Osm
Radka Třeštíková
Nový román Radky Třeštíkové, nejčtenější české autorky součastnosti! Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Začíná nečekaně skoro koncem a končí začátkem. Hlavní hrdinka Míša je následkem střelného poranění v bezvědomí. Kdo jí chtěl ublížit a proč, když ji všichni měli rádi? A co se stane, až se Míša probudí a ze svého života si bude pamatovat jenom něco?... celý text
Přidat komentář
Kniha nebyla špatná, příběh plynul dobře, ale závěr se mi nezdál dobře promyšlený. Předtím dočteny knihy spisovatelky Chalupové, a ty se mi líbily více. Třeštíková má zvláštní styl psaní, člověk si na něj musí zvyknout, pak tomu přijde na chuť. Ještě se chystám přečíst Bábovky.
Mám-li hodnotit, pak nemohu napsat víc než Marca-M. Naprostý souhlas. Autorka se nám trochu posunula, ale pořád to nějak není ono.
Oproti Bábovkám (srovnání se nevyhne) je kniha Osm jistým posunem autorčina stylu, zejména v tom, že příběh drží přecejen o něco více pohromadě. Po přečtení mám však neodbytný pocit, že se nedostavila žádná pointa, vlastně důvod, proč měla kniha vzniknout, což očekávám i u oddechovek. Kvůli zajímavosti a uvěřitelnosti samotných postav to jistě nebylo, protože jsou to opět postavy dost bizarní a do jedné nesympatické. Všechny se chovají tak divně a absurdně, že možná to je jediným tmelem knihy Osm. O detektivku se rozhodně nejedná.
Kniha se mi četla dobře,těšila jsem se,jak to nakonec dopadne... Konec autorce moc nevyšel.
Někdy jsem měla dojem, že krátké jednoduché věty píše dítě na základní škole. Některé momenty byly na druhou stranu povedené. Ale detektivkou bych knihu rozhodně nenazývala.
Má první kniha od autorky Radky Třeštíkové. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na její styl psaní, byla jsem zvyklá na daleko více složitější věty, kolikrát mi přišlo, že její rozsáhlá (ačkoliv nenáročná souvětí) píše dítě na základní škole. Nicméně, jsem se do toho vžila a za 5 dní byla kniha přečtena. Rozhodně bych ji nenazývala detektivkou, jak jsem si před přečtením knihy myslela. Kniha začíná velmi dobře, pak už je to trochu horší, neboť to ustupuje právě od žánru detektivka. Bohužel mi ani jedna postava nepřirostla k srdci. Také mi bylo "líto", že autorka udělala z naprosto všech ženských postav chudinky s nějakou psyhickou poruchou - Michaela, která je posedlá naprostou čistotou; Alice, která je posedlá dokumentováním všech blbostí na sociálních sítí a zuby nehty si udržet chlapa až do takových extrému, kdy se neúprosně ponižuje; Julie - opakovaně podváděná posedlá představou chorobné nemoci a konečně vyšetřovatelka Šeredová s už tak dost blbým příjmením a navíc z ní autorka tu šeredu (s prominutím) udělala. Nebylo mi tohle prostě sympatické.
Konec, na který jsme se všichni těšili a kvůli kterému vlastně celou knihu čteme a čekáme na rozluštění "záhady" tomu dal korunku. Policie to nevyřešila, nedozvěděli jsme se ani co bylo dále, zdali Michaela rodinu našla, jak to dopadlo s Alicí jejím novým nápadníkem a Honzou, v podstatě nedokončená kniha.
Knihu jsem však přečetla celkem rychle, v podstatě neurazí, ale také nenadchne. 2/5
Mně se to líbilo. A moc. Určitě je to o třídu výš než předchozí Bábovky, více mi to připomíná To prší moře. Čte se to velmi dobře, na dovolenou je to ideální čtení. Uznávám, že vykreslení určitých postav, jejich jména, prostředí, ve kterém žijí a to, jak sami vypadají, může působit jak ze stránek lesklých magazínů. Ale ať si zdejší kritici říkají co chtějí, autorka prostě psát umí a její styl mě baví. Oceňují trefné dialogy a okamžiky z každodenního života (hlavně u pasáží s dětmi je vidět, že autorka čerpá z vlastních zkušeností, protože kdo ještě sám děti nemá, takhle skvěle by to nepopsal) a i celý příběh mi tentokrát sedl. Za mě zatím "nej" knížka tohoto léta.
