Odpusť mi, Leonard Peacock
Matthew Quick
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314681/bmid_odpust-mi-leonard-peacock-gDs-314681.jpg
4
645
645
"... kľúčové je urobiť čosi, čo vás v mysliach normálnych ľudí navždy vyčlení z priemeru. Čosi, čo zaváži." Dnes má Leonard Peacock narodeniny. Dnes si vloží do školského batoha pištoľ P-38 - zbraň istého nacistického dôstojníka, ktorú zdedil po starom otcovi - a zastrelí svojho bývalého najlepšieho priateľa a potom seba. Už sa nevie dočkať. Ale najprv musí povedať zbohom štyrom priateľom, na ktorých mu záležalo: svojmu susedovi Waltovi posadnutému Humphreym Bogartom; spolužiakovi Babackovi, husľovému virtuózovi; veľkej kresťanke Lauren, do ktorej bol tak trochu zaľúbený; a herr Silvermanovi, ktorý ho na strednej škole učí o holokauste. Leonard sa s každým z nich porozpráva a postupne - ako hodiny tikajú a prichádza okamih pravdy - odhalí svoje tajomstvo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Forgive me, Leonard Peacock, 2013
více info...
Přidat komentář
Príbeh sa týka prevažne dňa Leonardových narodenín a udalostí, ktoré predchádzali jeho rozhodnutiu zabiť seba aj bývalého kamaráta.
Dej ubieha plynule, kniha sa číta dobre a hlavná postava je vykreslená typicky pre jeho vek. Na jednu stranu vníma ostatných do väčšej hĺbky, ako oni jeho, na druhú stranu je niekedy typický puberťák. Niektoré veci si berie príliš osobne, ale nemá v rodine podporu, aby mohol svoje emócie spracovať. Mrzel ma jeho vzťah s matkou, ale trochu ten vzťah s dospelým človekom suploval sused. Veľmi sa mi páčili dopisy z budúcnosti, to je naozaj skvelý nápad pre každého, kto má krízu.
Čo mi prišlo rušivé, boli príliš časté a príliš obsiahle poznámky pod čiarou často presahujúce danú stranu, pričom mnohé by sa dali zakomponovať do monológu hlavnej postavy priamo v príbehu.
Kniha je určite potrebná, rieši mnohé súčasné témy a hlavne poukazuje na to, že mladí ľudia to nemajú vždy také jednoduché, ako sa dospelákom na prvý pohľad môže zdať. Celkovo 85%.
Kniha se mi líbila, styl psaní byl perfektní, hodně jsem nad knihou přemýšlela. Leonard byl sympatický kluk, kterého mi bylo líto a chtěla jsem mu hrozně pomoct.
Je to dojemný příběh, na kterém je nejhorší to, že se takové věci dějí i v reálném životě. Za mě můžu doporučit.
Když jsem knihu dostala byla jsem nadšená. Už od začátku mě chytla.. asi hlavně proto, že konečně někdo ukázal že i v hlavě teenagerů se může odehrávat něco takového jako jsou myšlenky na sebevraždu.
Dnešní lidé říkají že my mladý nemůžeme mít problémy a vůbec vlastně nevíme co je to těžký život. Soudí nás aniž by věděli co si někteří z nás prožívají.
Řeknou jen, že jsme moc mladý na to aby jsme měli problemy a tyto myšlenky.
Kniha je úžasná. Hltala jsem každé slovo a stává se jednou z mých nejoblíbenějších.
Doporučuji určitě přečíst
Příběh dospívajícího chlapce na mě nezapůsobil, nejvíce se mi na knížce líbily dopisy z budoucnosti.
Knihu jsem si zamilovala již od začátku a nadšení mě neopustilo ani ke konci.
Už je to nějaká doba co jsem ji četla naposledy, ale přemýšlím, že se k ní už brzo vrátím. Postava Leonarda mi byla svým způsobem blízká a neskutečně mě bavil styl jeho myšlení.
Pan Silvermann rozhodně patří k lidem, které bych chtěla potkat i v reálném životě a nejen na stránkách knih.
"Všetko najlepšie"
Veľmi som chcel, aby mi povedal bez môjho nabádania, a keď sa tak nestalo, cítil som sa prázdny ako čln v suchom doku.
