Zmizení princezny
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26918/zmizeni-princezny-26918.jpg
5
67
67
Minulost si člověka najde, když to nejmíň čeká – třeba tak, že mu zatelefonuje o půlnoci, když právě sladce usnul pod peřinou, zatímco na okně maluje mráz svoje ledové kapradí… Tak začíná první finkovka, která v roce 1999 vyšla v nakladatelství Kapitán Kid jako šestý příběh bezděčného detektiva Oty Finka odehrávající se v druhé polovině 50. let minulého století. Je to příběh svou ponurostí až „stínadelský“… Kdo má na svědomí smrt známého jazzmana? Kdo se skrývá pod maskou noční příšery a kam zmizela bezbranná a dětinská Jana? Ota Fink se dává do boje se zdánlivě nevysvětlitelnými fantómy, v čemž mu nezištně pomáhá Marie, kterou „pustili z pasťáku a sociálka ji upíchla k nám do fabriky“… Děj nepřímo navazuje na příběh jiný, který Ota Fink zažil před dvěma roky ve městě kdesi na severu s dívkou postiženou následky obrny (viz „Lidožrout“).... celý text
Přidat komentář
Krásné počtení. Padesátky v Československu vykreslené jako víno. Hlavní postavou je obyčejný dělňák, kterému to pálí, a tak fušuje do řemesla bezpečnosti. Vše je pojato s typickým autorovým humorem, psáno hravým jazykem, přidány úžasné dialogy. Prostě pohodová odpočinková detektivka.
Opět více než dobrá detektivka od tohoto autora, výborně vykreslená atmosféra Prahy v padesátých letech, osobité dialogy v hovorové češtině a s patřičnou dávkou lidového humoru. Jedna z knih, která splňuje to, co od ní lze očekávat a rozhodně nezklame.
Nesmí se to přehánět, jak píše níže "rafan65", a tak si dám taky pauzu.
Ne proto, že by se mi to přejídalo, ale aby mi ještě něco zbylo!
Jo, dobu vykreslil pan spisovatel (někdo zde psal nedoceněný!) velmi dobře. Detektivka jak má být, taková naše, bez šílených bestiálních a úchylných maniaků, kde se pohybují obyčejní lidé, kteří mají svoje obyčejné problémy té doby. Kde život plyne, tak nějak jinak, i když pod vládou hesel a agitačních plakátů, schůzí, škol práce a tak pod. Což ovšem nic nemění na tom, že život je si třeba užít, třeba jen v zaplivané putyce nebo v Automatu Koruna...
Opět jsem docela spokojený , dám si ale nějaký čas pauzu. Už jsem přečetl několik dílů této série a není to úplně ono. Ota Fink je skvělý ale nic se nemá přehánět, chce to trochu změnu.
Otu Finka jsem si nechal doporučit Dějinami české detektivky, které jsem četl před pár měsíci.
Knížka je skvělá! Ani ne tak co do kvality detektivní zápletky, ale fascinuje mě autorova představivost, bohatá čeština a vykreslení atmosféry padesátých let. Tohle kdyby někdo natočil jako film, to by byla skvostná dobovka.
Pobavilo mě, jakou si dal autor práci s popisem nejmenovaného severočeského města. Mohl si cokoli vymyslet, ale on si zrekonstruoval trasu libereckých tramvají z roku 1957 a názvy ulic si upravil jen tak mírně, aby je kdokoli z místních okamžitě poznal. Je docela zábavné otevřít si mapu a sledovat Otu, jak přebíhá z Rámového vršku na Březovou alej.
Nemůžu jinak a dávám zase za pět. Ten hajzl Suchomel si to zasloužil a škoda chudáka vraha. A koho jsem baštila, to byla bábi Hadrabová!
Další moc hezká detektivka s "detektivem" Otou Finkem. Jaroslav Velinský je bohužel trochu nedoceněný tuzemský autor.
Jak jsem sama sobě předpověděla, vrátím se k Otovi, až si budu muset spravit chuť po nějaké kdovíjaké četbě - a tak se i stalo. Rozesmál mě hned v první kapitole, když nahmátl vypínač mezišňůrový obyčejný černý.
"Strč si ty vlasy pod šátek, točej se tu všelijaký hřídele." - Poslala mě někam a rýmovalo se to.
Zkrátka i přes hromadu senzačních náhod a krkolomných dějových propletenců Ota opět nezklamal, dnes ale sázím o jednu míň, bývá lepší! I když za "Máte beefeater?" - "Tady spíš potatoesfeater!" zas musím jednu přidat.
Citace z knihy:
"Poznávacím znamením bude, že si dáte omáčku a k tomu třináct knedlíků."
Tak, sustruznik Ota zase na stope zahadneho pripadu. Zasnezena Praha, jazzove bary, trumpetisti, spevacky preste ta prava kniha na predvianocne obdobie. Tentoraz sa nam do pribehu zase vracaju postavy z prvych knih, co je fajn a umocnuje to dojem starej znamosti. Zase udivuje, ze dokazal pisat o budovatelskych casoch bez toho aby niekoho znechutil na jednej strane, na druhej aby to proste len nezosmiesnoval. Balanc. A zase sa drzi pravidla pisat o niecom co dobre pozna. Svet hudobnikov, kapiel, ozivuje to dobu kedy sa muselo zabudnut na swing, jazz... a bigbit tiez ako novinka nebol prave v milosti. Proste orchestre Karla Vlacha a podobne. Okolo Ota za to zase hmyri sexi babami, ktorym nechtiac lame srdiecka, a teraz patraj po zlocincovi, vsak?? Zase fajna atmosfericka pohodova kniha. Riesenie zlocinu je take trosku az potlacene na okraj, uzite si hlasky, Otove postrehy, dialogy, vykreslenu dobu, postavicky. Musim dat 5.
