Osudy a běsy
Lauren Groff
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/302532/bmid_osudy-a-besy-Gme-302532.png
3
236
236
Nikdy si nezačněte myslet, že někoho opravdu znáte. I když s ním žijete dvacet let. Každý příběh má dvě strany. A někdy se ukáže, že klíčem k dobrému manželství není způsobilost říkat pravdu, ale schopnost udržet tajemství. Ve svém nejnovějším románu, bohatém a mnohovrstevnatém, přináší Lauren Groff příběh o jednom takovém manželství, zachyceném v průběhu dvaceti čtyř let. Lottovi a Mathilde bylo dvaadvacet, když se vzali. Byli krásní, bláznivě zamilovaní a předurčeni k úspěchu. O deset let později je jejich manželství ještě stále předmětem závisti přátel, ale pozorný čtenář už s lehkým mrazením začíná cítit, že skutečnost je mnohem složitější, problémy hlubší a minulost temnější, než by se mohlo na první pohled zdát.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , DominoOriginální název:
Fates and Furies, 2015
více info...
Přidat komentář
Fíha... byla jsem ráda, když jsem konečně dočetla. Je to poměrně těžká kniha, nikoli nutně složitá, ale TĚŽKÁ, vyžaduje soustředění. Že by byl jazyk nějak extra umělecký, to ani ne (věty/přirovnání typu "měsíc jak pupík" mi tedy nijak zvlášť artové nepřijdou), to znám jazykově daleko bohatší knihy.
Co do obsahu? Popravdě mě to do poloviny knihy vůbec nebavilo. Říkala jsem si - a to má být všechno? Všechny ty nadšený americký kritiky a ovace kvůli TOMUHLE? První, Lottova část působí trochu zmatečně a nudně, ale možná, že autorka chtěla jen textově vystihnout chaotický, lehce schizofrenní život umělce (střídání výšin a pádů, úryvky z děl, nadšení, večírky, chlast a deprese, rádoby intelektuální kecy...) Zajímavé to začalo být tak první delší Lottovou odlukou od Mathildy a pak samozřejmě její vlastní částí. Mathilda... v mnoha ohledech mi připomínala Rushovu Serenu, ta však pro mě byla daleko "živočišnější", dá-li se to tak říci. Která tragická postava asi Groff pro Mathildu inspirovala? Jinak jde o vztah dvou lidí a jejich různé motivace v něm, které se objevují až postupem času, tak jako v každém manželství...
Myslím, že kniha za přečtení určitě stojí, něco v sobě má, ale člověk se jí musí prokousat, probrodit jak trnovím. A na každé stránce si zkrátka do krve rozpíchat prsty... a ne každý je nakonec takový masochista. 3,5*
Neuvěřitelně překvapující vyprávění dvou osudů hlavních postav... druhá část Běsy mne nenechala vydechnout a čím více stran tím více překvapení.
Tak tohle mě naprosto minulo, skutečně je to napsané tak neobyčejně, rozvláčně, až mě to odradilo, proto nebudu hodnotit.
Uf. Tak toto nebyl vůbec můj šálek kávy. Dočetla jsem jen z přirozené disciplíny. Neseděl mi vůbec jazyk autorky. Některým pasážím jsem vůbec neporozuměla. Bylo to na mě příliš zkratkovité, pocitové, symbolické. Děj psán naprosto nesystematicky, úplně jsem se v tom ztrácela. Hlavní hrdinové řečeno mírně - divní. On umělecký podivín, ona zakuklená sociopatka. Ostatní postavy také dost podivné. Samozřejmě byli ovlivněni svými rodinami, svým dětstvím, prostředím. Ale necítila jsem žádnou lítost. Jsem ráda, že to mám za sebou. Určitě se k tomu nebudu nikdy vracet.
Smiřme se, obyčejní čtenáři, s tím, že mladou generaci literátů nažhavuje divná posedlost vyjadřovat se mermomocí jinak, nonkonformě, chaoticky, abstraktně, surrealisticky, aniž by se předtím naučili kloudně převyprávět duchaplný příběh ze života.
Smiř se, prý kýmsi oceněná Lauren Groff z oné generace literátů, že vyjma pár jazykově hbitých přirovnání si mě v kostrbatém manželském chorobopisu rozpitvaném na zoufalých 450 stran nedojala lautr ničím.
