Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528992/bmid_okamziky-stesti-658c3c5802a9f.jpg
4
4811
4811
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Nepřestává mě udivovat, jak to ten Patrik Hartl ví. Jak ví snad úplně všechno o tom, co se děje uvnitř při všech možných životních eskapádách. Obdivuhodné. A báječně čtivé. Dostalo se mi opět úsměvu i slz přesně v tom správném poměru, aby z toho bylo dobře na duši.
"Četl jsem teďka jednu knížku a tam se psalo, že to, co nazýváme štěstím, je prostě okamžik, kdy přestáváme mít strach."
Tuhle knihu jsem četla jako poslední ze všech od P. Hartla a zaujala mě nejmíň. Nejspíš proto, že kniha je napsaná ze dvou pohledů a člověk už si nepamatuje, co se stalo nebo v jakém období se zrovna nachází. Celkově na mě kniha působila zvláštním dojmem. Hlavně, co se týče příběhů hlavních postav.
Na druhou stranu je zajímavé vidět, co se dělo na obou stranách.
To se nedalo vymyslet, to se muselo stát... Kniha mě velmi zaujala, jak námětem, tak vtipem a hlavně dvěma různými pohledy. Je úžasné, jak se někdy život zamotá. Je to tak neuvěřitelné, že to snad musí být pravda :)
Kniha se četla sama, ostatně jako všechny Hartlovy knihy, oceňuji nápad stejného příběhu z pozice obou sourozenců, líbilo se mi, že u každého jsem se dozvěděla něco a nakonec to dalo dohromady celý příběh. Vztahové propletence oproti jiným Hartlovo knihám mě tentokrát tak neděsily, takže za mě opět super a těším se na další knihy...
Skvělé oddychové čtení. Bavila mě možnost volby, ze které strany začít knihu číst a pak taky celý příběh z pohledu dvou postav.
Knížka mi byla doporučená. Nevím v jakém pořadí jsem to měla číst, ale četla jsem první příběh od Jáchyma. Myšlenka je zajímavá, ale jak jsem potom četla druhý příběh ze stejné strany, tak jsem už dost přeskakovala. Nevím příběh mi byl někdy proti srsti, někdy mi přišel zajímavý.
Příběh je to pěkný, plný citů a pocitů. Líbí se mi, že se obě části nekopírují, ale doplňují. Nicméně celkový dojem z knihy nemám úplně dobrý, neskutečně mi vadilo, jak autor vyhrocuje situace a to nejčastěji větným spojením ... tak, že ... . Začala jsem Jáchymem a ke konci mi to tak vadilo, že jsem knihu málem odložila. Ale byla jsem na druhou část Veronika tak zvědavá, že jsem první přece jen dočetla. Přesto mě to otrávilo tak, že knize dávám jen dvě hvězdy.
Ani jsem nepřemýšlela a otevřela Jáchymovu část. Pro mě hodně zajímavý, drsný, smutný a pestrý příběh s mnoha nevysvětlenými okamžiky, které jsou ale vysvětleny ve Veroničině části. A obráceně. Geniální.....Mně vyhovovalo dát si mezi oběma krátkou pauzu, když jsem totiž hned po dočtení Jáchyma otočila knihu a s chutí se začetla do Veroniky, nějak mě to nebavilo, dojmy z první poloviny byly ještě moc čerstvé.
Přečteno během chvilky. Patrik Hartl prostě "umí". Příběh z pohledu Jáchyma je přesně takový jako si představuji pohled chlapa ... ale i když je Patrik Hartl muž, dokázal se nacítit na pohled Veroniky ...
Kniha se mi moc líbila ... ale rozhodně jsem se u ní nesmála jako u předchozích Hartlových děl ... vlastně jsem se vůbec nesmála.
