Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215119/bmid_ostre-sledovane-vlaky-Lm0-215119.jpg
3
4099
4099
Příběh Miloše Hrmy, který se na začátku slavného Hrabalova románu pokusí o sebevraždu, protože „zvadne jak lilium“ při prvním pokusu o styk se svou milovanou Mášou. Miloše zachrání zedník, který zrovna pracuje opodál. Miloš Hrma pracuje na nádraží se svým vzorem – nádražákem Hubičkou – a systematicky sabotují ostře sledované vlaky (hlavně s municí). Ke konci roku 1945 se rozhodnou vyhodit jeden z vlaků do vzduchu. Hrabalův román Ostře sledované vlaky je znám také díky stejnojmennému filmu Jiřího Menzela. Režisérův celovečerní debut byl roku 1966 oceněn jako nejlepší zahraniční film a získal Oscara.... celý text
Přidat komentář
Celkem slušná kniha, avšak film mě zaujal trochu více. Asi jsem od toho moc očekával, slušný průměr.
Jak už tu bylo někde řečeno, knížka je zařazena do povinné četby. I proto jsem jí přečetla. Ze začátku mi knížka moc nebrala, ale nakonec si myslím, že není tak špatná. Chvílemi je možná nudná, ale občas i zábavná. Nebylo špatné si jí přečíst.
Nic mi to neřeklo. Hrabala jsem ještě nečetl, tohle byla moje první kniha a rozhodně mě to neoslovilo.
Tahle kniha se mi vubec dobře necetla, místama clovkek netusil, dej to ani poradne nemělo, chvílema to bylo fajn, a chvílema cetl clovek stranky a vubec nevedel co na nich bylo. Kdybych ji nepotrebovala cist k maturitě, hned po 15 strankach bych to vzdala. Jediny co je dobry je konec. Ale i tam to vic hvezdicek rozhodne nezaslouzi.
Opravdu kraťoučké dílo, které by měl znát každý. Ač nám ho nutěj ve školách, měl by si ho každý přečíst ze své dobré vůle a věřím, že by ho pak spousta lidí hodnotila jinak a ne jako pár desítek stránek nudy.
Kniha moc zdlouhavá a v některých fázech knížky jsem nevěděla o co tam jde.Nudná kniha
Říkal jsem si, proč má tahle skvělá knížka tak malé hodnocení a zjišťuju, že je to proto, že byla zařazena do povinný četby. No, neodsuzuju nízko hodnotící čtenáře, vzpomínám si, jak jsem se jako dítě podobně trápil s Nerudou a s Raisem, které pro mě byly už z jiného, starého světa a které jsem stejným způsobem nechápal.
Hledat v poetice Hrabala zvadlé údy a lacinost je úkolem povinné četby. Vždyť už slovo povinný musí nutně veškerou poetiku vyškrábat dílu násilně z krku. Kdejaký halama bez citu se pak na Vlaky vrhne s temnou představou, že jeden z titulů bude mít s úspěchem za sebou. Ono 60 stran není mnoho. Vždyť je to přečtené za hodinu. A tu narazí, hlava nedozrálá, upíry romantickými odkojená, na tu pravou českou povahu. Na tu dokonalou smějící se bestii, kde praštit přes mordu, jen hrst brambor se vyleje vedle škopku a pro tu dokonalou úlevu se do světlíku začnou sypat impertinence ne nepodobné dívčímu komíhání nohama nad jezem. Tak roztomile živoucí. Tak nádherně hříšné.
V Hrabalově popisu chtělo by se někdy žít víc, než ve vlastním životě. Jak krásný osud najít smrt pod semaforem. Lepší než ve fitcentru odhánět tu vlastní. Hrabal popisoval život. Ten život. Opravdový. Plný lásky a překvapení ze všednosti.
Když vprostřed čtení na chvíli zavřu oči mám pocit, jako bych byl rozjásanou vodou v horském potůčku, kam čurají jen srny a kamzíci. Tak neskutečně mladou a svěží. Krásnou. Hrabalovskou, do kolen. Pravda, je to trochu zkalené vědomím příští městské aglomerace, která z potůčku vyrobí stoku. Hrabal je sen. Do absurdna natahovaný, a proto tak krásný.
Narozdíl od některých komentářů tady, se mně povídka líbila. Obecně se mi líbí Hrabalův styl psaní, přiznávám, že mám pro něj slabost.
