Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528992/bmid_okamziky-stesti-658c3c5802a9f.jpg
4
4891
4891
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Začala jsem číst Veronikou - příběh se mi docela líbil.. Za dva dny jsem to měla přečtené. Pohled Jáchyma už mi potom přišel takový nic moc. Nějak mě nebavil. Možná to bylo tím, že se některé věci opakovali...i když to vyprávěl Jáchym.
Bylo to nějaký utahaný. Četla jsem nejdříve z pohledu Veroniky. Chyběl mi tam hnací motor, dočetla jsem s obtížemi.. :(
Zajímavě řešená kniha - můžete si vybrat, ze které strany začnete číst. Já začala Jáchymem. Bylo zajímavé, sledovat příběh sourozenců, kteří zůstali sami, pohledem každého zvlášť. Kniha je čtivá, místy i vtipná, takové pohodové čtení, ale čekala jsem víc .
Jako matka na mateřské potřebuji knihy, které můžu odložit v půlce věty a pak se zase vrátit. A tohle je přesně ono. Je to docela příjemné, nekomplikované čtení ozvláštněné onou možností číst z obou stran. Neurazí, nenadchne. Proto 3 hvězdy.
Mé první dílo od Patrika Hartla. Začala jsem jako první číst část s Jáchymem a nelituji. Takže doporučuji začít jím. Kniha se mi líbila, je to taková souhra všemožných náhod, smůly, setkání. Trošku delší pohodové čtení. Určitě si přečtu další díla. Autor píše pěkně, nebojí se běžně používaných slov, což se mi líbí.
Hartl mě s Erotikonem nadchl a Okamžiky štěstí mě naopak nechaly zcela chladnou. Jednoznačně mi nesedl styl vyprávění již vyprávěného bez dalšího překvapení, nebo přidané hodnoty. S čím se setkáte u Jáchyma si následně přečtete ještě v podání druhé strany.
Ano, opět je to o životě, náhodě, láskách i kariéře, ale Okamžiky štěstí nejsou ani tak čtivé a bohužel ani tak vtipné, jako jiná jeho díla. Velká škoda.
Knížku jsem začala číst od Jáchyma. Hned ze začátku jsem se zhrozila- tragická smrt obou rodičů. I slzička mi ukápla. Sourozenci se musí začít potýkat s realitou všedních dnů a katastrofami v podobě úrazů, nedostatku peněz, těhotenství, nespočtu citových eskapád a nepovedených vztahů, které se na ně valí ze všech stran. Naštěstí jsou si Veronika s Jáchymem vzájemně velkou oporou, což jsem obdivovala. V některých částech knihy jsem se smála, až jsem se za břicho popadala. Moc mě bavil styl, kterým pan spisovatel knihu napsal - co na srdci, to na jazyku. Druhá polovina knihy se mi četla hůř, už jsem věděla co bude následovat. Ale knihu doporučuji, bavila jsem se moc.
Autor dokonale vykreslil myšlenkové pochody žen a mužů. Jáchymova část plná pubertální neohroženosti, dobrodružství a chlapeckého riskování bez domýšlení možných důsledků, představuje protipól uvažování a chování jeho straší sestry, která se příliš zaobírá emocemi a vlastními pocity.
Přesto jsem shledala na knize jeden kaz: těch šťastných setkání a nečekaných rozuzlení na mě bylo místy až příliš. Náhody či osudy, vyberte si termín, který je Vám bližší, se příběh přímo hemží, v podstatě by se dalo říci, že je na nich postavený. Občas by neuškodilo nechat některou dějovou linii bez odpovědi, ať čtenáři trochu tápou a vytvoří si v hlavě několik vlastních variant scénáře. Dojmu z celkovému příběhu by to, myslím, na kráse neubralo :-)
Jako děcko jsem měl vždycky radši toho vlka s čvaňhákem, s kytarou a s motorkou, než slušňáka zajíčka. A spíš Supermufa než Júheláky. To mi v knize zásadně chybělo: nevyskytuje se tam žádná záporná postava! Oni jsou všichni takoví jako sluníčkoví... buď veselí, nebo smutní, různě spolu chodí a spí a pak už zase ne... takové české Beverly Hills 90210. Ale jinak je kniha čtivá, chytlavá - lehké čtení.
Původně jsem chtěl dát jednu hvězdu navíc za formu dvojrománu, kdy lze tentýž příběh vidět ze dvou úhlů pohledu. Ale pak jsem si uvědomil, že tady se nabízelo mnohem víc: při čtení druhé půlky knihy se vlastně nedostavil žádný překvapivý a úplně nový pohled na stejné události. Takže ani této příležitosti se autor řádně nechopil.
Tato kniha vás nejdříve zaujme svoji obálkou. Přiznávám se, že jsem to hned nepochopila a začla prostě z jedné strany číst - Jáchymem. Docela mě to bavilo, i když místy mi to přišlo jako pohádka - všechno to tak "klouzalo jako po másle". Pak jsem začla číst druhou stranu a ouha - máte číst to samé, akorát z druhé strany, ale vy už vlastně víte, jak to dopadne. No, moc se mi nechtělo, ale když už jsem to dočetla sem, tak to dočtu. Myslím, že pan Hartl zkusil udělat pokus, ale nevím, nevím, jestli vyšel. Myslím, že moc ne. Příště bych zůstala u starého dobrého střídání kapitol. Od Hartla jsem četla všechny knížky a tato mi přišla nejméně zdařilá, třebaže nemůžu upřít autorovu snahu o vtip a aby to jakoby všechno do sebe "sedlo".
