Pôvod totalitarizmu I-III
Hannah Arendt
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391842/bmid_p-vod-totalitarizmu-i-iii-ODf-391842.jpg
5
52
52
Fundamentálne dielo Hannah Arendtovej o totalitarizme patrí k najvýznamnejším knihám o politickej histórii 20. storočia. Napísala ho pod dojmom hrôz nacizmu a stalinizmu. Totalitarizmus Arendtová vysvetľuje ako nový fenomén, ktorý nie je možný vyložiť tradičnými pojmami tyrania či diktatúra. Je to veľkorysý pokus porozumieť psychologickému, sociálnemu a politickému kontextu, ktorý umožnil jeho vznik. Práca je rozdelená do troch častí . V prvých – Antisemitizmus a Imperializmus – sa autorka zaoberá javmi, ktoré vo svojom dôsledku viedli k stavu, keď sa stal totalitarizmus možný. Tretia časť Totalitarizmus je analýzou fenoménu samotného. Arendtová skúma a analyzuje inštitúcie a postupy totalitných hnutí dvoch skutočných foriem totalitných vlád našich čias – nacistického Nemecka a stalinistického Ruska –, pričom výstižne konštatuje, že ide o dve strany tej istej mince, nie o dve protikladné filozofie pravice a ľavice. Toto je základný kameň, od ktorého odvodzuje svoju analýzu evolučnej premeny tried na masy, úlohy propagandy vo vzťahu k netotalitnému svetu, využívania teroru, ako aj povahy izolácie a osamelosti ako predpokladov totálneho ovládnutia ľudského sveta. Ide o jednu z najambicióznejších, ale aj najkontroverznejších prác v oblasti skúmania tohto fenoménu, ktoré sa v dejinách politickej teórie objavili. Od doby svojho vydania neprestáva inšpirovať, nútiť k zamysleniu, ale aj odmietaniu.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2018 , PremediaOriginální název:
The Origins of Totalitarianism, 1951
více info...
Přidat komentář
Autorka se čte chvílemi výborně a čtenář je do děje úplně vtažený, ale pak jsou části, které jsou naprosto šíleně nudné. Vůbec nevím, čím to je. Celkově se kniha četla docela dobře.
Upřímně jsem nečekala, že to vůbec dočtu, protože přibližně až do čtyřsté strany mě to moc nebavilo a autorka není vždy úplně čtivá a někdy ani v myšlence čitelná. Samotnému totalitarismu - tedy bolševismu a nacismu - se začne věnovat až v poslední části knihy.
Ten konec za to ale rozhodně stojí.
Kniha dlouze popisuje psychologii toho, jak člověka totalita zcela promění, jak se v totalitě realita zcela smývá s fikcí, jak jednotlivec a jeho život dokáže zcela ztratit smysl v kontextu historického údělu lidstva a taky jak se stalo, že se Hilter a Stalin vůbec mohli být produkty této masové mašinérie a kam se fanatismus mas ztratil po jejich smrti.
Jestli vás tohle téma oslovuje, klidně si z knihy vytáhněte jen tu třetí část.
vynikajuca kniha, ktora ide hlbsie pod povrch a dava odpovede na otazku "preco"
"Podstatou veci je, že Hitler i Stalin sľubovali stabilitu, aby tým prekryli svoj skutočný zámer vytvoriť stav trvalej nedtability."
Od Hannah Arendt je to už druhá kniha, ktorú som prečítal a ani Pôvod totalitarizmu nesklamal. Názov je trochu nepresný, pretože sa v knihe nevenuje len totalitarizmu, ale aj antisemitizmu a imperaliazmu. Kniha sa venuje politickej situácii pred 1.sv vojnou, počas oboch vojen a medzi vojnovom období.
Antismitizme sa autorka venuje židom, ich pôsobenie v politickej a ekonomickej sfére Je to zamerané hlavne na bohaté židovské obyvateľstvo. Aby človek pochopil situáciu proti židom, ktorá nastala počas 2. sv. vojne, by si mal prečítať túto časť knihy. Sama autorka je židovka, a v knihe tvrdila, že za všetko si môžu židia sami. V tejto dobe by pravdepodobne táto kniha nevznikla. Židia financovali vojny ešte pred 1.sv. vojnou a preto mali vždy nad sebou nejakú vplyvnú osobnosť, ktorá ich chránila, no po 1. sv. vojne sa všetko pre židov mení.
