Odpusť mi, Leonard Peacock
Matthew Quick
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314681/bmid_odpust-mi-leonard-peacock-gDs-314681.jpg
4
645
645
"... kľúčové je urobiť čosi, čo vás v mysliach normálnych ľudí navždy vyčlení z priemeru. Čosi, čo zaváži." Dnes má Leonard Peacock narodeniny. Dnes si vloží do školského batoha pištoľ P-38 - zbraň istého nacistického dôstojníka, ktorú zdedil po starom otcovi - a zastrelí svojho bývalého najlepšieho priateľa a potom seba. Už sa nevie dočkať. Ale najprv musí povedať zbohom štyrom priateľom, na ktorých mu záležalo: svojmu susedovi Waltovi posadnutému Humphreym Bogartom; spolužiakovi Babackovi, husľovému virtuózovi; veľkej kresťanke Lauren, do ktorej bol tak trochu zaľúbený; a herr Silvermanovi, ktorý ho na strednej škole učí o holokauste. Leonard sa s každým z nich porozpráva a postupne - ako hodiny tikajú a prichádza okamih pravdy - odhalí svoje tajomstvo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Forgive me, Leonard Peacock, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha rozhodne stoji za precteni. Libilo se mi tema i to ze je to v podstate ze zivota. Byla jsem velice zvedava jak to nakonec dopadne :)
Túto knihu odporúčam snaď každému puberťákovi,ktorý sa mláti so svojimi pocitmi a náladamy.Ktorý netuší čo sa s ním skutočne deje,alebo nevie akoby mal vysvetliť čo s ním robí najlepší kamarát.
Je to psycholokický rozbor osobnosti,ktorá sa začína vyvíjať a bojí sa toho že jeho minulosť raz narazí na tvrdú stenu budúcnosti.
Tlieskam všetkým profesorom ktorý sú ako Herr Silverman.
A odporúčam túto knihu pre všetkých rodičov ,ktorý na svoje deti nemajú čas a nad ich problémamy sa len zasmejú a mávnú rukov.
Pretiže ignorácia človeka,ktorý by mal pre nás mať stále otvorenú náruč a pochopenie je najbolestivejšia a my nemôžeme tušiť aké následky to všetko môže mať.
PÁNI..! Jinak ani začít nemohu. No..vlastně tedy začnu od konce - knížce jednoznačně musím udělit plný počet hvězdiček už jen z toho důvodu, že jsem ji přečetl (spíše zhltal) za dvě krátká odpoledne (knížka sice není nejtlustější, ale žádný hubeňour to také není). Nebojím se slov, že je to pro mě zatím jedna z nejlepších knih, které jsem kdy přečetl (nepočítám-li Harryho Pottera samozřejmě). Nesmírně mi vyhovoval styl psaní. Čtení opravdu neuvěřitelně rychle utíkalo a velice rychle jsem si také zvykl na skákání z horní poloviny stránky do dolní (kvůli poznámkám pod čarou). Příběh je neuvěřitelně promyšlený - uchvátilo mě rozebrání témat, která jsou dosti odlišná, ale zároveň mají něco společného (holokaust, náboženství, homosexualita, znásilnění, přátelství, nenávist a v neposlední řadě samozřejmě sebevražda, ke které se schyluje již od prvních stran). Jak vše nakonec dopadne? Úplně na konec musím říct, že opravdu jediné, co bych knize vytknul je trochu uspěchaný závěr. Celá kniha se odehrává prakticky během jednoho dne, události plynou velmi rychle, což je skvělé. Když se však dostáváme do závěru, těšil jsem se na nějaké delší vysvětlování, rozebírání, zamyšlení,... Místo toho závěr utekl stejně jako celá kniha, což mi přišlo trochu smutné, jelikož mám pocit, že právě závěr mohl tuto knihu pozvednou na ještě vyšší úroveň, než na které se nachází. :)
Na 250 stranách prebrať témy ako náboženstvo, výchova, sexualitu, znásilnenie, sebevražda, politika, priateľstvo no proste piate cez deviate. No napriek tomu sa kniha ľahko čítala. Trochu mi vadili listy z minulosti a niektoré poznámky pod čiarou boli totálne zbytočné.
