Odpusť mi, Leonard Peacock
Matthew Quick
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314681/bmid_odpust-mi-leonard-peacock-gDs-314681.jpg
4
645
645
"... kľúčové je urobiť čosi, čo vás v mysliach normálnych ľudí navždy vyčlení z priemeru. Čosi, čo zaváži." Dnes má Leonard Peacock narodeniny. Dnes si vloží do školského batoha pištoľ P-38 - zbraň istého nacistického dôstojníka, ktorú zdedil po starom otcovi - a zastrelí svojho bývalého najlepšieho priateľa a potom seba. Už sa nevie dočkať. Ale najprv musí povedať zbohom štyrom priateľom, na ktorých mu záležalo: svojmu susedovi Waltovi posadnutému Humphreym Bogartom; spolužiakovi Babackovi, husľovému virtuózovi; veľkej kresťanke Lauren, do ktorej bol tak trochu zaľúbený; a herr Silvermanovi, ktorý ho na strednej škole učí o holokauste. Leonard sa s každým z nich porozpráva a postupne - ako hodiny tikajú a prichádza okamih pravdy - odhalí svoje tajomstvo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Forgive me, Leonard Peacock, 2013
více info...
Přidat komentář
"Nejdřív tě budou ignorovat, pak se ti budou smát, pak proti tobě budou bojovat, nakonec zvítězíš."
Kniha mě velmi mile překvapila, možná i tím, že jsem od ní zpočátku neměla žádná očekávání.
Leonard je prototypem mé oblíbené postavy - podivínský intelektuál, který si neví rady sám se sebou.
Poznámky pod čarou beru jako milé zpestření - přinášely přínosné myšlenky, jenž by v klasickém textu tolik nevynikly. Chválím a doporučuji!
Krásná obálka. Zajímavý název. Autor, který mě svou předchozí knihou nezklamal. Na pět hvězd to ale není, protože mám ráda, když má kniha dobrý závěr...a s koncem tady přichází řada nezodpovězených otázek.
Pro mě je fakt hrozné i jenom číst o těchto situacích, když je člověk sám, nemá rodinu, matku, které by se mohl vypovídat, kdy se dějí věci, se kterými se neumí vypořádat dospělí, nechtíc děti nebo mladiství. Ten pocit, že na vás nikomu nezáleží...prostě život na prd...
Ale jsou kolem nás i tací, kteří mají srdce na dlani a myslí to s námi opravdově, není jich málo, ale je potřeba je najít...
Na příběhu se mi líbila ta naděje z budoucna ve formě dopisů, ta vidina toho, že bude líp.
Chválím povedenou obálku! Za mě 3 a půl hvězdy.
Ze začátku jsem měla obavy, že se nezačtu, ale začetla jsem se a jsem mile překvapená, jak se kniha vyvíjela..
Jen jsem měla obtíže s dopisemi z budoucnosti, proto jen čtyři hvězdičky.
Leonardo,
já tě tak strašně chápu.
Skvělá kniha, fakt skvělá. Připomínalo mi to Greenovský styl, ale tohle je za mě trošku lepší, inteligentnější. Jsem asi jediná, ale mně se ty poznámky pod čarou hodně líbily. Byly to takové jasnější myšlenky.
Přemýšlela jsem mezi 4 a 3 *, ale z konce jsem byla docela zklamaná, takže jsem zvolila horší hodnocení. Na začátku knihy mi byl Leonard hodně nesympatický a autor ho vystihl trochu jako vyšinutého maniaka. S přečtenými stránkami se z Leonarda postupně z ničeho nic stává lepší člověk, přejete mu, aby mu jeho vražda vyšla. Upřímně jsem taky tak trochu doufala v jeho sebevraždu. Konec je dost otevřený, poslední dopis můžete tak trochu brát jako důkaz toho, že vlastně žil dál, ale asi mu nebylo úplně nejlépe, když si ho musel napsat. Hodně mi vadí, že se nevyřešil problém s matkou, autor se tím asi moc nechtěl zabývat.