Hartlovi knihy zásadně poslouchám jako audioknihy. Ani jednu jsem nečetla v tištěné podobě. Je to z jednoho prostého důvodu - jeho knihy jsou tak lidově napsané, že by mě zaprvé asi nebavilo je číst, a zadruhé se u nich dá dělat i něco jiného (uklízet, běhat). Dlouho jsem se Hartlovi vyhýbala, protože zásadně nečtu knihy, které jsou zrovna v módě. Raději počkám až přejde ta vlna a pak si na knihu udělám vlastní názor. A jelikož zároveň čtu autorovu tvorbu postupně tak, jak byly knihy napsány, abych viděla jeho literární vývoj a posun, tak jsem se k Okamžikům štěstí dostala až nedávno. A úplně nadšená nejsem. To, že se neustále opakuje ten samý námět (více hlavních postav, které mají cosi společného, propletení osudu, vylíčení běžných situací, absence hlubšího dramatu) mi ani nevadí, protože mi přijde, že takových knih na trhu až tolik není. Spíš mi vadí, že se v dějí stále neuvěřitelnější a nereálnější věci. Okamžiky štěstí jsou toho úkazem. Nechci rozebírat konkrétní situace, abych nespoilerovala, ale vrcholem pro mě byl konec knihy (myslím vyřešení vztahů hlavní hrdinky). Začínala jsem číst od Veroniky a zpětně bych to udělala stejně. Odpočinková kniha, nejlépe k moři na lehátko do ruky nebo do uší :)
Zábavné, ale příliš nereálné. Škoda také, že autor lépe nepromyslel příběh, aby čtenáři docvakl až po přečtení obou částí.
Cekala jsem mnohem víc. Na autora jsem slyšela jen samou chválu a tohle byla první kniha, kterou jsem od něj četla. Začala jsem Jachymem, jehož příběh mě docela bavil. Místy víc, místy míň, ale jako průměr dobrý. I jsem se těšila na část Veroniky, co nového se dozvím. Její pohled mě ale totálně nebavil a musela jsem se fakt nutit, abych knihu dočetla...
Na příběhu mohu ohodnotit kladně pouze zajímavý nápad prezentovat jej jako dvě nezávislá vyprávění sourozenců Veroniky a Jakuba. Tím ovšem bohužel veškerá pozitiva končí. Celé veledílo nejlépe vystihuje slovo TRAPNOST, pod kteréžto lze zahrnout příšernou češtinu, úděsné podání vypravěče (audiokniha), kterému patrně nikdo neřekl, že k veřejnému zpěvu je zapotřebí trocha hudebního sluchu, i chabý děj plný neuvěřitelných náhod a lidí trpících permanentní inkontinencí. Knihu jsem překonala silou vůle a pouze protože jsem chtěla vědět, zda je druhé vyprávění (Jakuba) stejně strašné jako první (Veroniky), což víceméně bylo. Přísahám, že od tohohle autora už nikdy nic.
Zajímavý a rozhodně skvělý nápad, napsat knihu ze dvou pohledů. Prvně jsem začala s Jáchymem a hodně lidí, co začalo číst prvně Veroniku, ho pak vnímá úplně jinak. Kniha se mi zavděčila a já jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Když se mi knížka dostala do rukou, moc mě zajímalo, jaké to je číst jeden příběh z obou stran. Je to rozhodně zajímavý nápad. Začala jsem Veronikou a musím přiznat, že Jáchymova část mě bavila asi víc. Bylo to příjemné počtení, taková klasika od pana Hartla.
Na Patriku Hartlovi se mi hrozně líbí, že si na nic nehraje. Moc dobře ví, že nemá na vysokou literaturu, takže píše mainstream pro určitou cílovou skupinu, a nesnaží se o nějaké duchaplné metafory (Třeštíková) nebo pseudointelektualní citáty (Viewegh).
Hartl je prostě Hartl, a takový Hartl mě baví.
Četla jsem nejdříve Veroniku, a kupodivu jsem se nenudila ani u Jáchyma, protože jsem v něm objevila detaily, které mi u Veroniky unikly.
Zbývá mi přečíst ještě Nejlepší víkend, ten se mnou pojede na dovolenou.
Opravdu moc hezky psaná knížka, hlavní představitele jsem si oblíbila. Jáchym na mne působil jako silná osobnost. Veronika měla nejspíš pocit, ze musí nahradit rodiče a působila na mne křehce. Přesto toho spoustu dokázali, za to jsem je obdivovala. Ne každý si dokáže představit takovou tragédii, kterou oni zažili....Překvapil mne i způsob vydání této knihy. Bylo to neotřelé.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Četlo se mi to dobře. Líbilo se. Takový lepší průměr.