jejich "politiky" otráveni a už ani nevnímáme, jak se kolem nás prvky demokracie vytrácejí.
Američan T. Snyder často pochopitelně odkazuje na "svého" prezidenta, ale my Češi se taky nemáme čím chlubit. O to více mě potěšilo, že se autor tak často vrací k myšlenkám Václava Havla.
Ve školách museli začít s výukou čtenářské gramotnosti a finanční gramotnosti. Je nejvyšší čas zahájit výuku politické gramotnosti. Vhodnou učebnici jsem právě dočetla.
Kniha ve které se autor tváří ,jak je mírumilovný a přitom v knize nenápadně rozděluje společnost. Takže ,když má někdo jiný názor ,je podle autora tyran nebo podporuje totalitu, nebezpečné nálepkování !
Jasně podle autora je Trump zrůda a vše dělá špatně ,hold někdo pořád nedokáže skousnou porážku ve volbách.
Srovnávání s nesrovnatelným.
Jediné s čím jsem v knize souhlasil, že by se mělo více číst a nespoléhat na zprávy z televize a internetu.
(Jen tak pod čarou ,nejsem sympatizant Trumpa ani Putina)
Přední historik a intelektuál dává rady, jak se zachovat ve světě, kde: ,,Sice to není pravda, ale mohla by být." Ze strany Zemana, Foldynů a Okamurů čelíme relativizaci pravdy a hodnot.Spějeme pomalu autoritářství. Zde jsou praktické rady, co může každý jednotlivec dělat. Výborně se doplňuje s jeho teoretickou knihou Cesta k nesvobodě.
Timothy Snyder je podobný sluníčkář jako já, jen o něco větší skeptik. A když vás straší někdo, kdo je s vámi názorově konzistentní, je to docela děsivý.
Tenhle krátký horor shrnuje, co se teď politicky odehrává v zemích Evropy a USA, a předpokládá, že to bude horší. Proto se Snyder rozhodl vám také udělit nějaké rady, kde hlavní rolí hraje odvaha, kritické myšlení, ale taky připravenost.
Je to docela inspirativní čtení, ale těžko říct, jestli vám tato knížka dokáže zachránit život, když třeba vypukne třetí světová nebo se začnou zase stavět koncetráky. Občas je to taková depka, že mohl Timothy na konci ještě přihodit pár rad na nejefektivnější sebevraždu.
Každopádně nechci tohle dílo shazovat. Jak už jsem naznačil, uvádí se v knize mnoho faktů, jde k meritu věci a je velmi čtivá.
Osm hroutících se demokracií z deseti.
Hodnotit tuhle knihu je těžké. Najde se někdo, kdo zvládne oddělit svůj názor a přesvědčení, aby zvládl říct, i když třeba nesouhlasí, že kniha byla dobře fakticky poskládaná a čtivě napsaná? (Čekám, vy hrdinové!) Ostatně jako vždy. Ti, kteří si knihu přečíst chtějí, budou při čtení kývat, potom dají dobré hodnocení a trefný komentář. No, a ti druzí budou psát do diskuze ke knize prapodivné komentáře, přestože knihu nečetli, protože číst to je pod jejich úroveň a komentovat je taky trapný, raději psát vypatlaný komentáře do diskuze (ale podle jejich přesvědčení, které jim samozřejmě neberu, ale u jaké příčky končí přesvědčení a začíná fanatismus?).
Přesně jak tedy (tady) psali už jiní. Tohle si přečte ten, kdo CHCE, ne ten, kdo by MĚL. Ale je to jejich boj, který musíme bojovat s nimi (proti nim) jinak půjdeme právě proti tomu, co jsme teď dočetli, protože já tady nechci bejt, až se nám to vrátí nabalený jako velká sněhová koule, když na začátku to byla taková nenápadná malá kulička...
Snyder ale udělal něco, co vás přinutí přemýšlet. Uvádí příklady z naší minulosti, ale i z přítomnosti, které se spolu prolínají. A vy si řeknete: "Počkej, ale to je moje přítomnost, ne jenom těch ostatních, přítomnost toho kolem mě...". Protože jako my se z historie snažíme poučit, aby se věci neopakovali, stejně tak oni si z minulosti berou postupy s určitým upgradem tak, aby to nikdo neprokoukl.
