Dáma se zeleným slonem
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26922/dama-se-zelenym-slon-26922.jpg
5
66
66
Dáma se zeleným slonem je příběhem sedmým, v němž se hrdina ocitá v situaci dosud nezažité: jako propuštěný vězeň, navíc nezaměstnaný, se pouští po stopě, kterou mu jako pouhou hádanku předložil kapitán Moldánek...
Přidat komentář
Fink nám objasnil další případ, na který policie nestačí a díky podpoře kpt. Moldánka se opět může vrátit k soustruhu.
Je v obležení mnoha žen, jak je u něj známo. Humor nechybí, jako vždy, i když z jiných úst. A jedna vražda je málo... Co víc si přát.
Absťák, normálně absťák už jsem měla. A pořád nemám dost. Ota zvážněl, prošel neveselou zkušeností, zachoval si čistou mysl, rytířství, něhu a příslovečnou Moldánkem vzývanou intuici, která nikdy nezklame. Bylo to barvité, napínavé, srandovní (zavřel jsem okno, hubu a radiátor a šel spát) a milé. Autora psaní zjevně bavilo tak, jako mě čtení. Skvělá radostná četba proti blbé náladě! Jen na ty keře, co si plete s rebarborou, jsem nepřišla _ prej každý inteligentní čtenář si to doplní, no tak já teda nic... Paráda jako vždy a dám si ještě jeden díl, potřebuju se odměnit!
O den později: Víte co? Před každým dalším dílem si jako otvírák přečtu Vaše milé, zábavné, vtipné a obdivné komentáře a o to víc se těším a o to víc si pochutnám! Díky Vám!
Neviem to najst, ale kdesi uprostred knihy na konci jednej kapitoly je veta... volne parafrazujem... "A dalej sa tu uz nedialo nic, co by stalo za to zacinat novu kapitolu." Polozil som knihu, smial som sa a v tom momente som knihe dal 5 hviezd. A takych pomrknuti na citatela je v knihe viac. Mozno pan Velinsky nedokaze vymysliet nejaku extra napaditu zapletku, ale styl akym to poda a odvyprava je uzasny. Vidno ze ho pisanie bavilo a myslel na citatela chtiac ho tiez pobavit. A je jasne, ze si zvolil dost tvrdy oriesok ked si za hlavnu postavu vymyslel "nedetektiva nekriminalistu" pretoze takeho zamotat do dalsieho pripadu, to chce dost vynaliezavosti. Na detektiva sa to hrnie jedno za druhym, este aj taka slecna Marplova to ma celkom lahke, pretoze je to tetuska co ma nos v kazdej ...zvedava je a vsimava :) Nuz ale ako namocit do dalsej hadanky sustruznika navyse v socialistickom CSSR! To je majstrovsto! Kazdopadne Ota, prepusteny z prace kvoli polroku v kriminale, obklopeny stadom bab ako L. Lipsky z filmu Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? ...dalsi skvely pribeh.
Já.. která jsem dříve přečetla jednu knihu za půl roku, jsem minulý týden přečetla dvě finkovky.
Asi je to láska..
Za předposlední knihu („Zmizení princezny“) jsem nadrobila „pouhé“ 4 hvězdy. Chtěla jsem napsat: všestranně slabší (machrymachry...). Ale šla jsem do sebe, jelikož bylo nutno si přiznat, že jsem rozmrzelá převážně aktuálním výběrem ženského teamu. Teda Oto… Nostalgie po „útlých zádíčkách s kšandičkama“ té čím dál oprudentnější „Marusji“? Zapálení pro duševně nestabilní (byť čerstvě mobilní) křehuli? Mařenka – to byla ovšem jiná liga. Ale.., až zas trochu dost jiná :). Zkrátka, skoro jako bych nepatrně ohrnula nos, zpovykaná…
Ovšem… Přátelé...
