Osudy a běsy
Lauren Groff
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/302532/bmid_osudy-a-besy-Gme-302532.png
3
236
236
Nikdy si nezačněte myslet, že někoho opravdu znáte. I když s ním žijete dvacet let. Každý příběh má dvě strany. A někdy se ukáže, že klíčem k dobrému manželství není způsobilost říkat pravdu, ale schopnost udržet tajemství. Ve svém nejnovějším románu, bohatém a mnohovrstevnatém, přináší Lauren Groff příběh o jednom takovém manželství, zachyceném v průběhu dvaceti čtyř let. Lottovi a Mathilde bylo dvaadvacet, když se vzali. Byli krásní, bláznivě zamilovaní a předurčeni k úspěchu. O deset let později je jejich manželství ještě stále předmětem závisti přátel, ale pozorný čtenář už s lehkým mrazením začíná cítit, že skutečnost je mnohem složitější, problémy hlubší a minulost temnější, než by se mohlo na první pohled zdát.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , DominoOriginální název:
Fates and Furies, 2015
více info...
Přidat komentář
Tohle nebyla zrovna lehká četba. Docela hodně se přeskakuje v čase, v něčem jsem se příliš nevyznala a někdy jako kdyby se některé popisy vzájemně vylučovaly. Něco bylo třeba si i domyslet. Třeba jsem úplně nepochopila, zda se Lotto utopil nebo měl aneurysma? Navíc všechny ty vztahy byly až příliš založené pouze na sexu. Líbí se mi sice příběhy vyprávěné z více stran, ale tady bylo vše až příliš překombinované. Styl psaní mně také příliš nesedl.
Nejvíce se mi tady asi líbil citát: "Paradox manželství : nikdy nemůžete nikoho dokonale poznat, i když někoho dokonale znáte."
(SPOILER)
K této knize jsem se dostal náhodou. Když jsem se jednoho dne nečekaně ocitnul v nemocnici, která v této době nemá síť wi-fi :-(, data v mém mobilu se rychle vypařovala. Poprosil jsem tedy své blízké o nějakou knihu. A tak jsem se dostal ke knize Osudy a běsy. Příhodný titul do nemocnice :-(.
Četl jsem, nic jiného mi nezbývalo, ale byl to děs. Nemohl jsem se do knihy dostat, četl jsem, protože jsem neměl nic jiného. Když jsem se vrátil domů, byl jsem asi ve dvou třetinách čtyřistapadesátistránkové knihy. Doma jsem knihu odložil. Posléze jsem půjčenou knihu chtěl vrátit, ale ještě jsem si řekl, že ji, přes první zkušenost, dočtu. Protože ale pauza byla dost dlouhá, nepodařilo se mi orientovat v postavách. Později jsem pochopil proč 1. část Osudy jsem četl nesoustředěně a v podstatě nerad a poté ve 2. části Běsy (mimochodem lepší) je hlavní postava tohoto dílu, ovdovělá manželka, chvílemi Aurélie, chvílemi Mathilda, (...a znenadání se v Aurelině kůži objevila Mathilda), jak se střídají její vzpomínky na zesnulého manžela a vlastní dětství. Tak jsem nakonec knihu začal číst znovu, od začátku. A přišlo překvapení, začala se mi docela líbit. Líbil se mi způsob psaní, stylistika, některé nápadité obraty (Když se probudila, byl čas večeře a trápení se vrátilo a ostrými zuby v ní vyhlodalo díru.), i když jsem určitě už četl i lepší. Můj dojem rušila přemíra sexu v průběhu celé knihy. Ač nejsem puritán, někdy mi to přišlo zbytečné, jakoby v tom byl hlavní smysl života a zbytek byl jenom vedlejší doprovodný produkt. I když někdy to autorka umí popsat velmi citlivě, hezky, až něžně:...První manželské naplnění však uběhlo příliš rychle. To je jedno. Jejich samostatná já mizí. Už nikdy nebude sama. Vděčnost ji drtila. Vstala, oba se sklonili, aby si posbírali oblečení a oceán za dunami zatleskal. Celý víkend zvonila štěstím.
Jindy naopak velmi syrově, jazykem a způsobem nevysílatelným na TV před desátou hodinou.
Jak americké! Skutečně? Ameriku znám jenom z filmů. (Pravda.)
Poslední věty jsou pokusem o napodobení stylu některých obratů v knize a reakcí na recenzi The Guardian Příběh, o kterém v roce 2015 mluvila celá Amerika. (Kniha byla vyhlášena Amazonem za Knihu roku 2015). Souhlasím s jinou charakteristikou Každá stránka je vichřicí slov (i když by se v některých případech muselo půl stránky jenom pípat ).
