Osiřelo dítě
Kateřina Surmanová , Michal Sýkora , Klára Smolíková , * antologie , Štěpán Kučera , Martin Goffa , Lukáš Vavrečka , Daniela Mičanová , Zuzana Říhová , Kateřina Šardická , Irena Moravcová , Přemysl Krejčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548475/bmid_osirelo-dite.jpg
4
69
69
Antologie tajemných i mrazivých povídek z prostředí venkova a odlehlých samot. Jedenáct českých spisovatelů si dalo záležet, aby o napětí nebyla nouze – ať už vycházeli z folklóru, nebo třeba z policejní praxe. Představa poklidné vísky nebo mlýna může budit dojem bezpečí. Ale kdo někdy zůstal za tmy sám v odlehlém stavení, ten možná poznal plíživý strach, který zakoušely generace před ním. A tuší, že stačí pouhá souhra okolností, aby se venkovská idyla proměnila v noční můru.... celý text
Detektivky, krimi Povídky Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Témbr
Interpreti: Jitka Ježková , Filip Jančík , Martin Preiss , Libor Hruška , Lukáš Vavrečka
více info...
Přidat komentář
Antologie se špatně hodnotí.
Nedá se to vzít jedním vrzem jako celek, protože je to soubor povídek různých spisovatelů a někdo se s tím hold popasuje na výbornou, někdo do placu hodí něco průměrného a někdo absolutně příšerného.
Mě se většina povídek líbila a po knize jsem sáhl hlavně kvůli tomu abych objevil nové české spisovatele a pár jsem si jich hned do wishlistu nahodil. Jinak se jedná o vcelku průměrnou jízdu, jelikož spisovatelé tady prostoru moc nemají a některé povídky bych uvítal klidně i jako knihu. Pak zde jsou i spíše podprůměrné a vyloženě špatné které v hlavě neuvíznou. Dáme tomu tři hvezdy
Povídkové sbírky jsem si za poslední dobu fakt oblíbila a tahle byla všude propagovaná jako super atmosférické čtení na podzim. Čekala jsem tedy že to ve mně probudí strach, budu se trochu bát a bude to super na podzimní večery. No, úplně nebylo. Naprosto chápu že vám nikdy nebudou sedět všechny povídky, ale tady byl poměr toho kolik se mi jich líbilo k těm průměrným a podprůměrným fakt velký. Nadšená jsem byla tak ze dvou, konkrétně to byly Kousáček a Šest neděl, zbytek byl prostě průměr nebo jsem z něj přímo byla zklamaná či naštvaná. Těšila jsem se že když už nic tak dostanu aspoň tu povedenou atmosféru, ale ani to mi přišlo že se u většiny těch povídek nepovedlo. Já jsem tedy ve výsledku fakt zklamaná, toto bude dost pravděpodobně jedna z nejslabších povídkových sbírek, které jsem kdy četla. A nevím jestli jsem byla jen zmanipulovaná marketingem, nebo něco opravdu všem těm povídkám chybělo. Jsem člověk, co se nerad bojí, tady jsem se na to těšila a ve výsledku jsem stejně smutná protože jsem to nedostala. Doporučit bohužel kromě jmenovaných povídek úplně nemůžu no. Snad příští rok na podzim najdu nějakou povedenější děsivou sbírku.
Některé z povídek jsem moc nepochopil, některé se mi líbili. Když koukám na hodnocení jednotlivých povídek, tak jdu trochu proti davu. Zaujal mne Zelený Jura, ačkoli konec jsem odhadl poměrně záhy. Svou brutálností mne zaujal i Paskřivec. A jako mnozí ostatní oceňuji Sirotka.
