Osm
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345952/bmid_osm-dV2-345952.jpg
4
3100
3100
Nový román Radky Třeštíkové, nejčtenější české autorky součastnosti! Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Začíná nečekaně skoro koncem a končí začátkem. Hlavní hrdinka Míša je následkem střelného poranění v bezvědomí. Kdo jí chtěl ublížit a proč, když ji všichni měli rádi? A co se stane, až se Míša probudí a ze svého života si bude pamatovat jenom něco?... celý text
Přidat komentář
Moje druhá knížka od autorky, méně postav než v Bábovkách, což mi vyhovovalo. Obě dvě knížky jsou napsané dost podobně.
Příběh zajímavý, ale až moc smyšlený.
Konec znovu otevřený a to nemám ráda. Francouzská slovíčka mě teda dost štvala, mělo to být přeložené.
Na to jaký to mělo kdysi hype.. nechápu za mě fakt ne. Knihu jsem četla měsíc, vůbec se mi do ní nechtělo, nutila jsem se a nakonec jsem dala za poslední 3 dny 300 stran, protože být po třech týdnech max na 100 stranách, to už nešlo. :D Mám od spisovatelky ještě knihu Bábovky, tak snad bude lepší. Tenhle příběh čtivý byl, v knize se i dozvíte proč se jmenuje kniha Osm.. Ale za mě fakt ne.. A ten konec? Tak ten mě úplně zklamal. Ke konci mě už ani vlastně nezajímalo jak to bylo, kdo ji chtěl zabít, už jsem to chtěla hlavně dočíst.
Nejdřív to hezké - zajímavý propletený příběh, oceňuji schopnost udržet linku a detaily, nikde mi to neskřípalo, zkrátka celkem to odsypává. V mnoha situacích je cítit autenticita, že má autorka již něco odžito a líbí se mi, jak dokáže situace vypointovat nebo k sobě spojit dvě zdánlivě nesouvisející tvrzení, aby se vytvořilo třetí originální. Jenža ta "odsýpovast", kterou člověk na začátku uvítá, se časem stane strohým popisným stylem stále stejného typu vět, neustálý přítomný čas je ubýjející a čím dál tím víc jsem musela s knihou zápolit. Pasáže s dětmi - Meda a Bruno - mě čím dál tím víc tahaly za uši, jako nastavovaná kaše, kde autorka prostě potřebuje prodat znalost dětského prostředí, ježto je sama matka. Nedávno jsem slyšela, že se Radka Třeštíková přesně trefila do vkusu českých čtenářek. Trochu marně tápu, čím přesně. Škoda, že je tady spousta jiných autorek, které jen bohužel nemají tak lákavé příjmení. Ve finále to škodí samotné Radce. Moc jí fandím, aby se nějak z nálepky sebe sama vymanila. Body dávat nebudu, to je zbytečné.
Ač zde mi přišla celá zápletka již maličko překombinovaná, přesto si autorka udržela mou pozornost. I takové příběhy život nabízí. A já jsem za takové knihy ráda. Navíc mě baví ta rozpolcenost čtenářů, kteří buď autorku milují nebo nemusí..to podle mě značí její um.
Nemohla jsem ji dočíst, stále jsem ji otvirala a zavirala, čtivá pro mě byla v podstatě až od poloviny, ale i tak hodnotím jako zajímavý příběh.
Po čtení To prší moře jsem ke knize přistupovala s jistými obavami, ale kniha se čte dobře, děj ubíhá, je do poslední chvíle i napínavá. Postavy však nejsou moc sympatické, ženy emancipované, chlapy spíš ňoumové. Občas bylo něco nakousnuto a pak nevysvětleno. Také mi celkem vadí autorčin styl dlouhatánských souvětí přeskakujících od něčeho k něčemu úplně jinému. Působilo to na mě nesmyslně a chaoticky (několikrát jsem musela vrátit a číst několikrát). Dávám však čtyři hvězdy za čtivost a taky za celkový dojem z knihy. Je to nenáročná oddechovka.
75% - Současné české autory prakticky nečtu a po téhle knížce jsem vlastně sáhla jen proto, že mě autorka pozitivně zaujala v soutěži Stardance:-) Přestože nejsem fanoušek vyprávění v přítomném čase, neboť mi připadá, jako by děj pádil dopředu podivně hysterickým způsobem, musím uznat, že příběh byl napsán inteligentně, autorka měla vše promyšlené a postřehy týkající se postav a vztahů mezi nimi byly nadmíru trefné, byť občas mi při popisu myšlenkových pochodů těchto postav připadalo, jako by všechny přemýšlely stejným značně cynickým způsobem, a to ať už šlo o dospělé, děti nebo toho chudáka zapuzeného kocoura (ten stejný způsob uvažování např. úsměvně vynikal i v takových drobnostech, že bez výjimky všechny ženské postavy v knize označovaly své pohlavní orgány jako "tam dole":-)).
