Ostrov
Victoria Hislop
Hlavní postavou románu Ostrov, jehož děj se odehrává především na krétském ostrově Spinalonga, je mladá žena Alexis Fieldingová. Tu trápí, že nezná historii matčiny větve rodiny, a odmítá se smířit s tím, že to tak možná zůstane navždy. Rozhodne se tedy, že odcestuje na Krétu, do vesničky jménem Plaka, kde její matka vyrůstala. Tam vyhledá matčinu dávnou přítelkyni, které má předat dopis, a jejím prostřednictvím se postupně seznamuje s tragickým příběhem své rodiny. Osud Alexiny prababičky a babičky je neoddělitelně spjat s ostrovem Spinalonga, který se nachází v bezprostřední blízkosti Plaky, ostrovem, na nějž krétští obyvatelé vykazovali příbuzné, kteří onemocněli leprou. Alexis v průběhu vyprávění staré ženy pochopí, proč matka odmítala mluvit o minulosti, a zároveň si uvědomí, že odkrytím dávných tajemství může změnit přítomnost i budoucnost... ... celý text
Přidat komentář
Toto je moc krásná knížka. Dala jsem na doporučení své babičky, která je v tomto žánru velmi sečtělá. Našla jsem v ní faktografii, drama, romantiku a i trochu té historie. Ne z každé knížky na doporučení babičky jseme byla tolik "hyn" jako právě ze Spinalongy. :-) Četla jsem jí opakovaně a ráda se k ní znovu vrátím.
Ostrov je taková krásně starosvětská kniha, která mi připomínala večery pod lampou - v tom dobrém. Je v ní všechno - zajímavé téma, pátrání současné hrdinky ohledně osudů jejích předků, psychologická zápletka i romantika. Děj krásně plyne a navíc se čtenář dozví hodně informací ohledně malomocenství, což je téma, na které jen tak běžně nenarazíte. Maličká výtka z mé strany je to, že postavy byly takové prvoplánové, ploché a předvídatelné, za to jedna hvězdička dolů. Netradičně zvolené téma a množství informací (nejen o lepře, ale i proměnách Kréty v dobách kolem druhé světové války) tuhle mušku ale spolehlivě zaplašilo, takže jsem si knížku jako celek užila.
Tak to bylo moc pěkné, hlavně hodně zajímavé. Linka ze Spinalongy o malomocenství byla výborná, linka příběhu rodiny z Plaky byla trochu odbytá a povrchní, přesto jako celek byla kniha super.
Závidím Alexis, že mohla prozkoumat Spinalongu bez davu lidí, to my jsme jich tam měli až přehršle, z ostrova se díky turistům stalo jedno velké mraveniště, na pořádnou prohlídku nebyl ani moc čas. Po přečtení knihy mám hroznou chuť tam jet znovu. Výhoda u čtení této knihy byla, že jsem si nic nemusela představovat, úplně jsem viděla ty uličky, starou nemocnici, místo, kde by se opravdu dalo skočit a ukončit to trápení, hřbitov apod., Plaku i Agios Nikolaos, příběh pro mne tedy měl takový realističtější nádech. Samotný děj okolo rodiny už byl jen taková vsuvka, mě ale taky bavil, k tomu reálnu se přidalo vyprávění o rodině, která si utrpením spojeným s ostrovem taky prošla, o jejich radostech i starostech a tragédiích. Kniha se mi líbila (i když nějaký WOW efekt to zase nebyl) a na Spinalongu se, doufám, někdy vrátím.
Edit: našla jsem seriál, natočený podle této knihy a je to "třešnička na dortu" :-)
Zajímavá kniha pro milovníky Řecka, obzvláště Kréty. Dojemný příběh rodiny, jejíž někteří členové onemocněli malomocenstvím a dostali se tak na ostrov Spinalonga. Na pozadí děje můžeme sledovat proměny Kréty v průběhu války a době po ní, já osobně jsem se dozvěděla i spoustu nových skutečností týkající se nemoci, o které jsem byla přesvědčena, že byla vymýcena mnohem dříve, také o životě na ostrově, který pro mnoho lidí byl velkou neznámou a o kterém panovalo hodně pověr. I když postavy byly vykresleny trochu ploše, neubralo to knize na čtivosti. Doporučuji!
Táhlo se to spíš jako ruská zima na Sibiři, postavy takove nijaké, buď nedobré a nesympatické, anebo hodné a nanicovaté, tudiž nesympatické. Autorka místy píše nesmysly, a je lína přečíst si třeba na wiki že Konstantin a Elena jsou matka a syn, nikoli manželé.
Kdo byl na dovolené na Krétě a zajel i na ostrov Spinalonga, ten mohl dostat od turistického průvodce tip na přečtení této knihy. Stejně tak i já. Jinak bych se k ní asi nedostala. Rozhodně nelituji. O malomocenství jsem vlastně nevěděla vůbec nic, jen to, že tato nemoc existuje (naštěstí dnes už je léčitelná). Vůbec si neumím představit to zoufalství, když oddělili členy rodiny... Literárně mě to však neuchvátilo jako jiné knihy, proto o jednu * méně.
Tragické a neskutečně mrazivé, ale přitom fascinující události kolem ostrova Spinalonga mě naprosto dostaly. Až do přečtení této knihy jsem o tomto kousku evropské historie neměla ani potuchy. Malomocenství mám spojené spíš s podstatně dávnější historií (ovlivněno zejména notoricky známými filmy jako Ben Hur či Angelika), že bylo v takové míře rozšířeno ještě i v padesátých letech minulého století a ještě k tomu kousek od nás…no, je vidět, že ve všeobecném přehledu mám pořád veliké mezery.