Imperializmus sa venuje hlavne kolonizačným mocnostiam ako Anglicko a Francúzsko. Tu sa vysvetluje politika imperialistických štátov. Neskutočné ako sa Anglicko chovalo k svojim kolóniam a hlavne jeho agresívne správanie v Indii a Egypte. Celá politická sféra Veľkej Británie a Francúzska bola prehnita. Tu sa ukazuje trochu iná tvár krajin, ktoré sú v tejto dobe vzorom liberalizmu.
Totalitarizmus sa venuje hlavne Hitlerovi a Stalinovi, možno trochu Taliansku, ale Mussolini viedol trochu inú politiku. Hitler i Stalin hrali politiku chaosu. Klamali svojich ľudí a držalo svoje obyvateľstvo v neustálom strachu. Hitler mal svoje koncetračné tábory a Stalin svoje gulagy. Tieto priestory najprv fungovali ako väzenie pre svojich politických oponentov.
Totalita nevzniká zo dňa na deň. Hannah Arendt s mrazivou presnosťou opisuje, čo jej predchádza a varuje pred tendenciami riešiť spoločenskú, morálnu a ekonomickú krízu týmto spôsobom. Pretože tieto tendencie sa črtali už pred šesťdesiatimi rokmi, keď túto knihu dokončovala. Bola to žena s prenikavým vhľadom, vedela, že "človek môže uskutočniť pekelné fantázie bez toho, aby spôsobil pád nebies alebo otvorenie zeme" a vedela, ako sa to môže stať. Inak, toto nie je kniha na jedno čítanie. Toto je na štúdium a mala by sa povinne študovať a prediskutovávať na všetkých univerzitách. Aby sme si už nikdy nemuseli klásť otázku, ktorú autorka kladie v úvode: Ako sme to mohli dopustiť?
Člověk si před tímto geniálním počinem Hanah Arendtové připadá poněkud méněcenný, neví jaksi, co by ke knize napsal, protože kniha je na straně jedné dost složitá na to, aby si člověk myslel, že ji bez dalšího pochopil v každém jejím ohledu (člověkem míním „já“, samozřejmě), na straně druhé je příliš komplexní ve svém celku, aby ji bylo jednoduše popsat, vyjádřit, vyložit. Pokusím se tak jen částečně shrnout co jsem si z textu odnesl a, možná moc expresivně, vyjádřit své pocity. Přísně vzato budu knihu spoilovat, ač nevím, jak by vyzrazení závěru odborné knihy mohl někomu vadit, zvláště, když je dost tušený a předvídaný, ale stejně na to raději upozorňuji.
V zásadě lze patrně říci toto: Hannah Arendtová, coby německá židovka a velká filosofka, pokouší se o to, o co se pokoušel vlastně téměř každý po čtyřicátém pátém roce a sice vyrovnat se s noční můrou nacismu, která se přehnala přes Evropu a stalinistickým terorem, který v Evropě ještě řádil. Snaží se o to uchopením nacismu a samozřejmě bolševického totalitarismu, pochopením jejich genese, systému, filosofie (či spíše mysticismu) a psychologie. A co si budeme, z hrubých charakteristik výše nastíněných je patrno, že měla k danému cíli dobré predispozice.
O komplexitě díla můžeme hovořit už proto, že ač „Totalitarismus“ se jmenuje pouze poslední ze tří dílů, rozbor totalitarismu začíná už antisemitismem a sice počátky moderního antisemitismu, tedy pohybujeme se v hlubinách 19. století, ba dokonce ještě dále. Už tato část je mimořádně zajímavá, přednáší nám totiž důvody, proč byli židé tak jednoduchým cílem. Zde si dovolím skromně říci, že tvrzení, že na holokaustu nesou značný podíl viny sami židé, je dost nešťastné. To Arendtová neříká. Z takové interpretace totiž vyznívá, že si to židé takřka zasloužili, respektive aktivně přispěli k tomu, že bylo přirozené chtít se jich zbavit. To ovšem není pravda. Židé se pouze nešťastně postavili (a ano, z části svou vinou, z části historickými událostmi), do takové pozice, že byli nejjednodušším terčem pro všechny, kteří chtěli útočit na národní stát. A tak to schytali. Čili nejedná se o nějakou formu spoluviny, jakožto spíše o nešťastnou pozici a jistou nepraktičnost, kterou autorka velice detailně popisuje. Každopádně v daném dílu pro mne osobně nejzajímavější byl velice zajímavý pohled na Dreyfusovu aféru, kterou se autorka zaobírá velice detailně a která je opravdu velmi fascinující.
