Opuštěná společnost
Erik Tabery
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353649/mid_opustena-spolecnost-OF1-353649.jpg
5
1278
1278
Česká cesta od Masaryka k Babišovi. Žijeme v době, kdy jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. Posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány. Šéfredaktor týdeníku Respekt popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Je to svým způsobem rozmluva s minulostí o naší budoucnosti, v níž myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.... celý text
Přidat komentář
Žádné nové informace mi to nepřineslo, jak píše Ozzy86: "šlo pouze o souhrn obecně známých věcí". Čekala jsem rozhodně hlubší rozbor.
3,5* Knihu jsem četla ušima a přednes pana Trojana a pana Dvořáka je absolutně dokonalý. Členěním a pojmenování jednotlivých kapitol se mi kniha velmi líbila a působila na mě celistvým dojmem. Obsahově se snažila přiblížit český národ a jeho politickou situaci a poměry od První republiky po nedávnou současnost. Musím ovšem říct, že jsem čekala nějaký autorů osobní pohled nebo vhled, přišlo mi to spíše jako konstatování faktů (a nic navíc). Pokud to ale budeme vnímat jako takovou přehlednou publikaci událostí minulých, tak je tento vhled velmi povedený. Knížku můžu doporučit.
Za mě velké zklamání. Čekal jsem analýzu české politické scény od První republiky po současnost, ale dostal jsem jenom prodloužený úvodník Respektu do knižního formátu. Není problém v tom, že bych s autorem nesouhlasil, ale v tom, že pro mě kniha nebyla vůbec přínosná a šlo pouze o souhrn obecně známých věcí bez originálního vhledu, který by donutil přemýšlet.
Kniha sice vydaná v roce 2017, ale teď v době čtení (válka na Ukrajině 2022)...je obsah aktuální ještě víc.
Autor kriticky nabízí pohled na českou společnost, její vnímání a důležitost jejich činů a očekávání - nebo nečinnosti. Pokud nic jiného, tak by si člověk měl odnést skutečnost- čekáme, že to za nás někdo zařídí - je špatný přístup.
„Máme tedy rozhodně na co s hrdostí navazovat. Zároveň je ale třeba si povšimnout, že naprostá většina z našich rodáků vyrostla do historické výše díky tomu, že byli propojení s kulturním světem.“
„[M]ýtus, že nás jednoho dne přijde zachránit slovanské Rusko.“
„Národ je blázen, je nerozumné dítě, národ se dává vést jen citem, a citová politika jest nejhorší neštěstí ze všech neštěstí.“
Silnou stránkou knížky jsou zajímavé citace a snaha o nalezení smyslu naší cesty, slabou stránkou určitá chaotičnost (chybí mi jednotící argument) a nedostatečný poznámkový aparát (opravdu je řada míst, kde by se odkaz na zdroj hodil, dodalo by to argumentům na přesvědčivosti). Obsahově mi na toto téma více sedly Slepé skvrny Daniela Prokopa – tedy sociologický pohled založený na datech – ale i ten novinářský založený spíše na sledování diskuse je zajímavý.
Přišlo mi, jako by si Tabery napsal knihu sám pro sebe, aby si při psaní identifikoval, co českou společnost sužuje a proč. To se mu po cestě povedlo, ale bohužel ty myšlenky jsou v knize roztroušené, takže jsem je musel z knihy dolovat místo toho, abych je dostal naservírované na zlatém podnose (jako např. v Československo nad propastí). Rozhodně se nejedná o plnohodnotnou analýzu vývoje naší společnosti od první republiky, na to by kniha musela být obsáhlejší. Navíc tím, že kniha nemá jednotící argument, tak ani nevím, co jsem si z ní měl odnést – snad kromě případného pocitu frustrace nad současným stavem. Kdybych nezastával Taberyho světonázor, tak by mne kniha nejspíše nepřesvědčila, abych se k němu přidal. Můj hlavní dojem z knihy tak nakonec byl opatrný optimismus, že oproti roku 2017 na tom teď zase tak špatně nejsme – když odhlédnu od toho, že stát, do jehož náruče nás Miloš Zeman a další rusofilní politici už přes sto (!) let vhánějí, rozpoutal barbarskou válku, která posune všechno, co Evropa buduje, o roky nazpátek, a která ukazuje, že ten stát s námi tedy žádné humanistické přesvědčení nesdílí. O to smutnější mi přijde, že jsou v Čechách pořád lidé, kteří po historické zkušenosti, kterou s Ruskem máme, pořád této zemi věří a politikům to tak prochází.
