Žiarenie
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207548/bmid_ziarenie-207548.jpg
5
4383
4383
„Vravela, že niečo videla v izbe, kde... sa stalo niečo zlé. V izbe číslo 217. Musíš mi sľúbiť, že do nej nikdy nevojdeš, Danny... vyhýbaj sa jej...“ Hotel Pekná vyhliadka určite patrí medzi najkrajšie horské letoviská na svete, ale nielen preto tu Jack Torrance, dramatik a bývalý alkoholik, prijal miesto správcu v mimosezónnom období. Považuje to najmä za príležitosť na nový začiatok a dúfa, že tu počas zimy napíše svoj nový román. Zúfalo totiž potrebuje uniknúť životnej smole a beznádeji, ktoré ho vytrvalo prenasledujú. Spolu s ním sem prichádza jeho manželka Wendy, aby v majestátnej samote starého hotela so zvláštnou atmosférou, postavenom na starom indiánskom pohrebisku, hľadala možnosť záchrany narušeného manželstva a rodiny. A napokon je tu Danny, päťročný syn s neobyčajným darom – je mimoriadne vnímavý, „žiari“, a má schopnosť predvídať udalosti, ktorým však vo svojom veku nerozumie. V stodesiatich prázdnych hotelových izbách sa totiž niečo deje, niečo, z čoho prechádza mráz po chrbte, skryté zlo, ktoré v hoteli odrezanom od sveta striehne a hrozí...... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejpovedenějších Kingovek, děsivý a tajuplný příběh, parádně vykreslené postavy, napjatá atmosféra, zkrátka horror se vším všudy, který nemá chybu.
Podobně jako jiné horory od Kinga ani Osvícení nestojí na efektních lekačkách. Tempo je oproti filmu výrazně pomalejší, aby si čtenář mohl náležitě vychutnat proces pozvolného psychologického dušení, bez kterého se žádná z Kingovek neobejde. Čtyři psycha z pěti!
Po horore väčšina siahne kvôli resetu, a myslím že k tomu sa viac hodí film. Nie žeby kniha nebola dobre napísaná, ale od podstaty nespĺňa ten pudový princíp strachu. Naopak , skôr vytvára väzbu medzi čitateľom a postavami, a keďže v tomto prípade ide psychicky narušenú osobu, tá väzba je zvrátená. Slovami klasika, táto kniha mi pekne p*srala karmu. Bolo mi zle pri pomyslení čo všetko by som mohol chcieť urobiť svojim deťom...
Už dlouho jsem nebyl tak moc na rozpacích, jak knížku ohodnotit... Na začátku jsem se s Osvícením dost trápil, četlo se mi to těžko, musel jsem se na příběh strašně soustředit. Přibližně v polovině se to ale zlomilo a poté už to stálo za to! Překvapilo mě, jak moc se knížka liší od filmu (který jsem viděl jako první a moc se mi líbil). A možná právě i tyhle odlišnosti nakonec převážily můj názor ke čtyřem a ne třem hvězdičkám. Pro mě další důkaz toho, jak skvělý je King autor! :)
Parádní kniha od mistra hororu. Musím říct, že mám rád i knihu i film s Jackem Nicholsonem. Jedna z věcí, co King na filmu kritizoval, tak bylo právě obsazení Jacka Nicholsona. Prý vypadal už od začátku dost vyšinutě. Mám na to opačný názor. Pro mne byl i Jack Torrance z knihy blázen už od začátku. Jinak i film a i kniha mají základní chybu: Není to čistě psychologický horor, ale zlo se zde projevuje hmatatelně (např. odemčení spíže). Kniha by byla mnohem lepší, kdyby se vše odehrávalo jen v hlavách hlavních postav. I bez toho je ale Osvícení skoro dokonalá kniha a pět hvězd si rozhodně zaslouží.
Zatím to hodnotím jako nejlepší Kingovo dílo, kde zvládl nejen vyprávění, ale i závěr.
Moje první kniha od Kinga a asi ne poslední - napínavé čtení, svižný děj. Něco už na mě bylo trochu moc (keřová zvířata...), ale jinak super.
Tak jsem se konečně dokopala a přečetla si úžasný a vychvalovaný horor od mého oblíbence.
.
Musím říct, že mě příběh naprosto pohltil už od začátku, nemohla jsem ho dostat z hlavy. Kniha byla čtivá a děsivá. Od teď se rozhodně budu v hotelech bát. King totiž umí úžasně popsat strašidelnou atmosféru. Dočista ve vás probouzí hrůzu a lidé s velmi bujnou fantazií noci nebudou mít lehké.
