Osm
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345952/bmid_osm-dV2-345952.jpg
4
3169
3169
Nový román Radky Třeštíkové, nejčtenější české autorky součastnosti! Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Začíná nečekaně skoro koncem a končí začátkem. Hlavní hrdinka Míša je následkem střelného poranění v bezvědomí. Kdo jí chtěl ublížit a proč, když ji všichni měli rádi? A co se stane, až se Míša probudí a ze svého života si bude pamatovat jenom něco?... celý text
Přidat komentář
Jak tady většina lidí píše, kniha je opravdu čtivá, dostanete se na konec ani nevíte jak.. Vlastně tedy na začátek. Líbilo se mi krásné vykreslení postav, jasná charakteristika, každý z nich je tak trochu "blázen". To mi trochu vadilo, že mi žádná postava nebyla sympatická (jedině Bruno :D), Míšu jsem na začátku měla ráda, ale čím víc člověk čte, tím víc to opadá až z toho nezůstane nic. Dále mi trochu vadilo psaní ve stylu "volný tok myšlenek". Přeházení časových úseků mi přišlo zajímavé, čtenář pak musí furt tak trochu přemýšlet, co s čím souvisí atd. Knihu tedy hodnotím kladně a určitě stojí za přečtení, ale celkově na mě příběh nepůsobil uvěřitelně.
Kniha nebyla špatná, takový průměr. Znám od této autorky lepší knížky. Pro mě byly dlouhé i kapitoly s dětmi. Ztrácelo to spád. A ten konec byl takový nedokončený.
Druhá kniha od RT, kterou jsem četla. Její styl psaní je pro mě dost čtivý, i když by věty mohla trosku krátit. Ze začátku mě kniha bavila - a doopravdy hodně. Uprostřed jsem se šíleně nudila a už se nemohla dočkat až to doctu a mám to za sebou. (Stejně jsme to cítila i u Babovek.) Konec byl docela klišé, ale svým způsobem se k cele knize hodil. Kniha mi přišla lepší, jak Babovky, ale jen o hodně málo. Takový průměr, ale do další knihy od Třeštíkové nejspíš nepůjdu.
Ztráta času, alespoň ale krátkého, protože je kniha opravdu čtivá, za což si zaslouží tu jednu hvězdičku. Bylo tam pár dobře popsaných konverzačních momentů a asi dvakrát jsem se zasmála, to ale vedle čtivého stylu nějakých 380 stránek samo o sobě neutáhne. Postavy jsou neuvěřitelně ploché, všechny stejné, nejsou vůbec vysvětlené jejich motivace, proč se najednou z ničeho nic chovají jako psychopati. Ze začátku mě to bavilo stylem i koncepcí, postupně byl ale příběh čím dál tím hloupější, málo uvěřitelnější, s opakujícími se motivy, a posledních asi 100 stran už bylo vyloženě utrpení, kdy jsem byla akorát naštvaná, jaká je to pitomost. Chápu, že lidi podlehnou mediální masáži, jsem taky ten případ :) Ale opravdu by mě zajímalo, co se na knížce líbilo těm, kteří píšou, že byla super. Přijde mi to jako typická kniha, u které za pár dní nevím, o čem byla a nic člověku nedá.
Velice trefná mozaika lidských osudů. Mně se kniha moc líbila jako všechny předešlé. Radku Třeštíkovou mám ráda. Její dílo je sice oddechové, ale nikdy mě nenechá v klidu. A co na jejím stylu cením hodně vysoko - umění pohrát si s charakteristkou postav - chování, způsob vyjadřování, myšlenkové pochody. Super.
Dokonalost !!!! Přečteno jedním dechem. Komu se líbily Bábovky, nebude litovat, tahle knížka je totiž ještě lepší. Jen tak dál paní Třeštíková. Za mě nejlepší česká spisovatelka !!!! 5*
Sice čtivé, ale ve výsledku je to spíš takové plácání do vody... A ten konec už byl vážně hodně přestřelený, bláznivý a vlastně mě ani nebavil... A když už to měla být detektivka, byla bych vážně spokojenější, kdyby byl pachatel jasně odhalen a ne, že to vyzní zase tak nějak o ničem a do ztracena... Zamýšlím se nad tím, co nám vlastně autorka chtěla tímhle příběhem sdělit... Mám přečteno vše, co napsala a zcela vážně uvažuji o tom, že už se příště další mediální masáží nachytat nenechám a klidně její tvorbu vynechám... Mně už to tak nějak stačilo... a tentokrát to opravdu víc jak na dvě hvězdy nevidím, bohužel...