Kniha se mi líbila, až na ty miniaturními písmenkami psané komentáře pod čarou, a závěr. Celou dobu jsem si přála, aby se Leonard zabil. Nikoli proto, že by mi byl nesympatický, ale právě naopak. Také mě mrzí, že ostatní hrdinové, především učitel, dostaly málo prostoru. A matka z toho vyklouzla moc lacino. Ale je to moc hezky psané, dobře se to čte, zajímavé myšlenky a prostě dobrá kniha je to.
Tato kniha mě opravdu vyvedla z míry a ani si nejsem jista, jestli v dobrém nebo špatném "slovasmyslu". Knihu jsem začala číst s velkým očekáváním a vskutku je dobře napsaná a čtivá, jenže mi už od začátku knihy vadil její hrdina. Samozřejmě, v knize měly být tímto vylíčeny psychické problémy a myšlenkové pochody dospívajícího chlapce, ale často se mi zdálo, že si v nich sám protiřečí a občas ani nemají smysl (třeba že Hitler začal vyvražďovat Židy, protože byl smutný a v depresi?) Nicméně - než jsem se dostala v samotné zápletce knihy, tak mě tolik nenadchla, ale jakmile jsem se znovu začetla, musela jsem číst dál. A ke konci knihy už jsem ji nemohla odložit.
Moc se mi líbily pasáže "Dopisy z budoucnosti". Kniha se mi celkem líbila a dala bych jí hodnocení tak 3,9, ovšem to nejde, takže 4*
Z Terapie láskou jsem byla nadšená .... "Leonarda" jsem dlouho odkládala, protože jsem se bála, že téma knihy na mě bude příliš .... Ale musím říct opět skvělé!!!
Je to takové...zvláštní. Trochu smutné a zvláštní. Čte se to dobře, takže tenhle příběh jsem měla přečtený rychle.
Nešla jsem do téhle knížky s nějakým očekáváním, ale i tak jsem trošku zklamaná. To téma bylo dobré a podle mě by se z toho dalo "vycucnout" ještě víc... Ale možná to tak právě má být, abychom přemýšleli nad tím, co v té knize je a co si z Leonarda vezmeme. Mě totiž některé myšlenky Leonarda opravdu zaujaly a donutily mě zapřemýšlet nad některými věcmi.
Po dlouhé době kniha přečtená sama jedním dechem. Jen mi vadilo, že některé poznámky pod čarou byly zbytečně rozděleny na více stran, přitom jinde byla poznámka i na téměř polovinu strany.
Kniha se mi líbila, protože byla vyprávěna očima někoho, kdo vidí svět jinak, a komu naopak nikdo nerozumí. Dle názvu není kniha (vyprávění/směřování ke konci) však úplně beznadějná. Hlavní postava se snaží najít jakýkoliv podnět ke změmě svého plánu (ke změně svého negativního vnímání světa - hl. matky). Druhá linie (dopisy z budoucnosti) mne prvně vyděsily, ale pak jsem je již vstřebala a přišly mi zajímavé. Styl psaní mne také oslovil.
Neobvyklá kniha, která mě zaujala, víc takových! Hodně témat ze současnosti k zamyšlení...
Jediné, co mě zpočátku trošku iritovalo, byly poznámky pod čarou. Osobně bych preferovala odbočky přímo v textu (třeba v závorce). Na to, že to nebyly vyloženě vysvětlivky či poznámka překladatele, to moc odvádělo pozornost a těžko jsem se vracela zpět k ději....
Přečetla jsem si už hodně názorů na tuto knihu. Jsou různorodé. Mě se třeba kniha líbila moc. Byla úžasně čtivá a přečetla jsem ji za jeden den. Je to prostě o chlapci, o kterého se nikdo nestrá. Má tajmeství, které ho užírá a tak se rozhodne zabít sebe i toho, jež mu kdysi ublížil. Nakonec to není tak drastické. Kniha se snaží upozornit na zaměstnanost dospělích lidí a jejich nevšímavost k vlastním dětem a okolnímu světu.
