Občanský průkaz
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2030/bmid_obcansky-prukaz-8cX-350061.jpg
4
924
924
Autor v hrůze vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice před dům, bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stendhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní.
Přidat komentář
Audiokniha Čro. Asi by se mi to mnohem líp četlo. Příběh je krátký, proto stopáž prodloužili vsunutím písniček, ale takových, které mě vůbec nebaví (divoký rock 60. a 70. let). Zkazilo mi to poslech. Raději bych poslouchala třeba jen tři díly četby, ale pouze příběh samotný.
Knížku jsem přečetla za dvě odpoledne, myslím ale, že se dá přečíst i rychleji, je poměrně krátká a čte se dobře. A to i navzdory tématu, ze kterého člověku dobře není. Zůstává mi rozum stát nad tím, v čem tady lidé relativně nedávno museli žít. Díky tedy za tuto knížku (a neméně dobrý film). Od tohoto autora si určitě ještě něco přečtu.
I přes totožný název má film ke knize mnohem dál než Opilé banány k Pupendu. Má mnohem větší časový záběr, hloubku, více postav. Je rozhodně syrovější, nejen tím, že kniha je vždy méně barvotisková než film. Rozhodně dost rezonuje linka udavačství a spolupráce s režimem a STB. Klidně by se z ní mohla stát povinná literatura - navzdory všemu je zábavná a zároveň poučná.
Poslechnuto jako audio kniha ( 4 Cd) a naprosto perfektní , podání J. A. Haidlera je výborné, u Alešových básniček se musí člověk smát i zavzpomínat na časy minulé, které básničky skvěle parodují, skvělá byla i pasáž jak si Aleš koupil knihu jen proto , že zde bylo napsáno, za třicetileté války byla v Čechách taková nouze, že nebylo pivo ani pro děti.
Dcera to má v povinné četbě, tak jsem si to pustila taky - no skvost :-) Myslím, že Alešovy básničky si získají i patnáctiletého syna a sjede pak celého Šabacha :-D
Jak to ale je pro Šabacha typické, jsou tam také chvíle hořké až velmi hořké, na které bychom také neměli zapomínat...
Těším se, až si zase pustím film.
Musím podotknout že nejprve jsem viděla film, a proto mě kniha lehce zklamala. Hlavně co se týče rozdílu film x kniha. Řekla bych že kniha je svým způsobem lepší, ale strašně mi vadil nespisovný jazyk. Příjemné byly Alešovy básničky a pokud máte knihu v povinně četbě, určitě bych vám ji doporučila.
Z počátku silný a propojený příběh, který postupně ztrácí časové vymezení a nakonec Vás čeká uspěchaný závěr…škoda.
Film jsem neviděla, ale možná časem se na něj podívám.
Zase som si to vypocul ako audioknihu. Po kolky krat? Snad po siesty, siedmy. Nepocitam to. Stava sa to v mojej hlave obohrata LP nieco ako Clovecina od Radosincov alebo Simek a Grossman, Kniha o cintorine alebo Verneovky. Snad mi to pripomina vzdialene moju mladost, aj ked zdaleka nie taku rebelsku. Nova generacia uz nepochopi. Sabach a jeho (za mna) absolutne genialny text. Kompozicia mladickej poezie, zhovadilosti osobnej iniciativy sgurvenych sudruhov co dufali, ze ich nebo potrva vecne ak budu dostatocne dlho gumovat. Kytica z flias cuca, pendrekov, umieracika za priatelov.
"Tak co ?!" povídá mi. "Občanský průkaz máš?!" a když sem jen nešťastně zavrtěl hlavou , tak se mu úsměv rozlil doslova po celý tváři a s tím úsměvem mi řek: "Vsaď se, že tě ho naučím nosit ! "
Skvělé a i chvílemi smutné čtení. Skvělé básničky. Generace narozená po roce 89 tomuhle myslím nemůže ani uvěřit. Já osobně jsem tenhle typ občanského průkazu měla také možnost vlastnit , ale měla jsem ho sotva 1 rok
Bylo opravdu hrozné žít v policejním státu, který se schovával za název socialistický. Ale jak ukazuje závěr této novely, tak je to především o lidech. Špatní lidé budou špatní za každého režimu. V minulosti alespoň člověk věděl, kde je hledat. Dnes nám bohužel někteří dokonce vládnou. Viděla jsem také filmové zpracování a myslím si, že je stejně povedené jako to knižní. Životopis, věrohodná autorova zpověď. Naproti tomu audiokniha příliš povedená není. Načetl jí pan Jaroslav Achab Haidler a jeho způsob přednesu mi příliš nevyhovoval.