.
Jelikož jsem nikdy neviděla ani film, tak jsem to po přečtení napravila. Upřímně se nedivím, že film s Jackem Nicholsonem sám autor doslova nenávidí. Taky se mi nelíbil, ale ten z roku 97 je jiná káva. Rozhodně se mnohem víc blíží knize. Je i rozdělený na tři části a má dohromady 4 a půl hodiny a i sám King si v něm zahrál.
.
Abych se vrátila ke knize, rozhodně je to psycho. No představte si, že jste doslova uvězněni v horách v osamělém hotelu a váš milý choť vás chce zabít. Žádná sranda. I přes to všechno u mě dál To vede. ????
Zlovolný hotel mi nepřipadá jako dobrý nápad ani na horor ani na nic jiného. Výčet nepravděpodobných hrůz je duchamorně dlouhý a občas směšný (útočící ostříhané keříky). Místo napětí a strachu nuda. Kniha prostě není automaticky dobrá jen proto, že ji napsal King.
Stejně geniální jako je i film s bravurním Jackem Nicholsonem v titulní roli. Vřele doporučuji obojí.
Knížku i film znám řadu let. Tentokrát jsem si poslechla audio knihu, načtenou Petrem Jeništou.
Příběh je brilantní, charaktery hlavních hrdinů King skvěle vystihl, dramatizace a načtení knihy k tomu bravurně sedly.
Poslech jsem si moc užila.
Začátek možná trochu pomalejší, ale děj velmi rychle chytí a nepustí. Nádherně popsaná proměna člověka a pád do šílenství. Klasika žánru.
Skvělá kniha, skvěle podané charaktery a jejich vývoj. Rodiče úžasně nesympatičtí; otec k ničemu, jak se porád litoval a brrr utírat ústa kapesníkem, takový zlozvyk fakt existuje? Matka nevyrovnaná se svou matkou a neustále závidící manželovi lásku jejich syna. Ostatní hlavní postavy byly naštěstí sympatické. Kniha napínavá, stres vzbuzující čtení, napětí krásně graduje a autor zajímavě překvapil skladbou přeživších. Co mi ale vadilo byly ty stupidní názvy kapitol, suché a vše prozrazující dopředu. Spíš jako by to byly body osnovy, které tam někdo zapomněl...
Musím říct, že ze začátku jsem se musela hodně přemáhat, abych četla dál. Přišlo mi to takové utahané a nezajímavé. Až posledních cca 150 stran opravdu stálo za to.
Z této knihy mám velice smíšené pocity. Když jsem začínal u prvních stran, myslel jsem si, že se do toho prostě nedokáži začíst. A pořád jsem si to myslel a pořád a hele! Jak jako strana dvě stě padesát?!
Takže jsem se zjevně dokázal začíst bez větších obtíží, člověk ani neví jak, jedna strana následuje druhou a za tři večery to máte za sebou. King prostě umí poutavě psát a používá příjemný sloh, o tom není sporu.
Další věc, ve které je King geniální, je atmosféra a rozvoj charakteru. A oboje se mu i v této knize podařilo opravdu velice dobře. Charakterům věříte, je vám jich líto a i když už je vám více či méně jasné jak to dopadne, stále věříte, že to bude jinak. A opravdu vás to zajímá, což je na tom nejlepší!
Ale jaký je to ve skutečnosti horor? Tam už je to horší. Náznak strachu jsem pociťoval ještě kousek před polovinou knihy a pak to šlo do háje. Náznaky jako „V tom pokoji je nějaká špatnost!“ „Nechoď tam!“, v Kingově podání dokáží vybudovat automatický strach. Ale když tu „špatnost“ popíše? Je to v háji. Strašidelnost v onom nadpřirozeném slova smyslu, je pryč. Ona se ta hrozba najednou stává spíše… směšnou?
To ovšem neubírá knize v jiném ohledu, v tom, v čem King nejvíce vyniká. Čtenář má možnost sledovat pomalý, ale jistý rozpad lásky a soudržnosti jedné americké rodinky, tak dlouho, dokud se v hotelu nerozpoutá takové jejich malé, soukromé a od světa odříznuté psychologické peklíčko. Ano, to je v této knize popsáno dokonale.
