Osm

21.12.2017

Kniha se mi líbila, vyhovuje mi autorčin styl. Líbí se mi spojení románu pro ženy s detektivkou, i když chápu, že to není pro každého. Konec byl příjemným překvapením.

20.12.2017

Do knížky jsem se nemohla vůbec začíst až na nějaké 150 straně mě začal děj bavit. Pokud bych měla doporučit, určitě bych vybrala jinou knihu.

18.12.2017

Dlouho jsem se přemlouvala, abych si tuto knihu přečetla. Odrazovalo mě spojení český autor a detektivka, ale nakonec jsem udělala dobře, že jsem si knihu přečetla. Sice to není asi úplně detektivka, ale příběh je moc dobře napsaný a vymyšlený a kniha má v sobě napětí. Velice se mi líbilo, že nejprve je popsán skoro konec knihy, a pak se vrací na začátek - sice jsem věděla, co se stane, ale nevěděla jak, proč a kdo to udělal. Opravdu super česká kniha a určitě s touto spisovatelkou nekončím a přečtu si další knihu.

15.12.2017

Nevím proč je tato kniha řazena k detektivkám, čtenáři detektivek jsou oprávněně zklamáni a zbytečně záporně knihu hodnotí.
Já osobně jsem chvíli váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, nakonec dávám pět. Paní Třeštíková má svůj osobitý styl vyprávění, který mně naprosto vyhovuje. Výborný český román!

13.12.2017

Pamatuji si, jak jsem si jako dítě koupil kaleidoskop (koukl jsem na Google – stále se prodává). Dokázal jsem tím válcem kroutit celé věky. Nořit se do těch obrazů. Unikat. Prchat do jiných světů… Česky se tomu říká krasohled. Krasohled… nádherné slovo, které evokuje klid, harmonii, krásno. Ve spojitosti s Osmičkou mi naskočilo slovo kaleidoskop. Ale krasohled? Ne, to není to pravé. Obrazy, které Třeštíková v knize kreslí, nejsou klidné, harmonické a víceméně ani krásné. Jsou naopak silné a burcující. Jsou plné emocí. Jsou plné lásky. Ale i nenávisti, zloby a žárlivosti. Plné takové každodenní obyčejnosti. Plné každodenní velkoleposti. Velkoleposti, jakou dokážou přinést drobné střípky úsměvů, doteků, pohlazení, laskavého slova. Každodenní nasranosti, jakou rozdmýchají drobné střípky nervozity, nepochopení, únavy, sobeckosti.

Třeštíková nepíše. Kreslí tu jemné tahy, tu silné čáry, tu stíny, tam začmárané fleky, kde pastelky téměř protrhnou stránky.

Ale přes veškerou vážnost, která se příběhem vine, přes všechny ty vyhrocené emoce, kdy máte slzy na krajíčku, umí Třeštíková i pobavit. Jemným, nevtíravým humorem. Který však nenaruší to zásadní, co knihou rezonuje. Nekonečný příběh lásky. Lásky mezi partnery, dětmi a rodiči, mezi lidmi obecně. Té šťastné i nešťastné. Naplněné i nenaplněné. Nekonečný příběh touhy po porozumění. Po harmonii. Po krásnu. Touhy po tom, aby náš život byl jako ten krasohled. Aby se nám pokaždé skládaly jen krásné, barevné, harmonické obrázky…

11.12.2017

Knížka se mi celkově líbila. Příběh byl neobyčejný, napínavý. Konec mě zklamal a překvapil.

11.12.2017

Anotace knížky vyzní úplně jinak když ji čtete před a po knížce. Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Dá se to pojmout jako Deset malých černoušků od Agathy Ch. Ale také se to dá pojmout jako růžovka od Danielly Steel. A přitom to není ani jedno. To proč je Míša na začátku v nemocnici se střelným zraněním, vlastně jen uvede do celého příběhu. Sice mi nejdřív dělalo trochu problémy si postavy zařadit, ale během několika stránek Vás to tak vtáhne, že máte problémy se zastavit.
To co mě dostalo u Bábovek, mě určitě stejně dostalo i tady. Prostě to jaké mají postavy pocity ze svého života, jak se chovají, jejich starosti.. občas mi přišlo jak kdyby občas byla u mě doma, u mě v hlavě? Tohle se nedá vymyslet, tohle se musí (alespoň zčásti) prožít. A pak ty chlapské „odskoky“, kdy je dán prostor i tomu chlapovi (a ne jednomu),… to si pak kolikrát řeknete jestli by se v tom poznal i Váš muž pokud by to četl… ? Bábovky bylo moje první setkání s RT a byla to rána z čistého nebe. Tady mě trochu děsila ta „detektivní zápletka“, která vlastně potřebuje nastartovat ten začátko-konec a pak už odemknete dveře, vejdete do bytu a … jste Míša, Julie, Alice. Máte svůj život, svoje děti, samotu, bolístky, radosti, prostě všechno čím žijete. A konec? Konec možná působí vlažně, ale když zavřete knížku, zavřete oči a ještě chvíli jste jedna z nich… Pak už to tak vlažné není. Není to happyend ani žádná trága, není KONEC a tečka, je to prostě na Vás. Ještě teď z toho mám husí kůži.
A po 2 zkušenostech, které mě totálně usadily, jdu do knihovny pro další RT.