Knihu dočítám s rozporuplnými pocity. Asi to bylo zde napsáno už několikrát. Nápad napsat příběh z pohledu dvou lidí je za mě skvělý a velmi mě takové zpracování bavilo. Ale... náplň příběhu mě velmi zklamala. Příběh je čtivý, člověk se dokáže i začíst... Ale na takové zvláštní formy "happyendu" jsem asi velký cynik. :-)
Nejzajímavější ne téhle knížce bylo asi ten nápad napsat příběh z pohledu dvou osob. To je asi tak vše. Nechápu úspěchy této knihy, přišla mi strašně plochá a jen jsem často kroutila hlavou nás tím, jak tohle může napadnout někoho napsat. První jsem četla Veroniku a chtěla jsem ji opravdu místy dát pár facek :D. Část Jachyma byla za mě určitě lepší a přečtení v tomto pořadí určitě zvedlo celkové hodnocení z mé strany. Každopádně si myslím, že mě tato knížka velmi odradila od pokusu si od Hartla ještě něco někdy přečíst.
Na knihu jsem se moc těšila, dlouho jsem ji měla zamluvenou v knihovně. Pak nastal den D a najednou ji držím v ruce. Začala jsem příběhem Jáchyma. Příběh mě ze začátku bavil, ale ve 2/3 mě nadšení z příběhu úplně opustilo (sama nevím proč). No nic, zkusila jsem příběh Veroniky a ten mě nebavil vůbec :-( Takže prozatím knihu odkládám a zkusím se k ní vrátit někdy jindy.
Nemohla jsem se začíst, ani za nic. Takto dlouho rozečtenou knihu (8 měsíců) jsem asi nikdy neměla. Příběh Veroniky jsem četla jako první. Příběh Jáchyma mne chytil více. Po přečtení mám dojem z knihy mnohem lepší než v průběhu a než jsem celkově očekávala. Takový je život. Jako v knize. Možná zkusím něco dalšího.
Na knihu jsem se moc těšila, ale bohužel musím dát jen tři hvězdy.
Začala jsem číst Jáchyma a ten se mi moc líbil, Veronika mě ani po 60 stránkách nezaujala, nudila mě. Takže knihu odkládám na později a věřím, že po čase se mi bude líbit i Veronika :-)
Možná někomu přijde zajímavé, když čte příběh oběma očima sourozenců, ale mě přijde, že když jednoho přečtete, tak už vás bude druhý nudit. A to ať začnete Veronikou nebo Jáchymem. Pro mě dlouhé, přeslazené, trochu naivní.
Říkala jsem si, že takový nepřehlédnutelný člověk určitě také nepřehlédnutelně píše. Chyba lávky.
Tak tohle se mi moc líbilo :) Začala jsem číst Veroniku, a jsem ráda. U žádné pasáže nejste dlouho, autor se během jedné kapitoly posune třeba i o 2 roky. Líbí se mi psaní z retrospektivy. Jáchym byl ze začátku nudnější, ale postupem to bylo jen lepší. Autor měl výborný nápad, jak napsat stejnou věc z pohledu dvou lidí. Končila jsem Jáchymem, no těch 5 posledních stránek to moc překombinoval, ale budiž. Celkový dojem z knihy mi to nezkazilo
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Hned na začátek musím zmínit, že mám Patrika Hartla jako osobnost velmi ráda. Po humorném představení v několika zábavných televizních pořadech a rádiových spotech jsem se rozhodla, že si přečtu všemi kamarády velmi pozitivně hodnocenou knihu se dvěma časově provázanými příběhy.
Knihu jsem začala číst nejdříve z pohledu Veroniky. S tou jsem se v začátcích velmi ztotožňovala, co se týče její podnikavosti, časem mi však začala být malinko nesympatická, což nemusí být vůbec na škodu, přesto mi konec jejího příběhu přišel malinko přitažený za vlasy. Stejně jako několik scén v průběhu celé knížky, které se mi zdály nereálné. Nejsem typ čtenáře, který knihu nedočte, naopak poctivě dočítám celé knihy až do konce. Stejně jako u této knížky.
Jáchymův příběh jsem přelouskala poměrně rychle, možná i díky tomu, že se děj často opakoval a člověk si dokázal spoustu věcí pospojovat a domyslet. Ačkoli jsem stále doufala, že knížka skončí pozitivně pro oba zároveň (jak bylo samotným autorem předestíráno), konec mě, musím říci, trošku zklamal.
Celkově jsem od této knížky čekala něco trochu jiného a asi trochu víc. :) Ale nic to nemění na tom, že se při jejím čtení člověk velmi dobře pobaví, ukápne mu pár slz i před davem lidí v metru a usmívá se celý den od ucha k uchu. :) Každopádně mám v plánu si vypůjčit a schroupnout i Patrikovu prvotinu Prvoka, Šampóna, Tečku a Karla a možná časem i jeho druhotinu, do které jsem zatím jen očkem nakoukla. :)