Další kniha řeší genezi a paradoxy imperialismu, potažmo vznik moderního rasismu a byrokracie. Nutno podotknout, že definice daných termínů jsou u paní Arendtové dost svérázné, takže musíte přistoupit na její filosofickou hru. Tento díl byl pro mě asi nejcizejší, nevěděl jsem o daném tématu de facto nic. A proto byl velice zajímavý. Patrně nejdůležitější pro celkové vyznění díla je samozřejmě kapitola o panslavismu a pangermanismu.
Ale důležité je, co je to vlastně ten totalitarismus? Genesi autorka opsala velice podrobně. Na řadě je tedy systém. Nu a ten je samozřejmě naprosto absurdní. Ztracený, osamocený člověk shluklý do mas našel svůj smysl v naprostém nesmyslu. Redundance v rámci organizace, její nestálost, hierarchie, která ve skutečnosti pozbyla mocenské návaznosti, nepredikovatelnost a znásilnění principu enumerativnost veřejnoprávních pretenzí, coby vůdčí zásady tohoto podivuhodného a neuvěřitelného kolosu. Něco nepředstavitelného a nepochopitelného.
Pokusila se tedy autorka o to, co je na díle patrně nejzajímavější. Pokusila se najít psychologii totalitarismu a pochopit psychologii jemu podřízených subjektů. Psychologii té šílené formy vlády sui generis, která ani nemá formu. 600 stran na kterých se o toto autorka pokouší a po jistou dobu to třeba i vypadá, že se jí to povede, ale člověk cítí, že to tak nějak stále není celé. Arendtová vám vysvětlí proč a vy obratem odpovídáte: Jasně, ale proč? A na to přijde ta nejhrůznější odpověď, odpověď podvědomě tušená, ale stále neuvěřitelná, nepřijatelná: I přes všechnu tu snahu dobrat se podstaty psychologie totalitarismu nacistického a bolševického, stejně jako podřízených subjektů daných totalit, musíme nezbytně dojít k závěru, že jejich specifikem je psychologie absentující. Podstatou, jedinou hloubkou, kterou v těchto režimech můžeme najít je destrukce, rozbití, roztříštění každého celku tak, aby z něj nic nezbylo. Tyto totalitarismy ovládají vše tím, že z něj udělají nic. Vrcholná, absolutní forma totalitarismu se vyznačuje kompletní a úplnou prázdnotou reálného světa, jediné co zbývá, je fikce, ídea jakéhosi fikčního světa.
A to je něco strašlivého. Arendtová v dosti katastrofickém závěru tohoto monumentálního počinu nám říká něco, co je absolutně mimo chápání lidského mozku. Mimochodem, stejnému závěru došlo i mnoho jiných filosofů. Ale de facto všichni (ti které znám já, odporný postmodernista), shodli se na tom, že to vše je vrcholem modernity, finální erupce osvícenství, která zasypala Evropu a na nás je se od ní odklonit. Shodují se na tom (neo)marxisté na straně jedné a postmodernisté na straně druhé. Arendtová mezi ně nepatří a i její metodologie je mezi nimi naprosto svérázná, což její dílo činí jen o to zajímavějším.
Tato kniha je pro lidstvo skoro tak důležitá jako bible. Nebylo jednoduché vše pochopit na první přečtení, v knize je přehršel informací. Nyní se na její přečtení chystám již počtvrté a opět se těším, že objevím něco nového....
Pochopil jsem tak 50%, ale i to málo stojí za to.
V historii lidstva existovaly jen dva totalitní systémy: německý nacistický a stalinský bolševický.
Totalitní systém nejdříve vytvoří iluzi, v jejímž zajetí pak drží nejen každého jednotlivce, ale i své elity, ideálně celý svět. Totalitní systém musí neustále "plynout", být neustále v "pohybu", být HNUTÍM a existovat na hraně a za hranou zákona, za žádných okolností se nesmí institucionalizovat v tradičním slova smyslu, nechat spoutat zákony, protože zákony mají tendenci narušovat celistvost iluze. V okamžiku, kdy se totalitní systém dostane k moci a ustaví svou iluzi coby jedinou realitu, je možno tuto iluzi prorazit jedině smrtí Vůdce, či jeho vojenskou porážkou.
