Mlhy Ölandu
Johan Theorin
Krimi román švédského autora, který za své knihy získal již několik ocenění, mimo jiné Glass Key Award 2009. Je chladný den na konci léta. Malý chlapec opatrně leze přes kamennou zídku u osamělého domu. Rozhlédne se po travnaté krajině Ölandu, vykročí do mlhy a beze stopy zmizí... Nikdo, rodina ani policie, ho už nikdy nespatří. O dvacet let později dostane Julie, matka zmizelého chlapce, od svého otce podivnou zprávu: má se vrátit na Öland a pomoci mu hledat ztraceného syna. Poštou totiž přišel balíček, v němž byla chlapcova bota. Temná minulost se bolestně vrací a Julie je rozhodnuta odhalit tajemství na vlastní pěst. Brzy však zjišťuje, že jí chce někdo v pátrání za každou cenu zabránit. Je to snad domnělý vrah Nils Kant, muž, který měl být už dávno mrtvý? Mnozí lidé totiž stále věří, že tento muž dodnes bloudí pustinami Ölandu a zjevuje se ve chvíli, kdy přichází hodina stínů a ozývají se hlasy mrtvých...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2011
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Skumtimmen, 2007
více info...
Přidat komentář
Mlhy Ölandu, propagované jako "nový Larsson", z mého pohledu larssonovské směřování nenaplnily a jsou tak jenom dalším nijak zvlášť výjimečným zástupcem takzvané severské krimi.
Kniha je spíše psychologicky zaměřená, plyne od začátku do konce stále stejně nevzrušivým poklidným a pro mě naprosto neutrálním tempem. Už na prvních stranách padne jméno domnělého vraha a celý následný děj pak spíše jen vysvětluje, co a jak se vlastně tehy stalo. I když - závěr je překvapivý (nic není tak, jak se zdálo)..
Další ze švédských autorů, který absolutně nezklamal. Dílo je čtivé a chvílema mrazivé, jako sever samotný. Závěr je strhující.
Tato kniha byla skvela moc se mi libil děj a to jak to bylo napsane !!!určite to neni posledni kniha od tohoto autora!
Mlhy Ölandu skrývají silný příběh. Vystupují z nich dávné obrazy nejednoho zmařeného života, zoufalých činů a klamných nadějí. Nezaujaté a zdánlivě nevzrušené vyprávění je právě o to působivější a jen umocňuje onen smutek a beznaděj. Nečekejte zběsilou akci, dějová salta ani potoky krve. Tento příběh vás dostane jinak: vkrádá se pomalu, nenápadně, až vás cele obestoupí a chladně obejme. Jako mlha ...
Severské autory mám moc ráda, Johan Theorin není výjimkou. Na příběhu se mi líbilo, že se prostě mohl stát, není překombinovaný, děj plyne příjemným tempem, postavy jsou dobře vykreslené - působí "živě".
Tahle kniha není žádný modní krvák, přesto se mi četla docela dobře, je v ní pěkně zachycena severská přírodní atmosféra s nádechem ... napadá mne mystika, jak o ní mluví Munthe - je to ale nepřesné.
Pokud se vám kniha líbila, umocněte si prožitek z ní pohledem na moře a ostrovy - i když to pochopitelně není Öland
Představovala jsem si něco trošku jiného, Theorin je dobrý autor a příběh se mi líbil. O to víc mě překvapil jeho konec, který me opravdu rozesmutněl. Jsou zde dobré postavy, Gerlof je super chlap a Julia taky není k zahozeni, Nils patří k záporákům, které bych nemohla mít ráda.
Nemohu souhlasit s většinou názorů na tuto knihu, že příběh nedokáže čtenáře upoutat a děj je příliš dlouhý. Naopak jsem přesvědčena, že Mlhy Ölandu patří k těm lepším severským krimi (styl autora mi hodně připomíná knihy skvělé švédské spisovatelky Ä. Larsson). Kniha skutečně nenabízí divoké přestřelky a nález nové mrtvoly na každé stránce, ale zaměřuje se více na psychologickou stránku příběhu, myšlení a jednání jednotlivých postav, které kontrastují se skvělými popisy úchvatné a zároveň drsné severské krajiny. Mě tato pomalá linie příběhu vyhovovala a dokázala mě i naplno pohltit a především samotný závěr mě velice překvapil a rozhodně jsem ho neočekávala.
Simon Beckett řekl, že je to kniha plná silných obrazů a hrůzy, která se s každou stranou stupňuje.
Až tak bych to zase nenadhodnocovala. Silné obrazy a nějaká vyslovená hrůza tam totiž opravdu nejsou. Jakmile se vám povede začíst se, odsýpá stránka za stránkou, ale děsivé ani dechberoucí to není.