„Dáma se zeleným slonem“ mě beze zbytku navrátila do tvůrčí extraligy jménem Velinský. Nenechalo mne to vydechnout, bránice se radostně otřásala, smála jsem se nahlas, přerývaně předčítala svému muži (an mi souběžně pinkal hlášky z jiného dílu), vracela se, pažravě „gurmánila“ i vytříbeně „gurmetila“, žasla…
Ta nenapodobitelná lehkost formulací, ta neohraničená schopnost naprosto přirozeně uplatnit a vřadit desítky solitérních fórů (špičkových a jinde nevídaných), ten krásně retro poctivě detektivní příběh s neošizenou logikou – prostě velká paráda. Citovat nebudu. Čtěte.
Ota se přesouvá z vězení do pohraničí, a to rovnou mezi divadelní krásky a svérázné mužské postavy všech možných profesí. Jeho pátrání mi tentokrát připadalo krkolomnější, motivace k akci jako z říše pohádek, vysvětlování v závěru nekonečné, ale jeho bezstarostné sebevědomí, dobrodružná povaha a smysl pro humor mi zpříjemňovaly čtení jako obvykle.
80 % (zatím 35 hodnotících s průměrem hodným obdivovatelů Oty i Kapitána Kida - 95 %).
Sedm je číslo plnosti a mistr Velinský zde přeřadil do jiného prostředí, pohrál si s Otovou minulostí a opět nám nachystal pár KRÁTKÝCH hodin strávených vzpomínkami na nesnadnou dobu, která však s autorovým humorným nadhledem, jazykem a životní zkušeností může znamenat jediné - svébytné osvěžení a potěšení.
A ta znalost lidských povah - v tomto díle, pravda, trochu víc těch ženských, ale Ota z každé léčky vybruslí s grácií a lehkostí (třeba ze sprchy bez svršků) i soucitem a jemností.
Finkovky mají jednu neblahou vlastnost. Lehce na ně získáte závislost. Tento parádní díl je z tohoto hlediska opravdu hodně nebezpečný. Jen se zde občas vyskytne poněkud lechtivá hláška vůči ženám, jako například: Je to oblízanej vdolek... Citlivější povahy na vulgární výrazy upozorňuji, že koncem knihy se zde častokrát nachází výraz RUKA V (přesmyčka). Pro milovnice a milovníky Oty Finka je nejen tento díl povinnou a milou četbou.
Tentokrát jde o docela jiného Finka. Nepracuje v továrně, ale v kulturní instituci (Park kultury a oddechu kdesi na severu), kde luští tři hádanky kapitána Moldánka, a život mu zachrání zamilovaná ženská. Ženský kolektiv má sice svoje specifiká, ale v tomto šlo nejen o ztrátu srdce, ale i života.
Díky svým oblíbeným čtu téměř souběžně Chandlera a Velinského a podobnost je zcela jistě nesporná. Ale zatímco tak trochu cynickému a sarkastickému Philovi bych se snažila spíš nedostat do spárů, Otu bych se naopak snažila dostat do spárů já :-); jeho česká laskavost a občas i malinké mamlasovství je pro mě přitažlivé stejně jako autorův způsob vyprávění. Velinský používá obecnou češtinu, tu opovrhovanější vrstvu jazyka, ale povyšuje ji živostí a svým specifickým poetickým uchopením na umělecký prostředek. Ne že by byl první, kdo ji takto využívá, ale já díky ní právě jeho knížky čtu jako sváteční – rozumějte vzácnou – literaturu.
O příběhu samotném – viz výstižní trudoš a marlowe; souhlasím naprosto, oni mají Otu Finka asi stejně rádi jako já.
Někdy dám na doporučení, někdy ne, ale tolik chvalozpěvů na Otu Finka muselo urodit plodem, a tak jsem se s ním přece seznámila. Dlouho trvalo, než se případ rozjel, vlastně až závěr byl opravdu drama.
Takže, já a Fink, jednání první: kriminálník Ota se vrátil z lochu, byl vyhozen z práce a na popud svého kámoše kriminalisty vyjel z Prahy na venkov vyšetřovat (sebe)vraždu mladé herečky, potažmo záhadu zeleného slona. Zajímavá rekvizita (snad mohu prozradit, že ve skutečnosti jsou sloni dva), proto jsem si vybrala jako první k přečtení tento díl. Autor v něm velmi dobře využívá dobu a stav společnosti, do níž je příběh zasazený, nejspíš asi konec 50. let.
Mínusy: jadrná pražština, musela jsem zvykat, a ještě občas i teď cukne víčko, mnoho postav s mnoha povoláními a funkcemi, takže některé mi už splývaly, a poměrně dlouhá cesta od začátku vyšetřování k rozuzlení. Ale ostřílený čtenář detektivek, což já nejsem, si tohle všechno určitě užije do maxima.
Plusy: mohu jen tleskat autorovi za jeho způsob psaní, tolik chytrých a vtipných hlášek na jednom místě se sotva najde. Myslím, že jsem zdaleka ještě neskončila ani s Otou, ani s Jaroslavem Velinským.
V tomto díle nás bezděčný detektiv, teď nikoliv soustružník, nýbrž brigádník Ota Fink, zavedl do prostředí kulturních pracovníků mimo naše hlavní město. Sedmý případ je opět čtivý detektivní příběh se spoustou zajímavých postav a brilantních dialogů. Zbývá jen otázka, zdali Ota rozluští záhadu zeleného slona.
Detektivky Jaroslava Velinského patří bezkonkurenčně k tomu nejlepšímu, na co jsem v tuzemské produkci kdy narazil, a každý další jeho román mi to potvrzuje s nekompromisností fyzikálních zákonů. Výtečná práce s jazykem, která velmi povedeně převádí žánr americké drsné školy do československých kulis, funguje s naprostou precizností, přičemž nátura samotného hrdiny nemá daleko ke klasickým figurám Raymonda Chandlera. Vyslovená radost číst kteroukoliv knihu z téhle řady.
Konkrétně tato netradiční finkovka je navíc sympatická tím, že autor výrazně změnil prostředí, v němž se bezděčný vyšetřovatel Ota Fink normálně pohybuje, a ještě k tomu mu dal doživotní cejch bývalého trestance. Což v dobách poválečných rozhodně nebyla žádná výhra. Vzrůstající moc komunismu se na každý škraloup dívala skrz prsty hned dvakrát, takže moc nepřekvapí, když Ota po šesti dílech přichází o práci v továrně. Osnova příběhu hned vypadá úplně jinak a musím říct, že tahle nezvyklá koncepce sérii jen a jen pomohla.
Určitě jedna z lepších Finkovek. Velinský, zde značně ve formě, má velký dar vtáhnout čtenáře do nového prostředí, které zajímavě popíše včetně osob, kterými je zalidněno (nejlepší jsou taky jeho první knihy, kde popisuje všednodenní realitu let padesátých). Na rozdíl od zmíněných to ovšem v těch novějších horší s příběhem, Jakmile dojde na opravdové pátrání, kniha pro mě ztratila na čtivosti a směřuje k rozuzlení, které je nutné v rámci detektivního románu, ale v podstatě by nevadilo, kdyby žádné nebylo a Otík řešil jenom to, že na po něm jedou hned čtyři ženské naráz nebo kolik jich bylo...
Klasický Velinský: už tradičně trochu slabší zápletka vyvážená ovšem schopností NÁDHERNĚ VYPRÁVĚT PŘÍBĚH; číst Velinského, to je čirá radost z jazyka a z dialogů, kterou nám nemůžou zkalit ani drobnější zaškobrtnutí v logice či trocha kostrbatosti v sujetu.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Další skvělý příběh Oty který opět pátrá po vraždě mladé ženy. Luxusně popsané jednotlivé postavy příběhu které dávají tvář celé knize. Vtipné a zároveň poučné čtení které mě dokázalo bavit, tuto knihu hodnotím kladně a určitě doporučuji.