Z knihy jsem si vzal především řadu zajímavých citátů, zejména za ty jsem Eriku Taberovi vděčný. Také se mi líbí jeho snaha poukázat na to, že máme na co navazovat z první republiky a že bychom měli vnímat vztah politiky založené na emocích a politiky založené na hodnotách. To první se dělá snadno a rozděluje nás tím nejhorším v nás. To druhé se dělá těžce a spojuje nás tím nejlepším v nás. Nicméně i tak pro mne kniha Opuštěná společnost končí tam, kde bych si přál, aby začala. Nejde ani tak o to, že kniha nepřináší systematické návrhy na řešení problémů, kterým čelíme, takže občas působí tím „hospodským“ dojmem, ale zcela nedoceněná je otázka, která se v knize objevuje a zase mizí, a to – kam chceme jít?
Pokud vyjdu z toho, co se mi z knihy podařilo vykutat, tak pokud se budeme řídit tradicí první republiky, měli bychom postavit naši politiku na prosazování demokracie a humanismu ve světě. Nikoli násilím a vnucováním, ale svým příkladem a nabízením. Víme, že náš demokratický vývoj byl několikrát brutálně přerušen, ale to neznamená, že prosazování demokracie a humanismu pro nás nemůže být stěžejní. Můžeme se navíc mnohému naučit ze své historie (velmi inspirativní jsou pro mne v tomto např. Hovory s TGM, Havlovy texty a projevy) i z historie jiných národů, které mají s demokracií zkušenosti (např. USA, VB, Francie). Jenže jak takovou společnost můžeme mít? Nemám jednoznačnou odpověď, ale z knihy si vybírám dva prvky – charakter a vzdělání.
Budování charakteru každého z nás je naprosto zásadní. Pokud každý z nás bude vyznávat právní stát, humanismus a demokracii a ctít a bránit jejich hodnoty a snažit se být tím nejlepším člověkem a žít dobrý život a bude to stejné vyžadovat od politiků, pak bude Česká republika stát na pevných základech. Už to samo o sobě by naší společnosti pomohlo, protože jakékoli apely na hodnoty a charakter z duše naší společnosti vyrval komunismus svou brutalitou, nelidskostí a materiálností. Náš velký úkol je tak přetavit naši nevrlost ve změnu. Změnu sebe, našeho okolí a tím i společnosti. A tím navázat na to, co nám naši prvorepublikoví myslitelé odkázali.
Změna charakteru a zacílení na hodnoty, na kterých stála první republika, je důležitá, ale systém se těžko mění zevnitř. Věřím proto, že kromě práce na charakteru každého z nás opravdu potřebujeme vzdělanou společnost, a to zejména lidi se zkušeností z (demokratického) zahraničí, kteří tak přinesou do naší země hodnoty, které z české společnosti totalita odstranila, ale po kterých prahneme my všichni. Nemusí jít jen o formální vzdělání, ale i to, že můžeme přejet hranice a poznat jiné státy Evropy a jejich kulturu, obchodovat s nimi. Už jenom proto si myslím, že naše účast v Evropské unii je teď naprosto zásadní pro naše ukotvení v demokracii.
