Opuštěná společnost
Erik Tabery
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353649/mid_opustena-spolecnost-OF1-353649.jpg
5
1278
1278
Česká cesta od Masaryka k Babišovi. Žijeme v době, kdy jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. Posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány. Šéfredaktor týdeníku Respekt popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Je to svým způsobem rozmluva s minulostí o naší budoucnosti, v níž myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha k zamyšlení, ovšem se obávám, že ne pro třicet procent obyvatel. Audioknihu pěkně namluvili Dvořák a Trojan.
Přečtěte si raději Slepé skvrny od Daniela Prokopa https://www.databazeknih.cz/knihy/slepe-skvrny-o-chudobe-vzdelavani-populismu-a-dalsich-vyzvach-ceske-spolecnosti-410685 . To je skutečná výpověď o naší společnosti a jejích perspektivách. Taberyho pohádky resp. snůšky propagandistických nesmyslů vycucaných z prstu jsou tak maximálně pro čtenáře Respektu...
Velmi podnětné čtení. Obávám se však, že si ji přečtou jen ti, kteří nemají potíže s kritickým myšlením, a tedy že na společnost jako celek příliš nezapůsobí.
Prosté a geniální. Tabery sesbíral a do logických celků pospojoval mimořádné penzum informací napříč takřka celým uplynulým stoletím české, československé a světové historie. Jejich další analýzou, srovnáváním, dedukcí, syntézou... dochází k prakticky jediným správným závěrům. Prosté a pravdivé. Ale abych nezlehčovala. Ne každý, kdo má tytéž ingredience, upeče stejně dobrou buchtu. Tabery netahá králíky z klobouku, jak si dnes už mnohý z nás zvykl přI čtení podobných materiálů, ani nedeklamuje prázdná, zato úderná a líbivá hesla. Naopak, předkládá fundovaná, informativní stanoviska a dochází tak k podloženým závěrům (ne vždy zcela nestranným) s nimiž pokud byste však chtěli nesouhlasit, tak povětšinou jedině z důvodu ideologických. Říkám povětšinou, protože ani já s Taberym 100% nesouhlasím. To je však dáno zejména volbou/obhajobou některých ilustračních příkladů a někdy ne zcela vyčerpávající analýzou zvoleného tématu, což by bylo žádoucí s ohledem na následně vyvozované závěry. I on sám totiž dobře ví, že účel světí prostředky a ví, "kam" sáhnout na podporu svých názorů, či co jednoduše "opomenout". S mými drobnými výtkami by ale právě on neměl mít problém, pakliže sám obhajuje kritické myšlení :).
Opuštěná společnost. Tabery sám objasňuje proč zvolil tento název. Zajímavý pro mne je ale i v kontextu existence a výkladu fungování sociálních sítí a coby příčina se nabízí i celospolečenský a politický trend, který cílí takřka výhradně na individualitu a nikoli společnost jako celek. Velmi taky oceňuji volbu témat. Například kapitola hodnoty vs emoce je zcela aktuální, současně však platná bez ohledu na dobu, kdy se posuzuje. Čímž ale nelze opomenout ostatní stejně tak dobře zvolená témata. Jeho pregnantní analýza využívání a vlivu sociálních sítí je jednoduše dokonalá, stejně jako esej o populismu. Část k NGOs je zajímavá, ale určitě ne vyčerpávající a totéž lze říci o kapitole o EU, které připomíná nakouslé jablko, kterým navíc hlodá malý červ. Neříká žádný "euroskeptik" či "eurohujer", ale někdo, kdo tak trochu zná fungování EU. Nejde na každý pád o žádné nudné čtení. Ba naopak.
