Odpusť mi, Leonard Peacock
Matthew Quick
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314681/bmid_odpust-mi-leonard-peacock-gDs-314681.jpg
4
645
645
"... kľúčové je urobiť čosi, čo vás v mysliach normálnych ľudí navždy vyčlení z priemeru. Čosi, čo zaváži." Dnes má Leonard Peacock narodeniny. Dnes si vloží do školského batoha pištoľ P-38 - zbraň istého nacistického dôstojníka, ktorú zdedil po starom otcovi - a zastrelí svojho bývalého najlepšieho priateľa a potom seba. Už sa nevie dočkať. Ale najprv musí povedať zbohom štyrom priateľom, na ktorých mu záležalo: svojmu susedovi Waltovi posadnutému Humphreym Bogartom; spolužiakovi Babackovi, husľovému virtuózovi; veľkej kresťanke Lauren, do ktorej bol tak trochu zaľúbený; a herr Silvermanovi, ktorý ho na strednej škole učí o holokauste. Leonard sa s každým z nich porozpráva a postupne - ako hodiny tikajú a prichádza okamih pravdy - odhalí svoje tajomstvo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Forgive me, Leonard Peacock, 2013
více info...
Přidat komentář
Po přečtení této knihy jsem musela den přemýšlet nad obsahem a hlavně nad příběhem Leonarda. Kdybych nebyla školou a životem polovina, tak bych knihu přečetla v průběhu pár hodin. Ale jelikož reálný svět se ozýval více než jednou, musela jsem knihu i přes velké zklamání odložit.
Už začátkem kniha upoutá, protože první slova knížky jsou P-38. Nacistická pistole vedle misky s ovesnou kaší.
Docela mi vadil fakt, že se až ve tři čtvrtině knihy dozvím, proč nenávidí svého minulého nej kámoše. Ale kdo si počká, ten se dočká. A v tomto případě i velkého překvapení, se kterým jsem se musela podělit s kamarádkami.
Leonard, jakožto hlavní postava, byl perfektní. Já si většinou oblíbím nějaké vedlejší postavy, ale Leonard mi sedl. Jeho chování se ani trochu nepodobalo chování jiných hlavních hrdinů z všelijakých knih, které jsem četla. Ani jednou mi nelezl na nervy svým chováním (a to mi leze většina hrdinů), a dokonce pořád přemýšlím, kam šel, když práskl těmi dveřmi.
Knihu Odpusťte mi, váš Leonard by si měli přečíst hlavně ty osoby, které se poškozují kvůli jedné neshodě s kamarádkou, aby si uvědomily, že řeší pouze titěrnosti a po přečtení se i zamyslet. Ale pro mě to bylo zajímavé přečteníčko, které mi otevřelo pohled na mě jako na jednoho z überdementů.
Velice silný a dojemný příběh osmnáctiletého Leonarda, který po všem, čím si zatím prošel, pomýšlí na sebevraždu.... Zpočátku jsem se do příběhu nemohla začíst, dokonce jsem knihu chtěla i odložit, ale stálo za to vydržet až do konce...... Mimořádně zajímavé byly dopisy z budoucnosti - ty se ze začátku zdají být nezařaditelné, ale až na samém konci se čtenář dovídá, jak vznikly.... :-) Vřele doporučuji.....
Páni, tak musím říct, že tahle kniha mne opravdu dostala a opravdu jsem si zhltl. Před panem spisovatelem vzdávám úctu, protože situace popsané v knize a obecně postava Leonard mi opravdu přirostla k srdci, dokonce v některých momentech a v chování se tam člověk dokáže najít a musím říct, že takovou knihu jsem ještě opravdu nečetl, i když je pravda, že Leonard je opravdu cinický a v některých momentech na Vás může působit, že se mu opravdu chcete smát, tak s ním prožíváte každou minutu a snažíte se mu pomáhat (aspoň já ano).
Opravdu stojí za přečtení :)
Poslední dobou mě knihy na podobné motivy jako je Lenoard pronásledují a Leonard doslova. Četla jsem spoustu recenzí, ale anotace knihy přesvědčila mou zvědavost k přečtení.
No a máme tady neděli, den potom, co jsem začala číst. Doslova jsem knihu zhltla, což je trochu škoda, protože si právě ,,zhltnuté" příběhy pamatuji nejméně. Ale na postavy jako je Leonard, Herr Silverman a Walt se nezapomíná. Leonard byl geniální, empatický. Nedokážu o něm vlastně napsat slušný komentář, protože to nejde. Nedokážu to. Některé knihy si musíte přečíst, abyste pochopili.
Kniha mě zaujali už svojí anotací a i celkový obsah knihy byl skvělý. Trochu mi dělaly problémy poznámky pod čarou, ale jinak úžasná i trochu dojemná kniha. Stojí za přečtení.
Začátek se mi nečetl moc dobře, nechápala jsem. Podstatně se to zlepšilo, když jsem se konečně dozvěděla důvod šíleného rozhodnutí Leonarda.
Je půl druhé ráno a já sedím ve tmě ve svém pokoji. Byla jsem připravená jít spát, ale po dočtení této knihy spánek nepřichází. Místo toho přichází zdlouhavé myšlenkové pochody, které ve mně tento příběh vyvolal.
