Opuštěný dům
Mirka Skočílková
Anna chce začít znovu. O mnohé ze své minulosti by se s ostatními dělila jen nerada a s vlastní rodinou nemá zrovna dvakrát dobré vztahy. Díky svému koníčku, jímž je focení, narazí jednoho dne na starou, opuštěnou vilu, která jí učaruje. Když se o dům začne zajímat, zjišťuje, že ten je opředený záhadnými historkami – a že má neméně záhadného, ale také velmi charismatického majitele, kterému Anna učaruje. Aniž by to tušila, svou přítomností mu velmi pomáhá v boji s jeho těžkými psychickými problémy…... celý text
Přidat komentář
Krásná obálka a název Opuštěný dům, který naznačuje nějaké tajemství nebo duchy. Ale tohle v knize nenajdete. Je to spíš psychologický román o ženě, která si v životě zažila své a pokouší se jít dál. Bohužel mně Anna ničím neoslovila, nedokázala jsem se s ní ztotožnit, nechápala jsem její vztah k Oliverovi. Jeho postava je do knihy vložena, jakoby jen proto, aby mohla kniha dopadnout, tak jak dopadla. Nakonec se tam i malá záhada objeví, ale autorka kolem ní jen tak prosviští. Při čtení jsem si říkala, o čem to vůbec je, nic se tam neděje, a to mám ráda knihy, ve kterých se prakticky nic neděje, ale tahle ve mně bohužel nic nezanechala a v hlavě mi určitě nezůstane, i když je cílena na těžké téma. Hodnocení má tady vysoké, a mnohým se kniha líbila, takže můj názor berte jen jako čistě subjektivní.
Je to hezky vymyšlený příběh, který mě ale zase tolik neuchvátil. Ráda čtu o starých domech, čekala jsem však trochu něco jiného. Přesto to bylo čtivé, i když na Anně mě malinko něco vadilo. Moc jsem nechápala, jak mohla nacházet štěstí v tak podivném vztahu s ještě podivnějším Oliverem. Tématem knihy jsou vlastně děti postižené Downovým syndromem a osobně obdivuji odvahu matek si vědomě takové dítě ponechat.
Přečteno jedním dechem, ale asi jsem dyslektik - v knize mi vadila podobná jména (Radim, Robin a také Lída, Jitka).
Opět velká spokojenost, jednoduchý, přesto zajímavý a lidský příběh o hrdinčině hledání štěstí a lásky, bez zbytečných klišé, vyprávěný s pochopením a citem ..
Nemám co vytknout… první setkání s autorkou mě moc mile potěšilo, určitě zkusím i další knihy :)
Autorčina prvotina Violka mě okouzlila, opuštěný dům jsem dostala od maminky k narozeninám (společně se šesti dalšími bestsellery ). Kniha mě velmi potěšila bylo to takové hořkosladké pohlazení , přečteno bylo během tří dnů.
Téma nových začátků mě tenhle měsíc provázelo hned v několika knihách. Na téhle se mi líbilo to tajemství, kterým byl příběh tu a tam prodchnut. Mě samotnou vždycky fascinovaly opuštěné nebo prostě jen staré domy. Představovala jsem si, co se v nich odehrávalo, kdo v nich žil. A tady se v tom fantazírování vyřádila autorka místo mě, takže jsem si to moc užila.
Nejprve jsem byla trochu rozčarovaná, čekala jsem spíše duchařinu a mysteriózní nádech, ale postupně mě příběh pohltil, příjemné i dojemné čtení. Mám autorčinu tvorbu ráda.
Autorka zraje jako víno. Kniha od knihy je lepší. Opuštěný dům je krásná kniha, čte se sama a je velmi příjemná. Mohu jen doporučit.
Tato kniha se paní Skočílkové opravdu povedla. Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická a naprosto jsem rozuměla jejím vnitřním úvahám a rozpoložením. Navíc konec tomu dodal výbornou empatickou tečku. Vážně pěkná kniha.
P.S. Obálka je překrásná!
Violka se mi líbila o něco víc. Kniha mě v určitých částech nudila. Nicméně hvězdička na víc za téma děti s handicapem a za hezký konec.
Moje první setkání s autorkou a rozhodně se jedná o zajímavý příběh (s překvapivě dlouhými kapitolami 60-70 stran), ale moc neodpovídá anotaci. Na základě množství textu týkajícího se záhadného Olivera jsem prostě autorce tu velkou lásku nevěřila, protože jak autorka, tak hlavní hrdinka ve vyprávění o svém životě věnovala mnohem víc pozornosti své práci v realitce, kamarádkám a kolegovi Vojtovi. Ne že by to nebylo čtivé nebo že bych hlavní hrdince nedržela palce, ale prostě jsem čekala trochu něco jiného, nějakou tu lásku s velkým L, takže jsem malinko zklamaná, že jsem si knihu koupila a raději si ji jen nepůjčila z knihovny.
Moc krásná kniha. Nejlepší byl ale ten konec. Trošku něco málo mi vadilo na hlavní hrdince ale příběh jinak velice čtivý s dobrým námětem.
Spletitý- tajuplný příběh ženy s kterou se život nemazlí a ona se nevzdá a snaží se všemu čelit a nakonec najde i své štěstí. Příběh se mi četl dobře od této autorky jsem četla i knihu Violka a i ta se mi líbila. Ke čtení mě nalákala pěkná obálka.
Po Violce jsem se docela těšila na další knihu od autorky /zdá se že mi jedna utekla/. Prvotně mě zaujala obálka, pak i anotace a už jsem četla a četla. Hlavní postavou je Anna, přišla o svůj život a teď se snaží jít dál. Velmi ji zaujme stará, zdánlivě opuštěná vila. Když pozná majitele, její život má na chvíli zase smysl. Příběh je to smutný, přesto se zdá že všechno zlé je k něčemu dobré a zase vysvitne Slunce.
Mám ráda podzim a mám ráda staré vily, takže jsem se na knihu těšila. A musím říct, že mě kniha nezklamala. Né úplně veselý příběh, ale bylo to příjemné počtení.
nějak jsem nepochopila, co se na ní všem líbilo. Při tak vysokém hodnocení. Nevadí, knih je mnoho..
Na knižku jsem se moc těšila,mám od autorky vše přečtené a vše se mě moc líbilo,,no a Opuštěný dum je krásná,místy smutná ale i milá kniha,ukápla mě i slza,krásná obálka,,za mě spokojenost a jsem nadšená.....
Štítky knihy
fotografování láska pro ženy duševní poruchy, duševní nemoci nový začátek staré domy české rományAutorovy další knížky
2019 | Violka: Román o hledání domova |
2021 | Opuštěný dům |
2020 | Kdo věří na zázraky |
2023 | Vesničanka |
2024 | Červená nit osudu |
Přiznám se, že jsem čekala nějakou duchařinu. Chyba lávky. O toto tajemno v knize vůbec nejde. Ale to vůbec nevadí, kniha mě vtáhla hned od začátku. A pustila až s poslední stránkou. Určitě doporučuji k přečtení.