Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528992/bmid_okamziky-stesti-658c3c5802a9f.jpg
4
4811
4811
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Kniha byla taková oddechovka, dobře se četla, v některých momentech jsem se docela zasmála, ale na 5 hvězdiček to není.
Tato kniha mě bavila půl na půl...Jáchym mě chytl ten příběh se mi četl suprově...Veronika už byla taková hodně slabá....
Nápad zpracovat paralelně příběhy dvou sourozenců není špatný a ani se autor v jednotlivých částech nijak zvlášť neopakuje a některé situace mě pobavily, ALE tahle kniha mě neskutečně vytáčela. Jednak je to celé takové plytké a vztahové propletence si nezadají s nekonečným seriálem, kde má nakonec každý poměr s každým, abychom neměli příliš mnoho postav. Jednak se autor moc neobtěžuje s ověřováním, jak věci reálně fungují - úsměvně na mě třeba působilo, že by sociálka řešila umístění sedmnáctiletého kluka do dětského domova, pokud má dospělou sestru - technicky vzato než by to celé proběhlo, bylo by mu 18 a už by odcházel, nebo doporučení, aby o sebe někdo dvě hodiny DENNĚ pečoval... Děti jsou poněkud přechytralé (předškolačka se sama učí číst, aby si přečetla nějaké vzkazy) a všechny postavy mimořádně šikovné, ve všem hned vynikají.
Hlavně ale se mi z hloubi duše protiví svět, který Hartl představuje, kdy se postavy v zásadě řídí svým libidem a nikdo nikdy nepřijde s tím, že celou věc ukončí, protože je něco nezodpovědné a nedělá se to - vždy to skončí, až když je průšvih, a všichni se v tom nakonec tak nějak chápou, protože to přece nemohli udělat jinak. Nejsem v zásadě puritán, ale přesto si myslím, že některé věci jsou zkrátka za hranou (POZOR, SPOILER) - třeba poměr otce s nejlepší kamarádkou vlastní dcery nebo to, když máma dvakrát i víckrát týdně odkládá mimčo, aby si užila svého ženatého milence. Chápu, že si i ve finančně napjaté situaci člověk potřebuje udělat něčím radost, ale opravdu to musí být briliantové náušnice a oblečení za desítky tisíc? Tohle prostě odmítám akceptovat...
Hartl nezklame, ale číst jeho třetí knihu za sebou je trochu sebevražda.
Najednou mi přišlo, že autor píše stejně...a bohužel ano.
S knihou jsem se prala, ale nakonec přečetla obě části.
Prvotní nadšení z Hartla touto knihou skončilo:(
Příběh dvou sourozenců, kteří se poperou se životem je docela čtivý a oddychový.
Spokojenost! Perfektní odreagovačka, hrozně mě bavilo, jak se člověk čtením Jáchyma dozvídal mezery a podrobnosti, které nebyly odkryté u Veroniky.
Některé náhody byly už trochu moc, viz Amy na lodi, ale proč ne... Od PH jsem zatím četla Malý pražský erotikon, i ten byl fajn, ale toto bylo mnohem lepší... Chápu, že každému se líbit nemusí, Hartl nesedí každému...
Formát knihy je bezpochyby geniální nápad. Začala jsem příběhem Veroniky, bohužel jsem se ke čtení musela vyloženě nutit. Dočetla jsem její část a k Jáchymovi se zatím nedostala. Chybí mi tady to "nutkání" číst dál. Zatím 3* a kdo ví, možná se ještě k druhé části "dokopu".
Stejně jako Nejlepší víkend byly Okamžiky štěstí hořkosladké.
Bylo zajímavé číst dva vzájemně se propojující, a přitom samostatné, příběhy. Začala jsem Veronikou, což byla asi lepší volba, bavila mě víc a lépe se četla. Jáchymův příběh mi přišel trochu osekanější než Veroniky a nějak mi nepřirostl k srdci.
Ale na vánoční svátky milá oddechovka.