Třeštíková mi trochu připomíná Hartla, který taky píše o naprosto běžných osudech lidí. Musím ocenit, že kniha má spád a čtenáře lehce chytne tak, že musí číst stále dál. Někdy mi trochu nevyhovovaly přílišné stereotypy, jen s málem postav jsem se dokázala ztotožnit a některé jejich jednání mi přišlo nedovysvětlené nebo naprosto nelogické. Jestli mě něco vyloženě zklamalo, tak to byl odfláknutý konec, který se podle mě dal rozpracovat daleko více a lépe. I přesto dávám 4 hvězdy za super oddechové čtení na léto.
Tak za mě super. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl autorčina psaní. Píše , jakoby postavy své myšlenky vyslovovaly nahlas a to mě baví :-) . Oblíbit si některou z postav byla docela fuška. Už , když se k tomu v mém případě schylovalo, tak se ukázalo, že je to totální magor :-) . Konec je otevřený, ale pokud se nad tím člověk zamyslí, tak docela děsivý, pokud si člověk uvědomí, kam až daná osoba dovede zajít.... Pokud se jí to podaří, tak je to na další knihu.
Knihy od českých autorů moc nečtu, takže mě překvapilo, že mě kniha tolik uchvátila. Čte se pěkně. Jediný, co mě zklamalo, byl ten konec. Hltala jsem stránku po stránce, takže mi ten závěr přišel tak trošku odfláknutý. Hledat jehlu v obrovský kupce sena?? Hodilo by se pokračování.. Aspoň bychom se dozvěděli, jestli tu jehlu našla, a jak se vyvíjejí osudy dalších postav... a samozřejmě s nějakou zapeklitou zápletkou. :D
České autory ani detektivky moc nečtu, ale tahle kniha se mi opravdu líbila. Zvláštní styl psaní mi vyhovoval, bavilo mě domýšlet si, co se mohlo stát a jak se to mohlo stát - bylo to takové zajímavé ozvláštnění.
Kniha nebyla špatná, oddychová kniha na dovču. Ale ten konec..............................................
Na tuhle knížku jsem se moc těšila,Bábovky mě zklamaly a ted detektivka,byla jsem na ni zvědavá,sice moc postav ale pěkně se četla až na ten konec
Včera dočteno, stačilo mi na to pět dní. Autorčin styl psaní se mi líbí, je to svižné, má to spád. Myslím, že je naprosto jasné, kdo se na vraždě podílel a jak se to všechno seběhlo. A otevřený konec ? Povedený. Těším se na další knihu od Radky.
Opět moc krásná mozaika lidských příběhů, malých i velkých nedorozumění i neporozumění. Příběhy o touhách i rozpadlých snech. K tomu také řada otázek, které mají svou odpověď někde ukrytou, někde hluboko v lidských srdcích, a to v místech, kde se člověk nerad dívá a vrací...
Autorčin styl je kouzelný, a příběh dvou milostných trojúhelníků, které mají uprostřed stejný vrchol a na všech svých stranách různé množství lásky, společných vzpomínek, společné budoucnosti, přátelství i nenávisti mě velmi potěšil.
Nezklamala. Kniha napinava do posledni chvile, podezřelí byli vsichni. Kniha ma spad a cte se rychle. Doporucuji.
Nějak jsem se ztrácela v těch slepencích vět. Proto mě to celkem rychle přestalo bavit.
Po přečtení Babovek, které mě moc nebavily jsem si říkala, že této spisovatelce dam ještě šanci. Už od ní žádnou další knihu číst nebudu. Nelíbí se mi její styl psaní, ano, ze začátku se mi kniha líbila, říkala jsem si, kdo by mohl Míšu postřelit, ale za chvíli mě přestala bavit. Mohlo to být kratší, kdyby to nebylo pořád dokola a ten konec? Nemám ráda otevřené konce. Dokáže mě to tak akorát naštvat, ze se člověk nedozví jak to dopadlo...
Začátek jsem naprosto hltala, při každé osobě mě nutilo přemýšlet kdo mohl asi Míšu postřelit, když jsem se dostávala k prostředku už mě kniha tolik nebavila, přišlo mi to špetku přetažený. Konec byl zas o trochu lepší, až tedy na otevřený konec, který mě naštval. Zbytečně vše okolo natažené a konec pak o ničem. Co bude dál s rodinou, najde je Míša? Konec prostě chybí..
Ani žádná z postav mi nebyla extra sympatická. Četla se sice dobře a rychle, přečteno za 5 dní, ale žádný dojem ve mě nezanechala.
Štítky knihy
pro ženy partnerské vztahy rodina rodinné vztahy domácí násilí české detektivky a krimiAutorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Četla jsem ze zvědavosti, velké očekávání jsem neměla a nebyla jsem ani překvapená ani zklamaná. Samotný styl psaní mě vcelku bavil, ale pointa spočívající v tom, že jsou všichni blázni, mě úplně neuspokojila. A závěr podle mě překročil hranici otevřeného konce směrem k nijakému vyšumění...