Ostrov Duma Key
Stephen King
Edgar Freemantle je bohatý stavař, který při nehodě na stavbě utrpí zranění mozku a přijde o pravou paži. Během zdlouhavého léčení propadá tak silným záchvatům zuřivosti a výpadkům paměti, že ho opustí manželka. V hluboké depresi a s myšlenkami na sebevraždu uposlechne rady svého terapeuta dr. Kamena, aby „změnil prostředí“. Odstěhuje se tedy z Minnesoty na Duma Key, maličký, téměř pustý ostrůvek u floridského pobřeží. A hledá něco, co by dalo jeho životu nový smysl. Začne malovat. A zjistí, že je velmi nadaný malíř. Jenže s jeho obrazy se začnou dít zvláštní věci. Cokoli namaluje, objeví se i ve skutečnosti, a pokud to vymaže, zmizí to. Ostrov má podivnou moc zesilovat a umocňovat jeho talent, protože tam přebývá cosi zlého...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Duma Key, 2008
více info...
Přidat komentář
Knížku mám doma asi 7 let a čekal jsem až přijde její čas. Ten přišel po nevýrazném posledním Kingově kousku Revival. A opravdu jsem si spravil chuť a připomněl si vrcholná Mistrova díla. I když na ta nejlepší to nemělo, je to výborná, napínavá kniha u které se čtenář baví, bojí a trne jak to celé dopadne.
Horší čtyři hvězdičky. Začátek - jak je u Kinga zvykem - opět strhující, psychologie postav skvěle propracovaná, ale příběh jako takový (tam, kde to má být napínavé až hororové) mě tentokrát docela zklamal.
"Vsadím se, že sněží dokonce i v pekle, i když tam to asi rychle taje."
"Pracoval jsem spoustu přesčasů, protože nejpřísnější šéf, jakého může člověk mít, je on sám."
Doposud rozhodně jedna z nejlepších knih, kterou jsem od Kinga četla. Byla brilantně zpracovaná, neuvěřitelně napínavá, tak akorát děsivá a s geniálním příběhem. Akorát koupat se v moři se teď budu možná trochu bát:D
Počátkem nového tisíciletí jsem došel k závažnému zjištění. Stephena Kinga mám rád hlavně jako horrorového autora. Jeho nehorrorové věci mě prostě nebaví. Takže jsem ho někde kolem roku (po naprostém znudění čtvrtou Černou věží a prakticky až odpuzením dvěma povídkovými/novelovými sbírkami) 2004 vytěsnil ze svého literárního života. Pak mě ale zaujala anotace právě k této knize, protože se mi zdálo, že by mohla mít lesk jeho starých dobrých horrorových románů. A taky že jo. Pravda, King (a při počtu románů, které napsal, tomu snad ani nemůže být jinak), jede na jistotu a přežvykuje své vyzkoušené postupy (díky čemuž se jeho příběhy stávají nejednou již lehce předvídatelné - a Duma Key od jisté doby přesně taková je), ale v té horrorové rovině vás i přesto dokáže chytit za koule a táhnout. Ně ani tak hlavní příběhovou linií a vedením příběhu, jako spíše těmi malými drobnými detaily, které jsou tak důležité. Ostrov Duma Key je po dlouhé době zase dobrý kingovský horror. Vadily mi na tom jen ty "mezikapitoly" nazvané Jak namalovat obraz - přišly mi divné, nezajímavé a narušující linii příběhu. Ale zase konec byl tak akorát, nic přehnaně natahovaného, k čemuž občas Štefan přistupuje. Takže jo, Duma Key splnila má očekávání. Což jsem hodně rád.
Uchvacující, excelentní, strhující a dechberoucí dílo. Mrazivě, šíleně děsivé od samého počátku až do hořkého konce. Knížku řadím do svých TOP 5 Kingovek a vím, že odteď se už nikdy nebudu na západy slunce koukat jako dřív.
Jednoruký malíř zde prožívá přímo duchařskou dovolenou.
Kniha se lehce čte a ani nemá moc těch Kingovo flashbacků, jak je jeho zvykem.
Pár citátů:
Bolest je největší moc, jakou láska má.
Ať se den vydaří, ty se pak vydaříš taky.
Závěr jsem očekával trochu dramatičtější, ale to je tak jediné, co bych si knize dovolil vytknout. Skvělé, napínavé čtení.
Ze začátku celkem nuda, ale pak to do sebe všechno zapadlo a to nejlepší bylo na konci, který byl ovšem předvídatelný avšak infarkt Wiremana mě poněkud zaskočil.
