Pôvod totalitarizmu I-III přehled
Hannah Arendt
Fundamentálne dielo Hannah Arendtovej o totalitarizme patrí k najvýznamnejším knihám o politickej histórii 20. storočia. Napísala ho pod dojmom hrôz nacizmu a stalinizmu. Totalitarizmus Arendtová vysvetľuje ako nový fenomén, ktorý nie je možný vyložiť tradičnými pojmami tyrania či diktatúra. Je to veľkorysý pokus porozumieť psychologickému, sociálnemu a politickému kontextu, ktorý umožnil jeho vznik. Práca je rozdelená do troch častí . V prvých – Antisemitizmus a Imperializmus – sa autorka zaoberá javmi, ktoré vo svojom dôsledku viedli k stavu, keď sa stal totalitarizmus možný. Tretia časť Totalitarizmus je analýzou fenoménu samotného. Arendtová skúma a analyzuje inštitúcie a postupy totalitných hnutí dvoch skutočných foriem totalitných vlád našich čias – nacistického Nemecka a stalinistického Ruska –, pričom výstižne konštatuje, že ide o dve strany tej istej mince, nie o dve protikladné filozofie pravice a ľavice. Toto je základný kameň, od ktorého odvodzuje svoju analýzu evolučnej premeny tried na masy, úlohy propagandy vo vzťahu k netotalitnému svetu, využívania teroru, ako aj povahy izolácie a osamelosti ako predpokladov totálneho ovládnutia ľudského sveta. Ide o jednu z najambicióznejších, ale aj najkontroverznejších prác v oblasti skúmania tohto fenoménu, ktoré sa v dejinách politickej teórie objavili. Od doby svojho vydania neprestáva inšpirovať, nútiť k zamysleniu, ale aj odmietaniu.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2018 , PremediaOriginální název:
The Origins of Totalitarianism, 1951
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pôvod totalitarizmu I-III. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Autorka se čte chvílemi výborně a čtenář je do děje úplně vtažený, ale pak jsou části, které jsou naprosto šíleně nudné. Vůbec nevím, čím to je. Celkově se kniha četla docela dobře.
Upřímně jsem nečekala, že to vůbec dočtu, protože přibližně až do čtyřsté strany mě to moc nebavilo a autorka není vždy úplně čtivá a někdy ani v myšlence čitelná. Samotnému totalitarismu - tedy bolševismu a nacismu - se začne věnovat až v poslední části knihy.
Ten konec za to ale rozhodně stojí.
Kniha dlouze popisuje psychologii toho, jak člověka totalita zcela promění, jak se v totalitě realita zcela smývá s fikcí, jak jednotlivec a jeho život dokáže zcela ztratit smysl v kontextu historického údělu lidstva a taky jak se stalo, že se Hilter a Stalin vůbec mohli být produkty této masové mašinérie a kam se fanatismus mas ztratil po jejich smrti.
Jestli vás tohle téma oslovuje, klidně si z knihy vytáhněte jen tu třetí část.
Související novinky (1)
Do ráje, Království obávaných a další knižní novinky (35. týden)
27.08.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pôvod totalitarizmu I-III v seznamech
v Právě čtených | 7x |
v Přečtených | 74x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 87x |
v Chystám se číst | 177x |
v Chci si koupit | 63x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
totalitní stát nacismus antisemitismus komunismus totalitní režimy státověda komunistický režim
Autorovy další knížky
1995 | Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla |
1996 | Původ totalitarismu I–III |
1994 | Krize kultury |
2004 | O násilí |
2007 | Vita activa |
Abych byl upřímný, necítím se dostatečně inteligentní, abych tento opus komentoval, dovolím si však několik drobných poznámek.
1. Antisemitismus
Autorka v této části předkládá čtenářům ve své době možná i dnes poněkud skandální tezi a sice odmítnutí "věčného antisemitismu" tedy to, že jsou Židé obětní beránek, objektem věčné nenávisti, z toho vyplývá, že jakkoli zrůdný čin vůči Židům, je "legitimován" právě tímto věčným antisemitismem.
Arendt tedy za pomoci historických skutečností dokazuje, že se mohli vůči hrůzám, které i přesto, že je nemohli v plném předpokládat, tak se pro ním za pomoci svých značných finančních prostředků zabezpečit.
Židé udělali osudovou chybu, že se nedokázali přizpůsobit novým poměrům, vzniklých imperialismem na konci 19. století, zkrátka nedokázali přetavit své finance v politickou moc. Během tzv. zlatého věku (cca 1870- 1914) těchto apolitických postojů využila buržoazie.
Vzestup antisemitismu je také v nepřímo úměrném vztahu s úpadkem národních států, což v například v kontextu národního socialismu, může znít na první pohled paradoxně, dává to však smysl, jelikož vlivem nových společenských poměrů, došlo k nadprodukci kapitálu.
Velmi zajímavá je také analýza Dreyfusovi aféry.
2. Imperialismus
Jak jsem již zmínil v předchozí části komentáře, buržoazie vznikla v důsledku imperialismu, nalezl se nové odbytiště kapitálu velmi zajímavá je taká analýza rozporu mezi národními státy.
Dále vznik sporu mezi imperialismem a pan- hnutími, který přetrvává dodnes v onom sporu mezi mořskými a zemskými národy, prezentovanou Duginem a podrobnou koncepci měl Carl Schmitt ve svých Großraumech, takže velmi zajímavé sledovat historický vývoj těchto geo- politických teorii, které bohužel stále ovlivňují dnešní svět. Analýza rasismu je také velmi užitečná. Poslední poznámku si dovolím Hobbesovi, kterého Arendt nazývá "prvním teoretikem buržoazie."
3. Totalitarismus
Vůdcové totalitních hnutí se opírají o sílu mas. Z mas vzniká atomizovaný jedinec, jedinec bez sociálních vazeb, totalitní společnost můžeme tak chápat jako souhrn atomizovaných jedinců.
Z tohoto ovšem logicky vyplývá že tomuto souhrnu stačí, jakožto cíl pouhé vítězství, jelikož nemá žádné vlastní zájmy.
Arendtová také uvádí že definiční rys totalitních hnutí je násilí, do doby vzniku těchto hnutí, tyrani využívali násilí pouze nástroj k likvidaci politických odpůrců. Totalitní hnutí, však využívají násilí, jakožto prostředku k vládnutí.
Poslední poznámku si dovolím k pojmu ideologie.
Samotné slovo ideologie - idea ( myšlenka) a logos (věda) tedy věda o myšlence. Dává jakékoliv myšlence nehledě nato, jak zrůdné, nálepku vědeckosti, což nás vede k tomu že:Pokud se řekne A musí se říct celá vražedná abeceda až dokonce." Jinými slovy pokud si na začátku stanovíme axiom, jakožto pravdiví musíme v něm deduktivně pokračovat bez ohledu na to kam nás vede, slovy Camuse: ,,Na konci každého racionalismu je masový hrob."
Ono obecně zajímavé, že na tom, že Osvícenství "vedl do plynové komory", se shoduje Arendt, postmoderna, Frankfurtská škola a Camus. Což je prostě fascinující.
Abych to shrnul kniha i přes svou náročnost rozhodně stojí za přečtení! Je v ní totiž mnohem víc myšlenek, než těch, které jsem zvládl pochopit a v tomto komentáři nastínit!