Kniha se mi moc líbila, perfektní nápad takhle napsat knihu z obou stran. Člověk se sžije s první postavou a teprve poté zjišťuje i informace z druhé strany.
Určitě doporučuju číst nejdříve část růžovou a pak až modrou. Myslím, že tak do sebe informace lépe zapadnou. Byla to moje první knížka od Hartla a byla skvělá! Dokonale protkané osudy několika lidí.
Po dlouhé době jsem to konečně dočetl. Nejdřív druhou půlku od Veroniky. Pak byla opravdu dlouhá pauza a konečně dotčen i Jáchym. Hodně zapeklitý příběh o životních osudech a situacích. Někdy mi přišlo, že to bylo moc náhod, ale o tom asi právě romány jsou. Jinak odpočinkový a příjemný Hartl, tak jak ho mám rád. Ale předchozí kniha mi seděla víc.
Nedočteno. Začala jsem příběhem Veroniky a po cca 90 stranách jsem to znechuceně odložila. Bylo to moc sluníčkové, moc limonádové, povrchní, málo uvěřitelné. Pak jsem to zkusila ještě z druhého konce, ale po 40 stránkách Jáchyma jsem usoudila, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na knihu, která mě nebaví, ba přímo štve. Nesedl mi jazyk, nesedl mi děj a nezachránil to ani neobvyklý nápad se čtením z obou stran. Druhá, ale pravděpodobně poslední kniha, kterou jsem od Hartla četla.
Začala jsem Veronikou, chytla mě od první chvíle a už nepustila. Její vyprávění mě asi bavilo maličko víc.
Skvělá knížka, ke které se pravděpodobně po čase znovu vrátím.
Oddechovka. Kniha, ve které se toho děje hodně, ale velmi povrchně. Ačkoli se mi zdála kniha ze dvou stran, ze dvou úhlů pohledů zajímavý nápad, v reálu tato kniha z tohoto pojetí moc nevytěžila. Asi by to byla dobrá předloha pro nekonečný televizní seriál. Ale pro náročnějšího čtenáře to není.
Jelikož jsem si půjčila z knihovny a kniha se díky polepu z knihovny tvářila, že má jen jeden začátek, začala jsem číst tu mužskou část. Že jde číst i z druhé strany jsem zjistila až po nějaké době. Je to má druhá kniha od Hartla, stejně jako v té první jsem přeskakovala líčení fantasmagorických snů a děti se mi zdály opět na svůj věk přechytralé. Jinak počtení dobré, dávám 4 hvězdy.
Když jsem poprvé uviděl přebal knihy, moc to ve mne nenavodilo touhu se do ní zrovna pustit. Ale brzy po začátku, po hodně překvapivé události, jsem pochopil, že příběh samotný se od přebalu bude přece jen lišit víc, než se na první pohled zdá. A tak jsem se do knihy začetl a ani jsem se nenadál a byl jsem uprostřed a bylo po všem. A musím přiznat, že se kniha četla moc dobře, i když z mého pohledu mi přece jen přišel příběh Jáchyma čtivější, protože neobsahoval až tolik citových problémů a celkově mi jeho vyprávění přišlo zajímavější. Bál jsem se také, že prolínání příběhů bude vždycky velká nápověda do toho druhého a tím se následně stane méně atraktivní. Ale musím uznat, že si s tím autor poradil nad očekávání dobře, takže i v tomhle směru spokojenost a kniha se tak stala příjemným překvapením.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Toto byla moje třetí kniha od PH. Velice se mi líbila, i když asi ne tolik jako ty dvě předchozí. Příběh jsem začala číst z pohledu Jáchyma a strašně mě bavil. Z pohledu Veroniky to pak bylo slabší, depresivně-radostné. Těším se na autorovu další knihu, i když souhlasím s názorem, že styl psaní i postavy jsou si dost podobné, a proto je lepší, dát si mezi čtením jeho knih kratší pauzu.