Trochu jsem se obávala, že tuto knihu o stavu současné společnosti z r. 2017 už čtu vlastně dost pozdě, ale opak je pravdou. Některé myšlenky v posledních dnech nabývají na obrovské aktuálnosti. Třeba kapitolu o Rusku jsem četla shodou okolností zrovna v den, kdy Putin napadl Ukrajinu. Ve světle těchto událostí mi při četbě lezl mráz po zádech – Rusko je v knize velmi prozíravě vykresleno jako největší bezpečnostní hrozba dneška. I další myšlenky jsou více než aktuální. Třeba vděčnost Havlovi a dalším porevolučním politikům, kteří nás dovedli do NATO. Nebo naopak neprozíravost většiny politiků po Havlovi, kteří naprosto kašlali na vytváření spojenectví a vztahů naší země s ostatními státy (a naopak nám v zahraničí dělali spíš ostudu). No a témata populismu, dezinformací, Babiše a Zemana jsou taky stále aktuální – všechny je tu ještě pořád máme.
Všem, kteří ještě nečetli, knihu moc doporučuji.
Kniha, u které je asi dobře, že byla napsána, nicméně mi vadí, že předkládá jen problémy (které místy přechází až v hospodské nadávání na poměry) a žádná řešení. A přitom se toho Tabery normálně vůbec nebojí. Kniha je alespoň aktuální, ale jinak mě zklamala.
Je to velmi srozumitelná kniha, která prezentuje obraz české společnosti a politického dění velmi prozíravě a správně. Autor svými řádky textu jen sbíral mé souhlasné uznání jeho slov. Na druhou stranu jsem nikterak nadšen nebyl a pocitově bych knihu hodnotil jen na 3/5, protože jsem byl s valnou většinou předkládaných tezí a faktů už obeznámen. Nyní je však rok 2022 a já na knihu z roku 2017 narazil tedy docela pozdě, čímž jsem nebyl obohacen novými uvědoměními. Vždyť už jsem přečetl i toho Kmentu...
Velmi však uznávám, jak dokázal Tabery celou rozplést jednotlivá klubka problematik, srovnat fakta, vyvodit teze a srozumitelně je podat. V tomto mi to velmi připomínalo "Život na naší planetě" od Davida Attenborougha. Pokud bych byl člověk, který by měl v pojednávaných tématech bordel, nic moc o nich nevěděl a nebyl si tak ani jist, čemu lze věřit, tak by mi obě tyto knihy byly velmi nápomocné. To je jejich největší přínos. Nelze tedy vyčítat knize jistou jednoduchost. Nepochybuji však, že by mi kniha dala podstatně více, kdybych jí četl v době jejího vydání.
Kniha otevírá zásadní témata moderní doby, zároveň se ale velmi lehce čte.
Dostala jsem ji jako dárek, ve snaze donutit mě zamýšlet se nad věcmi, které ( si myslím ) stejně neovlivním.
Jako již řečeno mnohokrát, psáno pro ty, co to chtějí číst, nenabízí nic pro ty, co to slyšet nechtějí.
Hodnotit se neodvažuji, nikdy bych si podobnou knihu nevybrala, pošlu ji dál.
P.S.... a mnohem více, než kniha samotná, se mi zde líbí většina komentářů, pročetla jsem si je a děkuji za Vaše pohledy a názory na problematiku.
Docela souhlasím s názorem, že Tabery v této knize pouze přesvědčuje už přesvědčené. I pro ty ale může být jeho text přínosem a impulzem k uvědomění si souvislostí, analogií i specifik jednotlivých etap společenského vývoje. Čtenáři z opačné poloviny názorového spektra pravděpodobně knihu ani nedočtou nebo po ní vůbec nesáhnou, ale i kdyby přiměla k zamyšlení aspoň jednoho ze sta takových, nebyla Taberyho práce zbytečná. Nejásám nad každým jeho slovem, k instituci demokracie jsem třeba poněkud skeptičtější než on (jak říkal Churchill: "Demokracie je ten nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, co už jsme vyzkoušeli."), ale s valnou částí jeho nadějí i nářků sympatizuji. Ačkoli Taberyho politické postoje jsou celkem zřejmé, jeho tón je určitě víc věcný než konfrontační. Pro někoho ale věcnost prostě už z podstaty není kladem. O zasypávání příkopů a sjednocování rozdělené společnosti mluví obě strany, každá ale má pochopitelně na mysli vítězství vlastního pohledu. Takový dialog je pak těžký a často vede spíš k vyhrocení rozdílů.
Audiokniha
Zkušenosti z minulosti reflektované současným pohledem pro poučení do budoucnosti.
