Opravář osudů
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356505/mid_opravar-osudu-oIZ-356505.jpg
3
280
280
Opravář osudů série
1. díl >
George Novak přijede do Prahy, aby pátral po svých českých kořenech. Nakonec ale zjistí, že vlastně hledá odpověď na jinou otázku: Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem? A kdo je Vera, sousedka a přítelkyně plná pochopení, ale i tajemství? Georgeovi v jeho hledání nejvíc pomáhají nová setkání – s trochu záhadnou mladou ženou Luci Milenou nebo s bytostí, která mu předloží naprosto nečekanou nabídku. V hospodě U Devíti draků a ovce, místě pro rozhovory, otázky a odpovědi přímo stvořeném, najde pak nejedna zápletka rozřešení.... celý text
Přidat komentář
V knize lze najít několik motivů k zamyšlení, několik okamžiků, které mohou vyvolat lehký úsměv, několik míst, která s trochou dobré vůle zaujmou, ale celkově je o ničem. Příběh je to vskutku zvláštní, a nejsem si jistá, zda v dobrém slova smyslu.
Jsem na rozpacích. Pana Fulghuma a jeho knihy mám moc ráda, sálá z nich nadhled a pozitivno. Ale asi mu svědčí lépe krátké povídky, než tento příběh. Nebylo to špatné, pár myšlenek mne zaujalo (třeba znát se s opravářem osudů by nebylo špatný), ale nějak nevím co si o celé knize myslet.
Tak to bylo divné... Tohle že je od pana Fulghuma? Kdyby to nemělo tak velké mezery a písmenka, těžko bych se prokousala ke konci. Naštěstí, že se tam mluvilo o sexu... To přece všechny zaujme. Pro mne zklamání. Nějak mi unikla pointa.
Už dlouho se mi nestalo, abych knihu přečetla za pár hodin. Příběh nebo spíše příběhy mě nutily pořád pkračovat. A ráda bych i pokračovala, ale přišel konec knihy
Dlouho jsem se nemohla začíst, příběh se spíše vleče. Zajímavý nápad o zjevení avatára, který určí mezi lidmi jednoho opravářem osudů. Avšak celkově mi kniha nepřijde dotažená do konce, něco mi v ní chybělo..
Chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale nakonec se mi kniha vcelku líbila. Bylo to pro mě jiné, než jeho ostatní knihy a četlo se mi to líp, než knihy které jsem od něj četla předtím. Hlavní postava mi byla hodně sympatická, bavilo mě jeho myšlení a přemýšlení nad tím, když měl někomu pomoci.
První kniha od tohoto autora, kterou jsem četla. Docela mě to bavilo, hezký příběh.
Trochu mě tentokrát Fulghum zklamal...jeho poetika pro mě v Praze tak nějak nefungovala a příběh mi tentokrát připadal přitažený, vytržený a nedotažený... i když po indiánské sobotě by si zasloužil hvězdičku navíc za znalost "našich indiánských" zvyků :)
Při čtení první třetiny jsem si vzpomněla, proč mi kdysi Fulghumovy knihy připadaly ve své neokázalosti tak poutavé. Při čtení druhé třetiny jsem sama sebe přesvědčovala, že jde jen o přechodnou autorovu indispozici a že se už další kapitola - další stránka - další odstavec - další věta vrátí ke smysluplnosti a úsměvné moudrosti (třeba) Sýrové uličky. A zbytek jsem jen prolistovala. Obávám se, že tato kniha patří k Fulghumovým nejzbytečnějším...
Pro mě bohužel nejslabší Fulghum. První část působí dobře, ta druhá jako by byla z jiné knihy, vše zachraňuje závěr. Na Fulghumovy knihy mi přišla nezvykle nihilistická.
Další titul, který jsem četl od tohoto autora, jsme překvapen jeho podání a fabulací, stále se v ní objevují záhady. Není mě úplně jasné, co chtěl autor v této knize vyjádřit, snad jen své osobní tajemství, jako opravář osudů. Je to osmdesátiletý pán, klobouk dolů nad jeho spisovatelským uměním.
V půlce knihy jsem odložil. Jen proto, že jsem neměl cestu do knihovny abych ji vrátil, jsem jí dal ještě šanci a o pár dní později ji dorazil Pro mne to není dílo, které by ve mne zanechalo nějakou výraznější stopu. Spíše zklamání.
Moje první kniha od tohoto autora, zajímavý námět, ale asi jiné než ostatní knihy.
První román, který jsem od Fulghuma četla.
Nápad zajímavý, ze začátku to vypadalo na knihu, která se stane jednou z mých nejoblíbenějších.
Bohužel se ten skvělý potenciál v polovině kamsi vytratil a konec mi připadal, jak když už spisovatel neví kudy kam a jen to chce ukončit.
Ne vždy se podaří, ale já naštěstí vím, že Fulghum je skvělý spisovatel.
Kdybych si knihu přečetla, když jsem byla mladá, milovala bych ji do konce života. Asi si říkáte....furt je mi jen 21 let, ale tehdy, to se mne záležitosti dotýkali těsně na kůži. Stále víc si uvědomuji, jak se zapouzdřuji. Věci nejsou tak ostré, horké a pronikavé, protože se ke mně nedostanou. Mám sice občas husí kůži nebo depresi, ale vím, že musím zítra vstát. Vím, že jen tak nemůžu selhat. Pro Fulghuma mám slabost, protože mi tu křehkost připomíná, i když je podstatně starší než já. A stejně tak, jako vnímám jednotlivé obrysy ranní kávy, prosvětleného bytu a hospodu u Draků a ovce, stejným dílem jim nedokáži dávat takovou pozornost a sklouzávám k přeskakování ušlechtilých slov, kterých je na objem knihy příliš mnoho.
Kdyby tohle byla první kniha od Fulghuma, asi by se nestal mým oblíbeným autorem a už bych si od něj nic nepřečetla.
Motiv knihy zajímavý, ale autor mi přijde už vyčerpaný, jak by na tu knihu už neměl dost spisovatelských sil a lehkosti, jakou jsem z jiných knih cítila...takový těžkopádný. Škoda.
Štítky knihy
americká literatura psychologické romány
Autor má velmi krásné a poutavé knihy. Avšak, tato kniha mě malinko zklamala. Ano jsou tu zajímavé myšlenky, člověka přinutí trochu se zamyslet ale možná jsem čekala trochu více, po již dříve přečtených knihách od pana Fulghuma.
Kniha je jinak celkem zajímavá, nadchl mě motiv poopravování osudu, ale čtení nebylo tak strhující abych knihu přečetla na jeden zátah.
To však nemění můj názor na pana Fulghuma, který je vynikající spisovatel a nadále zůstává v mých oblíbencích, na které si vždy udělám čas.
Nu jednou až čas a nálada mi dovolí, se k této knize možná vrátím.