Odpusť mi, Leonard Peacock
Matthew Quick
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314681/bmid_odpust-mi-leonard-peacock-gDs-314681.jpg
4
645
645
"... kľúčové je urobiť čosi, čo vás v mysliach normálnych ľudí navždy vyčlení z priemeru. Čosi, čo zaváži." Dnes má Leonard Peacock narodeniny. Dnes si vloží do školského batoha pištoľ P-38 - zbraň istého nacistického dôstojníka, ktorú zdedil po starom otcovi - a zastrelí svojho bývalého najlepšieho priateľa a potom seba. Už sa nevie dočkať. Ale najprv musí povedať zbohom štyrom priateľom, na ktorých mu záležalo: svojmu susedovi Waltovi posadnutému Humphreym Bogartom; spolužiakovi Babackovi, husľovému virtuózovi; veľkej kresťanke Lauren, do ktorej bol tak trochu zaľúbený; a herr Silvermanovi, ktorý ho na strednej škole učí o holokauste. Leonard sa s každým z nich porozpráva a postupne - ako hodiny tikajú a prichádza okamih pravdy - odhalí svoje tajomstvo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Forgive me, Leonard Peacock, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha mě jednoduše zaujala... bylo to hodně dobré čtení, které mi přišlo moc poutavé. Vtáhlo mě to do děje, že jsem ani netušila jak moc... a najednou jsem knihu zavírala a přemýšlela o tom jak některé události mohou člověka dovést do situace, kterou měl Leonard.
Moc hezká kniha, rozhodně stojí za přečtení!
"Lidé platí za svoje činy, a ještě víc za to, kým se stali a co ze sebe udělali. A platí velmi jednoduše: tím, jaký vedou život."
Mám rozporuplné pocity, které se ztotožňují s většinou komentářů, které zde už někdo napsal. Knihu doporučuji.
A Leonarde, doufám, že jsi všem odpustil, protože ty nejsi ten, kterému by mělo být odpuštěno, protože jsi nic neprovedl, což se o ostatních říct nedá.
Kniha mě na první pohled zaujala svou obálkou a námětem. I když jsem čekala malinko něco jiného, kniha mě nezklamala. Je napsána čtivě, poznámky pod čarou se mi líbily (i když klidně mohly být součástí textu). Je v ní spousta myšlenek, které jsou napsané jen tak jakoby mimochodem, ale přitom mají velkou hloubku a nutí člověk přemýšlet.
Při čtení jsem si říkala, jestli jsem náhodou z Young adult knih už nevyrostla.. Ale ne, nevyrostla.. Byla jsem prostě a jednoduše zklamaná, a to se moc často nestává..
Za mě má tato kniha téma, které je velmi citlivé, a spisovatel ho dle mého nepojal nejlíp, a bohužel se mi nelíbily ani dopisy z budoucnosti, které jsem četla opravdu s nechutí.
Leonard mi byl od začátku nesympatický, a chtěla jsem mu dát několikrát ránu do obličeje..
Ale pár posledních kapitol si to u mě kniha vylepšila.. Aspoň o tu jednu hvězdičku..
Moc nechápu tak dobrý hodnocení. Za mě je tohle jedna z nejnadhodnocenějších knih, co jsem četla.
Leonard mi byl už od začátku strašně nesympatickej a působil celou dobu hrozně otravně a ufňukaně. Čekala jsem vážně nějakej příběh s hlubším smyslem a ne-happyendem.
Odpusťte mi, váš Leonard je vážně skvělá kniha. Ja jsem ji přečetla během půl dne a potom jsem se na tím musela vážně zamyslet. Prostě BOMBA!
Narazila jsem na tuto knihu náhodou a víceméně si ji půjčila pro téma do Čtenářské výzvy. Ale určitě to nebylo marné čtení, kterého bych litovala! Stojí za přečtení a donutí člověka přemýšlet... o lidech jako je Leonard, kteří jsou mezi námi, o dobrých duších jako je Herr Silverman, o tom, jak moc důležití jsou rodiče v našich životech, o tom, jak je dospívání a hledání sama sebe náročné atd. Nadchly mě i dopisy z budoucnosti, krásný nápad. Jen jednu hvězdičku jsem strhla za poznámky pod čarou, které mě spíše rušily a odváděly pozornost od děje a bylo by lépe je zasadit do příběhu.
Tato kniha nemá chybu - přečetla jsem ji za jeden den, nešla prostě pustit z ruky. Neustále jsem se ptala: proč? Co se ti to stalo? Hlavní hrdina mi byl už od první stránky hodně sympatický a jaksi blízký. Opravdu doporučuji!
"Jsi jiný. Já jsem taky jiný. Být jiný je dobrá věc. I když je to těžké. Já to vím, věř mi. "
Young adult high level. V podstate ma štve že sa mi táto knižka moc páči. Je totižto skvelo napísaná, ale vzhľadom na vek hlavného hrdinu (rozprávača) sa pričasto striedajú hlbokomyseľné pasáže s tými nevyzretejšími. Druhá vec ktorá podľa mňa v literatúre nie vždy funguje, je gradácia prezradenia motivácie postavy, a jej prezradenie až v závere, kde sme už z náznakov pripravený na vše možnú hrôzu a nezasiahne nás naplno. Quick ale k odhaleniu pristúpi veľmi "nekonkrétne" aby zbytočne nešokoval no mam pocit že čitateľ si zaslúži po toľkých prísľuboch čosi hmatateľnejšie. Najväčším plusom tak rozhodne zostáva Quickov rozprávačský talent a množstvo úvah s priestorom na zamyslenie.
