Případ výjimečné klibny
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26931/bmid_pripad-vyjimecne-kli-26931.jpg
4
52
52
Ke svému šestnáctému případu se Ota Fink podle vlastního názoru dostal jako „slepej k houslím“. Plný smutných vzpomínek na jistý vlastní poklesek, který ho připravil o mnohaletou trampskou lásku, bloumá s večerem u napouštěného přehradního jezera, ještě netuše, že ho čeká setkání poněkud neuvěřitelné – a že se už zase řítí rovnýma nohama do neštěstí… Co vyhrabal pes na břehu jezera? Petra nebo Pavla? Jaké záhady skrývá tajemná vila – a co si o tom všem myslí mladý Kleviš…?!... celý text
Přidat komentář
Ale jo!
Uvěřitelnost se stydlivě krčila až úplně vzadu v tmavém koutě, jak vyhodnotil marlowe . . . jenže se tam krčila s lehkou nostalgií a stylově po finkovsku.
A mě to nakonec docela ukecaně bavilo :o)
Třeba jsem oprášila historii Hostivařské přehrady, kde jsem jako doma a vůbec . . . . bylo to fajn.
4/3
(SPOILER)
Nojo. Já jsem si říkala, jak asi dlouho jim to s holkou Housetem vydrží... A ani ten Vodsloň nevydržel věčně.
A děsná nostalgie, co se staré zástavby s travnatýma prolukama týče. Achjo.
Tohle autor prostě přehnal. Příběh je tak neuvěřitelný, že dávám pouhé tři hvězdy.
Kniha vyzněla mírně rozpačitě. Jednovaječná dvojčata jsou poněkud profláknuté téma a těch hlášek tam také bylo celkem málo. Jedno poměrně dlouhé hluché místo sráží celkové hodnocení. Ale jinak vcelku velice solidně odvedená práce od JV. Snad ještě jedna citace: Vypadala jako vyjevenej brouk od Sekory.
Příběh z podivným názvem není o koni, ale samozřejmě o tajemství krásné slečny. Tentokrát se odehrává v prostředí pražské smetánky, kde vážená rodina slavné sportovkyně má několik "kostlivců ve skříni". Pan autor nám namíchal výživný koktejl - trochu napětí, trochu grotesky a opět výborné Otovy "hlášky", např.: "Zamknul jsem tikání budíku a jednu zapomenutou mouchu doma."
Nazval bych to "Kingovským syndromem". Protože právě u některých kousků Stephena Kinga je tahle anomálie výrazně patrná. Autoři (ať už King nebo Velinský, ale i mnozí jiní), trpící tímto neduhem, totiž hřeší na svůj dar od boha, jímž je schopnost nádherně vyprávět a spoléhají na to, že když jim psaní jde prakticky samo, bude to stejně jednoduché i s příběhem. Jenže tady často narazí.
Jaroslav Velinský PŘÍBĚH a ZÁPLETKU šestnáctého dílu Finkovské série vysloveně odfláknul. První polovina neskutečná slabota, trpící chorobnou žvanivostí, kde se chuděra Uvěřitelnost stydlivě krčí až úplně vzadu v tmavém v koutě, druhá půlka (poté, co začne skutečné vyšetřování) trochu lepší, ale rozuzlení a závěr už zase bída. Tak si říkám, kam se podělo mé nekritické nadšení z prvních dílů? Je chyba ve mně nebo v autorovi?
Ty tři hvězdičky jenom ze sentimentu.
Z počátku velmi vtipně psaná Finkovka, příběh opět napínavý a nenudí. Doporučuji k přečtení :)
Moc pěkný román. Sice to zpočátku vypadá, že výjimečně zde nebude žádná mrtvola, ale nakonec je jich celkem dost. kdo má rád neopakovatelný vypravěčský styl autora a příběhy bezděčného detektiva Oty Finka, byť zde již trochu staršího, ten nesmí tento román vynechat.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Rok 1964 a, pro amatérského tenistu teoretika i praktika, samé podařené fiftýny v úvodu: tenis, Olympic, minisukně, noční koupání, hezká tenistka. K tomu text, přeplněný přímou řečí, což je naštěstí u tohoto autora složka děje obvykle velmi zábavná. Samotný příběh jede přesně podle vnitřního monologu hlavního hrdiny v kapitole 4: „Tak to vidíte, dámy a pánové; takový věci se mi dějou napořád. Jenomže vemte to takhle: Kdyby se mi neděly, neměl bych o čem vyprávět a můj život by byl vůbec zatraceně nezajímavej. Pavla Šponarová, naděje československý socialistický tenisový reprezentace, seděla vedle mě v mým olivově zeleným voze Škoda 1101 Tudor oděná jen do mý flanelový košile a v pase převázaná špagátkem z mý kápézetky. Objevil jsem ji v Botiči a nosil v náručí s jejíma pažema omotanejma okolo krku, a jak ji pánbu stvořil. Chá chá chá.“
Perfektní reálie a styl vyprávění, míra pravděpodobnosti blížící se hodnotě nula.
75 % (zatím 44 hodnotících s průměrem 85 %).