Takřka všechny zvolené aktéry Taberyho dějinných i současných politických a společenských dilemat člověk dobře zná. Čímž ovšem Tabery riskuje nemalý názorový střet, protože on má samozřejmě jasně nastavený kurz. Takže ti, co by si knihu měli přečíst nejvíce, tak s největší pravděpodobností neudělají. A pokud ano, tak se pouze utvrdí ve svém vlastním postoji, protože cestou interpretace nebo také nepochopení lze v zásadě dojít i ke zcela opačným závěrům. Tabery nám tak či onak udělal obrovskou službu, ať už má ve všem pravdu či nikoliv. Lidská paměť je krátká a vysoce selektivní.
"Zbavit svět lži je víc než odzbrojení. Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státní znaku slova Pravda vítězí. Jakoby tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv. Bože vrať světu pravdu!"
"Pokud někdo upozorní diskutujícího na nepravdy, stačí ho zablokovat či vymazat. Sociální sítě tak lidem umožňují nevystavovat své názory jakékoliv konfrontaci."
"Sociální sítě přiblížily lidi k sobě tak blízko, že si nikdy nebyli vzdálenější."
"Pojem intelektuál slouží především ke zhodnocení nebo devalvaci druhých. Už proto se stává jen zřídka, že by někdo sám sebe označil jako intelektuála."
Nechystám se (výjímečně :)) nevybíravě tupit předřečníky (či spíše "předpisatele")
s odlišným pohledem na věc. Úroveň téhož je ostatně v knize vícečetně popsána dostatečně srozumitelně; užitečné vědět, což?
Jsem dost opatrná na sdílení, či dokonce šíření informací. A pro jistou lenost ověřovat skrumáž, co se lavinovitě na člověka hrne z nejrůznějších informačních zdrojů, sebezáchovně selektuju. To neznamená, že se uzavírám do krunýře vlastního názoru, ani že ho musím na všechno nutně mít. (A vědět, nejlépe s "křížkem po funuse", jak se dalo veslovat jinak, jinam a líp...). Znamená to, že se snažím vybírat co nejspolehlivější prameny a z více pohledů ověřitelné zdroje, lidi s dobrou pověstí, vzdělané a natolik při věci, že nepotřebují útočné a úskočné vycpávky argumentů, šmelení s důkazy, ani vtíravost podsouvání.
Ke čtení nepotřebujete slovník cizích slov, argumentace je opřena o sled věcí v širším dějinném kontextu a s užitečným využitím dohledatelných citací. Pojmenovávání jevů je zcela nadčasové. A přesto text nebrání nesouhlasit. Jen chce vyzvat ke zdůvodnění, proč a s čím nesouhlasíte. K dialogu.
Hodně jsem se dozvěděla. O sobě, o jiném. Je dobré si to přečíst. Občas...
(Audio skvěle načetli Jiří Dvořák a Ivan Trojan).
Opuštěná společnost je jednou z mála knih, o kterých jsem přesvědčena, že patří na seznam povinné četby a to nejen z důvodu, že upadá zájem mladých o politické dění, ale především proto, aby lidé, kteří čerpají informace pouze z TV Barrandov a dalších pochybných zdrojů, četli také něco serióznějšího - třeba právě Opuštěnou společnost - a mohli si na základě těchto informací utvořit svůj vlastní názor. Ten můj se doslova a do písmene shoduje s tím autorovým - ano, žijeme v opuštěné společnosti, kde jsou morálka a humanismus sprostá slova.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Jistě záslužné dílo, ale na poslech dost náročné. Pravděpodobně by mi papírová verze v tomto případě vyhovovala lépe.
Obsahově mě dílo neoslovilo, po přečtení anotace jsem měl jinou představu. Nicméně oceňuji, že pan Tabery otevřeně pojmenoval problémy ve společnosti, dále oceňuji jeho probádání mnoha pramenů i precizní zpracování textu. Díky tomu kniha dobře plynula.
Ten člověk toho musel přečíst!