Došly mi slova. První kniha, po tak dlouhé době, která mě rozplakala. Protože je opravdová, protože Leonard (LEONARD!) a protože na 250 stranách rozehrála příběh, který mi vyrval srdce z těla. Leonarde, myslím, že bychom byli skvělými přáteli. Přečtěte si to, prosím.
Každý má v životě nějaké strachy a problémy, jen se s nimi vyrovnává různě. Leonard se rozhodne řešit to hodně radikálně. Vše je ale třeba pořádně promyslet.
Po knize jsem sáhla vlastně omylem, v rychlosti jsem něco hledala v knihovně a v doporučených upoutala tato kniha, obálkou velmi podobná knihám Johna Greena. A vlastně to zas takový omyl nebyl. I když databazeknih.cz v podobných knihách žádné jeho dílo nezmiňuje, já tam určitou paralelu vidím. Kihou se prolíná zejména tíživost dospívání, téma odlišnosti, outsiderství, potlačované agrese. Přes svou melancholičnost je příběh příjemný na čtení a čas strávený nad stránkami této knížky byl inspirativní a očistný.
"Dnes mám narozeniny, nikdo si nevzpomněl."
Rozumím chování hlavní postavy, jeho pesimismu, aroganci nebo nanicovatosti ostatních, a jsem právě i proto moc rád za to jaký konec pro něj autor vybral, protože kniha má působit empaticky pro člověka, který se potýká s neporozuměním od druhých, pohrdá životem a lidmi (i když je ve skutečnosti zklamaný hlavně ze sebe). Každopádně je víc než na místě si uvědomit, že každý z nás je šíleně komplikovaný, sebevražda je né ve všech případech volbou, ale také, že sebevražda eliminuje možnost, aby se věci kdykoliv obrátily k dobru a každá laskavost se počítá. Život, který je jedná velká procházka růžovým sadem může být pro druhé denodenní agónie. Je vždycky dobré nepřestávat v úsilí a mít naději, i proto se vyplatí psát si dopisy z budoucnosti. Kvalitní oddechové čtivo o závažném tématu.
myslenka knihy krasna, ale styl psani me teda do deje moc nevtahl..vadily mi poznamky pod carou, ktere mi misty prisly zbytecne..i zty dopisy z budoucnosti mi prisly mimo misu..myslela jsem,ze konec bude nejako zajimavejsi, nejake vyvrcholeni, ale to bohuzel neprislo..
Na zběhlé doporučení, které se ukázalo jako více než cenné. Kniha už sama o sobě vypadá zajímavě, ale ona nakonec dokáže ukázat i zajímavá témata a myšlenky, které nejsou chabé ani hloupé. K tomu ještě skvěle vyeskalovaný a odvyprávěný příběh, který od začátku ke konci má co nabídnout. Po hodně dlouhé době, opravdu skvělý počin.
Kniha se mi moc líbila. Byla napínavá a styl psaní byl něco na způsob Johna Greena, ale né uplně doslova. Kniha se mi moc líbila a dopadla tak, jak jsem doufala, že dopadne. Svět dospívajících není vůbec jednoduchý, zvláště když máte takovou rodinu jako Leonardo.
Mi se kniha líbila. Bylo to vtipné a zároveň dojemné čtení, i když mi občas přišlo, že autor tlačí moc na pilu. V knize jsem našla i několik zajímavých myšlenek, které by stály za zapsání. Ale co se konce týče, musím souhlasit s některými komentáři výše: knize by prospělo víc, kdyby se Leonardo zabil. Nebo kdyby byl jednoduše konec víc dotažený. Dalším mínusem pro mě je, že většina postav nedostala v knize moc prostoru. Co třeba ten spolužák, kterého chce Leonard zabít? Sám v knize téměř nevystupuje, je jenom v Leonardových myšlenkách a vzpomínkách.
