Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93103/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-IVU-93103.jpg
4
1827
1827
Tématem svérázného vyprávění je životní dráha číšníka, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první poloviny 20. století. Od 20. až do 50. let tohoto století prožívá svůj příběh jednoduchý, od mládí podnikavý a snaživý muž, který své úspěchy i neúspěchy připisuje shodám okolností, ale využívá jich k překonávání svých handicapů. Opovržení ze strany druhých ho nepřivádí k zatrpklosti a pomstychtivosti. Touží po uznání a po rodině, obojí má však v životě jen krátce - není uznán ani jako árijec, ani jako otec, odbojář či milionář, vždy zůstává pro své okolí podivínem. Samota mu nakonec umožní zbavit se touhy po majetku a dojít ke svérázné, prosté životní filozofii. Původní text z r. 1971.... celý text
Přidat komentář
Hrabalův styl psaní je jedinečný a mému uchu přímo lahodí. Hlavní hrdina tohoto existenciálního románu touží po uznání, lásce, bohatství, životě na vysoké noze a svým způsobem se snaží tyto získat svou snaživostí, pracovitostí, ale někdy také podlézavostí a ku příkladu mu nečiní problémy obohatit se na úkor pronásledovaných Židů. Stává se zbohatlíkem, ale brzy zjistí, že ho smetánka za žádných okolností mezi sebe nikdy nepřijme jako sobě rovného. Životní osud však způsobí, že co lehce nabyl, také pozbyl, potkají ho velmi smutné věci a nakonec dožívá sám opuštěný, ale srovnaný se životem, pouze se vzpomínkami na to, co všechno prožil. Poslouchala jsem na radiu Vltava ve skvostném podání Ladislava Mrkvičky.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla "přečíst alespoň ušima", tj. jako četbu na pokračování na ČRo ve vynikajícím podání pana Ladislava Mrkvičky. Knihu jsem asi tak před dvaceti lety zkoušela číst, ale po pár stránkách jsem to vzdala, Hrabal asi nebude úplně můj šálek čajek. Nicméně, film od pana Menzela jsem viděla, líbil se mi, tak jsem si říkala, že snad někdy. A to teď vyšlo...
Film jsem nikdy neviděla a ani knížka mě nelákala číst. Teď už vím proč. Četba na pokračování téhle knihy v podání Ladislava Mrkvičky bylo naprosto famózní. Zřejmě jsem čekala na tenhle skvělý zážitek. :-) Konečně vím o čem knížka je a moc se mi líbila.
Filmu jsem se nějak vyhýbal, nechtělo se mi do něho. Knížku jsem přečetl v rámci výzvy 2021 a teda...asi jsem se malému pinglovi vyhýbal zbytečně. :) Hodně dobrá knížka, nejvíc mě zaujal popis doby protektorátu, který byl podaný dosti netradičně oproti většině ostatních děl.
Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
Pan Hrabal má můj obdiv, že v těch několika stránkových odstavcích drží myšlenku. Jak sám uvádí v doslovu, psal automatickou metodou, takže v souvětí na sebe věty mnohdy nenavazují, části se opakují, vrací se, asi jako když se člověk snaží vyprávět vzpomínky. Ale tento styl vyprávění určitě není pro mě.
Navíc hlavní hrdina je velmi nesympatický, a i když se autor snaží jeho reputaci postupně napravit, tak jsem k němu cestu nenašla.
Tím už končím.
Tady se prostě musím opět omluvit: nelíbilo se mi to. Já prostě takovému humoru nerozumím.
A film se mi už vůbec nelíbil. Akorát ten konec, když už ho hraje Kaiser. Toho mám ráda.
Líbí se mi, když Hrabal píše o svých přátelích, co s nima zažil. Třeba o Vladimíru Boudníkovi. Tak.. to je prostě nádhera. Každé slovo mě pohladí po duši.
Audiokniha skvěle namluvená Ladislavem Mrkvičkou. Nevím jestli bych to v případě papírové knihy dočetl, u audia se dá pracovat a poslouchat zároveň takže ani složitější text není překážka.
Přenádherná kombinace vyobrazení temných dob a hrabalovské poetiky s notnou dávkou specifického humoru.
A tak neuvěřitelné se stalo skutečností a já dočetl tuto knihu. Dlouho jsem to odkládal. Forma psaní je samozřejmě náročnější na čtení, ale o to víc vás drží ve střehu a tak čtěte a vstřebáváte jeden neobyčejný příběh, který se stává skutečným za druhým.
Na prvý pohľad to vyzerá ako také neviazané rozprávanie, čo autorovi práve napadne, ale je to Hrabal, a ten vedel, ako na to. Postupne z rozprávania vychádzajú spolu s hlavným hrdinom postavy a postavičky, ktoré splietajú svoje osudy na rôznych miestach a v dobách väčšinou nenormálnych (vojna, Protektorát, komunistické 50. roky). Neskutočne dobré čítanie, s postupujúcimi stranami a dejom stále lepšie. A to som tento román asi pred 25 rokmi po 50 stranách odložil. Dnes dávam päť hviezdičiek bez mihnutia oka.
I velmi nesympatičtí lidé se začnou vykreslovat v hezčích barvách, když se jim pokusíte přijít na kloub, aspoň trochu pochopit jejich jednání. Ne souhlasit, stačí pochopit. To se od Bohumila Hrabala pořád učím a pikolík Dítě byla hodně tvrdá lekce. Dávám za ní 5 hvězdiček.
