Žiarenie
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207548/bmid_ziarenie-207548.jpg
5
4381
4381
„Vravela, že niečo videla v izbe, kde... sa stalo niečo zlé. V izbe číslo 217. Musíš mi sľúbiť, že do nej nikdy nevojdeš, Danny... vyhýbaj sa jej...“ Hotel Pekná vyhliadka určite patrí medzi najkrajšie horské letoviská na svete, ale nielen preto tu Jack Torrance, dramatik a bývalý alkoholik, prijal miesto správcu v mimosezónnom období. Považuje to najmä za príležitosť na nový začiatok a dúfa, že tu počas zimy napíše svoj nový román. Zúfalo totiž potrebuje uniknúť životnej smole a beznádeji, ktoré ho vytrvalo prenasledujú. Spolu s ním sem prichádza jeho manželka Wendy, aby v majestátnej samote starého hotela so zvláštnou atmosférou, postavenom na starom indiánskom pohrebisku, hľadala možnosť záchrany narušeného manželstva a rodiny. A napokon je tu Danny, päťročný syn s neobyčajným darom – je mimoriadne vnímavý, „žiari“, a má schopnosť predvídať udalosti, ktorým však vo svojom veku nerozumie. V stodesiatich prázdnych hotelových izbách sa totiž niečo deje, niečo, z čoho prechádza mráz po chrbte, skryté zlo, ktoré v hoteli odrezanom od sveta striehne a hrozí...... celý text
Přidat komentář
Absolutní klasika.
Knihu jsem četl po nocích sám ve starém velkém rozvrzaném bytě, což celému ději dodávalo náboj a mně se najednou chtělo chodit po nocích o něco méně na záchod...
Vzala jsem to odzadu a začala Doktorem Spánkem. To, co se stalo kdysi dávno v hotelu, bylo v druhém díle zastřené mlhou, ale ne tak hustou, že by ji bylo potřeba krájet, takže jsem se k prvnímu dílu mohla propracovat pěkně v klidu. A tak jsem se začetla. Měla jsem trochu výhodu, že jsem věděla, jak to dopadne. Postupně mi došlo, že to tak sice dopadne, ale má to poněkud jiný průběh, než jsem si myslela, že mělo. Všechno je pozvolné, plíživé a nevyhnutelné.
Mám takový pocit, že mi to přijde jako strašný blábol. Chápu, proč má King takový problém s Kubrickovou adaptací, protože pan režisér si z jeho knihy vzal jenom kostru a naplnil ji svým vlastním obsahem a démony, čímž z ní udělal úplně jiné, umělecké, dílo, zatímco z knížky čpí nejvíc hlavně kokain.
Silná knižná predloha, ktorá oproti známemu filmu s Jackom NIcholsonom odkrýva ďaleko podrobnejšie úskalia aj samotný príbeh, ktorý film z kapacitných dôvodov nie je schopný poňať. Fascinujúci KING ako vždy :)
Konečně jsem se dostala k něčemu, co nazývám moderní klasikou - anebo alespoň klasikou co se týče Kinga samotného.
Všichni známe obrázky Jacka Nicholsona ze stejnojmenného filmu, (ačkoliv já sama jsem jej ještě neviděla), je známý i ten námět a je docela nenápaditý - hotel, jeho duchové a rodina s určitými problémy, která se o něj musí v zimě starat a samozřejmě je odříznutá od okolního světa.
A jaká je samotná knížka? Dobrý, kvalitní, klasický (nedokážu se vyhnout tomuto slovu:D) King. Postavy jsou tím hlavním, a někdy i tím nejvíc děsivým. Neschopný a nenapravitelný alkoholik Jack Torrance, jeho vytrvalá manželka Wendy a jejich osvícený syn Danny jsou trojicí, která si zažívala těžkých časů už před přestěhováním se do děsivého hotelu Overlook. Jack je šíleně realistický - agresivní, abstinující a těžce sebekontrolující se otec. Nemohu se ubránit dojmu, že právě King vycházel z nějakých vlastních poznatků.