Zajímavá je také analýza příčin holokaustu. Podle Arendtové na něm nesou značný podíl viny sami Židé. To by bylo řevu, kdyby kniha vyšla dnes.
http://www.youtube.com/watch?v=RLMEcxdsMew
Jean -Luc Godard v tomto ani nie osem minutovom videu číta z tejto knižky..dobre vidieť:)
Moc zajimava knizka, podava srovnani totalitnich systemu a snazi se ukazat, jak vznikaji, dostavaji se k moci, jak funguji a jak ovlivnuji lidi zijici uvnitr. Moc doporucuji k precteni
Štítky knihy
totalitní stát nacismus antisemitismus komunismus totalitní režimy státověda komunistický režim
Autorovy další knížky
| 1995 |  Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla |
| 1996 | Původ totalitarismu I–III |
| 1994 | Krize kultury |
| 2004 | O násilí |
| 2007 | Vita activa |
Abych byl upřímný, necítím se dostatečně inteligentní, abych tento opus komentoval, dovolím si však několik drobných poznámek.
1. Antisemitismus
Autorka v této části předkládá čtenářům ve své době možná i dnes poněkud skandální tezi a sice odmítnutí "věčného antisemitismu" tedy to, že jsou Židé obětní beránek, objektem věčné nenávisti, z toho vyplývá, že jakkoli zrůdný čin vůči Židům, je "legitimován" právě tímto věčným antisemitismem.
Arendt tedy za pomoci historických skutečností dokazuje, že se mohli vůči hrůzám, které i přesto, že je nemohli v plném předpokládat, tak se pro ním za pomoci svých značných finančních prostředků zabezpečit.
Židé udělali osudovou chybu, že se nedokázali přizpůsobit novým poměrům, vzniklých imperialismem na konci 19. století, zkrátka nedokázali přetavit své finance v politickou moc. Během tzv. zlatého věku (cca 1870- 1914) těchto apolitických postojů využila buržoazie.
Vzestup antisemitismu je také v nepřímo úměrném vztahu s úpadkem národních států, což v například v kontextu národního socialismu, může znít na první pohled paradoxně, dává to však smysl, jelikož vlivem nových společenských poměrů, došlo k nadprodukci kapitálu.
Velmi zajímavá je také analýza Dreyfusovi aféry.
2. Imperialismus
Jak jsem již zmínil v předchozí části komentáře, buržoazie vznikla v důsledku imperialismu, nalezl se nové odbytiště kapitálu velmi zajímavá je taká analýza rozporu mezi národními státy.
Dále vznik sporu mezi imperialismem a pan- hnutími, který přetrvává dodnes v onom sporu mezi mořskými a zemskými národy, prezentovanou Duginem a podrobnou koncepci měl Carl Schmitt ve svých Großraumech, takže velmi zajímavé sledovat historický vývoj těchto geo- politických teorii, které bohužel stále ovlivňují dnešní svět. Analýza rasismu je také velmi užitečná. Poslední poznámku si dovolím Hobbesovi, kterého Arendt nazývá "prvním teoretikem buržoazie."
3. Totalitarismus
Vůdcové totalitních hnutí se opírají o sílu mas. Z mas vzniká atomizovaný jedinec, jedinec bez sociálních vazeb, totalitní společnost můžeme tak chápat jako souhrn atomizovaných jedinců.
Z tohoto ovšem logicky vyplývá že tomuto souhrnu stačí, jakožto cíl pouhé vítězství, jelikož nemá žádné vlastní zájmy.
Arendtová také uvádí že definiční rys totalitních hnutí je násilí, do doby vzniku těchto hnutí, tyrani využívali násilí pouze nástroj k likvidaci politických odpůrců. Totalitní hnutí, však využívají násilí, jakožto prostředku k vládnutí.
Poslední poznámku si dovolím k pojmu ideologie.
Samotné slovo ideologie - idea ( myšlenka) a logos (věda) tedy věda o myšlence. Dává jakékoliv myšlence nehledě nato, jak zrůdné, nálepku vědeckosti, což nás vede k tomu že:Pokud se řekne A musí se říct celá vražedná abeceda až dokonce." Jinými slovy pokud si na začátku stanovíme axiom, jakožto pravdiví musíme v něm deduktivně pokračovat bez ohledu na to kam nás vede, slovy Camuse: ,,Na konci každého racionalismu je masový hrob."
Ono obecně zajímavé, že na tom, že Osvícenství "vedl do plynové komory", se shoduje Arendt, postmoderna, Frankfurtská škola a Camus. Což je prostě fascinující.
Abych to shrnul kniha i přes svou náročnost rozhodně stojí za přečtení! Je v ní totiž mnohem víc myšlenek, než těch, které jsem zvládl pochopit a v tomto komentáři nastínit!