Říkám to svědomitě, při vlastní blbosti, že knížky poctivě dočítám a téhle se jako mnozí jiní právě marně pokouším zbavit. Podle obálky prý k tomuhle vydání přidávali omalovánky. Aspoň něco užitečného. 36/17
Od knihy jsem příliš neočekávala a nakonec dostalo všechno. Je to mnohovrstvý příběh dvou lidí, kteří (jak už se to občas stává) spolu žijí spoustu let, aniž by se znali. Celý příběh jsou propasti plná tajemství, zdi, které kolem sebe stavíme, tajemství, která úzkostlivě střežíme, bolest a temnota, která je v každém z nás.
Kniha Osudy a běsy na kterou mě nalákal sám bývalý prezident USA, Barack Obama, kniha rozhodně nepatří mezi takové to oddychové čtení, které rádi vytahuje v letních měsících a kniha to bezesporu není pro každého.
Nejlépe udělám, když o příběhu neprozradím nic zásadního. V několika prvních stránkách může kniha čtenáře dost dobře zmást a to protože se tváří jako jedna z těch romantických příběhů, jenže tady se nebudete rozplývat, ale s největší pravděpodobností, jak samotný název napovídá, budete zděšeni.
Kniha je vyprávěna ze dvou pohledů, nejdříve z Lottova, kdy se dozvídáme o jeho rodině a posléze sledujeme jeho dospívání a seznámení s Mathildou až po jejich společný život a druhá část je vyprávěna z pohledu Mathildy, opět se dozvídáme o jejím dětství a právě to druhé vyprávění je daleko svižnější, vrhá postavy do úplně jiného světla a celkově ta kniha rázem nabírá úplně jiný směr. Lauren Groff je neuvěřitelnou vypravěčkou, která Vás zlomí a dostane na kolena, čtenář jí bude zobat z ruky do poslední chvíle. Přiznám se, že v první části, je ten styl psaní trošku víc popisnější a poetičtější, daleko květnatější, plný metafor, což souvisí s postavou Lotta a místy se mi to pro ten styl špatně četlo. Druhá část je psaná výstižně bez přidaných příkras a kudrlinek, prostě stroze a jasně.
Osudy a běsy mají silný příběh, který nenechá čtenáře v klidu, nutí Vás přemýšlet, obmotá si vás kolem prstu a ani po jeho přečtení nebudete chtít román pustit z hlavy. Navíc autorka tu vykreslila postavy naprosto božsky a nejen díky tomu je kniha vynikající. Za pár let se ke knize určitě vrátím.
Tak tohle mi vyrazilo dech. Vubec jsem nevedela do ceho jdu. Proste byla nekde doporucena od nejake velmi vazene osobnosti. Tak jsem si ji vypujcila a dala se do cteni. Zprvu jsem nechapala o co jde, ale pak me to cele vtahlo do pribehu. Brilantne napsane. V zivote jsem necetla tak kvalitni knihu. Propracovana, prekvapiva, napinava, dokonala. Pro me obrovsky zazitek. Pochybuji, ze se mi nekdy do ruky dostane podobne krasne dilo jako bylo tohle. Smekam pomyslny klobouk.
Knihu jsem nedočetla a to se mi moc nestává. Nezaujal mě ale příběh a hlavně se mi kniha špatně četla, nevím zda je to překladem nebo stylem psaní. Možná na tom má podíl obojí, ale ve čtení knihy určitě nebudu pokračovat.
Přečetla jsem ze zvědavosti, ale už se k tomu vracet nebudu. Není to můj oblíbený žánr a vlastně bych řekla, že to bylo dost ve své podstatě dost depresivní. Líbil se mi ale tento styl, kdy obě dvě vyprávění hlavních protagonistů se vzájemně propojila a vyplnila chybějící místečka příběhu.
Nevím, jestli mám nárok hodnotit knížku, kterou jsem přečetla jen do jedné třetiny a pak odložila. Nudilo mě to. Osudy se mi nelíbily, takového chlapa bych nechtěla ani za nic a hlavně - promiskuita a pak taková zázračná proměna - to není příliš pravděpodobné. Možná jsem se měla přinutit číst i další část, ale mě čtení musí bavit a ne se do něj nutit. Tři hvězdy za pěkný styl.
Na začátku jsem si říkala, jestli jsem si vybrala dobře, ale ani nevíte kde se to stane, začtete se a příběh vás pohltí..skvěle napsaná kniha, po jejímž přečtení přemýšlíte o tom, co o vás vaše okolí, hlavně to nejbližší..manžel..děti...nevědí..rozhodně doporučuji.