Kinga známe v některých dílech jako vleklého, nestručného, vyšinutého vypravěče, což spoustu čtenářů odrazuje. Ale pro mě osobně je to mistr hororů, ačkoliv do dnešních škatulek (vymítání, duchové, mučení) nezapadá. V tom spatřuji jeho nápaditost. Umí uchopit dobrý motiv a rozpracovat jej. Dokáže udělat něco děsivého z jakékoli věci. Klauni, lunaparky, psi, les... V tomto případě i z vystříhaných keřů, vos a hasícího přístroje. Musela jsem ji dočítat za větrné noci, což rozhodně dodávalo na atmosféře. Výborné, precizní a rozhodně zasluhující si 90% hodnocení.
Musím říct, že mé zklamání z této knihy jsem si nejspíš zapříčinil sám. Od Kingova Osvícení jsem zkrátka očekával daleko víc a je to tím, že jsem tento příběh po celá léta, než jsem se k němu konečně dostal, vnímal jako jeden z vrcholných autorových kusů. Ještě více to umocňuje Jack Nicholson ve svém ikonickém ztvárnění Jacka Torrance (i když jsem snímek zatím neviděl). Rozhodně jsem se u knihy nebál tak, jak jsem očekával.
Nevím...
Nebyl jsem nadšen, jak jsem si myslel, že budu a rozhodně jsem už četl daleko lepšího Kinga. Pustím si ještě filmovou verzi, která je také klasikou. Počítám s tím, že mě bude bavit víc.
Pro mě jedna z nejlepších Kingovek. Četla jsem ji kdysi, nyní jsem po ní sáhla znovu, protože chci pokračovat Doktorem spánkem. A opět skvělé, jako kdysi. Atmosféra hotelu Overlooku, Jacka a démonů, Dannyho zoufalství, mě vtáhla dokonale.
Na Rose Madder a Pet Sematary to podle mě nemá, ale i tak lze považovat Osvícení za kultovní kingovku.
Bohužel mě tato kniha nijak nenadchla. Hrůzou jsem se u ní netřásla, přišlo mi to příliš přehnané a zdlouhavé. Těšila jsem se, až to celé nějak dopadne.
Kinga pro sebe dělím na dvě kategorie: málo duchů (cajk), až moc duchů (nic moc). Bohužel se Osvícení řadilo spíš do té druhé. Bezesporu umí atmosféru, ale pro mě byla mnohem děsivější například v Pod kupolí. Ve zkratce - když ta hrůza nevyvěrá z nějakého nadpřirozena, ale z lidí samotných. Jistě, chápu, že je to jakýsi symbol, ale prostě mě to až tak neoslovuje. Taky mě víc bavila první část, kde se řešil spíš život rodiny než pak pobyt v hotelu, kde se dějí "divné věci".
Určitě se zařadila ke třem nejlepším, které jsem od Kinga četla. To byla paráda, děs a hrůza. Od poloviny knihy jsem nemohla přestat číst. I za bílého dne jsem jen strnule seděla a s hrůzou koukala do zdi, než jsem to nějak zpracovala. Klaním se, tohle bylo boží!
Pamatuji, jak jsem Osvícení četl poprvé v roce 1993 ve svém prvním bytě, kde o podivné zvuky, díky stáří domu, nebyla nouze. V jedenáct večer jsem knihu zavřel, protože už jsem to nedával. Být sám v bytě plném tajemných zvuků a číst si popis strašidelného Overlooku, nebyl ten nejšťastnější nápad. Moudře jsem se rozhodl nechat si pokračování četby na druhý den při cestě tramvají. Viděl jsem obě filmová zpracování a ani jedno na mne příliš velký dojem neudělalo. A rozumím tomu, proč King nemá Kubrickovu verzi rád.