u mě velké zklamání, kladu si otázku, proč Vavrečka cíleně pořádá antologii povídek z prostředí venkova, když onen "venkov" je pak buď marginální kulisou, anebo mají autorky o venkovu/vesnici evidentně pojem jen ze zhlédnutí seriálu o Boženě Němcové? (kromě obsese vynášet Moranu je to třeba zmínka o kompostu, na který se prý leje zkyslé mléko a vyhazují slupky od brambor - hm, tak to dělají jen Pražáci, my máme jednak hnůj/hnojník, ne kompost, a zmíněné mlíko i slupky dáváme prasatům nebo slepicím)
nejlepší pro mne úvodní Kučera a závěrečný Krejčík - originální nápad, dobře napsané a drží se zadání
Sýkora a Goffa variujou svou rutinu
Vavrečka opisuje ze staroanglických duchařin a Surmanová kombinuje českou lidovku s "melancholických kuřetem"
věřím, že čtenářský úspěch může mít Mičanová, Smolíková i Moravcová, u mne ale ne
Říhová do české vesnice řadí papuchalka, krabí klepeto či bambus
Šardická je úplně mimo - reálie i literaturu, tenhle traumaticko-feministický canc vyčtených kýčů a klišé se vůbec neměl v antologii objevit (nakupovat ve vesnickém konzumu v neděli? to jako vážně? a po porodu sedět nečistá v koutě za plentou a zaříkávat duchy?)
Mám ráda povídky a antologie. Osiřelo dítě je hodně povedená sbírka. Nejvíc se mi líbil Kousáček a hodně mě bavilo Malézmrtvýchvstání. Zaujala mě i povídka Karmen, kletba Doroty Kaprálové, Sirotek a bavil mě i Zelený Jura.
Jen Paskřivec mi moc nesedl, námět je asi dobrý, jen zvláštně napsaný.
Celkově sbírku hodnotím kladně a doporučuji.
Povídky, na rozdíl od většiny současného čtenářstva, je mám rád. A sbírku Osiřelo dítě považuji za velmi zdařilou. Od krimi, mystery až skutečně horor. Snad jen jedna z povídek mi "nešla přes hubu", a to Zelený Jura. Z krimi se líbila Kletba Doroty K, kde si Sýkora spíše dělal srandu ze soudruhů bývalé VB. Naopak ponurou a depresivní krimi nabízí Goffa v Jizvy a šrámy. Lidová duchařina a mystery, to je Sirotek, Pan řídící či Šest neděl. Ale pro mě vrcholem je skutečně hororový Kousáček od Vavrečky, to všechna čest, ani jsem nedutal... Prostě skvělá sbírka, kterou s klidem doporučuji.
Osiřelo dítě, bylo v rámci čtení, tak trochu k porovnání s horskou dráhou - jízdě...
Některá povídka měla pomalejší rozjezd, ale pak to byl parádní sešup..., některá povídka byla, se snažila být nadupaná a akční od začátku do konce..., ale nikterak v ničem nenadchla, nepřekvapila..., takže i taková nuda.
Jednoduše antologie...
Bylo to docela příjemné čtení, i když ne všechny povídky mě úplně zaujaly. Společným jmenovatelem všech je skutečně venkov, a to v různých dobách a různých podmínkách, někdy s nádechem tajemna, jindy až hororu...
Moc se mi líbil smutný a dojemný Kousáček Lukáše Vavrečky nebo výborný a dobře vypointovaný Sirotek Kateřiny Surmanové. A mimochodem, ten mě úplně dostal. Přesmutnou píseň Osiřelo dítě nám v dětství zpívávala maminka, když jsme se sestrami zlobily. Za trest!
Žádná z povídek mi nepřišla vysloveně špatná, i když přiznám, že povídka s názvem "Paskřivec a jeho přátelé" mi sedla asi nejmíň. Naopak u povídek "Kousáček" od Lukáše Vavrečky a "Sirotek" od Kateřiny Surmanové jsem se dokonce trochu bála!
Největší překvapení pro mě byla jména Martin Goffa, kterého znám, ale jeho knihy jsem zatím nečetla - musím napravit! A pak Lukáš Vavrečka, který by se rozhodně měl žánru hororu věnovat!
Jedenáct povídek s nádechem tajemna až hororu z prostředí venkova. Některé se odehrávají v přítomnosti, jiné v nedávné či vzdálenější minulosti, a čtenář má tak před sebou zajímavou paletu skvělých příběhů.
