Osm
Radka Třeštíková
Nový román Radky Třeštíkové, nejčtenější české autorky součastnosti! Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Začíná nečekaně skoro koncem a končí začátkem. Hlavní hrdinka Míša je následkem střelného poranění v bezvědomí. Kdo jí chtěl ublížit a proč, když ji všichni měli rádi? A co se stane, až se Míša probudí a ze svého života si bude pamatovat jenom něco?... celý text
Přidat komentář
Moc pěkně se to četlo, člověk se nemohl odtrhnout. Velkým zklamáním však pro mě bylo, že pachatel byl odhalen "jen tak mezi řečí". Nenadchly mě ani dílčí závěry jednotlivých příběhů a otevřený konec.
Lehký, čtivý styl psaní a psychologie ve vztahovém koktejlu ze současnosti. Příběh mi nepřišel až tak špatně vystavěný ani otevřený konec by mi nevadil. Nad detektivní vsuvkou bych taktéž přimhouřila oči. Kdyby kniha měla polovinu stran. Kdyby postavy nebyly povahově tak zvláštně negativní, nesympatické až nereálné a nevěra nebyla jakoby nutnou součástí života. Přijde mi, že jednotlivosti nejsou úplně špatné, ale celek vůbec neladí. Nic, co by ve mně pozitivně utkvělo. Snad nejvíc mě drásal motiv "poručík Šereda".
Od autorky jsem již četla Bábovky, proto mě počet hlavních postav a ''zamotanost'' jejich příběhů moc nepřekvapila a kniha se hned od začátku četla sama. Samotný příběh je skvělý. Ukazuje nám jak odlišní všichni jsme a jak se naše životy mohou jednou událostí, myšlenkou či rozhodnutím úplně změnit. Kniha je také plná lásky (všeho druhu), nenávistí (všeho druhu), zvraty a napětím.
Určitě doporučuji přečíst.
Od Třeštíkové je to má první kniha a nevěděla jsem, co od ní čekat. Má červený obal... tak možná hodně lásky ? Ale ano. V této knize je opravdu hodně lásky, ovšem ne jen té slaďoučké a nevinné. Lidé totiž nejsou slaďoučcí a nevinní, že ? Život je někdy trochu jako detektivka, život je někdy trochu jako tenhle příběh. Život někdy začíná tak trochu od konce, zamotá se, rozmotá... Život je někdy melancholický a beznadějný...nebo jen zdánlivě ? Máte plnou hlavu myšlenek, které vám visí nad hlavou jako bublina v komiksu ? Jenže je nikomu neříkáte. Nemůžete. Protože se to ,,nehodí" říkat, co si myslíte a co chcete. Je to dobou nebo vámi ? Máte život takový, se kterým jste se pouze spokojili, nebo jste opravdu šťastní ? Nejste si jistí ? Tak proč ještě nečtete Osm ?
Přečteno bleskem. Moje první kniha od autorky a určitě si ještě něco přečtu. Taková koncentrace nesympaticky jednajících postav v jednom příběhu se hned tak nenajde - a to je právě zajímavé. Nic černobílého.
Ale jo, šlo to. Nemůžu říct, že se kniha nečetla dobře, i postavy nebyly špatné, příběh zajímavý,ale na mě moc překombinovaný, a určitě nezapomenu na Brunova brouka...
Příjemná oddechovka, ikdyž po roce od přečtení vlastně už moc nevím, o čem byla. Vzpomněla jsem si po přečtení komentářů... Ale na dovolenou dobrý...
Měla jsem trochu zmatené pocity, začala jsem na začátku, byl prostředek, konec a pak znovu začátek...ovšem nic to nemění na tom, že celkovou knihu hodnotím pozitivně. Detektivní zápletka tam je, o tom žádná, napětí u knihy bylo, postavy mi nepřipadaly protivné hned od začátku, ale tak od poloviny. Na Bábovky to stejně nemá, ty hodnotím jako TOP, ovšem zase lepší než To prší moře.
Žádná velká literatura, ale i takový typ knih ("oddechovka na pláž") má pro mě význam. Věřím,že autorčin styl psaní nemusí sednou každému, ale pro mě po Bábovkách opět milé čtení a po některých nelichotivých komentářích i příjemné překvapení.
Moje první Třeštíková. Knížku jsem přelouskala rychlostí blesku, protože jsem prostě musela vědět jak to celé skončí a nemohla jsem se dočkat až se všechno rozplete a zamotá a znovu rozplete... A to všechno i přes to, že jsem si přibližně ve třech čtvrtinách knížky uvědomila že nesnáším veškeré postavy v knížce. Ale bylo to příjemné čtení a příběh stál za to!