Šabach je Šabach - kluci, dospívání, Praha 6, hudba... a to vše v dobách neveselých, přesto se chvílemi u knihy bavíte, i když vás mrazí. Doporučuji
Během začátku jsem si říkal, že Šabach, kterého si občas dám, je vlastně takovým pokračovatelem hrabalovské poetiky, ač přeci, očividně, spadající do éry "za komančů", která se dost lišila, stylem, mentalitou, od jaksi prvorepublikového, nostalgičtějšího B.H.,.. ale přesto je to pořád zpětné ohlédnutí, mapující obyčejného českého člověka svojí doby, jaký byl. A o to víc mě potěšilo, že tahle myšlenka toho post-hrabalovství, byla zmíněna jak v samotné knize, tak později i Šabachem v rozhovoru okolo toho, jak 'Občanský průkaz' psal, co ho k tomu vedlo, jak to dal dohromady, že Hrabal byl jeho "guru" a "nikdy se ani nepřiblížil k jeho ponožkám". Trefně řečeno. Je to více méně to, co jsem si sliboval a nedostal u Placákova 'Fízla'. OP je pořád odpočinkovější četba. Neurazí, ale rovněž taky ani nějak zvlášť nenadchne.
Šabach je moje srdcovka a tahle jeho kniha mě dojímá i rozesmívá, a to na mnoha místech. A v závěru vlastně i dojímá. Myslím, že je to lidsky podaná zpráva o té době, tak, aby to bavilo mladé i staré. Škoda, že Šabach už nic nenapíše
Obecně mi přijde, že hrůzy komunistického režimu jsou nejlépe popisovány právě v knihách, kde vystupují mladé postavy. Do přímého protikladu jsou tak stavěny ideály mládí a tvrdá realita neúprosného režimu, který ničil normálním lidem životy na denním pořádku. V jednu chvíli je kniha pohodová a člověk si skoro ani neuvědomuje, v jaké době se to odehrává. O pár stránek později ale jsou opět popisovány represe a "buzerování" od tehdejších strážců pořádku, kteří se doslova vyžívali v tom, když si mohli na někoho zasednout.
Četlo se to opravdu pěkně. Tím, že je těžké a depresivní téma proložena humornými příběhy mládí, je to dílo skutečně vyvážené.
Spolužačce
Nosit pětky denně domů
nemusí být zlozvykem,
zvláště přihlédnu-li k tomu,
že je nosíš pod trikem.
Film super, knížka taktéž. Knížka měla pro mně větší kouzlo. Kluci té doby byli pro mně hrdiny, frajeři a hezky se mi to čte, i když to bylo tehdá spíš k pláči.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu vybrala do maturitní četby. Četlo se to úplně samo. Líbilo se mi, jak to bylo napsané, odpovídalo to mluvě kluků toho věku. Také jsem ráda, že jsem se četbou trochu přivzdělala o situaci u nás v té době. Teď už se jen těším, že si ještě pustím film :)
Určitě si ráda od autora ještě něco přečtu a snad si knížku seženu i do své knihovničky.
Jak porevoluční dítě si říkám, že mám zprdele kliku, že jsem nikdy nemusela řešit dilema, zda si hodit matkou, nebo se stát nějakým Jánským ve spise, abych mohla na vejšku, nebo si zachovat své ideály a poslat svůj život do kanálu a makat jako uklízečka. Ale sama vím, že z výchovy držet hubu a krok, se těžko vymaňuje. Takže to spíš tipuju na toho Jánského.
Kniha je super. Člověk by si měl připomínat častěji, že se má vlastně skvěle.
Celou dobu čtení jsem cítila nepříjemnou emoční ambivalenci. Kniha lehkým způsobem popisuje těžkou dobu.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Mladým, aby vedeli. Starším, aby nezabudli.
„Bylo nám čtrnáct a říkali sme si: Jo, přesně tohle je vono. Sme na správným místě k žití! a vzpomínám si, že když sme se s Alešem vraceli večer do Dejvic, a jak sme toho byli plný a měli pocit, že žijeme báječnej život v báječný zemi, tak zrovna v ten moment vystoupili ze stínu jednoho domu nějaký dva chlapi a jeden z nich nám povídá: Z Majáles?, a když sme na to jak dva blbci kejvli a eště řekli: No jasně!, tak se ten druhej nedovařeně usmál a pak už nás tloukli hlava nehlava. Tiše, beze slov nás u zdi toho baráku fackovali a mlátili pěstma, a když sme, celý omámený z těch facek a ran, seděli vedle sebe na chodníku a drželi se za hlavy, tak si do nás naposledy jeden z nich i kopnul. Pak si zapálili cigára a se slovy: S váma sme eště neskončili… se volnou chůzí vydali dolů ulicí.
Co to bylo…? zachroptěl sem, když odtáhli.
Fízlové… posadil se ztěžka Aleš.
Do prdele… zanaříkal sem. Co řekneme doma?!
Chápete to? Dva zkurvený tajný zmlátěj dva čtrnáctiletý kluky tak, že málem vypustěj duši, a ty maj největší obavy z toho, co na to řeknou doma.“
KTO? Prepánajána, KTO dnes znovu volí komunistov?