Jedná se o první knihu autorky, která se mi dostala do ruky. Četla jsem na to samou chválu a asi proto to bylo takové zlamání. Vadil mi styl psaní- kdo potřebuje větu, která je dlouhá osm řádků? akorát to čtenáře zmate- a vyzrazování děje. Taky postavy mi přišli hnány až moc do škatulek a díky tomu jsem si je nedokázala oblíbit. Jinak se to naštěstí četlo rychle, za což jsem jedině ráda.
Radcin styl psani mi vyhovuje. Kniha je opravdu zajimava. Je to v mnoha ohledech necekane. Libi se mi detektivni zapletka spolu s vztahovym propletencem. Chybelo mi trochu humoru, ackoli je Radce blizky. Zpocatku jsem mela problem se do knihy ponorit, ztotoznit se s postavami a ve chvili ve ktere se mi to povedlo, je zase vsechno jinak a z hlavni hrdinky se stava docela slusny blazen. A nejen z ni. Zadna z postav mi neprijde pri smyslech. Cleneni knihy navazuje na sebe, ackoli jsem se musela pak k nekterym pasazim vracet, abych lepe porozumela. Celkove hodnotim za 3. Babovky se mi libily mnohem vic.
Knihu jsem si koupila, protože se mi líbily předchozí Bábovky, ačkoliv to trochu vybočuje z žánru, který čtu běžně. Ale u této knihy mám trochu problém se stylem vyprávění. Zprvu mi přišel zajímavý, ale s přibývajícími stránkami mi začínal být spíš na obtíž a ke konci mě vyloženě otravoval. Asi jako když opakovaný vtip přestává být vtipem. Nicméně stěžejní děj a nápad mě zaujal a i přes můj subjektivním problémem se stylistikou :D, se mi kniha četla dobře a rychle. Takže jako oddychovka se to dá.
Mám Radčino psaní ráda. Četla jsem její blog v době, kdy ještě nebyla Třeštíková, neměla děti ani nejznámější balkón na Letné (je to Letná, že?). Četla jsem ji, když ji téměř nikdo neznal, a čtu ji dnes, kdy ji znají skoro všichni. Pořád se stejnou chutí. Jen mám trošku strach, že když se k tomu veřejně v tom našem Česku, kde se neodpouští úspěch, štěstí ani krása, přiznám, že skončím hůř, než když Banga vypískal Ortel. Propíchnutý pneumatiky a deset let nezaměstnatelná :D... Je suis Radka!
Nejlepší kniha od autorky. Radka Třeštíková roste literárně hrozně nahoru a já jsem za ní jen ráda. Věřím, že tato kniha nebyla její poslední, byla by škoda, kdyby Radka usla na vavřínech.
Asi proto, že jsem se hodně těšila, jsem také hodně zklamaná.
Nejnovější román Radky Třeštíkové se mi nakonec zdá nejzajímavější po formální stránce. Samotný příběh na mě působí málo uvěřitelně, spíš jako z umělé hmoty než jako ze života, postavy mi připadají jako bez krve a bez ducha.
Nápaditě proplétané vztahové peripetie mi v mnohém připomínaly rovněž populární knihy Patrika Hartla, v tomto srovnání ovšem - bohužel - Radka Třeštíková stylisticky značně pokulhává.
"To prší moře" i "Bábovky" se mi zdají lepší než "Osm".
Blbost, pomyslela jsem si po dočtení. Po Babovkach, které se mi opravdu líbily, velké zklamání. Jedna hvězda za čtivost, druhá za autorku. Dohromady dvě a to s hodně odřenýma ušima, víc prostě dát nemůžu. Styl, který se mi u Radky Třeštíkové jinak velice líbí mě tady dost štval. V životě mi asi hlavní hrdinka nebyla tak nesympatická. Za mě prostě ne. Ale určitě jsem na autorku nezanevřela.
Na to, jak jsem se na knihu těšila, přišlo zklamání.
Styl psaní typu Virginie Woolfové "proud myšlenek" mi vadil plně nejvíc. Nemohla jsem si vybavit, jestli ten stejný styl použila autorka i u Bábovek, které jsem si hodně oblíbila, a jestli ano, tak mi tolik nevadil jako u téhle rádoby detektivky. Bylo fajn nahlížet do myslí postav, ale prozrazovat děj tak trochu dopředu mi po pár kapitolách už lezlo krkem ("...podívala se na něj, pomyslela si, co by se stalo, kdyby to řekla, nebyla si jistá, jak to říct, a když to řekla, zjistila, že vlastně vůbec neví, proč to řekla a bylo by lépe, kdyby nic neřekla, ale stalo se."). No nic, někomu tenhle způsob vyhovuje, mně to přišlo otravné.
