Opravář osudů
Robert Fulghum
Opravář osudů série
1. díl >
George Novak přijede do Prahy, aby pátral po svých českých kořenech. Nakonec ale zjistí, že vlastně hledá odpověď na jinou otázku: Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem? A kdo je Vera, sousedka a přítelkyně plná pochopení, ale i tajemství? Georgeovi v jeho hledání nejvíc pomáhají nová setkání – s trochu záhadnou mladou ženou Luci Milenou nebo s bytostí, která mu předloží naprosto nečekanou nabídku. V hospodě U Devíti draků a ovce, místě pro rozhovory, otázky a odpovědi přímo stvořeném, najde pak nejedna zápletka rozřešení.... celý text
Přidat komentář
Z této knížky mám dobrý pocit. Příběhy několika postav propojené poselstvím Opraváře osudů, kterým vlastně může být každý z nás, a stačí velmi málo. A to, že pan Fulghum zasadil své vyprávění do Česka a projel se svou knihou celou republiku, mě velmi potěšilo. Je vidět, že si svých čtenářů váží.
Při čtení jsem se skvěle odreagovala, objevila zase pár krásných myšlenek a ztotožnila se s definicí základní otázky: „Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem?“
Jako odpočinková četba zcela vyhovující - velká písmena, kapitolu máte přečtenou za tři minuty, příběh psaný levou zadní, špetka sexu, lásky, dojetí a velmi letmý pokus dotknout se čehosi hlubšího. České reálie vytvořené podle vzoru hospoda - svobodomyslnost - Indiáni - kurvy. Ženské postavy hovořící padesáti jazyky, stepující, tančící, píšící romány a kdovíco ještě. Pokud Vás nic z toho nezaráží, pokud nevyžadujete po románu, aby jako celek měl hlavu a patu a nevadí Vám obstarožní spisovatelé mající potřebu dokázat, jak otevřeni jsou v otázce sexu, pak nebudete mít problém. S mozkovými závity přepnutými do úsporného režimu tuhle knihu zhltnete jako malinu.
Ta knížka mě pohladila po duši. Líbila se mi myšlenka i styl vyprávění. Jako když jdete s blízkým přítelem po staré a magické matičce Praze a podíváte si o životě. Velice příjemné, nenáročné čtení na propršené nedělní odpoledne.
Bylo to dost povrchní a velmi ,,nefulghumovské". Ale z nějakého důvodu mě to naplnilo energií a dobrou náladou.
Roberta Fulghuma mám opravdu ráda. Fascinuje mě jeho optimismus a přístup k životu. Kniha Třetí přání je moje nej... Opravář osudů mě ale bohužel neoslovil. Jak formou tak obsahem. Na jednu stranu mě potěšilo, že pan Fulghum zasadil příběh do Česka, na druhou stranu se nabízí myšlenka, že to udělal pro nás, Čechy, ale že to nebylo proto, že jej příběh pohltil. Ale nechci spekulovat...
Tato kniha pro mě byla velké zklamání. Vcelku obyčejný příběh o lásce se Fulghum snaží ozvláštnit mystikou, a vůbec se mu to nedaří. Motiv opraváře osudů by mohl být zajímavý, kdyby měl nějakou pointu. Jenže já ji tam nevidím. Až moc z toho cítím touhu napsat knihu pro Čechy, která mu přinese další popularitu, ale necítím z toho žádný pokus o smysluplný příběh, který by stálo za to vyprávět. Když to porovnám s Třetím přáním, tak je to hrozně, hrozně slabé.
Hodnocení: 25%
No, tady bohuzel musim rict, ze nejsem nadsena tolik, jako z predchozich knih. Vim, ze je naprosty nesmysl si tuhle knihu brat osobne, presto jsem se musela jako Cech trosku urazit :D. Ale ne, stejne jako predchozi knihy, tohle je proste klasika, ktera nezklame. Obcas se clovek zasmeje, obcas zamysli. Presto, prvotiny mam radeji..
Štítky knihy
americká literatura psychologické romány
Klidné, přívětivé a klidné čtení. Možná trochu zbytečně misteriózní.