… Pak si mě zničehožnic přitáhla, jako tenkrát ve vzdálený minulosti měla zas horečkový rty a zimničnej stisk, ucejtil jsem zvláštní hřejivou vůni, která z ní vyvěrala, přivinul jsem ji k sobě a tak jsme zůstali nekonečně dlouho, zatímco v kamínkách s praskotem explodovala celá doba kamenouhelná, venku v hučícím blizardu vířil všechen sníh minulejch i budoucích ledovejch dob, vrávorali tam a padali vymírající mamuti a na diluviálním nočním nebi nad nima se souhvězdí měnily z Oriónů a Velkejch vozů v Andromedy a Kštice Bereniky, aby se nakonec rozsypaly v hvězdnej prach…...
Velinského jazyková fantazie je to hlavní, co mě k příběhům bystrého a ukecaného Oty Finka stále nejvíc přitahuje. Setkáváme se pošesté, mám rád i náhled do padesátých let, lidé žili své normální životy, kličkovali možnostmi i nemožnostmi doby (byli zvyklí na okupaci, zvykli si i na vládu jedné strany), brali věci s humorem a neviděli vše černě. Pokud tedy zrovna nebyli v lágru nebo před popravou. Detektivní složku beru znovu jako mírně oživující doplněk.
75 % (zatím 34 hodnotících skalních fandů Kapitána Kida s průměrem 92 %).
…
„Něco bych sněd,“ já na to.
„U baru nám přidaj k pití smažený brambůrky, to se teďka nosí.“
„Co? Jenom tak bez ničeho?“
„S čím bys je chtěl? S mákem?“...
Ota Fink - král železnej a zlatej a jeho Kunhuta.
Atmosféra Prahy padesátých let vycizelována na plný počet stejně jako Otův humor a osobité dialogy. Jen děj mi přišel lehce kolísavý až překombinovaný. V šantánech jsem se chvílemi nudila. Přesto se četlo samo a Otovi zůstává místo v mém srdci.
JV přidává k dobru, jak se má správně vařit grog, neboť v dnešní uspěchaný době se to flinká. Každej je hned nedočkavej to nalít do hlavy, ale všechno chce svý. Předehra je přece důležitá, ne?
Šestý díl Oty Finka se panu Velinskému psal jistě velmi dobře, neboť je tam toho hodně o muzice, a to on moc rád (gé, ef moll, a tak). A tohle jeho lahodění se pak přenáší na nás čtenáře.
Knihu doporučuji a přidávám ještě jednu parádní hlášku: Čas se táhnul jako lepidlo na lidský duše.
V tomto příběhu se s Otou moc nenapracujeme, spíše poznáme prostředí baru s pochybnou společností. I v r. 1957 byly v Praze noční bary, lehké dívčiny (reklamní pracovnice), nemravní padouchové i zhrzené ženy. Jen Ota je stále svůj a i tentokrát kapitán Moldánek prohlásí že "Ta beruška je do tebe blázen, co? Ta druhá je do tebe taky udělaná, že jo? Nejspíš tě miluje i ta bába. Jak ty to děláš?"
Nádherná česká detektivka, postavená na vyšperkované hovorové češtině, nejprostším lidovém humoru a precizně vykreslené atmosféře padesátých let. Sympatický soustružník Ota Fink nás v tomto dílu provede mimo jiné prostředím nočního podniku s nevalnou pověstí, obeznámí nás s některými lokálními hudebními veličinami a představí nám své tři potenciální přítelkyně. A nebyl by to Ota Fink, aby nezjistil, kam zmizela princezna.
Tři dívky jsou důležitou součástí děje. Každá je jiná, ale všechny Otu chtějí - a není divu. Opět je milý a především "ženyhrdinnězachraňující", což není u všech pouze součást případu. Růženu už snad ani zachraňovat nelze; jednak ho vypekla, jednak je tu spíše pro obveselení nás, starších čtenářů, protože kolem ní se vždy nashromáždí vtipné ťafky do jejího soudružského vidění světa ("Růžena tancuje ráda, že prej to je jeden ze společenskejch projevů socialistickýho člověka, což je podle mě blbost, ale hádat se o tom zrovna s Růženou je stejný jako klábosit s papežem o pravý úchylce ve VKS(b)."). Princezna je tak trochu éterická bytost, která záchranu přímo i nepřímo vyžaduje. Tou třetí je Marie z pasťáku: na začátku pěkná fuchtle, ale Ota v ní to zlaté jádro přece jen objeví - no jo, to je celý on. A mě pořád, i po šestém dílu, baví, napíná i rozesmává.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Představuji si pana Velinského v nebi sedícího u táboráku a když zrovna nehraje na kytaru, tak vypráví další příběhy Oty Finka. Andělé zapomínají na svoje povinnosti a schovaní za obláčky se chichotají laskavému humoru. Nejvyšší to vše vidí, ale i on si jistě rád poslechne mistrně spřádané příběhy. Posílám po větru pohlazení a díky.