Sbírka esejů či úvah na téma ideálů českých dějin, úlohy českých osobností a jejich odkazu dnešku. Kompilát myšlenek, které nejsou úplně nové a originální, ale často podpořeny citáty a autory, které jsem neznal a které by snad stálo za to si přečíst. Většina tezí je tak nějak jasná, ovšem pokud člověk souzní s Taberyho světonázorem. Z čistě vědeckého hlediska je třeba poznamenat, že na některých místech přistihneme autora při citaci zdrojů obsolentních, když ignoruje práce odporující jeho tezím.
Knížka nabízí hodně témat k zamyšlení. A pokud se posluchač zamyslí, najednou zjistí, že kniha svižně a příjemně utekla.
Každý se zájmem o historii (ne o pohádky, mýty a legendy) by si měl vybrat jinou knihu. Ostatním jen doporučuji.
Dobře napsaná kniha o české politice v minulosti i současnosti. Spoustu myšlenek už jsem ale četl i jinde. Nenajdete tam žádné objevné myšlenky, ale autor jako dobrý novinář podává informace z řady pramenů. Plný počet nedám, protože autor často nejde víc do hloubky a nenabízí vysvětlení natož řešení řady problémů, na které sám upozorňuje. Popis kariéry M.Zemana a A.Babiše je zajímavý, ale chybí větší zamyšlení nad důvody jejich úspěchu.
Rozepisovat se o tom, že pan Tabery je skvělý novinář nemá příliš cenu, jelikož je to více než zřejmé. Jeho Opuštěná společnost je povinnou četbu pro kohokoli, kdo se zajímá o vývoj dění v naší zemi a chce jej co nejlépe pochopit. Kniha není v žádném případě vtíravá a nevnucuje žádný názor, přičemž je srozumitelná, čtivá a místy vtipná. A jako nádherný bonus je pak užití myšlenek Havla či Masaryka a já, hrdý vlastník převážné části Masarykova a Havlova díla, toto musím zmínit a ocenit. Nelze jinak, než udělit plný počet.
[Audiokniha]
Naprosto parádní. Inspirovala mě ke čtení Hovorů s TGM.
Hodně pasáží k zamyšlení, hodně pasáží rozšiřující obzory.
Vřele doporučuji k přečtení/poslechu.
Super... Donutí člověka přemýšlet. Doporučuji!
Mimo jiné objednávám si předplatné časopisu Respekt!
Dobře napsané, v tom pozitivním slova smyslu, výpisky z četby "klasiků" doplněné vlastním pohledem a hodnocením.
Ideální kniha pro ty, kterým se nechce číst díla pánů Peroutky, Masaryka nebo Havla (za českou sekci) , nebo Snydera či Judta. Současně výborně shrnuté pohnuté dějiny našeho státu z hlediska pohledu demokrata, zkušeného novináře a člověka s velikým kulturním a politickým přehledem. A myslím si, že právě novinářské zkušenosti autora jsou velikou devizou této knihy. Je čtivá a nikterak komplikovaně psaná.
Současně si myslím, že je to kniha vhodná i pro lidi, kteří podlehli oné podobě současného společenského diskurzu s jeho neustálým nálepkováním. I oni, pokud zapomenou na své předsudky k "bakalovým novinářům", mohou v knize najít mnoho zajímavého. Nemyslím si totiž, že by přes jasné názorové ukotvení svého autora kniha podléhala přehnaným mentorským a vůči odlišnému pohrdlivým tónem. Tabery se nevyhýbá ani chybám, které přinesla polistopadová politika, a z mého pohledu je poměrně výstižně pojmenovává.
Dnes by to měla být povinná četba pro všechny lidi s volebním právem. Krásně jednoduše vysvětleno naše české chování. A je až děsivé, jak se panu Taberymu povedlo předpovědět, jak se duo Babiš a Zeman budou chovat. Nebo například v knize varuje, že až přijde velký skutečný problém, nastane chaos. Přišla korona... a nastal chaos, neupřímnost, vše, co pan Tabery popisuje, že je naším největším problémem. Teď jsem jen zvědavá, jestli se náš vzorec chování podaří prolomit, nebo musí zase přijít velká sprcha.