Byla to velmi zajímavá kniha, ale zdaleka NE ta nejlepší ,strašně jsem si u toho vzpoměla na terapii láskou ,ale znám ten pocit ,kdy už člověk prostě nemůže jít dál :( :)
Z pohledu hlavního hrdiny, Leonarda Peacocka, sledujeme den jeho osmnáctých narozenin. Den, kdy se rozhodl zastřelit svého bývalého nejlepšího kamaráda a pak i sebe.
Odlehčenou nenáročnou formou, které nechybí humor, odkrývá Leonard svou duši a původní antipatie a nepochopení, které může čtenář vůči Leonardovi cítit, se postupně mění v porozumění. Díky citlivému tématu a vedlejší romantické linii je kniha určena spíše ženám, ale přečtení rozhodně nelituju a s klidným svědomím ji doporučím i pánům :-)
Terapie láskou na mě velký dojem neudělala, ale o Leonardovi to neplatí. Tento příběh díky stylu mi v mnohém připomínal knihy Johna Greena.
Leonard je výborně vykreslená postava "podivína", kterého nikdo nechápe a on sám zase nechápe ty ostatní. Je zvláštní, ale přitom právě on vnímá mnohem více než ostatní i do větší hloubky, takže těmi podivíny jsou nakonec spíš ti ostatní.
Leonard mi jako postava byl velmi blízký. Dopisy z budoucnosti byly skvělým nápadem....
Recenze: http://samankova.blog.idnes.cz/c/451815/odpustte-mi-uz-nemuzu-dal.html
Slušná kniha, ale na dané téma jsem prostě četla lepší.Ta Leonardova matka je prostě neuvěřitelná.
Příběh je napsán velmi čtivou formou. Nejsou zde literární kudrlinky, ani rozsáhlé popisy okolí. Kniha se soustředí na psychologický profil Leonarda. Leonard vypráví, co ho vede k tomu, že se rozhodl provést vraždu a sebevraždu. Je to zpověď, ve které bych nejraději objala Leonarda kolem krku a řekla, že opravdu za nic z toho, co se stalo, nemůže. A říkala bych mu to pořád dokola, až by tomu uvěřil.
Já ho tak chápu, tak mu rozumím. Přesně je zde vylíčeno hledání někoho, kdo by ho mohl mít rád. Je sám. Nic nemá smysl, a přesto cítí, co je správné a co ne.
Forma psaní ve knize je zajímavá. Leonard vypráví a někde, kde to chce popsat více je číslo. To odkazuje na spodní stranu, kde je podrobněji myšlenka popsána. Když se děje něco opravdu důležitého, změní se styl řádků. Což je hlavně na konci, jež zdůrazňuje vážnost situace.
Kniha se mi velmi líbila. Nejen pro své poselství, abychom si všímali dětí, které volají o pomoc. Ale také pro myšlenky Leonarda. Ten je v něčem na proplesknutí a v něčem má můj velký obdiv. Vřele doporučuji.
Očekávala jsem možná něco jiného, ale to bylo spíš tím, že jsem anotaci na knihu četla hodně dlouho zpátky. Začátek knihy na mě působil divně a moc mě nebavil, ale když jsem ho přelouskala, zbytek knihy se mi opravdu moc líbil. Jediná věc, která mi opravdu vadila, byly poznámky pod čarou, které byly mnohdy zbytečně a hloupě dlouhé. Jako by ty informace nešly nějak esteticky zapracovat do hlavního textu.
Celkově se mi příběh líbil, i když mě ze začátku štvalo, že nebylo nikde řečeno, co Leonarda vede k jeho rozhodnutím. Ale když se všechno vyjasní, je celkem jasné, že autor musel nechat tu gradaci příběhu až ke konci. :) Závěr knihy mohl být alespoň trochu ujasněný, protože mi to připadá, jako by mi z knihy někdo vytrhl poslední stránky. :/