Hrozně rád jsem také za přítomnost „Masky rudé smrti“, které je v knize podlézavě přítomna, což mi udělalo velikou radost, stejně jako přítomnost Havrana v Geraldově hře. Když King naváže, nebo využije Poeovi náměty, vycházejí z toho většinou velice zajímavé věci.
Zamyslím-li se nad tím, kniha rozhodně není špatná, ale na mě nepůsobila tak dobře jako jiné Kingovi knihy. Každopádně za přečtení rozhodně stojí. (Nejspíše i opakované.)
První a nejspíš poslední kniha od pana Kinga (Zelenou míli znám jako film). Kromě Dannyho a Dicka se mi nelíbilo nic. Moje 0 proti 3000 nadšených hodnocení.
King v dodatku ke knize Pod kupolí napsal, že mu editorka v mnoha místech poznačila “rychleji, rychleji, ztrácím se”. Osvícení na mě působilo, jakoby mu takové editorské poznámky nepředcházely. Děj byl na místech roztahaný s ubíjejícími popisy. Námět oživlé budovy byl ale geniální; působící mi přišla prezentovaná možnost, že posedlá mohla být Wendy, ale “ředitel” se rozhodl pro Jacka. Také mi přijde zajímavé, jak některé čtenáře rozčilovala Wendy a některé Jack. Skoro jako v té Jackově nedokončené hře ;-)
Nejlepší byla ta mrtvá paní v koupelně :).
Nemám vanu, ani sprchový závěs. Ještě že tak -:))).
Kingova schopnost říkat nahlas věci, které se neříkají ani v duchu, je obdivuhodná. Hraje na ty správné struny strachu a člověčích pochybností. Co kdyby :)?
Příběh sám o sobě nijak objevný, spíš předvídatelný a některé situace vyzněly až směšně. Jako otcův strach z pohybujících se zvířat, nebo jeho potřeba zvýšit svou děsivost množstvím sprosťáren, které vypouštěl z tlamky.
Též mě neustále vytáčela Vendy a její připomínky chlapcovy zlomené ruky... Tím si koledovala, ne že ne :).
Jinak dobrý, řekla bych.
Navíc audio je načteno parádně, mírně prošpikované zvukovými efekty :).
Málokdy se u čtení doslova bojím, ale silné mrazení v zádech a zrychlený tep je známkou toho, že autor dokáže opravdu bravurně vykreslit tíživou atmosféru, která prostupuje celým hotelem a těmi správnými větami se přenese i na vás. V té chvíli se stáváte dalším obyvatelem Overlooku, který by se měl obávat toho, co všechno si na něj hotel přichystá proto, aby se stal opět silnějším.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno telepatie horory duchové a přízraky jasnovidectví izolace alkoholismus zima hotelyAutorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Už do poslední čtenářské výzvy jsem si vybral Kinga (Zhubni) a byl jsem zklamán prvoplánovitostí a plošností příběhu. Kinga jsem čítávál jako náctiletý, to mě bavil moc, až na příliš nadpozemské, řekl bych až deus ex machina, konce (třeba u Nezbytných věcí, to bylo... opravdu podivné). No a stejně jsem šel do Kinga ve čtenářské výzvě znovu.
U Osvícení jsem byl na vážkách. Líbilo se mi, jak se příběh pomalu rozehrával, jak bylo jasné, co přijde, ale přesto z toho trochu mrazilo, protože představa, že trávím téměř půl roku v obrovském hotelu vysoko v horách, odříznutý od civilizace, je opravdu trochu děsivá. Na druhou stranu to bylo ale někdy hnané až příliš do extrému. Jasně, dokážu pochopit, že někomu - slovy Dannyho - straší ve věži a má halucinace, ale že by se na jednom místě koncentroval tak vysoký počet osvícených sdílejících stejné halucinace... to tedy úplně nevím. Dokážu i věřit tomu, že psychosomatika funguje tak, jak to popsal King. Ale prostě to, že by mě po zahradě honil keř... to je k smíchu. Opravdu jsem někdy spíš zvedal obočí, než že bych se bál.
Kdyby zůstalo jen u postupného propadání šílenství, fajn. Ale že mi halucinace otevře zvenku dveře, to už je prostě moc. Takových momentů bylo víc a to už je právě ono příliš nadpozemské, co mě ruší. Takže: příběh pěkný, pomalý průběh šílení také pěkný, ale těch skoků do halucinací a deus ex machina zásahů na mě bylo příliš. Hodnotím jako průměr.