Ještě si dovolím použít úryvek recenze z přebalu knihy ...Příběh dvacetiletého manželství, jehož aktéři zjišťují, že se vlastně vůbec neznají. K tomu bych na závěr trochu škodolibě a možná ne úplně fair poznamenal, že pro samé milostné hrátky neměli čas se poznat. Omlouvám se a končím. Doporučovat knihu si netroufám, skutečně je to nelehké čtení, což je znát i z rozporuplných komentářů. Výhrady jsem vypsal.
(SPOILER)
Spoilery.
Jeho jsem přeskočila, nezajímal mě. Ona...no. Škoda že sem nejdou dát smajlíci, dala bych sem prase na znamení svi.ě.
Má to ale mezery, např. "Vybrala si plešatého tlusťocha. Vlasy měl hebké a voněly mýdlem..." Wtf???
Jinak...ona se dala předpokládat. Jen tak zničehonic si ji vyhlédne týpek ve vlaku, ojede, vezme si ji k sobě a nabídne zaplacení vysoké na celý 4 roky. Tak určitě.
Taky jsem nepobrala, jak vlastně vypadala...na jednu stranu byla úžasná že z ní šli všichni do kolen, jindy o ní kámoš řekne že vypadá divně, odraz v zrcadle je o ošklivych plných rtech a bledosti, ale o stranu dál je její fotka o "hezounké Francouzce"...tak jak?! Otřes.
A jak tu píšete, že je to náročný čtení, tak není. Je úplně normální, jen otravně prázdný a přeskakuje v časech.
Toto nie je jednohubka na jeden večer. Prvá časť ma zaujala menej oproti druhej, ale som rada, že som ju neodložila. Je to kniha, na ktorú som sa musela sústrediť. Postavy v tejto knihe nie sú čiernobiele, je nutné sa zamyslieť a myslím, že každý čitateľ tejto knihy si urobí svoj úsudok o nich.
Mám ráda příběhy, které jsou vyprávěné z více pohledů, z více stran. I na tomto příběhu jde tedy krásně vidět, že při jedné skutečnosti najdeme více pravd. Moje pravda - ano, snad všechny postavy jsou těžce nesympatické, ano, kniha má několik slabších míst, ale četla se opravdu velmi dobře.
Pořád jsem čekala, kdy se stane něco závratného...a nějak jsem se nedočkala. Pár překvapivých momentů bylo, ale vlastně se dali očekávat. Ale oddechovka příjemná.
Do poloviny jsem se docela trápila, pak zvědavě četla a čekala, co se ještě dozvím. Pokud rádi objevujete jiné stránky příběhů a zajímají vás různé pohledy na stejnou událost je tohle dobrá volba.
Tohle je můj šálek kávy. Zase jednou jsem četla hluboko do noci...
Jsem už starší ročník (stejný jako Lotto a jeho žena), pracuji v divadelním prostředí a snad právě proto bylo pro mě setkání s touhle knihou velmi příjemné.
Rozumím komentářům dole. Není to snadné čtení, není lichotivé, není líbivé, vyžaduje myšlení, soustředění, vlastní úsudek a popravdě - taky zkušenosti. Kdo jsme, abychom soudili druhé?
Za mě největší překvapení knihy - vztah Mathilde a tchyně.
Tak to jsem sáhla vedle. Podle anotace jsem čekala pohled ze dvou stran na manželství, které má za sebou dvacet let existence ( a nejspíš nějaké ty šrámy a trhliny), ale nečekala jsem rozbor každého kroku a hnutí mysli (či tělesných orgánů) hlavního hrdiny. Do strany 90 ovládá celou knihu jen on a pak mě to přestalo úplně bavit. :(
Nenašla jsem žádnou sympatickou postavu. Kniha mě vůbec nezaujala, charaktery postav mdlé, je to spíš jen popis událostí, ale není to ničím zajímavé.
Příšery templetonské jsem si zamiloval, ale s Osudy a běsy akorát tvrdě narazil. Já bláhový čekal dobrých tři sta stran, co se bude dít, než mi došlo, že nic a posledních sto čtyřicet stran mi to jen potvrdilo. Jistě, několika dějových kotrmelců se člověk dočká, ale ty si Lauren Groffová ve finále mohla odpustit, protože působí jako kopání do mrtvoly. Vzletná stylistika je opravdu báječná, ale zdaleka nezachraňuje vše, přičemž poselství kterak pozlátko navenek ještě nemusí být pozlátko uvnitř, není nijak objevné.
Problém zkrátka je, že jsem čekal něco úplně jiného. Jenže autorka od posledka přešla na mnohem náročnější level, který mi nejen že nic neřekl, ale hlavně mě nebavil. Kdyby alespoň příběh fungoval coby rodinná sága, ale ono je to mnoho slov o těch nejzákladnějších věcech, přičemž jedinou postavu, kterou jsem si oblíbil, bylo soukromé očko v závěru. Bojím se říct, že bych možná víc ocenil i lacinou prvoplánovou romanci, než tohle zádumčivé polemizování nad jedním manželstvím.
Tahle knížka není pro každého. Což je vám po přečtení rozporuplných recenzí asi jasné.
Kniha i literární styl jsou hodně zvláštní. Kdybych Osudy a běsy četla před 20 lety, rychle ji odložím jako nudný škvár, protože bych ji vůbec nepochopila. Už jsem (asi?) ve středním věku a v mém okolí se lidi začali víc rozvádět a rodiny rozpadat...kvůli lžím i kvůli pravdě. Asi i proto ke mně kniha promluvila a měla mi co sdělit.
První část má slabší rozjezd, ale pak mě začala bavit. Lotto mě chvílemi štval, jaký je sebestředný, duševně plovoucí jouda, a i když ho manželka podporuje a drží je oba nad vodou, správně tušíte, že není tak svatá, jak si Lotto myslí. Celou dobu jsem řešila, proč ona nechce děti a co za tím bude.
Druhá část - vyprávěná z pohledu manželky - je podle mě napsaná ještě lépe. Vyplynou na povrch ošklivé věci a Mathilda se projeví jako chladnokrevná a vypočítává lhářka. Než ji však odsoudíme: nějak se prosadit a uplatnit musela, ta holka, která nikoho neměla a na které byla spácháná velká křivda vlastní rodinou. A Lotta svým způsobem milovala, jak uměla, a pomáhala mu. Konec mě docela překvapil.
Určitě se ke knize někdy vrátím.
Na počátku čtení jsem si říkal, jestli jsem si vybral správnou knihu, jestli je tato kniha určená pro mě. Ve čtení jsem setrval a udělal jsem dobře. Styl psaní autorky byl pro mě náročnější, musel jsem se více soustředit, číst pomaleji. Určitě se nejedná o knihu, kterou čtenář přečte na jedno posezení. Kniha je čtivá, má pomalejší tempo. Rozhodl jsem se udělit knize 5 hvězdiček, kniha si to zaslouží. V anotaci se píše, že se jedná o mnohovrstevnaté dílo a oproti např. knihám Zmizelá nebo Dívka ve vlaku je však uchopeno literárněji, originálněji, hlouběji. Na zadním přebalu Publisher Weekly uvádí: "Každá stránka je vichřicí slov, a přesto největší síla knihy spočívá právě v tom, co zůstává nevyřčeno mezi řádky. Je to doslova omamný elixír." S tímto tvrzením souhlasím, v knize se stále něco dělo a některé momenty byly nádherně popsány.
Kniha vypráví o manželství Lotta a Mathildy, jejich manželství trvá 24 let. Kniha má 2 části: Osudy a Běsy. Osudy jsou vyprávěny z pohledu Lotta a Běsy z pohledu Mathildy. Myslím si, že manželství by mělo spočívat v tom, aby si partneři důvěřovali, říkali si pravdu za všech okolností a nic nezamlčovali. Myslím si, že by měli sdělil svému partnerovi i pravdivé informace ze své minulosti. V případě našich hrdinů tomu tak nebylo, což není podle mého pohledu správné. Postupně se odkrývají různá tajemství, některé události mne překvapily, nečekal jsem je. Líbilo se mi, že do knihy byly zakomponovány i ukázky z divadelních her, které psal Lott. Tyto ukázky knihu obohatilo. V knize se nacházejí citáty od W. Shakespeara, Saint-Exupéryho aj.
Pro některé čtenáře může být slabinou, že se v knize vyskytuje ve větší míře sex, jeho popisy a povídání si o něm. Někdy se vyskytují i vulgarismy. Myslím si však, že z celkového pohledu, jak je kniha zpracována, mi to příliš nevadilo.
Líbila se mi také jedna myšlenka Lotta, ve které se zamýšlel nad talentem a tvořivosti žen a mužů. V ní řekl, že pro něj má větší hodnotu nevzdělaná žena, která vychovává několik dětí před nějakou knihou od Shakespeara. Lotto byl za svého mládí donchuán, Mathilda mne také v určitých věcech zklamala, myslel jsem si, že její povaha je mnohem lepší a s určitou událostí jsem se nemohl srovnat. Pořídili si psa, kterého pojmenovali BŮH.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Svět je nejisté místo, zjistil Lotto, a lidé z něj mohou být odstraněni jako nic. Pokud člověk může každou chvíli zemřít, musí také žít.