Nutí mě se zamyslet, kolik je takových Leonardů. A teď nemyslím těch 'überdementních' dětí, co zveličují své titěrné problémy. Kolik jich vysílá to své světlo, ale svět a lidi v něm jsou moc sebestřední na to, aby ho viděli nebo nemají zájem ho vidět. Pro všechny takové jde říct jen: vydržte. Teď se možná zdá, že je to zbytečné a pravděpodobně budete jedním z těch životem zmučených lidí drncajících v mhd. A i když to zní jako klišé.. Jednoho dne to světlo někdo uvidí, někdo pochopí. A dá vám ten bezpečný bod, dá vám záchytný bod, ke kterému se budete moci vrátit, když se zas něco tzv. zmrví. - "Vždycky budeme mít Paříž."
Jak je i v konečném dopise.. Musíme se o to světlo každý starat, i když se nikdo nedívá.
Kniha vás nechá přemýšlet a vynasnaží se vás přesvědčit,že je v pořádku být odlišný od jiných, protože to je častokrát víc, než se zdá.
Quick ví, jak vyprávět a upoutat čtenářovu pozornost. Určitě se k ní ještě vrátím, třeba po dalším přečtení přijde jiný pohled na celkovou myšlenku knihy.
Ve všech směrech zvláštní kniha. Celou dobu vás udržuje v úsměvné náladě, ovšem pouze do té doby, než na vás přejdou depky, že svět je tak šíleně na nic (slušněji řečeno).
Leonard Peacock mi sedl. Upřímně - v mnohém mi připomínal Holdena Caufielda z Kdo chytá v žitě. Sarkastický, cynický a svým způsobem neuvěřitelně vtipný. Přesto mi ho bylo líto.
Opravdu doporučuji. Kniha je psána poutavě, přečetla jsem ji za 2 dny. Dokáže člověka zasáhnout díky roztroušeným myšlenkám, kterými se to v knize jen hemžilo a které zaujmou.
Knížku jsem přečetla strašně rychle, je čtivá a poutavá, zajímavá. Napsala jsem recenzi, kdo chce, může si ji přečíst :) http://blumensprache.blog.cz/1512/odpustte-mi-vas-leonard-matthem-quick-kniha-recenze
Přečteno za dva dny.
Mám ráda obsáhlé romány, kde se střídá dějová linie. Miluji knížky, které mi nabízejí spoustu charakterů ke zkoumání. A tady jich je zoufale málo.
Přesto Odpusťte mi, váš Leonard, nemůžu hodnotit špatně. Velmi dobrá knížka, plná hlubokých myšlenek.
Zvláštní kniha. Čte se sama... Navíc je to jedna z knih, ke které se třeba jednou člověk vrátí, přestože už bude vědět, jak příběh skončí....
Po jejím přečtení mě napadlo, že třeba obdobnými myšlenkami se zabývá i řada mladých lidí kolem nás. Na druhou stranu si říkám, že je dobré, když mají takové myšlenky než když nemají žádné a jen tak zbůhdarma proflákají životem...
Je pár minut po půlnoci a já právě dočetla. Je to vynikající kniha. O lidech, kteří jsou něčím jiní. O lidech, kteří možná trpí a my jim nepomůžeme. O Doublethinku, který děláme každý den. Je to kniha o nás a o tom, že bychom potřebovali víc Herr Silvermanů.
D O K O N A L É ! :) začala jsem číst večer v pátek skončila jsem večer v sobotu...
Leonard je reálný a pro mě dost sympatický hrdina. Doporučuji.
Kniha je každopádně neobvyklá. Je zpovědí člověka, který se rozhodl provést zoufalé věci, je o jeho pohnutkách. Z knihy na mě dýchlo čiré zoufalství i naděje. Jsem z ní tak trochu rozervaná.
Neznáte někdo nějakou podobnou knihu? Během toho odpoledne, za které jsem ji přečetla, jsem si na ni stihla dost zvyknout a troufám si říct že i vypěstovat závislost. Každopádně mi už teď hodně chybí, takže pokud máte alespoň tušení o nějaké této podobné, budu moc vděčná.
Těm, co ještě nečetli, doporučuju tak vřele, jak jen můžu.
Nepopírám, že je autor talentovaný vypravěč schopný krátkými výstižnými větami dosáhnout pointy poměrně brzo, vtipně a nenáročně. Ale přesto jsem si ke knize vztah nevypěstovala. Děj (zápletka, problém, cokoli) je předvídatelný, stejně jako konec. Škoda.
Po přečtení této knihy mě napadá, kolik takových Leonardů žije okolo nás. Kolika lidem bychom mohli pomoci, kdybychom byli pány Silvermany a uměli se dívat kolem sebe pozorněji, než to třeba ve skutečnosti děláme. A kolik takových Leonardových matek a otců dokáže děti posunout na cestu, která končí nad propastí, do níž se mnozí nakonec zřítí. Já osobně bych napsala dopis z budoucnosti panu Silvermanovi. Poděkovala bych mu za to, jak výjimečný je člověk.
NEJDŘÍV TĚ BUDOU IGNOROVAT, PAK SE TI BUDOU SMÁT,
PAK PROTI TOBĚ BUDOU BOJOVAT, NAKONEC ZVÍTĚZÍŠ.
Opravdu jedinečná kniha, která ve mně zanechala opravdu velkou změť emocí. Je to až neuvěřitelné, že někdo dokáže něco takového vůbec napsat. Působilo to na mě velmi realisticky, až mě to děsilo. Rozhodně si tu knihu pořídím domů a panu M. Quickovi skládám velkou poklonu za tak velký skvost, který dokázal vytvořit, a kterým se mi dokázal nepopsatelně zarýt do srdce. Kniha mě přiměla se nad sebou a mým životem zamyslet. Za mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla.