Nedůvěra otce Browna

16.12.2024

Tahle bezvýznamná figurka duchovního Browna je brilantní čertík z krabičky a číst ty jeho případy je povětšinou velká radost, už proto, že v žánru detektivky (v němž se vpravdě nevyznám) je zjevem velmi originálním. Stejně jako jsou originální strukturou samotné příběhy. Chesterton, známý pro své paradoxy, tu detektivní žánr velmi inteligentně a zcela bez skrupulí staví na hlavu. Ba co víc, i spousta dalších žánrů a ještě do toho dovede vměstnat spousta filozofování na nejrůznější témata - náboženství, pověry, politika, ekonomika... Často jsou ty úvahy pronášené oním duchovním, kterého byste jednoduše přehlédli, ale který se svým nebetyčným klidem (pokud zrovna vzteky neklepe holí nebo nebouchá do stolu či netahá někoho za kabát) překvapí nejen postavy povídky, ale i samotného čtenáře. S naprosto agnostickým a stoickým klidem pak přednáší všem zúčastněným, jak se který zločin udál. Protože žádná nevysvětlitelná záhada se v nich neděje, jak by si jeden mohl myslet.

Musím se doznat, že první sbírka se mi asi líbila o něco více svými příběhy. Tak to ale u sbírek bývá, že jejich (subjektivně nahlížená) kvalita má kolísavou tendenci. V tomto případě mě moc nebavily ty, které se odehrávaly v Americe. Za to ty na britských ostrovech byly jinou lahodou. Myslím, že mě tím Chesterton docela nachytal.

Proroctví psa s nádherným vyprávěním zločinu, který Brown vyřeší sedíc u sebe doma a hladíc psa; Kletba rodu Darnawayů s polorozpadlým sídlem a rodovou kletbou; Okřídlená dýka, která byla nejen mysteriozní, ale v mé představivosti byla až thrillerová a mrazilo mě v zátylku. To byly ty, které se mi vryly do čtenářské oblíbenosti nejvíce.