Osvícení je Kingova třetí vydaná kniha, čtvrtá, pokud počítáme i Bachmanovu knihu Vztek, kterou ovšem King/Bachman nadále odmítá znovu vydat. Je vidět, že autor se stále hledal, protože kniha nepůsobí tak sevřeně jako předešlý Salem's Lot. A, což je známá věc, hlavně v té době dost chlastal. Je proto s podivem jak jeho verze příběhu o strašidelném domě, nakonec výborně dopadla. A to přesto, že se v ní bijí dva důležité motivy, příběh strašidelného domu, který ovlivňuje psychicky labilního otce a příběh malého chlapce obdařeného magickým „vyzařováním“. Myslím, že když se o tomhle příběhu mluví, většině vytane na mysli strašidelný hotel a otec alkoholik, a na mentálně nadaného syna už si vzpomene jen málokdo. Uvidíme, jak příběh Osvícení bude pokračovat v další knize o Dannym Torranceovi.
Čteno ušima v podobě audio knihy skvěle namluvené Petrem Jeništou.
(SPOILER)
Osvícení se zdá jako typická Kingovská kniha - spousta příšer, které známe jen z nočních můr, izolace tří hrdinů v obrovském hotelu a neustálý pocit hrůzy. Čtenář si opět dosyta užije skvělých hrůzu nahánějících Kingových popisů. Jenže... Nic se nemá přehánět. Už párkrát jsem přemýšlela, jestli by některým Kingovým knihám neprospělo trochu proškrtání, u Osvícení jsem si toho všimla asi nejvíc ze všech knih, které jsem od něj zatím četla.
Poprvé jsem měla pocit, že se autor zamotal do vlastního příběhu. Začátek je velmi slibný, hotel působí jako věrohodný dům hrůzy. Danny je zajímavý klučina, hned na začátku nás seznámí s trochou děsivé nadpřirozenosti - a pak King začíná překombinovávat.
*pár spoilerů*
Jedna věc je, když máte v příběhu jednu postavu s nadpřirozenými schopnosti. Když k ní přidáte druhou jako "mentora", ještě to bude fungovat. Jenže King si na začátku nastavil Osvícení u Dannyho, které pak přenesl i na jeho rodiče - a s tím mám největší problém. Ano, je to problém čistě příběhový, ale tentokrát ho neodpustím.
Tatínek alkoholik je skvělá postava. A bylo by skvělé, kdyby na něj pouze působila síla hotelu, aniž by věděl jak. Nechci si hrát na lepšího autora, protože proti Kingovi nemám šanci. Jenže jsem si na začátku nastavila přemýšlení o jeho příběhu do jednoho směru a King mě v půlce začal tahat úplně jinou cestou, trnitou cestou, která se mi nelíbila.
*konec spoileru*
Nechci říct, že by mě kniha zklamala. Pořád se jedná o kvalitní kousek, ze kterého se vám několikrát zježí vlasy na hlavě. Pouze mi tentokrát nesedla příběhová linka - ale to se stává. Uvidíme, co na to nějaká další kniha, po které sáhnu.
Kdysi jsem viděl Kubrickův film s Jackem Nicholsonem, takže jsem byl zvědavý na knižní předlohu. Nejvíc se mi líbila úvodní část, kdy se Torrancovi nastěhují do hotelu. Jakmile se v hotelu začne ,, zlo'' projevovat, tak od té chvíle mě příběh už moc nebavil. Připadalo mi to i trochu zdlouhavé... 60%.
Tak jsem si dala re-reading po cca 13 letech a spokojenost. Mám za to, že to možná byla i moje první Kingovka (a pak už se to se mnou vezlo).
King stvořil pěkně nesympatickou ústřední dvojku. Ublíženého Jacka Torrance a jeho ufňukanou ženu Wendy. Perfektně vykreslený charakter a znamenitě zvládnutá psychologie postav. Jack Torrance, bývalý alkoholik s neustálou chutí na chlast, který žije s ublíženým pocitem, že si zaslouží víc. Wendy, jeho žena, která žije se strachem, že by se mohla chovat jako její matka a stává se z ní ubrečená změkčilá hrouda. Mezi těma dvěma skutečně jejich synek září jako takový kousek osvícené dětské nevinnosti.