Zajímavé. Z počátku čtení jsem uvažoval o dvou hvězdách (navíc mě rozčilovaly ty poznámky pod čarou, jakoby se nedaly zapracovat rovnou do hlavního textu), pak jsem se přehoupl do tří, a když jsme se dostali s autorem k Laurine, tak už byl zařazen čtvrtý rychlostní stupeň, na tohle já rozhodně slyším. Bohužel ke konci mi tam chybělo zase trochu lákavé chuti. Nakonec tedy za tři, což v mém žebříčku hodnocení znamená určitě dobrou knihu.
Přečteno po dvou letech znovu a potvrdilo se mi (po kolikáté už?), že je dobré tzv. druhé čtení (jako ve sněmovně). I za dva roky prožije člověk tolik a tolik se poučí (snad), že v knize už jednou přečtené najde něco nového, něco, co předtím nepochopil, nezaregistroval, i když to tam bylo. Závěr : je dobré dávat knihám "druhou šanci". Mně to tak funguje, většinu knih čtu opakovaně (ne jen 2x) a stále nacházím něco nového a většinou i "zásadního" pro svůj život.
Zda byla pro mě kniha nějak přínosná? Asi ne, až na některá životní moudra, ale rozhodně je dobře, že se tématu sebevražd, sebepoškozování a týrání (různými způsoby) někdo zaobírá a je schopen o nich psát. Tyto knihy nemají za úkol způsobit wau efekt, ale mají informovat. Kéž by se to dostávalo k lidem, kteří informace potřebují.
Příběh ničím neohromí, není v něm zakletý princ, očarovaná princezna, sexy kluk od sousedů, ani neohrožená bojovnice zastupující feministky. Přesto se můžete vžít do postavy utrápeného chlapce, který se cítí sám - a přiznejme si, kdo z nás se někdy necítil sám? Když k tomu přičteme svět dospívajících, všechny jeho problémy a jeho "MATKU", pak se ptám: Jak bych se asi zachovala já na jeho místě?
Mne tato kniha nijak neuchvatila, ani nezasahla, misty jsem upadala do mikrospanku. Byly tam krasne pasaze a krasne myslenky, skvely napad byly dopisy, ale co me silene rozcilovalo, byly poznamky pod carou, kterych bylo pomalu stejne jako textu a nevidim duvod, proc nebyly jeho soucasti. A cele to na mne pusobilo tak nejak zacatecnicky. Skoda.
Dlouho jsem se nedokázala do knížky začíst, ale pak jsem Leonardovi rozuměla víc a víc. Ne každý z nás má na růžích ustláno, ale člověk to proto přece nesmí vzdát. Naopak. Musí bojovat a o to víc si všeho pak vážit. Zvítězí tím, že se nenechá zlomit...
Aj mne kniha pripomínala Kto chytá v žite...podobný štýl písania, ale nič proti tomu....Jednoducho a dobre napísané. Skvele sa to číta a dáva podnet k premýšľaniu. A proti koncu nemám vôbec žiadne výhrady. Dúfal som, že sa to tak skončí a ono sa to tak fakt skončilo, hm... Aká náhoda...
Líbil se mi Leonardův pohled na svět. To, jak se nebojí ptát na otázky, kterým se jiní vyhýbají, aby nevyčnívali z davu. To, že nevidí důvod dospět, protože dospělí evidentně nejsou šťastní. To se autorovi podařilo vystihnout dokonale.
Knihu určitě stojí za to přečíst a trochu se zamyslet nad způsobem našich životů, nicméně mě ale lehce zklamal závěr, který mi přišel dost podobný knize Kdo chytá v žitě.
Tato kniha mě nadchla. Původně jsem si podle obálky myslela, že jde o další dílo mého oblíbeného autora Johna Greena, ale i když jsem brzy zjistila svůj omyl, nechala jsem se ke čtení nalákat. Ostatně Leonard mně některé z hrdinů knih Johna Greena připomínal, taky byli trošku mimo a taky jim to bylo alespoň navenek jedno. I když byly některé pasáže složité na pochopení, zvlášť u dopisů do budoucnosti jsem dlouho tápala a hledala jejich smysl, přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout, dokud jsem ji nedočetla. Kniha je sice v knihkupectvích zařazována do sekce literatury pro mládež, ale jsem přesvědčená, že si ji s chutí přečtou (a možná i měli přečíst) také dospělí – knížku jsem stejně objevila v knihovně mojí mámy. Jediné, co mi na knize trochu vadilo, bylo příliš mnoho poznámek pod čarou. Sice byl autor v tomto směru originální, ale řadu poznámek mohl klidně zahrnout do textu, protože odváděly pozornost jinam a občas jsem se ztrácela.