Vztek rezonuje! Jak jinak si vysvětlit to zdejší doslova urážející hodnocení, než tak, že dnešní mládež, která tu rozumuje nejvíc, zkrátka není s to pochopit nic okolo téhle knihy. Jedinou věc. Chtějí mít vše hezky naservírované. Chtějí tam nebezpečí. Něco, co bortí pravidla. A právě ta akce a zachraňování Světa je to, co podle dnešních čtenářů definuje děj a to, že je kniha o něčem. Smutné. A hlavně lidé nechtějí, aby to bylo z míst, které znají, v kterých bydlí, protože to by přece byla taky nuda, že? Paradox je, že Hrabalovo vyobrazení naší země má od té stávající podoby dost daleko. Hrabalovou poetikou bych začal a válečným obdobím, které si už pomalu ani tři generace nepamatují, končil.
Je to krásná kniha, ukázka psaveckého řemesla, o kterém by si současní děvko-autoři mohli nechat jenom zdát. A jestli tu krásu nevidíte, nemusíte to číst, protože vás k tomu nikdo nenutí. Zevrubě to tu prohlédnu a vidím nejčastěji slova "povinná" a "četba". Mám dojem, že v tom byl ten problém, že to tu hodně lidí (převážně pak mladých dívek v mém věku) takhle cítí, už proto, že je pan Hrabal v osnovách, jako něco, k čemu vás někdo nutí.
Někdy si říkám, je přeci fajn, že lidé pořád čtou, jenže někdy mi zase dochází, obvzlášť, když vidím někoho, kdo tu knížku drží coby pouhý pozér a ještě vzhůru nohama (zveličené, ale opravdu jsou takoví), že je lepší mu ji omlátit o hlavu. Nemám nic proti konstruktivní kritice, ale hovořit o Ostře sledovaných vlacích jako o knize, které je "o ničem, nuda a hlavnímu hrdinovi jde jen o jeho erekci", to je na mou, nikoliv národní, ale estetickou hrdost až moc silná káva, obvzláště vidím-li, kolik dalších jedinců tomu přikyvuje jak zdegenerovaní datlové, pardon, pouze datlice, jak vidím. Je mi pak líto těch slepičích mozků, co se musejí babrat pouze v literárních zbytcích.
V povinné četbě je toho na výběr mnohem více, nikdo vás do toho nenutil a vy se stejně chováte, jak kdyby ano. Ale co chtít od dětí, jejichž literární úroveň vystoupala nejvýš čtením braku. Jedinci s hlavou v oblacích, bez starostí, konzumující, co je zrovna in. Tohle já třeba nikomu neberu, ať si to čtou, ale ať neříkají o Hrabalovi "svůj názor", když absolutně nerozumí tématice, souvislostem, době a dívají se na to jako na další nudnou pohádku. Příběh má být řádně silný a mít význam. A ten Ostře sledované vlaky mají, vy nány pitomý!
...takže jste si měli vzít ke čtení něco jiného, nebo radši sedět doma, "na prdeli..."
(...Hrabal by nad těmito komentáři asi jen stydlivě koukal někam dolů k zemi a usrkával to svoje pivo.)
Tohle se nedá tak nějak úplně přesně vyložit, jako spíš cítit. Škoda. Škoda.
------------- (a perlička na závěr, uživatelku nebudu jmenovat):
Pěkný den,
dovolím si reagovat na Váš komentář k Ostře sledovaným vlakům. Ráda bych Vás vyvedla z omylu, že si studenti mohou v povinné četbě vybírat - mohou, ano, v některých případech. Bohužel zdaleka ne vždy. Mluvím z pozice člověka, kterému přiřadili seznam konkrétních titulů na příští dva roky; přečíst musíme se třídou všecko bez výjimky. Takhle jsem byla natlačena do Směšných lásek (a abyste znal můj názor, který Vás jistě zajímá, nelíbily se mi a nekritizovala jsem je jen proto, že mi za takto strávený čas nestály), Máje (ten nebyl špatný) a čeká mne asi tucet dalších, včetně Ostře sledovaných vlaků (a bohužel ještě jednoho Kundery, už předem mi je blivno).
Prosím tedy, neosočujte lidi, s jejichž situací nejste obeznámen. Třeba si mohli vybrat, třeba ne. Vy to skrz monitor těžko posoudíte.