Za mě je nějakých dvě stě stránek pro takový příběh málo, kdyby měla kniha jednou tolik, bylo by to na plný počet.
Na začátku jsem myslela, že to bude nějaká kravinka a koupila si ji v KK z Luxoru na cestu domů autobusem. Po chvilce čtení mě čekalo milé překvapení - knížka měla propracovanou, hlubokou a i dosti smutnou zápletku. Místy mi kniha přišla mírně jednoduchá, ale spíše to bylo stylem psaní kapitol, který není úplně typický. Přečetla jsem ji během dvouhodinové cesty a ke konci jsem se chvíli i bála, jak se Leonard rozhodne.
Nelituji, že jsem si vybrala zrovna tuto a určitě doporučuji k přečtení, pokud máte rádi něco jednoduššího, co překvapí zápletkou.
Nu, nebylo to vůbec špatné Leonarde Peacocku, trochu mi to místy dokonce evokovalo Tajný deník Adriana Molea, nicméně působilo to na mě dojmem, že všechny Vaše problémy, Leonarde Peacocku, jaksi zůstaly viset ve vzduchu, jestli mi dobře rozumíte Leonarde. Tak jen doufám, že při dalším pokusu jste nezaměnil P-38 za spolehlivějšího Glocka případně si nedal jedno Magnum, Leonarde Peacocku......
Kdyby jedním z hlavních témat nebyla sexuální orientace a kdyby nebylo jemných zmínek o sexuálním životě a koncentračních táborech, tato kniha by se dala svou formou zařadit spíše ke knihám dětským; pro mě rozhodně obsahem nepřesahuje rámec cílové skupiny, pro kterou byla určená.
V průběhu děje autor nenápadně nakusuje spoustu těžších témat- kromě sebevraždy také rasismus, náboženství, atomové bomby, lidi bez domova, šikanu ve škole, autoerotiku, zanedbávání ze strany rodičů, homofobii, obezitu, holokaust, závislosti, znásilnění- což zaprvé působí poněkud uměle a neohrabaně, zadruhé se ani jednomu z těchto témat autor nevěnuje hlouběji, spíše o jejich důležitosti okrajově informuje, občas ne příliš zdařile. Například vykreslení křesťanské dívky jako naivní fanatičky jejímž jediným předmětem konverzace je Ježíš a celkové pojetí tohoto tématu včetně přístupu samotného Leonarda, který dává jasně najevo, že mu Lauren připadá se svou vírou naprosto mimo mi ani jako ateistce příliš nelahodí. Nyní dejte tento obraz do kontrastu se samozřejmostí, s jakou autor vykresluje homosexuální pár.
Kniha má číslované poznámky k textu, které mi nepřipadají na místě, nesdělují žádné informace, které by nemohly být do textu začleněny, spíše výrazně znesnadňují orientaci. Navíc mi větší část z nich připadá zbytečná. Trvalo mi chvíli, než jsem přivykla tomuto způsobu psaní, stejně jako vyjadřování autora.
Samotný příběh se odehrává v současnosti s retrospektivními kapitolami které krátce shrnují minulost hlavního hrdiny s ostatními postavami a dopisy z budoucnosti, které jsou bez předchozího objasnění poněkud matoucí. Se všemi důležitými postavami se seznamujeme už v anotaci. Walt je soused, jehož životem je sledování filmů, typický osamocený důchodce, který komunikuje ve filmových hláškách. Tento motiv se mimochodem později opakuje, čímž autor kopíruje sám sebe. Babak je spolužák, který je příkladem proměny v průběhu dospívání. K hlavnímu hrdinovi se ale chová jako idiot. Lauren je již zníměná křesťanská fanatička, jež mi ale byla svým způsobem sympatická. Jako jediná postava měla ujasněné, čeho chce v životě dosáhnout a vytrvale na tom pracovala. Pan učitel byl skvělý, ale čím více se zapojoval do děje, tím nereálněji na mě působil.