čítať knihy, ktoré hodnotia politickú situáciu a stav spoločnosti na západ od nás, v krajine „bývalých bratov a sestier“ je výborná škola. automaticky vám pritom naskakujú asociácie z domácej scény, porovnávate - v rámci svojich vedomostí a znalostí - rozdielnosť či príbuznosť reakcií u nás a za Moravou. fakt je, že extra výrazné rozdiely sa dajú spočítať na prstoch jednej ruky. napríklad švejkovanie, ktoré je schopné krajinu dohnať až na pokraj krízy. a v tom ostatnom sme si asi dosť podobní - či už ide o šírenie hoaxov a podliehanie fámam, viera v politikov, napriek tomu, že Kryl dôrazne pripomínal, že „politikům se nemá věřit, politiky je nutno kontrolovat“, uzatváranie sa do svojich divných bublín a tvárenie sa, že nás sa to netýka, ale aj xenofóbia a latentný rasizmus, euroskepticizmus, ignorovanie zjavných faktov a uprednostňovanie gaunerov všetkých farieb na úkor tých, ktorí sa snažia hovoriť na rovinu a čestne. aha, ešte jeden rozdiel - neskutočné hejterstvo, na ktoré sme vo východnej časti bývalej spoločnej republiky nedorástli. snaha za každú cenu dehonestovať a zhodiť každého a čokoľvek. u nás sa zatiaľ gro hejterov zlieza na profiloch pofidérnych ideológov extrémistických klík.
Tabery sa na všetky tieto javy snaží pozerať takmer vedecky. klobúk dole, lebo prelúskať ohromné množstvo zdrojov a vyznať sa v tom, čo sa aktuálne odohráva, na to treba hlavu ako vedro.
je to vynikajúci vklad na to, aby sa ľudia pustili do zmeny - nedokážem si však predstaviť, kto naše polarizované spoločnosti (ako českú, tak aj slovenskú) dokáže uzmieriť, nájsť styčné body a prinútiť k spolupráci, ktorá je jedinou cestou ako prežiť tieto nepokojné chvíle. nech sa však pozerám ako chcem, nevidím ani na jednej strane lídrov, ktorí by sa tejto úlohy chceli a dokázali zhostiť. ba priam naopak, stále viac mám pocit, že tento stav veľkej časti politického spektra vyhovuje a umelo ho rozdúchava a udržiava pri živote - toto napokon Tabery konštatuje aj vo svojej knihe.
kto knihu číta ako lacný antibabišovský pamflet, vôbec nepochopil jej podstatu.
už sa teším na pokračovanie, v ktorom sa dočítam analýzu stavu spoločnosti, zasiahnutej pandémiou covidu a bojujúcou s pandémiou hlúposti:)
Hodnotit jakoukoli knihu, která se zabývá domácí politikou, je dost ošidné, protože jestli existuje oblast lidského života, kde objektivita prakticky neexistuje, je to politika, která je jen a pouze o emocích. Je nutné ocenit Erika Taberyho, že se pustil do tak komplexní práce, která je výborně strukturována a sestavená, plná ověřených a odzdrojovaných informací a odkazů na další literaturu. Vzhledem k víceméně chronologickému řazení je dobře vidět, že v Česk(oslovensk)u se cyklicky střídají období zmaru s obdobím naděje, což je dobré si uvědomit. Tabery velmi dobře a pochopitelně upozorňuje na to, v čem spočívá nebezpečí populismu a jak je až fatální vytrhávat věci z kontextu a rozšiřovat různé hoaxy a dezinformace. Zásadní problém knihy je ovšem v tom, na co sám autor upozorňuje - společnost je brutálně rozdělená, což nahrává populistům a je to i důvod toho, proč si knihu přečtou jen ti, kteří s ní názorově většinou souzní. Ti druzí totiž hned po zjištění jména autora nemají zájem, protože se odvolávají na "Bakalova poskoka", "laciný antibabišismus" a podobné výkřiky a nenechají se přesvědčit o ověřenosti informací a zdrojů. Cesta ven z toho ale asi není a ani sám Tabery ji nenabízí, proto je dobré přemýšlet nad tím, zda vůbec existuje řešení jak společnost spojit. Opuštěná společnost je na jednu stranu kniha výborná, protože čtivou formou a relativně stručně upozorňuje na neduhy, které česká společnost měla a má a snaží se o komplexní pohled na vývoj demokracie v ní, na stranu druhou ale jde o knihu smutnou, protože je krutě pravdivá a mezi řádky upozorní na to, že ti, kteří snaží o jakousi morální spravedlnost a vyváženost, jsou naivky a snílci. 80 %
Mám kolem sebe dost lidí, které politika nezajímá. Nezajímá je všeobecně veřejné dění, žijou si ve své bublině a jsou šťastný. Respektuju, ale myslím si o tom své. Přitom "abychom byli společností schopnou se zodpovědně rozhodovat, musíme být společností vzdělanou." Umět číst tak trochu mezi řádky, nenechat se uchlácholit jedním populistickým projevem. A pokud nejsem já sám schopen klást otázky, aspoň si přečíst otázky druhých.