Všechny postavy mi byly podobným způsobem protivné, nebyl tu nikdo, s kým bych se jako čtenář mohla ztotožnit, naopak by člověk skoro propadl chmurám, neboť mezi takovými lidmi bych si tedy kamarády hledat nemohla. Pravda, nejsem příznivcem současného společenského románu, protože proč doma trávit hodiny čtením si o lidech, vztazích a situacích, které člověk zhusta vidí každý den kolem sebe.
Nakonec mi bylo i jedno to, co mělo být zřejmě nejnapínavější, a sice kdo vlastně měl na svědomí ten pokus o vraždu mladé dívky Míši - ona totiž doslova každá z těch postav by k tomu mohla mít motiv a uvěřila bych autorce vysvětlení, ať už by v závěru ukázala na kohokoli - na jejího postaršího zámožného milence Maxe, na jeho ženu Julii (a rovněž Míšinu milenku), Míšina bývalého přítele Honzu, jeho těhotnou manželku (a Míšinu někdejší nejlepší kamarádku) Alici, klidně bych uvěřila i tomu, že to mohla z rasových důvodů a důvodů vlastní frustrace udělat Honzova matka nebo i že se Míša demonstrativně postřelila sama, protože psychických problémů, na které jí zadělala už její matka, když ji po narození odložila, a dívka pak netoužila po ničem jiném, než se infiltrovat do nějaké rodiny, měla tedy dostatek.
Takže výsledný dojem "nenadchne-neurazí", ale skoro bych řekla, že s šikovným scénářem a dobře vybranými herci by z toho mohlo být velmi slušné filmové napínavé psychologické drama, na které bych se ráda podívala.
Chvili trva, nez se clovek v postavach zorientuje, ale jinak velmi ctiva vec.
Než detektivku bych ji nazvala psychologické drama. Knížka byla hodně čtivá, nešlo se od ní odtrhnout, avšak od konce jsem čekala trochu víc. Ale i přesto doporučuji přečíst.
V první řadě jsem čekala něco trochu jiného, víc detektivku, nebo alespoň takový pocit jsem z knihy měla podle sociálních sítí. Víc než detektivka mi to přišlo jako psychologické drama, hlavní zápletka se pozvolna odkrývala a já musím přiznat, že jsem měla nejdřív pocit, že bude kniha o něčem trochu jiné. Jenže celkově mi to přijde takové překombinované, ani jedna postava mi vlastně nebyla sympatická. Styl psaní je ale prostě líbivý a čtivý, takže na konci mi vlastně bylo líto, že jsem knihu dočetla. Celkově je ale tohle psaní pro mě ve stejné škaltulce jako Hartl, Viewegh - nenadchne, neurazí, ale jako odpočinkové čtivo je to úplně v pohodě.
Na knížku jsem se těšila, ale za mě bohužel zklamání....
Asi mi nesedí styl psaní, je to takové chaotické......
Knihu jsem dočetla pouze ze zvědavosti, jak to dopadne..... A už si další knížku této autorky nekoupím, bohužel mi nesedí... :(
Zápletka není nijak zvlášť atraktivní, přesto mě kniha naprosto pohltila. S některými postavami jsem jejich příběh prožívala tak, jako by to byl můj vlastní. Opět se mi potvrdilo, že řešení mezilidských vztahů je jedna z nejsložitějších věcí vůbec.
Nepřišla jsem bohužel autorčinu stylu na chuť ačkoli kniha byla lepší než "To prší moře". Četla jsem, ale rozhodně jsem věděla, že už to bude poslední kniha, kterou od autorky čtu. Trochu kě to mrzí. Tolik vychvalovaná a čtená a prostě nic, bohužel.
Přečteno už před delší dobou. Tenkrát se četla dobře a rychle, v hlavě mi z ní nezůstalo nic. A mám pocit, že stejný komentář můžu zkopírovat i k dalším knihám RT.
Prvních pár stránek knihy mě vůbec nebavilo a musela jsem se do ní nutit. Říkala jsem si, že se to třeba rozjede. Ono se to rozjelo, ale vůbec jsem se s tím nedokázala ztotožnit a proto mě příběh vůbec nezaujal. Narozdíl od Bábovek mě tato kniha zklamala a dlouho po další knize od paní Třeštíkové nesáhnu.
Po přečtení Veselí jsem neměla vůbec žádná očekávání, takže nejsem zklamaná. Autorčin styl psaní mě prostě neoslovuje. Kniha mi přijde plná velmi nesympatických a pokřivených postav. Děj zbytečně překombinovaný a zdlouhavý. A konec vlastně kniha nemá, což všeobecně nesnáším...
Štítky knihy
pro ženy partnerské vztahy rodina rodinné vztahy domácí násilí české detektivky a krimi
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Moje první knížka od paní Třeštíkové. Dostala se mi do ruky náhodou, protože se rozhodně nepovažuji za autorčinu cílovou skupinu. Ale po přečtení několika desítek stránek téhle vztahové detektivky, se mi podařilo začíst se a poměrně dost rychle dočíst. A i když se stále nepovažuji za její cílovku, tak tohle bylo docela fajn. Něco na té Třeštíkové vážně asi bude :)