Je mi líto, ale musím takhle... Přečetl jsem přes 200 stran a nic mě neupoutalo. Nudné, popisné, dějově prázdné... Za celých 200 stran jsem se v podstatě dozvěděl, že měl hlavní hrdina úraz, přijel na nový ostrov a začal kreslit... To je opravdu málo. Asi se to mohlo rozjet časem, ale prostě pokud je půlka knihy o ničem a nechytne, tak to je smutné...
Myslím, že Ostrov Duma Key nejvíce ocení čtenáři znalí Kingova díla. Najdou se tam podobné motivy jako v ostatních jeho knihách. Pořád mi bylo něco povědomé. Místy jsem poznávala To, Perse jako Pennywise, jindy zase jinou knihu... Ale obrovský čtenářský zážitek! A strašně jsem se bála...
Mám z knihy smíšené pocity. Tuto knihu jsem četl velmi dlouho, poněvadž mi dělalo problémy se do knihy pořádně začíst. Kniha se mi zdála roztahaná a u mnohých pasáží jsem téměř usínal. Chyběla mi tam špetka napětí. U pasáže, kdy hledali Perse kdesi v kůlně...jsem se skoro smál, místo abych se bál. Prvně se píše, že si na tmu Edgar zvyknul, byť jen částečně, viděl Jacka jak leze po žebříku, ale poté po sobě šlapali, až málem vylili obsah s baterkou...kterou Edgar držel v jedné ruce jako socha svobody.. Dále rozhovor s panenkou mi přišel, jako by Stephen nevědě, jak dále pokračovat, jak navázat spoje.. Tak to vzal od cesty pěkně přes Jackovo břicho. A doslova jsem žasnul, jak nechtěli dělat rámus se zamčenými dveřmi Hnízdiště volavek, aby neprobudili nad sebou spící netopýry, ale za minutu na téměř stejném místě stříleli do čtyř metrového aligátora s pistolí vyrobenou zlobivými židy, ze které všem po výstřelu zaléhalo v uších. Netopýři nadále spali, až se jim za ušima prášilo. Puška zřejmě nebyla nastavena na netopýří, nízkofrekvenční vlny. A také jsem přesně nepochopil, odkud se vlastně přesně vzala Perse. Jestli ji poprvé nakreslila Libbit a tim stvořila onu porcelánovou figurku.. Nevím, ale dost možná, že mi tento fakt unikl skrze dosti velkých prodlev při čtení této knihy.. Ale musím zase konstatovat, že se mi líbilo, jak Stephen krásně vykreslil charaktery postav, kolik přátelství a lásky se v knize vyskytlo, především lásky ke své dceři "internetové Zdalii". Každá z postav má něco do sebe a vzajemná souhra mezi nimi je velmi procítěná. Závěr knihy se mi rovněž velmi líbil, i když nebyl úplně z nejšťastnějších.. Stephen je pro mě umělec, stejně jako Edgar a i přes to, že jsem knihu né vždy úplně hltal, cosi ve mně zanechala, což je důležité a proto musím hodnotit toto dílo kladně.
Opět výborná kniha. King prostě umí zaujmout a nepustit čtenáře ze svých spárů dokud knihu nedočte. Jen stále nemůžu přijít na to, zda se toto dílko dá považovat za příběh s happy endem. Z jednoho úhlu pohledu možná ano...
Mezi nejstrašidelnější Kingovky to zařadit nemůžu, ale bylo to dost napínavé a dokázalo si to udržet mou pozornost.
Jedna kniha a co člověk to názor. Já Kinga miluju, a pokud, čas dovolí matce samoživitelce s pubescentní dcerou číst, tak je to ve většině kingovka. Ostrov Duma Key - nemuhu říct špatně, jen tentokrát asi jinak, kniha se (pro mě) rozjela v napínavost až od strany cca300 - zrealizovaná výstava obrazů. A pak už to frčí, vyloženě jsem se nebála, ale napínavé to bylo, takže jsem si nakonec přišla na své. Do té doby bylo tempo pomalejší - i když zase na druhou stranu měla jsem možnost díky pozvolnému nástupu seznámit se s Wiremanem, Edgarem a nakonec i s Jackem - jsou to fajn chlapíci.
I když to hodnotím tentokrát čtyřmi hvězdami, tak doporučuji - přečtěte si to a sami uvidíte :o)
Opět výborná kniha. Pokud chcete na chvíli opustit realitu, rozhodně sahněte po této knize. Jde o typickou Kingovku plnou tajemna a nadpřirozena.
Přečteno... Ze počátku se mi zdálo, že kniha je zbytečně rozvláčná, řeší se detaily, ale časem zjistíte, že vše do sebe postupně dobře zapadá...Nechybí napětí a tajemno. Wireman bude bavit :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2008 | Svědectví |
Opět vynikající dílo od Kinga, tentokrát jsem se u některých pasáží opravdu bála, hlavně když jsem se nemohla odtrhnout a četla ve 2 v noci. :)