07.12.2017

Kniha se četla velmi hezky. Je to spíše román, detektivní zápletka jen okrajově. Za mě spokojenost, knížka na oddych.

06.12.2017

Námět na (možná i zajímavou) kratší novelu roztažený na neuvěřitelných 400 stran! Proboha, proč všichni pořád touží psát tlustospisy? Prokousat se záplavou žvanivé vaty a provozních dialogů ("Co?" "Jdeš pozdě." "Já vím, promiň." "Jedls něco?" "Ještě ne." "Musíš jíst.") bylo chvílemi nad mé síly. No, nakonec jsem to s pomocí neprofesionálního využití "přískoků" dočetl, ale jen proto, že jsem byl zvědav, jak dopadne ona avizovaná "detektivní zápletka" – jenže nakonec hluboké zklamání i z pohledu milovníka detektivek.

03.12.2017

Určitě nejde o detektivku,spíše román pro ženy,který se celkem dobře četl,ale Bábovky měly menší propagaci a byly určitě lepší.Byla jsem na Osm zvědavá,ale milovníky detektivek určitě nenadchne.

03.12.2017

Nejdříve jsem se nemohla zorientovat v postavách. Pak jsem se ale začetla a knížka se četla moc hezky. Byla jsem zvědavá jak to celé dopadne a konec mě trochu zklamal.

29.11.2017

Kniha je velmi pěkná, ale není to kniha ,kterou bych si musela přečíst znova.
Kniha je čtivě psaná a prolínají se v ní snad všechny typicky ženské žánry a rysy. :) Snad kromě super kladné hlavní postavy... :)

24.11.2017

Chvíli to byl boj se do toho začíst, ale když tomu člověk dá šanci tak to pak jde samo. Nebylo to tak zlé , ale díky všem těm dobrým recenzím a propagaci jsem čekala něco lepšího. Z detektivky toho bylo hodně málo, pokud jste jako já zvyklí z těch severských a anglických krimi na jiny styl a děj, ale jako román to byl vcelku dobrý.

23.11.2017

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila kdo je kdo, ale pak se knížka četla už celkem dobře, až na to že jsem se těšila na tu onu detektivní zápletku, jejíž rozuzlení bylo tak nějak aby se neřeklo. Vzhledem k tomu, že kniha byla propagována na každém rohu jsem čekala něco víc.

22.11.2017

Knížka se dobře čte. Paní Třeštíková umí opravdu skvěle popsat životy obyčejných lidí a jejich problémy, které se odehrávají za zavřenými dveřmi doma. Konec mě, ale zklamal.

21.11.2017

Čekala jsem na tuto knihu s velkým napětím. No a nakonec jsem dost zklamaná.. Dalo mi dost práce, abych knihu dočetla. Obsah jsem po přečtení pár stránek odhadla a i přes snahu spisovatelky jsem nedokázala najít na ní nic zázračného, zajímavého a hlavně originálního.
Z mého pohledu jde o nejslabší knihu této autorky.

21.11.2017

Zajímavý příběh s detektivní zápletkou, který se docela dobře čte, ale hlavně vztahy všech aktérů děje nutí číst se zaujetím až k překvapivému závěru.

19.11.2017

Nečtu tenhle žánr, ale protože spadám do kategorie otevřených knihomolů, dala jsem na prosby mamky.
Byla to velká chyba.
Už začátek se pro mě vláčel a hned jsem tam viděla tu základní zápletku.
Fajn... Pak přišla policejní část. A tam jsem dostala pěstí. Primárně čtu právě detektivky... A tohle... To bylo strašné.

Z jiného místa, jména a povahy postav.
"Šereda"... Já tohle prostě nemám ráda. Nelíbilo se mi, jak se postavy k sobě chovaly. Žádná si mě nezískala povahou...prostě ničím. Ani styl, jak byla kniha psaná, si mě nezískal.
Pro mě to byly vyhozené peníze... Zcela upřímně jsem to nedokázala dočíst.

Jednoduše, knížka se mi vůbec nelíbila.

19.11.2017

Cetlo se to samo, klobouk dolu za to udreni ctenare u knihy. Je to detektivka pri zenske, troska krimi, hodne vztahu, nevery, az chvilema hodne prekomobinovane (ala ordinace-kazdy s kazdym). Cekala jsem trochu vic sokujici konec, coz se nestalol. Je to desive ze zivota-byt sama a bezdetna, po precteni knihy bych se bala jit do vztahu;-)