Myslím si, že kniha bola napísaná naozaj pútavo a išla do hĺbky niečoho s čím sa v živote potýkalo mnoho z nás. Jediná vec, čo mi vadila bol ten záver ale aj tak to občas v živote býva. Štýl písania bol osobný a dojemný a čítal sa ľahko a zároveň kvôli príbehu ťažko. Vrelo odporúčam.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Přináší tolik závažných témat... Puberta, dospívání, nedostatečný rodičovský zájem o dítě, nedostatek komunikace, pochopení a dopad toho všeho na dítě, povrchnost versus hloubka myšlenek a uvažování, přetvářka, schopnost empatie, hodnota člověka jako individuality, agrese a velení versus rovnoprávnost a tolerance, určování módu versus originalita a respekt, násilí, sexuální násilí, homosexualita, nemožnost se svěřit s trápením, případně jeho banalizování tím, od koho je očekávána pomoc, neustálé neúspěšné projevy volání o pomoc a netečnost okolí, úzkost, deprese, sebevražedné a vražedné sklony. Dospělost je v knížce vnímána až ab absurdum jako otroctví bez jakékoli radosti, ale pokud použiji osobní sebereflexi a směr úvah mých posledních několika let, musím říct, že Leonardova, byť zveličená a značně černobílá představa má opodstatněný základ. Další z úvah pro knihu zásadní - nakolik je člověk součástí stáda, nakolik je tupou ovcí, která jde tam, kam se jí přikáže? Aneb na kolik funguju podle norem společnosti a opomíjím, co by rádo mé vlastní já? Nakolik propadám konzumu, nakolik se srovnávám s ostatními a nakolik s nimi potřebuji držet krok, nakolik se nechávám strhnout tím, co je zrovna v módě... Rozpolcenost puberťáka, který své já a své místo na zemi teprve hledá, je tu zpracována skvěle. Knížka se mi zkrátka líbila jak po stránce formy (kupodivu přináší i některé neotřelé prvky), tak zejména po stránce obsahové.
(SPOILER)
Jakmile jsem narazila na tuhle knihu, musela jsem si přečíst anotaci a následně celou knihu. A sakra, tohle byl mazec.
Už z anotace mi bylo jasné, že autor bude rozebírat téma sebevraždy a pomsty pěkně do hloubky, a ne jen klouzat po povrchu. A to se mu povedlo na výbornou. Líbily se mi jeho myšlenky a to, jak to všechno krásně do sebe zapadalo s Leonardovým charakterem. Moc se mi líbil prvek dopisů z budoucnosti, které si měl psát pro sebe sám Leonard, jako nějakou osobní terapii. Jako poslední kapitolu si můžeme přečíst dopis od jeho dcery a rozjímat nad tím, jak to asi bude s Leonardem dál...
Když jsem knihu začala číst, zdála se mi skvělá. Postupně ale mé nadšení upadalo a na konci z něj moc nezbylo. Téma super, Leonard uvěřitelný, ale pak to celé nějak upadá a vlastně se tam nic převratného neděje. A trochu mi vadily ty poznámky dole, které mne vždy vytrhly z děje. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Matthew Quick byl až do této knihy mě naprosto neznámým autorem. Když jsem začala číst Odpusťte mi, Váš Leonard, absolutně jsem nevěděla do čeho jdu. Už po první kapitole ale bylo jasné, že se bude jednat o knihu s neskutečně silným příběhem, která ve mě cosi změní. Naprosto jsem jí propadla, a přečetla jí za dva dny. Tak čtivá byla. A dojemná! Dokonce mě na konci rozbrečela, a to se mi u knihy nikdy nestalo.
(SPOILER) PÁNI..! Jinak ani začít nemohu. No..vlastně tedy začnu od konce - knížce jednoznačně musím udělit plný počet hvězdiček už jen z toho důvodu, že jsem ji přečetl (spíše zhltal) za dvě krátká odpoledne (knížka sice není nejtlustější, ale žádný hubeňour to také není). Nebojím se slov, že je to pro mě zatím jedna z nejlepších knih, které jsem kdy přečetl (nepočítám-li Harryho Pottera samozřejmě). Nesmírně mi vyhovoval styl psaní. Čtení opravdu neuvěřitelně rychle utíkalo a velice rychle jsem si také zvykl na skákání z horní poloviny stránky do dolní (kvůli poznámkám pod čarou). Příběh je neuvěřitelně promyšlený - uchvátilo mě rozebrání témat, která jsou dosti odlišná, ale zároveň mají něco společného (holokaust, náboženství, homosexualita, znásilnění, přátelství, nenávist a v neposlední řadě samozřejmě sebevražda, ke které se schyluje již od prvních stran). Jak vše nakonec dopadne? Úplně na konec musím říct, že opravdu jediné, co bych knize vytknul je trochu uspěchaný závěr. Celá kniha se odehrává prakticky během jednoho dne, události plynou velmi rychle, což je skvělé. Když se však dostáváme do závěru, těšil jsem se na nějaké delší vysvětlování, rozebírání, zamyšlení,... Místo toho závěr utekl stejně jako celá kniha, což mi přišlo trochu smutné, jelikož mám pocit, že právě závěr mohl tuto knihu pozvednou na ještě vyšší úroveň, než na které se nachází. :)
Kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Úžasné zpracování mysli mladého kluka, který myslí na sebevraždu. Z konce jsem byla trochu rozpačitá, protože je dost otevřený a čtenář může jen premyslet, jak to nakonec s Leonardem dopadlo.