P.S. Taky Vás tak moc rozčilovaly ty dlouhé věty, nebo jste si jich nevšimli?
První kniha od Radky Třeštíkové. Moc se mi líbila. Kniha o přátelství, o lásce, o nevěře, o žárlivosti, prostě o životě. Její hrdinové žijí život plný zvratů, překvapení, změn a paradoxů. Jako na houpačce, jednou jsi dole, jednou jsi nahoře. Skoro by se dalo říct, že kdo chvíli stál, už stojí opodál. Kniha je věrným obrazem dnešního uspěchaného způsobu života a nechybí dokonce detektivní zápletka. Připomnělo mi to stylem psaní současného českého autora Patrika Hartla. Příběh neztratil nic na poutavosti, i když autorka začala svůj příběh vyprávět tím, co se stalo téměř na jeho konci a teprve potom postupně od začátku. Příběh, který neztrácí na svižnosti až do samotného závěru.
Výborná kniha. Dle mého názoru mnohem poutavější než Bábovky. Zajímavý příběh, perfektní způsob jeho vyprávění. Ano, místy překombinované a neodrážející realitu, ale i to čtenáře tak nějak baví.
Ač byla kniha čtivá, příběh mě nijak neohromil. Připadalo mi to překombinované a na zaťukání si na čelo.
Z počátku mne kniha spíše iritovala než bavila, částečně mi vadil styl, jakým je napsaná a dokonce i myšlenkové pochody, hlavně dětí. Zhruba ve třetině už jsem to chtěla vzdát a jen zběžně prolistovat do konce a najednou jsem zjistila, že je kniha celá přečtená. :-) Nakonec mě to přece jen strhlo, vztahový propletenec byl krásně zamotaný a smekám před autorkou, že se do toho nezamotala sama.
Přečteno jedním dechem. Opravdu výborná knížka a řadím ji na první místo, pak Bábovky a pak teprve Dobře mi tak.
Místy se mi tato kniha zdála poněkud ujetá... příběh je určitě čtivý a čím víc jsem obracela stránky, tím víc mě bavila. Musím ale říct, že některé pasáže pro mě byly hrozně nudné, nezajímavé a zbytečné, až se mi kolikrát zdálo, že autorka už fakt nevěděla co psát, tak vymýšlela samé blbosti. Taky mi občas lezlo na nervy opakování děje..Hlavní hrdinka mi byla ze všech nejvíc nesympatická a už po pár stránkách jsem byla alergická na jméno Míša. Od autorky jsem už četla knihu Bábovky a z ní jsem byla nadšená. Tohle bylo o něco slabší, ale i tak mě to bavilo.
Hvězdička dolů za trochu nedotažený konec, jinak skvělé. Bavila jsem se od začátku do konce a nenechalo mě to klidnou. Málem jsem se rozpustila ve vaně, nemohla jsem se odtrhnout, fakt dlouho mě žádná kniha takto nevcucla :-) Doporučuji jako odpočinkovku
Obdivuju tak brilantně zamotaný příběh, což autorka předvedla už u Bábovek, s tím rozdílem, že Osm mi přišlo propracovanější až do úplného konce knihy. Styl psaní autorky je prostě skvělý - svižný a vtipný. Detektivka je to jen lehce na začátku a na konci; spíš si čtenář/ka užije mezilidské vztahy, které jsou zde hlavně o lásce, žárlivosti a nevěře. Tenhle koktejl postavy pravidělně užívají, dokud z toho všechny nezmagoří. :D Nejsympatičtější postavou mi byla Šereda:-) a ve výsledku (překvapivě) i Alice.
Jako detektivku bych Osm nenazývala ani omylem. Je to jednoduché čtení, řekla bych oddechové, ale ono vlastně moc ne – pořád mě některá z postav rozčilovala a tak jsem si moc neodfrkla.
Jazyk RT mi sedí, podle mě vyjadřuje přesně ten zmatek v hlavě, kterej občas mám i já sama. Akorát někdy, někdy by mohla trochu zvolnit, občas větu rozseknout a tím trochu ubrat postavám to nepříjemné napětí.
Ačkoliv jsem se na konci už těšila, až knihu dočtu a protivy už nikdy neuvidím, nějak mi zůstala v hlavě a zatím dávám 4 hvězdy, možná to s odstupem času změním. Uvidím, jestli ve mně zůstane nějaký zážitek.
Štítky knihy
pro ženy partnerské vztahy rodina rodinné vztahy domácí násilí české detektivky a krimi
Autorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha se pěkně četla, líbil se mi ten typický styl psaní. Hezký příběh, jen mě trochu mrzel ten otevřený konec a nedořešený případ. Z toho důvodu hvězdička dolů.