A jednou z prvních věcí, kterou můžete udělat, je přečíst si knihu Opuštěná společnost. Knihu roku 2018.
Jak jsme se dostali tam kde jsme? Proč věříme populistům? Jaký vliv má EUi Rusko?
Poznámek mám tolik, že je ještěě budu nějakou chvíli přepisovat, v knize je spousta citací, odkazů, názorů jednoduše a srozumitelně daných do souvislosti. Nutno tedy poznamenat, že kniha vyšla ještě před tím, než se Babiš stal premiérem.
Děsí mě, že "více obdivujeme ty, kteří jsou proti něčemu, než ty, kteří jsou pro něco." Že jsou nejvíc slyšet ti, co rozdrobují společnost, že lidé nepřemýšlí a hledají jen to nejjednodušší řešení, i za cenu toho, že není správné.
Snaha o rozbor naší společnosti. Sice hezky zpracované, ale pod poněkud jednostranným úhlem pohledu. S něčím bych snad mohla i souhlasit, ale většina mi připadá spíš úsměvná. To by bylo ale na delší diskuzi, pro kterou je zde jiná kolonka. Jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila, ale půjčila si audioknihu k poslechu v městské knihovně.
Trochu fňukání po tom, že nejsou politici jako Masaryk, který byl ten jediný pravdomluvný a geniální, trochu nadávání na vše ostatní. Trochu programu Antibabiš (Babiše nemám rád, ale dostal se k moci proto, že to, co předváděli „demokratické“ strany byla ubohost – Babiš není o nic horší nebo lepší než Kalousek, Havel, Klaus, Fiala a další „demokraté“). Vlastní myšlenka v podstatě žádná. Kniha je svou kvalitou na úrovni naší politické scény, možná s tím rozdílem, že je podaná o něco záživněji. Pokud jde o informační hodnotu, stačí si přečíst pár článků Respektu a pak už tohle číst nemusíte. A jak je v naší době zvykem, návrhy na řešení žádné nebo naprosto nepoužitelné.
Mám s knihou podobný problém jako s Respektem. Dopředu člověk ví, co bude číst. Kdo bude dobrý, kdo špatný. Kritika těch dobrých se odbyde tím, že každý přeci dělá chyby. Způsob argumentování dopředu předznamenává, že se kniha bude líbit těm, kteří mají stejný názor. Ale nedonutí zamyslet se lidem s názorem opačným.
Novodobý průvodce českou politickou situaci. Autor uceleně, systematicky a pragmaticky předkládá pohled na to, kam směřovala a směřuje česká společnost a její politická garnitura v rámci Evropy i s ohledem na celosvětové směřování. Naše společnost se potácí mezi touhou po demokracii a touhou po poslušnosti vůči silné vůdcovské osobnosti, byť bude vedena do pekla. Doporučuji přečíst před volbami.
Dost slušný souhrn české politické scény. Ano, informace obecně známé, ale domnívám se, že přečtení není ztrátou času, ba naopak. Člověk si to pěkně srovná.