Děj mi přišel trochu utahaný. Myslím, že to bylo zbytečně zdlouhavé, některé scény nebyly nutné. V polovině knihy jsem zjistila, že si vlastně nepamatuju, co bylo na začátku. Nicméně bylo fajn, že se to aspoň dobře a rychle četlo.
Když bylo oznámena detektivka, myslela jsem, že ta kniha bude celá detektivní s bližším pohledem do hlav postav, ale nikoli. Jednoduchý problém "kdo postřelil toho" a maximálně čtyři pět podezřelých není zrovna recept na úspěch detektivky v dnešní době. Musím říct, že jsem tedy do konce netušila, kdo to udělal, ale překvapivé odhalení, které zas tak překvapivé nebylo, celkový dojem z knihy nezachránil.
Také se mi zdálo, že nikdo z knih Třeštíkové pomalu není normální. Chlapi jsou žárliví, podvádí a nebo jsou zbytečně sprostí (a množství vulgarsimů mně od čtení upřímně odrazovalo) a ženský kariéristky nebo podivný puťky, často v domácnosti. Na druhou stranu, myšlenkové pochody byly vykresleny bravurně, to se musí nechat.
Čekala jsem od toho daleko víc, nicméně jsem ráda, že jsem si to přečetla. Osud Michaely by na začátku málokdo odhadl, ale upřímně si nemyslím, že by se takováhle situace kdy stala skutečností, což je škoda, protože si myslím, že autorka se právě o to snažila. Rozhodně nedávám autorce vale, jsem zvědavá na její další počiny. Osm ale Bábovky dle mého nepřekonalo.
Rozhodně neotřelý koncept knihy, konce,prostředku a začátku. Co je šik je přebal knihy. Kniha je napsána hezky,pečilivě,detailně celkově propracovaně. Hlavní části knihy na sebe navazují. Vztahová sféra je dominantní a je okořeněná onou detektivní zápletkou, zase takové drámo to neni..Další co je boží je psychologická propracovanost osob,co si myslí, jak to vidí, co chtějí,co očekávají a jejich sepjetí konvencemi. Při čtení knihy získává čtenář nepatrné náznaky co se asi stane,k čemu dojde. Další co stojí za zmíňku jsou dlouhá souvětí-rozhodně neobvyklá hra s čárkami,která baví a mozek pracuje:)
Nijak ohromující. Dvě hvězdy dávám jen za super kompozici příběhu - rozdělení na části podle časové posloupnosti, dobrý nápad, který zafungoval.
Já se přiznám, že mám trochu rozporuplné pocity. Ale ANO, mně se to líbilo. Většinou si člověk z knížky odnese zápletku a konec. Já jakožto od přírody upjatá osoba, co má ráda vše srovnané a utříděné, nejsem zastánce podobných polootevřených, respektive polouzavřených příběhů, takže celkový dojem z knihy mi zkazilo posledních pár stránek.
Nerada se nudím a knížky, kde se 80 stránek nic neděje dočítám s mírným odporem. Tohle se v OSM a vlastně v žádné knize od Třeštíkové nikomu rozhodně nestane. Překombinovanost je tak trochu její podpis. A mně se líbí.
Navíc málokdo dokáže tak bravurně do příběhu zakomponovat všechny názory a pocity postav. Není to žádná nudná ich-forma. Čtenář musí přemýšlet, musí se zorientovat a pak už jen nevěřícně kroutí hlavou. Takže proto mám na konci každé její knížky pocit, že musím začít číst znovu.
Její styl není pro všechny, ale pokud chcete podpořit dobrou českou literaturu, tak směle do toho...
Štítky knihy
pro ženy partnerské vztahy rodina rodinné vztahy domácí násilí české detektivky a krimi
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha má obrovský spád,je propracovaná,extrémně čitelná,nejde přestat číst.Stránky jsem doslava přelétla očima a těšila se co bude na další stránce.O to víc mě trošku zklamal konec,najednou děj zvolnil a rozuzlení nebylo tolik detailní jako zbytek vyprávění.V podstatě byla pointa zmíněna jen tak mimochodem.I přes to byla kniha super a těším se na další autorčin počin.