Nie. Pri tejto knihe som prišla veru na to, že nie všetky recenzie blogerov, sú tak super. Keď počujete všade ako vám knihu odporúčajú a ako z nej mrazí, vychvália ju do nebies a tak si myslíte, ako vám toto bude sedieť a celú knihu čakáte na to, kedy to príde.
No a úprimne? Ono to nepríde. Mrazilo ma akurát z toho, že je taká dlhá a ako môže rozmýšľať niekto tak ako hlavné postavy...
Táto kniha bola pre mňa žiaľ utrpením od začiatku do konca a čo sa týka postáv, tak takto veľmi nesympatické mi ešte asi žiadne neboli. To bolo asi to najhoršie, keďže ide o ICH OSUDY, a ja som ich ani nechcela vedieť. Najlepší tam bol psík a tým môj prejav končí.
Určite má kniha aj obľúbencov a je ich určite veľa, preto som si ju koniec koncov vypýtala na Vianoce, milovníci tejto knihy boli hlavne v blogosfére, nakoľko bol trend dávať túto knižku na minimálne 5fotiek po sebe na IG :) to som veru konečne nejaký ten trend objavila ....aj ja som si ju odfotila keď som ju dostala celá nadšená a potom ešte keď som ju čítala a obálka vyzerá dobre, ale vnútro bolo od môjho vkusu tak vzdialené a nekompatibilné, že zatiaľ to bola mnou najhoršie zvolená knižka.
Aspoň teraz viem, že ak je niečo nejaký veľký trend, asi to ide mimo mňa, alebo musím zavítať sem na DK a pozrieť komentáre.
Tak tohle rozhodně ne. Anotace působí, jakoby šlo o vážný příběh mezi dvěma lidmi, kteří se rozhodli vzít a postupem času se o jeden o druhém dozvídají podivná tajemství. Čekala jsem úplně něco jiného. Stylem mi to připomínalo Stoletého staříka, zejména tolik "katastrofálních a nereálných událostí", jak o nich píše J.J., místy až nechutné. Zařadila bych knihu mezi humoristické, nikoliv romantické.
První část mi přišla poněkud mdlá, říkala jsem si, že tohle bude hodně odpočinkové čtení. U druhé části jsem měla chvílemi pocit, že ji snad psal i někdo jiný, byla pestřejší, hlubší, a hlavně události do sebe začaly pěkně zapadat jako kousky skládačky. Mělo to spád, nenudila jsem se a i vedlejší postavy byly dobře vykreslené, mnohdy i lidsky sympatičtější. Zkusím i první autorčinu knihu.
Druhá část knihy mě zaujala víc. Všechno hezky začalo do sebe zapadat. A když nad tím vším zapřemýšlím... Někdy je lepší některé věci o druhém nevědět.
Od knihy jsem očekávala více. Očekávala jsem lepší rozpracování pocitů, myslela jsem, že kniha nabídne podobnou sondu do manželství jako má oblíbená kniha Jako voda, ale to se nekonalo.
Osudy a běsy
Jedná se o zajímavé dílo s dobře obsazenými hlavními hrdiny. Kontrast mezi oblíbeným volnomyšlenkářem a líbeznou chladnokrevnicí dává možnost vzniku nádherně vykresleného vztahu a bravurně zachyceného manželství. Možná by podobně vypadala všechna manželství, kdybychom je po 25ti letech slepili paměťovými stopami obou dvou zúčastněných. Spíš si však myslím (věřím), že ne. Druhá část knihy mistrovsky doplňuje mezery, které v části první sice neruší, nicméně si je čtenář uvědomuje. Během četby totiž zpočátku visí ve vzduchu malá ALE. Autorka na ně postupně odpovídá, vysvětluje, dodává jim pointu. Díky tomu je celkové dokreslení románu dobré a poutavé. Po sečtení a podtržení ve mně bohužel však setrvává dojem, že některé věci by se staly úplně jinak. Opravdu by „geniální“ Lotto o své manželce nezjistil víc, než mu ona sama dovolila? Skutečně by si Lottova matka, údajná bojovnice a nezlomný protivník, nedokázala zajistit setkání se synem? A co ty drobné nepřesnosti, kdy Mathilda vyhodila všechno Lottovo oblečení, ale stála v ložnici a na sobě nic než jeho košili?
Příjemně průměrný výkon.