Ortel / V kárném táboře
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546924/bmid_ortel-v-karnem-tabore.jpg
4
8
8
V povídkách Ortel i V kárném táboře rezonuje téma soudu a rozsudku. Obě díla patří k několika málo textům, které měly zůstat na Kafkovo přání po jeho smrti zachovány. V tomto svazku vycházejí společně v novém překladu. Rozsáhlá odborná literatura interpretuje povídku Ortel z nejrůznějších zorných úhlů – výklady sahají od prostého konstatování zřejmých paralel mezi životem hlavního hrdiny Georga a Kafkovým (vztah ke snoubence, složitý vztah mezi synem a otcem, resp. mezi jejich světy) přes úvahy o obecné podstatě soudu či rozsudku až po existencialistické náhledy na člověka a společnost. Způsob, jímž Kafka zkoumá lidskou duši a motivace, o které se opírá naše konání, většina studií shodně uvádí do spojitosti s teoriemi Friedricha Nietzscheho a Sigmunda Freuda. Kafkovské téma soudu a rozsudku rezonuje i v povídce V kárném táboře, zde je však dovedeno do hrůzyplné krajnosti. Proceduru mučení svěřil Kafka programovatelnému stroji, zatímco katův úkol spočívá pouze v dohlížení na bezchybný chod mašiny, jejíž kódy nikdo, kromě kata, nezná. Alibismus a odmítání odpovědnosti a viny působí zvláště dnes, kdy roboti vykonávají mnohem složitější práci, jako sotva překonatelný znak nelidskosti. Povídka Ortel (Das Urteil) pochází z roku 1912, povídku V kárném táboře (In der Strafkolonie) napsal Kafka v říjnu 1914. Sám Kafka dospěl k závěru, že by se mohly spolu s povídkou Proměna publikovat pod názvem Tresty (Strafen).... celý text
Přidat komentář
Údajně po napsání Ortelu se Franz Kafka (dle jeho samého) stává opravdovým spisovatelem. Možná to bylo i tím, že se zde, ke své spokojenosti, vypsal z neschopnosti milovat. Druhá povídka V kárném táboře se mi líbila víc. Možná ale jen proto, že měla docela nečekaný závěr. Každopádně to není úplně nejvhodnější čtení na svátky.
Tak, přátelé, teď tu hodnotím jen povídku V kárném táboře. K Ortelu jsem se už vyjádřil jinde (a sice třemi hvězdičkami a jejich ospravedlněním). V kárném táboře je ovšem úplně jiná liga. Tohle můžu jedině doporučit, a myslím, že zaujme i spoustu knihomolů, ne úplně naladěných na kafkovskou vlnu. Možná je to i tím, že jde o počin, který je dokončený a který sám autor shledal vhodným k vydání. Hlavně ale - ústřední postava tu, na rozdíl ode všeho dalšího z pera pana K. co jsem četl, není někdo vláčený osudem, okolnostmi, touhou zavděčit se někomu (rodině, společnosti...), ale rozhoduje se sám, má svůj vlastní názor a pevně si za ním stojí. Vážně by mě zajímalo, jak by vypadala jiná jeho díla, kdyby je v tomto duchu dokončil... Asi bychom se o Kafkovi jako autorovi učili jako o někom úplně jiném. Jestli napsal něco opravdu brilantního, kde jsou jeho oblíbená absurdní témata (soud bez obhajoby, ba i bez sdělení obvinění a rozsudku například), ale z pohledu samostatně přemýšlejícího jedince, tak je to právě toto.
Tak toto byly vskutku psychologické a velmi pozoruhodné povídky jež v literatuře nemají obdoby. Mě více sedla povídka V kárném táboře, naprosto mě uchvátil popis zcela nehumánního, dost brutálního za to velmi originálního mučícího stroje, jenž se vám vryje pod kůži (doslova), tento aspekt, činí tuto povídku něčím, co je naprosto děsivé. Chování postav mi přišlo velice absurdní. Jenže když se absurdno mísí s rádoby horrorovou tématikou vznikne něco zcela nepopsatelného ale jaksi krásného. To lze aplikovati i na povídku Ortel, kde se zcela nenápadný otec promění v něco, v co čtenář nedoufá. Franz Kafka dokáže vyděsit, překvapit ale i potěšit. Já jsem tuto jeho výjimečnost pochopil až později, k tomuto spisovateli je třeba prostě dospět...