Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-kSJ-243.jpeg
4
1854
1854
Od dvacátých do padesátých let prožívá svůj příběh od mládí snaživý a podnikavý muž, který touží po bohatství, po lásce a uznání ve své profesi a poznává život od vybrané společnosti a velkého světa po věznění a osamocení v opuštěném pohraničí, kde končí jako cestář. Existenciální téma autor nepojímá tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody.... celý text
Přidat komentář
Skvostné! "Přečteno" jako audiokniha v podání Ladislava Mrkvičky, který krásně doplnil hrabalovskou poetiku a hru s českým jazykem. Příběh je samozřejmě zajímavý též, ale až díky Hrabalovi se stává skvostem české literatury.
Tak já se přiznám. Občas si nějakého Hrabala přečtu, protože si myslím, že to patří k všeobecnému vzdělání a taky že doufám, že zjistím, co můj tatínek na tom upovídaném pánovi s lehce zabíhavým myšlením má. Ale nemohu na to přijít a nemohu tomu přijít na chuť.
Konečně něco od Hrabala co se mi líbilo. Doporučuji přečíst, je to jiné než film.
Moje první kniha od Bohumila Hrabala a velmi mě překvapila. Rozhodně se těším až se mi do rukou dostane jeho další dílo...
Nejdříve jsem četla knihu,zanechala zvláštní dojem, až podruhé jsem ji četla s pochopením asi až po patnácti letech. Film nevystihuje myšlenky hlavního hrdiny, ani to nejde.
Jako malé se mi kniha vůbec nelíbila svým hrdinou. Takový podlejzák bez vlastního názoru, který chtěl jen zapůsobit na okolí. Ale teď si říkám, že ta kniha má velmi dobré historické pozadí z období okupace, války. Přitom je psána poměrně vesele. Trošku jiný úhel pohledu, než v jiných dobových knihách. Takže teď zpětně hodnotím kladně. Jen taková trdla, jako jsem byla já, by si měla zjistit historický podtext.
Ve škole do nás tlučou správný slovosled, odstavce, interpunkci, a potom přijde Hrabal s textem bez odstavců, s naprostou ignorací všech pravidel. Tak si říkám, proč je zrovna on považován za klasika.
Jinak kniha se četla celkem dobře, líbil se mi historický kontext, ovšem text byl někdy dost nepřehledný. Ale je to jedna z těch lepších ,,povinných" knih.
Krásné a fascinující... Hrabala jsem četla dávno a jeho texty se mi vůbec nelíbily. Asi k tomu musí člověk dozrát...
Vše ovlivnilo mé první přečtení. Někdy koncem 80-tých let jsem dostal "štos" papírů formátu A4 - musíš to přečíst do zítřka, další jsou na řadě, zněl rozkaz. Splnil jsem úkol a přál si mít tuto knihu v normální podobě. Stalo se. A další klika! V Činoherním klubu jsem viděl hru v jednom z prvních představení po premiéře. Hlavní postavu hráli všichni tři Rudolfové Hrušinští ! Film se mi líbil, také kdo jiný by jej měl režírovat než Jiří Menzel, i ten výprask rákoskou potenciálnímu konkurentovi S. byl v pořádku.
Považuji toto dílo za jedno z nejlepších pana Hrabala a za klenot české literatury.
Po shlédnutí filmu se mi moc do knihy nechtělo. Dlouho jsem si zvykal na dlouhé odstavce a souvětí. Ale jsem rád, že jsem si počkal a dočkal se. Nakonec jsem si zvykl a stálo to za to.
Obsluhoval jsem anglického krále jsem vždy měla zapsanou jako primárně komediální, lehce erotickou knihu. Její přečtení mě ale vyvedlo z omylu. Ne že by výše uvedené také nenabízela, ale dočkala jsem se i mnoha dalšího.
Jedná se o zobrazení jednoho lidského života. Ovšem ne jen prostým výčtem událostí, kniha se totiž mění spolu s vyprávěným obdobím. A tak se čtenář seznámí s rychle prožitým dětstvím, rozpustilým dospíváním, naivní dospělostí spojenou s plněním si snů i s dospělostí vyzrálou. Také rozvážným stárnutím, kdy Janovi odpustíme všechny jeho přešlapy a necháme jej spolu s kozou, koněm, kočkou i zrcadli spokojeně filosofovat.
Čtenář jako by sám při otočení poslední stránky tak trochu dospěl. Koneckonců kniha je natolik čtivá, že to od první stránky k té poslední netrvá zase až tak dlouho. Za tento rychlý exkurz lidským životem panu Hrabalovi děkuji a přeji si, aby ve mně jeho hlavní poselství rezonovalo co nejdéle.