A i přes to, co si myslím a vidím kolem sebe, nikdo ještě nepřišel s ničím lepším, než je demokracie a kapitalismus. Tedy jinak. Ano, už lidé přišli s dost dobrými myšlenkami. Jenže potom se toho vždy chopil někdo, komu hráblo během procesu získávání moci nebo už předtím a jenom uměl lhát, a celý to všem svýma ambicema ostaním po(s)...kazil.
(Zrovna se chystám na Opuštěnou společnost, mrká na mě z poličky, a jak jsem si procházela komentáře, dobře jsem udělala ohledně pořadí četby knih.)
Již dlouho jsem nenarazila na tak údernou a sofistikovanou historickou stať, kde by bylo řečeno vše potřebné o vzestupu totalit; stručně a jasně. Nabádám všechny, nechť si toto krátké dílko přečtou! České čtenáře jistě srdečně překvapí, kolikrát se americký autor odkáže na československé dějiny i dílo Václava Havla. Kéž by se Tyranie objevila v seznamech povinné literatury...
Tak toto je kniha, ktorá by mohla byť kľudne v povinnom čítaní na školách. Ja som zo školy preč už dlho, ale asi aj kvôli nezáživnému podaniu histórie a profesorom, ma dejepis nikdy nebavil a zaujímala som sa o nič. Stále sa radím k tým “menej” vzdelaným, no čím som staršia, tým viac vyhľadávam takymto druh kníh. A Snyder to pojal úžasne. Kniha je zaujímavá, núti vás hľadať a pátrať (aspoň mňa) a znovu som sa dozvedela veci, ktoré som nevedela. Niečo prečítané mám, ale vždy je dobré si veci zopakovať a pripomenúť a hlavne pri čítaní tejto knihy som mala zimomriavky, keď som si vlastne uvedomila ako sme opäť na tom aspoň u nás na Slovensku, ako sme boli a sama som zvedavá kam budeme smerovať.
Naozaj je pravda, čo Snyder na konci píše:
“Jedno je jisté: pokud mladí lidé nezaujmou k dějinám aktivní postoj, politikové věčnosti a nevyhnutelnosti způsobí zkázu historického rozsahu. A pokud mají mladí Američané napomoct s vytvářením historie, musí historii znát. Nestojíme na konci, ale na začátku.“
A toto sa netýka len Američanov, ale nás všetkých.
Prešlimi rukami obe vydania kníh, aj slovenské z Premedia a aj české a obe sa čítajú ľahko, ja som lajk a hovorím svoj osobný názor, no myslím, źe túto útlu knižku zvládnu kľudne aj stredoškoláci ;)
Veľké odporúčanie.
Jedna z těch důležitých knih, pro které je typická následující, zkratkovitá, charakteristika: číst ji budou ti, co to nepotřebují a ne ti, kteří by potřebovali.
I přes spíše americké reálie jsou ony "přikázání" celkem obecně platné.
Každopádně doporučuji k přečtení i těm, co si myslí, že demokracie je "buržoazní přežitek" a že ji k životu nepotřebují.
Krátká knížečka 20 "občanských přikázání".
Nejsem si jistý, jak to hodnotit. Na jednu stranu jsou poučky srozumitelné a racionální (vyjma jedné, kde dle mého názoru autor dělá přesně to, před čím varuje v těch ostatních), na stranu druhou je ten, kdo tuhle knihu otevře, už velmi pravděpodobně zná (kdyby neznal, tak knihu nejspíš rovnou odvrhne jako Americkou propagandu) - kriticky myslet, snažit se jen nejít s davem. Autor tak přesvědčuje přesvědčené.
Knihu jsem přečetla raz dva. Téma mě zajímá, ale tato kniha mi dala mnoho informací do souvislostí. Kdyby tak šlo, aby si ji přečetl každý.
Velmi současné a varovné čtení.