Výzva: Zkuste se Hrabalovýma očima podívat na svého exekutora, udavače, prezidenta nebo omrzelého partnera. A taky na sebe.
Bohumil Hrabal, je asi jeden z našich nejznámějších, literárních PÁBITELŮ. Tato jeho kniha, patří mezi mé nejoblíbenější. Příběh mladíčka ,,Prcka" od učednicích let v prostředí pohostinství, více jak nelehké...
Díky jeho starším kolegům z branže, jejich názorům a radám jsem si často v duchu vybavila trojici opiček, které gesty moudře znázorňují tři věci. ,,Nic jsem neviděla, nic neslyšela, a nic neřekla..." Na první pohled dost snadné, na ten druhý, dost náročné. Každopádně z praktického hlediska, rozhodně fungující k dosažení určitého postupu, prospěchu a cíle...
Kniha je takovou sondou do dob hoteliérství, před nástupem komunismu a posléze s jeho fatálním dopadem, po roce 1948...
Když jsem přišel do hotelu Praha, tak mne vzal šéf za levý ucho a zatahal mě za něj a povídá: Jseš tady pikolík, tak si pamatuj! Nic jsi neviděl, nic jsi neslyšel! Opakuj to! A tak jsem řekl, zže v podniku jsem nic neviděl a nic neslyšel. A šéf mne zatahal za pravý ucho a řekl: A pamatuj si ale taky, že všechno musíš vidět a všechno slyšet! Opakuj to!
Hrabal je geniální, nechápu to nízké hodnocení. Opakujte to...
Moje tretie stretnutie s Hrabalom dopadlo výborne. Prvé stretnutie dopadlo príšerne, druhé nad očakávanie dobre a to tretie ma už vyslovene pohladilo - predsa len Hrabalov štýl nesadne každému. Takže do tretice všetko dobré. Príbeh je typicky Hrabalovský, zo začiatku plný sexu a od polovice popisuje, ako to bolo za protektorátu a ako nás bolševici "oslobodili". Jednoducho výborné, ale verím tomu, že tú najlepšiu Hrabalovu knihu som ešte nečítal, že ma niekde čaká. Ktorá to je, netuším, avšak už teraz sa na ňu teším. A ešte niečo: kniha nie je humorná, hoc sa tak môže v niektorých pasážach javiť, naopak, je pomerne drsná a krutá. Jej nosná myšlienka je veľmi výstižná, človeku ku šťastiu nechýbajú milióny, ale stačí mu naozaj málo - tešiť sa z maličkostí a žiť, nie prežívať.
Mám ráda tento příběh. Příběh muže, který poznává život i z té odvrácené části a přichází k poznání, že nejvíc pro něho neznamená bohatství a společenské uznání, po kterém tak kdysi dávno toužil, ale svoboda a volnost. K tomu se však dopracuje a poznává krásu a smysl života až ve zralém věku. V době, kdy se usadil v opuštěném pohraničí a naplno si užíval klidu, pohody a krás svobodného života. Je dobré se na chvíli zastavit a zamyslet.
Moje první čtená Hrabalova kniha. Přiznám se, že ani k maturitě jsem od něj neměla načteno, znala jsem spíš jeho zfilmovaná díla. O této knize samozřejmě vím, že existuje, ale neviděla jsem ani film. Takže díky Městské knihovně v Praze a jejím e-knihám jsem zase obohacena o další zážitek. A zážitek to tedy byl. Nejdříve jsem měla velký problém vůbec číst a vstřebat, to co pan Hrabal píše. Ani to nebylo v tom, že vypráví retrospektivně, ale takhle dlouhá souvětí jsem v životě nečetla. Průměrem 5 až 7 řádků, kdy než dočtete nakonec, už nevíte začátek. Ale v tom je tedy kumšt. A to čtení je o zvyku, za pár desítek stran mi to už ani nepřišlo, naopak jsem si říkala, co ještě do té které věty přidá. Na mnoha místech v úvodu mě autor i mnohokrát rozesmál, pak už samozřejmě smích přejde, protože čtenář se snaží uvědomit si, co všechno mu spisovatel předkládá. Dalo by se říct, že to je hlavní hrdina napříč léty životních prožitků, od mladíka malého vzrůstem, později ještě menšího svými skutky a myšlenkami, aby se pak proměnil v člověka stále stejné výšky, ale většího svými životními zkušenostmi a možná i moudrostí, ke které se ale člověk dobere někdy dost krutými cestami.
Kniha mě moc nadchla, zhltla jsem ji jako malinu. Moje první setkání s Hrabalem v psané podobě. Až si říkám, jaká to byla škoda, že jsem se ji tak dlouho vyhýbala.
Nic pro mně. Nic proti Hrabalovi, ale jeho tvorbu jsem nikdy neměla ráda a filmy taky ne.
Štítky knihy
sex zfilmováno 20. století Československo hotely
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
"Život, když se aspoň trochu povede, je krásnej." Hlavně tedy, když máte tolik nezdolného optimismu jako hrdina této knihy. Bylo to mé první setkání s knihou pana Hrabala, první poslech čtení pana Mrkvičky a jsem unešená. Jen nevím, z čeho víc. Jestli z nádherné poetiky a vtipu i uprostřed těžké atmosféry druhé světové války, nebo z nádherného a naprosto přesného přednesu. Doporučuji.