Tak jako to bývá u každé povídkové sbírky, některá povídka se líbila víc, jiná míň, a některá úplně nejvíc... ale v celku jde o skvělou záležitost, a Osiřelo dítě je dalším důkazem toho, že český autor umí horor i mysterióznost, a ani se nemusí dívat za humna k sousedům :)
Za mě byly skvělé povídky Šest neděl, Sirotek - K.Surmanové zkrátka horor jde, Kousáček - z toho mi bylo obzvlášť smutno. (Ten kdo chce, třeba jen ušima ochutnat kousek ze sbírky, Kousáček se nachází v sekci hororové povídky v aplikaci Můj rozhlas)
Kromě hororu a až baladického smutku se ve sbírce nalézají i vtipnější kousky. Kletba Doroty Kaprálové vyznívá až Švadrlíkovsky - a nebyla pro mě novinkou, již před nějakou dobou jsem ji slyšela v rozhlase v úžasném podání Norberta Lichého - pokud je ještě v archivu k poslechu, doporučuji.
Znáte to, najednou si vzpomínáte na každý patník, a každý patník si zase pamatuje na to, jak jste u něj cestou zvraceli." (Martin Goffa - Jizvy a šrámy)
Pro mě letos nejlepší antologie a to byla konkurence fakt silná. Jestli si myslíte že znáte venkov, tak se pletete. Jedenáct povídek, v nichž hrají roli nejen tajemství a strach, ale především život jaký je nám městským lidem vzdálený. Při čtení vás bude příjemně mrazit. Jediná z povídek není slabá, nebo hloupá. Každá pojímá venkov a jeho specifika jinak. Některé povídky se nesou v takřka detektivním duchu a vězte, že nejde jen o ukradené slepice. Jiné balancují na pomezí psychologického thrilleru a další zavání magickým realismem či urban fantasy. Všechny ale dýchají tajemstvím a hutnou atmosférou.
Pro mě byl život za hradbami města vždycky tak trochu dirty spanish village, po přečtení antologie Osiřelo dítě se na něj budu koukat jinak, s hrůzou, děsem a strachem....
Některé povídky mě zaujaly hodně, jiné trochu méně, tak už to u povídek bývá. Každopádně zajímavé náměty i zpracování, užila jsem si to.
Tak povídky byli některé lepší, jiné slabé ale celkově dobrá kniha. Dobře byli třeba Jizvy a sramy, Zelený Jura, Pan řídící, Šest neděl a Karmen.. Nevím jestli se k ní ještě někdy vrátím ale za přečtení to stálo
Tak za čtyři hvězdy. Některé povídky vynikající - Pan řídící, Šest neděl, Malézmrtvýchvstání, za nimi v závěsu i Sirotek a Kousáček. Jako každá povídka má něco do sebe. Ale na druhou stranu, čekala jsem trochu víc a po knížce už znovu sahat nebudu... :-)
Tak to byl opravdu nářez :-) První povídka mi sice přišla trochu slabší, ale pak se to jenom a jenom zlepšovalo.. A Vavrečkův Kousáček mne dostal!
Skvělé!
Jako všechny povídkové knihy, něco je lepší, něco je slabší. Celkově určitě lepší průměr 3,5/5*.
Věhlasná jména, povídky kolísavé úrovně. Potěšil Vavrečkův Kousáček, Šardické Šest neděl nebo Smolíkové Karmen.
Jako u každé povídkové sbírky, jsou některé texty lepší a některé méně. Překvapily mě tvůrkyně povídek. Dle mého názoru jsou lepší než pánové. Vyrostly nám tu silné povídkářky.
Pro mě byla tahle kniha zklamáním. Tedy některé povídky. Poslední z nich byla snad úplně nejvíc mimo.
Některé se mi naopak líbily moc.
Asi podle vkusu každého čtenáře.
Mám ráda povídky a tohle je povedená sbírka povídek. Bavily mě, možná až na jednu, všechny. A i ta má své místo, jen se možná více přibližuje realitě a je krutá. Ostatně, svět není úplně veselé místo.
Pobavily mě povídky Vítejte v Černém lese od Štěpána Kučery, jakož i Kletba Doroty Kaprálové a Zelený Jura Daniely Mičanové a rovněž Malémrtvýchvstání, jejímž autorem je Přemysl Krejčík.
Lehké mrazení jsem cítila u povídky Kousáček Lukáše Vavrečky, Sirotek od Kateřiny Surmanové a Šest neděl Kateřiny Šardické. Určité zadostiučinění přináší povídka Ireny Moravcové Pan řídící.
Oceňuji i drobné medailonky autorů a parádní obálku Davida Dvořáka. Kratší formát příběhů umožňuje knížku odkládat a opět se k ní vracet. Což tedy nebyl můj případ, slupla jsem ji velmi rychle.