Rodina je nejdůležitější věc na světě. Nejdůležitější. Právě vaše rodina vám řekne, kým jste. Bez rodiny jste nikdo.
Paradox manželství: nikdy nemůžete nikoho dokonale poznat; i když někoho dokonale znáte.
Uvědomíme si, že už nikdy neuslyšíme smích někoho z našich přátel, že tato zahrada je nám již navždy uzavřená. A v tu chvíli začíná náš opravdový žal.
Jsem zklamaná. Text vypadá nedodělaně - spíš jako koncept, osnova děje, kterou je teprve potřeba přepsat do plnohodnotného jazyka. V té zkratkovitosti si chvílemi připadám jako při sledování sitkomu. Sarkastické poznámky a jízlivé glosování života ten pocit jen umocňují. Postavy jsou odbyté, motivace jejich jednání zůstává často nejasná. Neustále souloží (proč ?).
Toto byla tedy dost zvláštní kniha. Pořád se nemůžu rozhodnout, zda byla opravdu mistrovsky napsaná (čtenář musí umět číst mezi řádky, spoustu věcí si domyslet, je těžké se zorientovat a tím pádem to není čtení pro lidi vyžadující jednoduchost) nebo v tom byla jenom touha autorky napsat rádoby velmi těžkou, šokující a uměleckou knihu, která je oproštěna všech klišé. Udělala jsem tedy rozpačitý kompromis. 2,5 *
Zaprvé - chápu, že dva lidé, i (zejména?) v manželství, před sebou můžou mít hodně tajemství, ale co nechápu je fakt, že když se tak moc milují, že ani v těch nejintimnějších chvílích nemá ani jeden potřebu se nějakým způsobem svěřit. Proto mi ani jeden z hlavních protagonistů nebyl sympatický. Nedokázala jsem se vcítit ani do sebestředného Lotta, který od manželky vyžadoval naprostou oddanost, až ji zapomněl vnímat, a samozřejmě ani do odporné Mathildy, co si taky vlastně vybrala hlavně svoji pohodlnost. Mrzí mě fakt, že jejich hezké pocity jednoho k druhému byly popsány jen povrchně (kromě sexu) a tím pádem jsem prostě nepochopila tu vzájemnou oddanost. Jejich vztah mi přišel jako jedno velké sobectví každého z nich.
Mám z tohoto čtení opravdu rozporuplné pocity, ale hvězdičky dávám alespoň za originalitu. I když se tak tato kniha tváří, opravdu to není čtení pro každého.
Mrazivy pribeh zdanlive skveleho manzelstvi. Kazdy ma ve skrini schovaneho nejakeho kostlivce, tady jich byl plny pokoj. Zvlastni styl vypraveni cely dej jeste vice umocnuje. Knihu doporucuju, i kdyz ji asi nikdy nebudu chtit precist podruhe.
Čte se docela lehce, ale pro mě je to moc americké. Nesedí mi prostředí vyprávění. Nepatřím mezi teen, kteří jsou hlavními hrdiny a tak mi jejich vtipy nepřijdou vtipné, "důležité momenty" života mě nenadchly a co řeší mě prostě nebavilo. Za mě šáh vedle, ale hlavně proto, že mě to prostě neoslovilo. Pokud bylo rozuzlení zajímavé, bohužel jsem si ho nechala ujít.
Osudy a běsy
Knížka mě zaujala názvem a žánrem psychologického románu, i když jsem se docela bála, když jsem tady viděla to hodnocení.
Upřímně, nevím, co si z té knížky vzít. Že by nešla do hloubky se říct nedá, ale zároveň určitě neobsáhla všechno. V určitých chvílích mi přišlo, že autorka chtěla napsat pár divadelních her, ale byly tak šílené nebo neproveditelné na jevišti, že je raději zakomponovala do románu, aby je nemusela vyhodit.
Na začátku jdou věci více méně chronologicky, ale pak se do toho začnou zaplétat úryvky z fiktivních divadelních her, u kterých mi nebylo úplně jasné, nakolik jsou vyprávěním minulosti postav a nakolik je to přikrášlené. A pak to stejně začne skákat tam a zpátky v čase, což je mnohdy dost matoucí.
Druhá polovina byla o něco lepší, i když toho skákání v čase tam bylo mnohem více, ale už se v tom člověk alespoň trochu orientuje, protože má informace z první poloviny. I přesto mi přišlo, že spousta věcí zůstala s otazníkem a některé časti vypadaly, že jsou tam jenom na efekt.
S hodnocením jsem dlouho váhala. Přikláním se tak ke 2,5 hvězdám, což tady ale nejde dát a nic moc, co by tu knihu spasilo tu nevidím, takže tentokrát to zaokrouhlím na 2 hvězdy.