Obléhání
Arturo Pérez-Reverte
Přístav Cádiz dlouho vzdoroval napoleonským obléhatelům jako jediné neobsazené místo ve Španělsku. Do scenérie zářivě bílého města, plného uprchlíků a pulzujícího obchodním životem navzdory kontinentální blokádě, umístil autor několik vzájemně se prolínajících příběhů ze společnosti rejdařů, obchodních agentů, korzárů a vojáků, které jsou spjaty několika hrůznými zločiny. Na různých místech Cádizu byla spatřena těla k smrti zbičovaných dívek. Kriminální případ se prolíná s dalšími zápletkami, do hry vstupuje špionáž i finanční čachry, atmosféra houstne a příběhy zdánlivě nezúčastněných mužů a žen získávají na napětí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
El asedio, 2010
více info...
Přidat komentář
Kniha mě tak chytla, že jsem jí přečetl za tři dny. Detektivky mě nebaví, ale tohle byl skvělý exkurz do historie, působivý obraz života v obléhaném Cádizu, které trvalo více jak dva roky. Komisař, francouzský důstojník, španělský korzár, ostřelovač ze salin i bohatá obchodnice, všichni mají své samostatné příběhy. Ty příběhy jsou o válce, vraždách, zradě, dělostřelbě, plachtění na moři, obchodu i o romantické lásce. Žádná postava není černobílá. Pokud rádi čtete o napoleonských válkách, román výborně doplňuje třeba knihy pana Kovaříka.
U Péreze-Reverteho jsem si zvykla, že se v jeho románech dozvím i spoustu zajímavých informací. Pro Obléhání to platí ještě víc než pro jeho předchozí práce. Detailně líčí život v obléhaném městě, ale jednu dějovou linii tvoří i líčení snahy francouzského vojáka-vědce najít způsob, jak zdokonalit děla a prodloužit jejich dostřel. Tohle všechno tvoří rámec vyšetřování detektivního případu sériového vraha a jen takového milostného zachvívání mezi mladou obchodnicí a korzárským kapitánem.
Tentokrát se mi ale zdálo, že Pérez-Reverte příslovečně honil příliš mnoho zajíců, takže místy se to trochu těžkopádně táhlo, nemluvě o rychlém ukončení všech dějových linií bez vysvětlení, co to mělo být.
Skvělé čtení: román historický, námořní i válečný a navrch detektivka s filosofujícím komisařem. A vše se odehrává v bílém městě Cádizu, který měl dlouho monopol na obchod se zámořím a dodnes vlastně je tak trochu jiným španělským přístavem, atlantickým.
Město obléhání ani moc nevyvádí z rutiny: obchod, život, politika, všechno jde dál (jen ty granáty občas někam padnou). Pašování jen kvete, lodě všeho druhu jsou plně využité, korzárské řemeslo je třeba stále na evropské, americké i transatlantické trase.
A co se kriminality týká? Guvernér si libuje, že "válka a francouzské obléhání udržují kriminální činy v pozadí na druhém či třetím místě". Ale komisař není žádné ořezávátko: "Nejde o to, že svět je plný nevinných lidí, zcela naopak: je obýván jen lidmi, kteří jsou schopni dopustit se toho nejhoršího. Základním problémem každého dobrého policisty je možnost přisoudit svým bližním určitý stupeň špatnosti či odpovědnosti za způsobenou špatnost nebo za špatnost, kterou by - jak jim přísluší - mohli přivodit. Není jiné spravedlnosti, než je tahle, jak ji chápe Rogelio Tizón. Zatížit každou lidskou bytost specifickou kvótou viny a přimět ji, pokud možno, aby ji odčinila. Takhle, nemilosrdně."
Kdo má rád bohaté příběhy a napětí, dostane se mu toho všeho v Obléhání plnou měrou. Jen je to přeci jen poněkud dlouhé a na konci se (mi) pár věcí dostatečně neobjasnilo.
Super kniha, kdo má rád Huga, Eca nebo Dumase, jistě potěší, je dost dlouhá tak bacha ale stojí za to. Piráti, vojáci vyšetřovatel a vrah, co lepšího si přát.
Štítky knihy
19. století Španělsko španělská literatura napoleonské války historické romány obléháníAutorovy další knížky
2000 | Dumasův klub |
1997 | Vlámský obraz |
2005 | Královna jihu |
2002 | Hřbitov bezejmenných lodí |
2004 | Kůže na buben |
Historický román odehrávající se během třicetiměsíčního francouzského obléhání Cádizu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, protože mi loni v létě Cádiz naprosto učaroval. Poloostrovní pevnostní město, obklopené ze všech stran Atlantikem, má prostě zvláštní kouzlo. Děj knihy byl vystavěn naprosto bravurně, i když pro mě byla trochu nudná linka francouzského důstojníka Defosseuxa; příliš mnoho technikálií se nám holkám vnímá asi trochu hůř. Nicméně do knihy to prostě patřilo. Jednoduše každá událost, každá postava, její myšlení a počínání bylo vylíčeno věrně a uvěřitelně. Byly chvíle, kdy se mi četlo velmi špatně, drhlo to a knihu jsem měla chuť odložit nebo bych ji v ten okamžik ohodnotila jen jednou hvězdičkou. Pak jsem ale přišla na to, že je to překladem, respektive tím, že já a překladatel máme naprosto odlišné preference ve slovosledu. Mně se prostě strašně blbě četly věty poskládané např. takto: "Je slyšet nablízku za pahorkem výstřely." (s. 125) Nebo: "Potichu velice přemýšlí." (s. 288) Boha, popřehazujte ta slova trochu, ať to zní víc česky. Za to bych místy dala opravdu maximálně jednu hvězdičku, ale bylo by to dost nefér k autorovi.