Samotný Leonard mě nebavil. Ve svých osmnácti letech se choval neskutečně natvrdle, v podstatě si jen stěžoval na to, co se mu kdy stalo, ale nikdy neudělal nic pro to, aby situaci zlepšil a pořád brečel a opakoval, jak se zabije. Celý svět je proti němu, na druhou stranu nepůsobil zase až tak na dně, byl spíše jako dítě které si ve svých dvanácti sbalí kufr aby odešlo z domova. Asi tak vážně lze chápat Leonarda a jeho motivy.
Knížku jsem měla přečtěnou za pár hodin a jestli ve mně něco zanechala, jsou to spíše rozpačité pocity. V prvních deseti kapitolách jsem měla chuť ji odložit, někde ve dvou třetinách jsem se dostala do děje a očekávala závěr. Ten mě ale ve všech ohledech zklamal- konec byl předvídatelný, nestalo se nic, co by situaci vyřešilo a z velkého tajemství nic moc nebylo. Položíme-li si na konci otázku, jestli se odstranil byť jen jeden z problémů, kvůli kterým se Leonard chtěl zabít, musíme přiznat, že nikoli.
Dávám tři hvězdičky protože kdybych byla o pár let mladší, možná bych tuto oddychovku ocenila o něco víc. Nicméně, kdybych byla mladší, nespadala bych už do cílové skupiny.
Když si zrekapituluju děj, je to vlastně klišé - hloubavý kluk, kterému se nikoliv jeho vinou v životě pokazilo, co mohlo; učitel-ideál; sbírka v současnosti v pop-kultuře populárních traumat a sociálních odlišností (které se samozřejmě pojí s vnitřní kvalitou člověka).
Jenže je to dobře napsané, lehkým perem, ironicky, bez většího patosu, ale jemně a s přesně odpozorovanou (nebo nastudovanou, viz obsáhlý seznam odborných konzultantů) psychologií adeptů sebevraždy. Brát Leonarda jen jako prevenci pro mladistvé deprivanty by byla škoda, i starší a snad vyrovnanější čtenář se pobaví a třeba se i pozná v některé z postav.
Kniha se podobá Bruntové Řekni vlkům, že jsem doma, ale výrazně méně hraje na city, je sevřenější, životnější a podle mě lépe napsaná.
Upřímná zpověď dospívajícího Leonarda. V tomto věku se zdají i malé problémy nepřekonatelné. A Leonard jich měl plno, Ne vždy se najde takový chápavý pan učitel, který správně zareaguje. Všechny ty psychologické poradkyně na škole strčí do kapsy jedna podaná ruka v pravou chvíli.
Zpočátku mě trochu vadily poznámky pod čarou, ztrácela jsem souvislost textu . ale jak jsem si zvykla, přišlo mi to vtipné.
Doporučuji.
Když jsem si brala tuhle knihu, říkala jsem si, že bude zajímavá, a že mě asi bude i bavit. Opak se stal pravdou, kniha mě moc nebavila. A dopisy z budoucnosti mi tam přišly divné, ano, i když jsem se dozvěděla, proč tam jsou, nebavily mě a vůbec by neuškodilo, kdyby tam nebyly. Tímto se mi začíná vyplňovat to, že ne všechny bestsellery jsou skvělé.
Tohle kniha přesně pro ty typy puberťáků, kteří si myslí že okolní svět je na nic a jejich život za nic nestojí. Kniha se čte velmi rychle a příběh je velmi zajímavý. Jsem moc ráda že jsem v knihkupectví sáhla zrovna po téhle. Pěkné oddechové čtení.