(podpis)
Dámo,
já to beru z pozice, kterou jsem sám zažil, v době, kdy jsme dostali x titulů (cca 50-60) na výběr, nevím, jak je to teď a je mi to úplně jedno, zkontrolujte si datum mého komentáře a soudobé okolnosti - s těmi zase nejste evidentně obeznámená vy. Vy tu mluvíte o roce 2018-2019 a reagujete na komentář z roku 2011, to je jako kdybyste dnes lidem co potkáte na ulici říkala "soudruhu", věci se mění)... ale za mě řada lidí sáhla po 'Ostře sledovaných vlacích' čistě z důvodu, že je to krátká knížka a stejně krátké a povrchní byly i názory na ni, většinou od pubertálních a prázdných osob, bez špetky konstruktivní kritiky a názoru (upřímně nevěřím, že se cokoliv změnilo). Vše jen ukazuje snahu si ušetřit čas, práci (to předně) a nulový zájem o jakýkoliv rozměr titulu. Takže ty lidi klidně osočím (je to literární ekvivalent rány pěstí) pro ty, kteří čtou, co patrně tvoří i 90% vašeho naivního výběru.
JP
P.S: Ten 'Pěkný den' na začátku mě v kontextu zbytku zprávy pobavil. A bonusové body za to blivno z Kundery, jsem si jistý, že ho vaše kritika zasáhla ve Francii přímo u srdce.
Skvělá kniha, o téma druhé světové války se velmi zajímám. Moc se mi líbilo, že tragický dopad této války a válek obecně ukázal autor na obyčejných lidech ze zapadlé vesničky. Bylo zajímavé číst knihu, která je poskládaná z jednotlivých útržků neuspořádaných chronologicky, přičemž celý příběh můžeme pochopit plně až na konci knihy. Některé scény byly velmi naturalisticky popsány, což ještě umocňuje zážitek ze čtení.
Kniha je kvalitnější než film.
Důvodem je rytmus, síla vyprávění, věrohodnost.
Je zajímavé, že než se Hrabal k tomuhle tvaru dopracoval, tak napsal řadu zdánlivě rozdílných textů...
A film přece získal nejvyšší ocenění, které může filmař obdržet.
Díky bohu, že měla ta knížka tak málo stran...Jinak bych to asi vzdala. Knížka mi připadala úplně o ničem, žádná pořádná zápletka...Knížka stejně nudná jako film..
jednu hvězdu má ode mně hrabal za to že zfilmovaná verze dostala oscara, ale co se týče knížky, skončila jsem u třetí stránky
Miluji poetiku Bohumila Hrabala... Všechno souvisí se vším, vedle jatek sází erotiku, hrdinství v posteli vedle hrdinství na koleji, otisky razítek v nebi a žiletka vedle něj. S lehkostí vypráví ty nejsilnější momenty ze života. To je Hrabal. // Škoda, že tolik lidí čte jen očima...
Kdybych ji neměla v povinné četbě, asi bych si ji sama nevybrala.
Občas jsme se ztrácela a měla nutkání něco přeskočit. Okouzlila mě záverečná část, posledních pár stran. Určitá podobnost s dokonalým Remarquem a jeho Na západní frontě klid (dva vojáci, přemýšlí, "vyčítají si" nesmyslnost války, chápou jeden druhého).
Každopádně je těžké se naladit na Hrabalovu strunu, i když jsem měla tu čest vypracovávat život BH jako seminární práci a musím říct, že jeho život byl až někdy drsně zajímavý. Řekla bych, že je asi tahle kniha nejdějovější ze všech...
Uvědomění si zbytečnosti války.
"A potom se ozvala detonace. A já, který se ještě před chvílí těšil na ten pohled, ležel jsem vedle německého vojáka.."
kniha nezaujala, nedojala... umirala jsem nudou a nedokazala jsem se zbavit dojmu ze 60 stranek z 80ti si hlavni hrdina stezuje, ze se mu nepostavil a obtezuje vsechno, co ma sukne, aby mu potvrdily, ze je chlap jak se patri... pokud by na konci nepadl, padla bych ja...
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
V knize (potažmo i ve filmové podobě) se mi líbilo, jak autor zobrazuje satirický pohled na konec války, na jedné straně řeší milostné problémy mladého Hrmy, a na straně druhé hrozný obraz války. Co je na knížce odrazující jsou veeelmi dlouhá souvětí, typická pro autora, také samotné zpracování mě neoslovilo natolik, abych na knihu hlásala chválu.