Oko uragánu
Patrick White
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43318/bmid_oko-uraganu-Zat-43318.jpg
3
24
24
Životní rekapitulace staré ženy a jejích dětí je podkladem pro velkou románovou fresku z Austrálie. Hlavní ústřední postavou je smrtelně nemocná stará paní, bývalá velká krasavice, obletovaná pro svůj vtip a obávaná pro svůj postřeh. Celý život se domnívala, že jí všichni a všechno musí sloužit a že si nic nemusí odříkat. Na konci života poznává, že sobectví je tragický životní omyl. Vděk a nevděk dětí, vztah rodičů k dětem a naopak, láska ve všech svých podobách, spravedlivost, vztah člověka k sobě samému i k jiným – to vše zachycuje autor ve svém bohatém románu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1978 , OdeonOriginální název:
The Eye of the Storm, 1973
více info...
Přidat komentář
Nad smrtelnou postelí šestaosmdesátileté Elizabeth Hunterové se scházejí její dvě dávno dospělé děti, divadelní herec Basil a v manželství nepříliš úspěšná Dorothy, ne proto, aby jí ulehčili poslední dny života, ale s cílem odstěhovat matku do domu s pečovatelskou službou, neboť se jim zdá její stávající zaopatření - tři ošetřující zdravotní sestry, hospodyně a uklizečka - až příliš bohémské. Vždyť umírající stará paní už vlastně utrácí jejich peníze, ztenčuje majetek, který považují za své zasloužené dědictví. Laureát Nobelovy ceny Patrick White se však nesoustředí jen na onen odvěký problém vztahu dětí k rodičům a rodičů k dětem, ale jde mnohem hlouběji a odkrývá podpovrchové vrstvy v myšlení člověka, egoistického, na sebe soustředěného a omlouvajícího své chyby chybami ostatních. Jednotlivé reminiscence ukazují celý život Whiteových postav v celé jeho nahotě. Tam, kde by měl být soucit, vděk a láska, je často jen přetvářka, krutost, vypočítavost a chladná lhostejnost. Přes vysokou intelektuální a myšlenkovou hodnotu, propracovanou kompozici a sugestivní jazyk je Oko uragánu neohraničeně monotónní a apokalypticky depresivní. Dokonce ani finále nenabídne žádné rozhřešení či usmíření, proto je potřeba přistupovat k tomuto learovskému dramatu už dopředu připraven a obrněn.
Už se vám stalo, aby vám právě zesnulý básník doporučil, co máte číst? Když jsem po smrti Karla Šiktance pročítal jeho poslední rozhovor, zaujala mě otázka, jestli rád čte knihy. Šiktanc odpověděl: „Takové Oko uragánu Patricka Whitea, to je něco pro mne.“ A podotkl, že mu chtěl dokonce napsat, ale za Husáka to nebylo dost dobře možné, a když už to možné bylo, White už byl nebožtík. Sáhl jsem po té knize, na Knihobotu (Společně vracíme knihy do oběhu) tenhle skvost nabízejí za 10 Kč! Ale je tu i varování - není to kniha pro každého, jak ostatně píše níže jeden ze čtenářů, kterému je evidentně jedno, že PW dostal v době vydání díla Nobelovu cenu. Důvody jsou jasné, osobní zkušenosti mnohých čtenářů prostě na tuto knihu nestačí. Zvlášť ta zde nejdůležitější – prožitek umírání. Bilancování života, návraty k sobě, nenávist, incest, hledání lásky, neschopnost přiblížení, výška i nicota lidství, přicházení a odcházení, mystika i drsnost venkovského života – to všechno na čtenáře čeká měrou vrchovatou. Šiktanc ovšem musel především obdivovat autorův styl psaní, jeho přechody do snových pasáží, kterými se dostával svým lidem hluboko pod kůži. Psychologie postav je skvělá a ukazuje, že není černobílých hrdinů. Plus Whiteova obdivuhodná imaginace!
Přiznám se, že jsem Oko uragánu začínal číst dvakrát – poprvé na čtečce, potom jsem však usoudil, že musím mít papírovou knihu, a tak jsem si ji nechal poslat, abych se mohl lépe soustředit. Autor ji psal kolem své šedesátky, když už měl hodně odžito, jsem už starší a velmi mu rozumím. A musím dát našemu básníkovi za pravdu – mistrovské dílo! Děkuji.
Ok, je mi jedno, že autor dostal nobelovku. Jassir Arafat ji má taky.
Tahle kniha je prostě jenom myšlenkovým tokem. Vyprávěním o staré hnusné bábě, kterou její děti včas nevzali pohrabáčm po hlavě. Je to nudné od začátku do konce.
Chvílemi to bylo zajímavé, chvílemi jsem se vysloveně nudila. Škoda, že se tu nedá hodnotit procenty, tak je napíši alespoň do komentáře. Takže: 65-70%
Zdlouhavé vyprávění motající se kolem jedné staré dámy a lidí kolem ní.Málokterý nobelovkář je jednoduchý na čtení.Ani tady tomu není jinak.Pro mě skvělé,ale rozvláčné
Pro mne jedno velké zklamání. O to větší, že jsem se na knihu dost těšila. Nejenže je zdlouhavá, ale po celou dobu jsem musela přemýšlet, proč ji autor vůbec napsal. A nevím to ani po jejím přečtení. Postavy nejsou nijak sympatické a kniha postupně dokonce ztrácí na zajímavosti a poutavosti. A to, jak autor píše - je něco, co nelze popsat. Absolutně mi to nesedlo. Hodnotím jako slabý průměr - hlavně proto, že znám ještě horší knihy...
Bohužel jsem ji četla už dávno, musím si ji zase půjčit. Ale vím,že jsem byla nadšená.
Miroslav Čejka byl tzv. "pokrejvač" - pod jeho jménem překládal skvělý Antonín Přidal, když měl zákaz publikovat.
Tahle jediná mi chyběla v přečtených románech Patricka Whitea. Bohužel mě příliš nenadchla, zdála se mi zdlouhavá. Nebo nebyl ten správný čas na její čtení. Snad příště.
Oko uragánu
Matka. To je téma na román, ano.