Oko uragánu přehled

14.10.2022

Nad smrtelnou postelí šestaosmdesátileté Elizabeth Hunterové se scházejí její dvě dávno dospělé děti, divadelní herec Basil a v manželství nepříliš úspěšná Dorothy, ne proto, aby jí ulehčili poslední dny života, ale s cílem odstěhovat matku do domu s pečovatelskou službou, neboť se jim zdá její stávající zaopatření - tři ošetřující zdravotní sestry, hospodyně a uklizečka - až příliš bohémské. Vždyť umírající stará paní už vlastně utrácí jejich peníze, ztenčuje majetek, který považují za své zasloužené dědictví. Laureát Nobelovy ceny Patrick White se však nesoustředí jen na onen odvěký problém vztahu dětí k rodičům a rodičů k dětem, ale jde mnohem hlouběji a odkrývá podpovrchové vrstvy v myšlení člověka, egoistického, na sebe soustředěného a omlouvajícího své chyby chybami ostatních. Jednotlivé reminiscence ukazují celý život Whiteových postav v celé jeho nahotě. Tam, kde by měl být soucit, vděk a láska, je často jen přetvářka, krutost, vypočítavost a chladná lhostejnost. Přes vysokou intelektuální a myšlenkovou hodnotu, propracovanou kompozici a sugestivní jazyk je Oko uragánu neohraničeně monotónní a apokalypticky depresivní. Dokonce ani finále nenabídne žádné rozhřešení či usmíření, proto je potřeba přistupovat k tomuto learovskému dramatu už dopředu připraven a obrněn.