Kamarád „google“ byl při čtení mým stálým partnerem a tato kombinace románového příběhu a reálných faktů byla pro mě uchvacující, a kniha se tak pro mě opět stala neodložitelnou.
Děj nebyl nijak složitý…žádné převratné myšlenky…, ale přesto měl spád, byl velice poutavý a zajímavý…zejména osudy Eleni a následně i Marie mě naprosto dostaly.
Už na začátku je díky jménům trochu vyzrazeno vztahové vyústění – kdo s kým skončí a kdo s kým právě neskončí, takže při čtení už tušíme, že se něco semele a jen čekáme na klíčové okamžiky, které hlavním postavám kříží plány a osudově změní životy. Díky tragice okolností nebyla kniha nijak extrémně přeslazená a slušně se tak vyhnula tradiční šabloně romantických knih pro ženy, i když do tohoto žánru asi patří.
Krásné čtení, opravdu jsem si ho užila.
V květnu byla kamarádka na Krétě a psala odtud do našeho čtenářského klubu, že se dívá přes moře na ostrov, o kterém byla napsaná kniha a že v knihovně v Praze jsou na ní děsné fronty a jestli ji z nás někdo zná. Neznal. U nás v knihovně v Písku na ní žádná fronta nebyla, takže jsem se ujala role prvočtenáře. Jakmile se jednou takhle vydáte někam na dovolenou a tam hodláte pátrat po svých kořenech, tak to vždycky něco změní, něco vezme, něco dá. To funguje i v rozměrech výpravy z Tábora do Bechyně. Tady se turistka - hledačka kořenů přesune do blízkosti ostrova - kusu skály s plochou tak 8 hektarů, na kterém z nejrůznějších důvodů kdosi už odedávna žil. Někdo dobrovolně, jiný ne a její předkové se toho příběhu účastnili. V knize je toho dost, co za čtení stojí.
Táhlo se to jako hladová zima, za mě tedy Hislopová neumí. A když jsem v polovině knihy která se snaží být i historickou přečetla že Svatý Konstantin a Svatá Helena byli manželé, vynervovalo mě to tak že jsem s tím chtěla seknout, což by bylo lepší. I v druhé polovině je děj vleklý, postavy tak nějak nijaké. Marie nemastná neslaná, Anna s nějakou poruchou osobnosti. Potrápilo mě to víc než třeba Idiot, a přitom ponaučení či zábava žádná.
Krásná kniha nejen o rodině, lásce a zklamání. Ale především čtenářům přiblíží osud Krétského ostrova Spinalonga, který až do padesátých let dvacátého století sloužil jako leprosárium. Je zajímavé a možná i trochu poučné dozvědět se, jak s touto nemocí "bojovali" ještě v poměrně nedávné historii
Krásná kniha ... jen jedna postava mi připadala mírně nepříjemná (bohužel pro ni to nedopadlo dobře ... ale nechci více prozrazovat) ...
Ale jo, nakonec docela fajn kniha o příběhu rodiny, žijící v 50tých letech na krétském ostrově na vesnici Plaka, blízko malého ostrova jménem Spinalonga. Mimochodem vesnice i ostrov existují a v první půlce 20.století, zde byli odváženi lidé s nákazou lepry.
Knihu ostrov jsem přečetla jedním dechem.
Dostala jsem se k ní při svém pobytu na Krétě,
když jsem několikrát navštívila bývalé leprosárium na ostrůvku Spinalonga.
Pro mě je to velice barvité líčení silného příběhu lidí, jejichž život zasáhla krutá nemoc v době, kdy na tento neduh nebylo léku.
Čtenářský požitek pro mě o to silnější, že Spinalongu dobře znám.
Knihu jsem četla již 2x a na Spinalongu jsem se i vypravila. Nezapomenutelný zážitek.
Téma je zajímavé, příběh vcelku poutavý, ale nemůžu si pomoct, po jazykové stránce mi zpracování připomíná slohovou práci průměrného studenta střední školy. Autorka klouže tak nějak po povrchu, mnoho důležitých momentů smázne ve dvou větách (přičemž ve třetí poskočí v ději klidně o měsíc dál) a vůbec celá kniha je jeden dlouhý popis. A já nevím, ale já od knih asi očekávám něco víc než jen popis...
Knihu Ostrov jsem cetla na doporuceni pruvodkyne, kdyz jsme na dovolene na Krete jeli na vylet na Spinalongu. Stejne jako vylet tam, me uchvatila i kniha. Cetla jsem ji jiz 3x a vim, ze si ji jeste prectu, pokazde se silnym prozitkem.
Skvělá kniha o světě malomocných,pro nás Evropany téměř neznámá nemoc,o touze lidí s touto nemocí prožít si každý den.
Loni jsem byla na Krétě na dovolené a vyrazily jsme i na výlet na Spinalongu. Ostrov, Agios Nikolaos i celá Kréta se mi detailně vybavovaly před očima a já vzpomínala na domky na Spinalonze, na nemocnici i na místa, kde se zachytávala voda. Kniha byla nádherná, příběh silný a já si přála, aby neskončila.
Štítky knihy
Řecko rodinné vztahy Kréta psychologické romány lepra pátrání v minulosti prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2008 |  Ostrov |
| 2010 | Návrat |
| 2008 |  Spící panna / Recept na lásku / Tajemství Chrámové hory / Ostrov |
Knížka se mi fakt moc líbila. Děj jsem si mohla krásně zapasovat do konkrétních reálií o prázdninách navštíveného ostrůvku Spinalonga a protilehlé vísky Placa. Příběh o životě lidí v kolonii malomocných i jejich blýzkých je zajímavý, trochu poučný a hodně zamilovaný.