Kniha přesně zachycující dnešní dobu a z mého pohledu i moje adolescentní vrstevníky. Velmi se mi líbila. Hlavní postavu i přes její zjevné psychické problémy jsem si oblíbila. Líbilo se mi jakým způsobem vystupoval z davu. Ne vzhledem, ale zjevnou inteligencí, zájmem o literaturu a lehkou povýšeností nad ostatními.
Četla jsem knihu vícekrát a vždy mě moc bavila. I když je příběh možná maličko klišé, i tak je kniha mému srdíčku velmi blízká.
Příběh je skvělý, hlavní hrdina taky. Já jsem měla spíše problém se stylem psaní, který mi neseděl. Prostě kniha se dá napsat lépe, můžou vyniknout všechny ty informace, které postupně odkrýváme a nemusí to být tak kostrbaté.
Nijak moc mě to nenadchlo. Dočetl jsem, abych věděl, jak to dopadne. Ale tušil jsem... :-)
Zajímavá kniha. Líbí se mi styl psaní, pubertální. Občas mě štvali dlouhé vysvětlivky pod textem, jak kdyby to nemohlo být vysvětleno normálně v textu, když to byl prakticky standardní příběh. Knihu jsem přečetla rychle, i jsem se často smála.
Leonard, hlavní postava této knihy, je přesně ten typ hrdiny, kterého buď máte rádi, a nebo ne. Čím více jsem Leonarda poznávala, tím více mi přirostl k srdci.
Příběh je zrcadlem dnešní společnosti. Zaobírá se několika tématy, které vedou k otázkám na zamyšlení. Mezi tím vším je chlapec, jenž v životě postrádá to nejdůležitější. Lásku, pochopení, pomoc.
Důvod, proč si jedna z postav nevyhrnuje rukávy, jsem odhadla správně. Ale nevěděla jsem, jak to vypadá.
Konec je rafinovaný. Nejprve mě naštval. Poté jsem si ale řekla: Jak jinak by to mělo skončit? Vlastně je to konec, který přesně vystihuje život. Tak reálny, děsivý.
Od vydání na mě kniha občas někde vyskočila, a já se několikrát zamyslela nad její koupí. Pokaždé z nákupu ale sešlo. Poté se kniha dostala do Levných knih, a já vždy, když jsem je navštívila, opět přemýšlela nad koupí. A zase z toho sešlo. Recenze mě odrazovaly. Nakonec si kniha ke mně cestu našla skrz výprodej na e-shopu. Teď po přečtení jsem za to moc ráda.
Celé čtení pro mě bylo velmi bolestivé. Kdo si zažil alespoň malý zlomek toho, čím procházel hlavní hrdina Leonard, bude mít ze čtení podobné pocity jako já.
Tímhle by si nikdo neměl procházet sám. Přirovnávání osobních problému s problémy jiných, kteří jsou na tom "hůř" naprosto nesnáším. Matka hlavního hrdiny by zasloužila pořádně profackovat, aby se probrala.
Silný příběh, který nejde neprožívat společně s Leonardem.
Život ve vlastním vesmíru má jistě spoustu pozitiv, ale rozhodně vám nenabídne pohled zvenčí.
Když si všechny indicie vyložíte nejhoším možným způsobem, samozřejmě to vypadá narosto bezvýchodně.
Ale co když vás někdo v poslední chvíli konfrontuje a nabídne takovou změnu paradigmatu, až se z toho točí hlava? A co víc, zachránce má vlastní problémy se kterými žije a rozhodně se s nimi nevyrovnal lusknutím prstů.
Kniha hezky ilustruje jak je potřeba všímat si okolí, tady z pozice učitele, nabídnout vlastní pohled. Ne řešení jen nový úhel, hned ta situace není tak bezvýchodná.