Olav Audunsson - I
Sigrid Undset
Dvoudílný historický román nás zavádí do norských dějin 13. století. Na pozadí feudálních svárů a válek líčí příběh člověka, který po životě plném bolesti nalézá vykoupení z těžké viny.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1982 , VyšehradOriginální název:
Olav Audunssön i Hestviken, 1958
více info...
Přidat komentář
Byla jsem mile překvapena, jak se kniha dobře četla. Příběh odehrávající se ve středověkém Norsku by se dal přirovnat k současným severským thrillerům, které jsou nyní ve velké oblibě některých čtenářů. Jdu číst pokračování.
Moje srdcovka - poprvé mne uchvátila jako náctiletou, a ani po více než deseti letech neztratila kouzlo. Undsetová opět mistrně vystihla povahy (nejen) hlavních postav. Líbí se mi, že Olav ani Ingunn (ta obzvlášť) nejsou veskrze kladné postavy. Naopak - Ingunn je opravdu trochu nešťastnice, pasivní povaha. Ale o to víc jsou lidské a budete s nimi soucítit, chápat je a mít rádi. Jejich lásku by psychologové rozhodně neoznačili za nejzdravější, ale zato je opravdu bezpodmínečná! Undsetová prostě popisuje život, jaký je - nekritizuje, nepoučuje. Udržuje si od postav odstup a zároveň se do nich dokáže vcítit.
V porovnání s prvním čtením jsem také více vnímala vedlejší postavy (Arnvid, Tora, Teit,...) - i ty jsou naprosto autentické a vyvíjejí se.
Nechápu, proč se tento skvost prodává v antikvariátech za 10,- Kč! Vždyť je to tak krásné, povznášející čtení.
Jeden z nejlepších historických románů, jaké jsem četl. V Olavovi se střetává ještě pohanská víra a nastupující nadvláda křesťanství. Je tam sever, sníh, mráz, sekery, dávná vina a velká vášeň.
Nádherná knížka zaměřená na následky hříchu, na to jak se člověk nevědomky propadá, až je těžké z toho nějak vybřednout.
Já u Sigrid nemůžu jinak, než za 5*..její díla mají stále co říct..ať před 40lety (1.vydání knížky u nás) tak před skoro 100lety (1.vydání v originálu) tak i dnes... opět se vrací do svého milovaného středověku, opět ukazuje boj člověka se sebou samým a s Bohem...motiv víry, křesťanství, svědomí je zde pořádně silný....
akorát nevím, proč si volí takové nesympatické hlavní hrdiny...Ingunn - od začátku zobrazena jako svéhlavá, lehkomyslná, snad i lehce nahlouplá, prostoduchá osoba..jedním dechem popsána jako hezká, dodechnouc však, že až tak pěkná zas nebyla...no vyberte si.---každopádně, zobrazována slabošsky, snílek, nepraktická holka, která si navíc nechá lehce chlapem pomotat hlavu (no hormony jsou hormony, a to společné spaní na posteli a povídání si s hosty tomu zjevně nahrávalo ) ...při neplánovaném těhotenství vybírá možnosti, které má : jako první chce zabít dítě....jako druhá možnost - zkusí se utopit...zoufalá nešťastnice, neschopna unést, co si sama natropila...
Olav - od začátku taky nebyl moc sympatický - horkokrevný, občas unáhleně konající, netrpělivý (epizoda s veslováním na lodičce..) ale přeci se tak nějak aspoň snažící....a více přemýšlející a řešící svědomí a život...
Jejich spolčný život protkavý svízelemi a kříži - jak "zoufalým" společným vztahem , kde dva v podstatě na sebe zbyli a sobě na krku (jako na poslední záchraně) viseli ... a snažili se jeden druhého utrápit...Ingunn v podstatě celý život jen pasivně očekávala konec, děsila se všeho, snila, motala se v kruzích a temnotě...a Olav se péčí o ni snažil vykoupit své výčitky svědomí...
Jak jsem u Sigrid zvyklá, opět vše vylíčeno do nejmenších podrobností, takže až mně štípali oči od dymu, cítila jsem zatuchlé kůže, špinavé ponožky chlapů, slyšela šumět fjod, dusat koně..cítla jsem chlad v kostelích, a taky prožívala Olavovo zoufalství..Sigrid umí čtenáře zapojit...a umí předložit kontroverzní témata..umí zaútočit i na naše svědomí....
Zase jsem o něco chytřejší, co se norské historie týká...a jdu pokračovat dalšími osudy Olava Audunssona...
p.s. ano, román není nepodobný Kristině Vavřincove...ale síla lásky, nenávisti, síla dvou ústředních postav zdaleka není taková..i tak jde podle mně o velmi silné a dobré dílo...
Jejda, tak tohle je opravdu už hodně dávno, co jsem přelouskala celého Olava a hned nato Kristinu Vavřincovou ... právě vzpomínám na svá gymnaziální léta :-) ... a na romantické čtení o lásce :-) ... (o jejích různých podobách - od dětské, přes mileneckou až po mateřskou v Kristině Vavřincové) a nebo v případě Olava, o touze (bolestné) a snaze naplnit ji ... vzpomínám na příběh o nesčíslně komplikacích a o vyvzdorované lásce :-) ... a taky na vyprávění o těžkém životu na Heistvikenu, o utrpení a o pocitech viny, a taky o dospívání a prvních láskách Olavových dětí ... prostě na vyprávění o smyslu života ... na drama vrcholící pocity viny a následného pokání ... a samozřejmě to vše jsem silně emocionálně (njn to už tak v pubertě bývá) prožívala :-).
Autorovy další knížky
1977 | Kristina Vavřincova I – Věnec |
2000 | Jaro |
1977 | Kristina Vavřincova II – Paní |
1977 | Kristina Vavřincova III – Kříž |
1990 | Šťastné dny |
Krásně to napsala níže Haki, nádherná kniha. Líbila se mně asi ještě víc, než Kristina Vavřincova.
Zarazil mně převod ženských jmen do češtiny. Zatímco Kristina je Vavřincova, s krátkým a, tak tady jsou ženská “příjmení” překládána jako je v současné češtině obvyklé, s dlouhým á na konci. Mně tedy připadá vhodnější varianta s krátkým a, přídavné jméno přivlastňovací.
Jen mimochodem - čtenář celkem rychle pochopí, že autorka je katolička.