Na střední nám učitelka češtiny (nikdy jsem nepochopil, proč se tolik zdůrazňovalo slovo gymnázium, když, na rozdíl od střední, po jeho ukončení jsme nic neuměli a stejně tak jsem příliš nepobral, proč si kantoři na gymnáziích nechávají říkat profesoři, ač jimi nejsou) tvrdila, že autor napsal Obsluhoval jsem anglického krále doslova přes noc. Zavřel se a k ránu byl hotový základní rukopis.
Nevím, zda tomu bylo přesně tak. Dáma to byla nesmírně vzdělaná a až neuvěřitelně sečtělá. Bohužel celá věc měla i jinou, stinnou, stránku, jež se začala projevovat ke konci našeho studia, a to když ve svých vyprávěních několikrát nechávala umírat hlavního hrdinu z Cesty zpátky v knize Na západní frontě klid. Stále opakovala, téměř jako mantru, "pište si", ačkoli před chvíli nemluvila o literatuře, ale o tom, komu dá a komu nedá svůj hlas v parlamentních volbách, či vzpomínala, jak v srpnu ´68 viděla přijíždět na náměstí tanky s bílými pruhy, aby vzápětí přeskočila na jinou vzpomínku, kterážto spočívala v tom, že jednou viděla mávat z okna samotného Jana Wericha studentskému průvodu, jehož byla součástí.
Každopádně ať už je to s napsáním knihy jakkoli, svým způsobem umocnila můj zájem o literaturu, který trvá do dnešních dnů. Obsluhoval jsem anglického krále jsem tudíž přečetl přes noc z pátku na sobotu. I vám doporučuji!
Moje srdcovka. Kvůli referátům jsem ji musela číst dokonce několikrát, protože se profesor v mých komentářích pěkně šťoural, ale nevadilo mi to. Hrabala můžu číst pořád. Miluju ten jeho jedinečný pábitelský styl, ten ohromný tok myšlenek, ta dokonale dlouhá souvětí! Jak je čeština krásná! Jak si s ní Hrabal ohromně pohrál! Úžasně začíná vypravovat každou kapitolu s: ,,Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.'' A to jeho líčení, že se v hospodě všichni mezi sebou hádají, ale přesto se mají rádi. A jak je svět krásný.
Po několika letech jsem si přečetl českou beletrii. Bože, ta čeština je tak nádherný jazyk! Sice nám jej fb a sms osekají do newspeaku (už tahle věta je naprosto otřesná, takže přidám ;-) ). Loni jsem nic jazykově krásnějšího nečetl.
Nemožné se stalo skutkem a pingl Dítě prozřel. Celoživotní touha stát se někým, být uznávaný v očích ostatních, vydělat svůj první milion, jít si za svým snem přes okrádání lidí, kolaborací s Němci, prodejem židovského majetku, opuštění vlastního dítěte až k vytouženému cíli - vlastnímu hotelu, je metaforou pro hledání smyslu života.
Jeho protipólem v hledání smyslu života je vrchní Zdeněk z hotelu Tichota, který svůj život prožívá, když najme vojenskou kapelu, aby v lesích zahrála jeho strýčkovi, kterého rozpláče radostí. Koupí pouťové atrakce, aby se všichni mohli vozit zadarmo. Objedná autobus pro blázny, koupí jim sud piva a dělá kulisu pro rozhodčího Říhu, který se připravuje na derby Sparta Slavia.
Nemožné se stalo skutkem, protože Dítě je metaforou každého Čecha, který v době socialismu 70. let hledá smysl života.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno česká literatura stolování, servírování, stolničení restauraceAutorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Nemám ještě dotčeno, zbývá mi poslední kapitola, ale musím již teď říci, že je to velice čtivé dílo a chtěla bych se k němu jednou vrátit. Co mě však zarazilo byla pasáž, kdy Jan se po propuštění z fašistického vězení seznamuje s jediným přeživším člověkem z Lidic, o němž zde tvrdí, že to byl otcovrah (pro otcovu nevěru se do otce jednou v noci pustil, to je známo), ale vědělo se to snad vždy, že to bylo naopak, že ve vězení byl právě otec pro vraždu syna. Ale jak jsem se dočetla na internetu, tak i právě ten synovrah byl pak komunisty zakázán a smazán z veřejného mínění, tak možná proto si to Hrabal popletl. Nebo má nějaký jiný čtenář na toto jiný názor, který by mě osvětlil? Ráda přivítám.