Gradování děje je pozvolné, jede ve správném tempu a o to víc člověk prožívá jednotlivé epizodky, kde se setkává s nadpřirozeným prvkem, reziduem nešťastných událostí z minulosti. Pamatuju si, že když jsem Osvícení četla poprvé, samozřejmě v noci, měla jsem husí kůži a nebylo to ze zimy :D
Už do poslední čtenářské výzvy jsem si vybral Kinga (Zhubni) a byl jsem zklamán prvoplánovitostí a plošností příběhu. Kinga jsem čítávál jako náctiletý, to mě bavil moc, až na příliš nadpozemské, řekl bych až deus ex machina, konce (třeba u Nezbytných věcí, to bylo... opravdu podivné). No a stejně jsem šel do Kinga ve čtenářské výzvě znovu.
U Osvícení jsem byl na vážkách. Líbilo se mi, jak se příběh pomalu rozehrával, jak bylo jasné, co přijde, ale přesto z toho trochu mrazilo, protože představa, že trávím téměř půl roku v obrovském hotelu vysoko v horách, odříznutý od civilizace, je opravdu trochu děsivá. Na druhou stranu to bylo ale někdy hnané až příliš do extrému. Jasně, dokážu pochopit, že někomu - slovy Dannyho - straší ve věži a má halucinace, ale že by se na jednom místě koncentroval tak vysoký počet osvícených sdílejících stejné halucinace... to tedy úplně nevím. Dokážu i věřit tomu, že psychosomatika funguje tak, jak to popsal King. Ale prostě to, že by mě po zahradě honil keř... to je k smíchu. Opravdu jsem někdy spíš zvedal obočí, než že bych se bál.
Kdyby zůstalo jen u postupného propadání šílenství, fajn. Ale že mi halucinace otevře zvenku dveře, to už je prostě moc. Takových momentů bylo víc a to už je právě ono příliš nadpozemské, co mě ruší. Takže: příběh pěkný, pomalý průběh šílení také pěkný, ale těch skoků do halucinací a deus ex machina zásahů na mě bylo příliš. Hodnotím jako průměr.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno telepatie horory duchové a přízraky jasnovidectví izolace alkoholismus zima hotelyAutorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Mé druhé střetnutí s Kingem a řekla bych, že rozhodně i o něco úspěšnější než to první (Pistolník - Temná věž). Po Osvícení jsem sáhla hlavně proto, že mi byl doporučováno stejnojmenné filmové zpracování a já byla tak trochu zvědavá, co se mi bude líbit více. A kniha u mne nakonec vyhrála i přes skvělý herecký výkon Jacka Nicholsona.
Líbilo se mi střídání kapitol, které se zaměřovaly na jednotlivé hlavní postavy. Člověk jim tak lépe viděl do hlavy a celkově díky tomu člověk mohl lépe sledovat vývoj postav. Zejména kapitoly Dannyho a Jacka pro mě byly nejvíce zajímavé. Ačkoliv se ale jednalo o horor, musím říct, že jsem se u čtení příliš nebála. Jako nejděsivější bych asi zhodnotila scény z pokoje 217 (můžete mi někdo vysvětlit, proč ve filmu to číslo změnili na 237? :D ), které jsem četla v 1 ráno a byla sama doma. To noční ticho tomu dodalo tu správnou atmosféru. Nicméně poté už u mě to napětí klesalo. Méně je totiž někdy více a já na konci měla pocit, že je doslova na každém rohu něco. Už tam nebylo to očekávání toho, kdy se něco semele. I přesto ale kniha byla čtivá a téměř 500 stran uběhlo rychle. Zážitek to pro mě byl a tak s jistotou mohu říci, že to není mé poslední setkání s tímto králem hororu, i když pravděpodobně se nejspíš nejdříve vrhnu na zbytek dílů Temné věže.