Zajímavý krimi příběh zasazený do úžasného prostředí Ölandu, o kterém se vždycky krásně čte, i když se tam kolem válí ne jedna mrtvola, to ano, ale nic víc. Zároveň vás Mlhy Ölandu ale vůbec nezklamou, knížka pěkná, charaktery postav zvládnuty perfektně, nudit se nebudete, ale Theorin to jednoznačně umí líp.
Kniha mě velmi zklamala, začátek byl velmi zdlouhavý a nudný, do stránky 80 se vyjma prologu nedělo vůbec nic. Dalších 150 stránek se začal příběh pomaloučku rozjíždět, ale, že by mě to bavilo, se říci nedá. Pak konečně přišla jedna dobrá scénka a poté se příběh opět vrátil do klidných vln. Až konec to trošičku rozhýbal, ale to už bylo pozdě...
Hlavní postavy mně také moc nesedly, podle mě často jednaly více než nelogicky a pak je náhle něco "geniálního" napadlo. Často jsem přemýšlel, jestli je senilní dědeček zmizelého chlapce nebo já. Nechápal jsem, jaký měl tento důchodce plán, ale každopádně, kdyby valnou většinu toho, co udělal, neudělal, kniha by nabrala na dramatičnosti a měla větší spád. Co naopak musím pochválit, je skvělé popsání divoké severské přírody.
Jak to všechno dopadne, jsem odhadl poměrně brzy, a přestože se většinou netrefím, tentokrát jsem mířil do černého.
Celkové hodnocení: Jelikož jsem u této knihy v prvních 150 stránkách několikrát usnul a tři čtvrtě knihy jsem se dost nudil, dávám cca 50%.
Kniha me zaujala od prvnich radku. Pribeh matky, ktera ztrati sveho syna, ja sama mam tri... takze trochu citove zaangazovanosti hned na uvod... Krasne obrazy severske krajiny, drsne, stejne jako lidi, kteri v ni ziji, to Theorin umi. Podle me ale kniha nebyla tak strhujici jako Smrst, proto "jen" 80%.
Nějakou chvíli to trvalo, než jsem se pořádně začetl..pak mi nějakou dobu trvalo, než jsem se začal čtením bavit...ale rozuzlení dobré, teda aspoň já jsem to vůbec nečekal..!
U mě dobrý :)
Detektivka, kde se nepromenuje žádný hlavní supervyšetřovatel, ať z drsné školy či intelektuální výkvět. Příběh vcelku vyznívá tak, jak ho patrně autor chtěl mít - obraz severského života, záměrně zasazený do odlehlého prostředí, kde vliv má ještě krajina i starý způsob života - spolu s kořeny, které tam lidé mají. Do tohoto zasazen se odvíjí příběh, který má svou logiku i napínavost.
Nevím, proč v odkazech je tato kniha zařazena i pod horory, podle mě to je silně zavádějící.
Skvělá kniha...úplně výborná není, ale i tak mě dost bavila. Musím ale přiznat, že snesu spousty krve apod. ale jak se někde objeví duch, začínám se bát. A jelikož jsem duchařskou pasáž četla v noci za slabého osvětlení, v každém rohu jsem viděla nejmíň deset duchů...takže v tomhle směru dobře napsaná kniha :)
Ze začátku mi Gerlof lezl hrozně na nervy. Dědek jeden tajnůstákřskej! :-) Chvílemi mě to i nudilo, ale ke konci to mělo spád a zajímavé rozuzlení. Každopádně znám lepší severské detektivky.
Výborná, výborná, výborná kniha.. mám tu už další knihu Smršť a nemůžu se dočkat až ji začnu číst.. miluji sever a knihy s ním spojené...
Pre mňa veľmi zaujímavá kniha. Začítal som sa do nej v kníhkupectve a po 50tich stranách som ju skrátka musel mať. Theorin vie veľmi dobre navodiť ponurú atmosféru, ktorá s každou kapitolou naozaj graduje. V žiadnom prípade som nemal pocit, že by sa dej vliekol. Naopak. V niektorých častiach knihy som sa doslova cítil nepríjemne a nebojím sa priznať, že som sa až bál. Mrzí ma, že tu má kniha (podľa mňa neprávom) nižšie hodnotenie ako by si zaslúžila. S kľudným svedomím jej "naparím" plný počet! A teším sa na ostatné Theorinove knihy.
Výborná detektivka. Mrazivá jako prostředí, ve kterém se odehrává. Od několika kapitol jsem se nemohla odtrhnout, u několika kapitol jsem byla natolik vtažena do děje, že jsem prožívala i strach. Zajímavé zakončení. Po vrahovi jsem v mysli pátrala stejně intenzivně, jako hlavní hrdinka. Proto jsem na závěr byla překvapená. Dávám pět hvězdiček.