Pôvod totalitarizmu I-III přehled

12.01.2025

Arendtovej Pôvod totalitarizmu je (žiaľ) opäť aktuálnym žurnálom tragikomedickej a súčasne veľavravnej Slovenskej politickej scény, plnej demagógie, nápadných pokusov obmedziť nežiadúce masmédiá, zásahov do slobody slova, apatických vzťahov k inteligencii a v neposlednom rade vodcov, ktorí by bez más sotva existovali. Napriek tomu, že Arendtová vychádza vo svojej analýze totalitarizmu z archívu nacistického Nemecka a doplňuje materiálom komunistického Sovietskeho zväzu, jej postrehy a paralely majú potenciál slúžiť ako platné univerzálne varovania, ktoré sa objavujú akosi pozvoľna v samo sebou znudenej demokracii. Je pre mňa nezodpovedanou a pozornosť pútajúcou otázkou, ako je možné, že režim, ktorý vychádza z nefunkčného, avšak je pravda, že "lesklého" ideálu beztriednej spoločnosti nedokázal nikto zastaviť, že "lúza" neváha uzavrieť dočasné spojenectvo s elitou a elita ho obratom pečatí. Ako je možné, že dodnes nájdete toľko stále oduševnených obhajcov režimu, ktorý doviedol Palacha alebo Zajíce k hrdinskej obeti? Možno prekvapení, a možno ani nie dodatočne zisťujete, že dotyčný súdruh/súdružka ani netuší, kto tí chlapci sú, čím Vám našepkajú ako úžasne hlboko do vnútra človeka totalita dokázala zájsť a pútať jeho pozornosť na to "podstatné". Odbijú vás klasickým zoznamom - nebolo toľko duševných porúch, mladomanželské pôžičky, sociálne istoty, každý pracoval, nikde žiaden bezdomovec - no krajina blahobytu, kde tu a tam niekto "z nejasných" príčin odbehol obzrieť biedu západných susedov. Najčastejšie cez Juhosláviu a v mnohých prípadoch s jednosmerným úmyslom. Výborným pokračovaním Arendtovej je podľa môjho názoru Richard Pipes, ktorý vo svojom Komunizme s citeľnou mierou irónie zachytáva podstatné:
"Režim, ktorý žiadal, aby sa všetci vzdali súkromných výhod pre spoločné dobro, skončil v situácií, keď sa každý staral len sám o seba, vediac, že na nikoho iného sa nemôže spoľahnúť."

28.08.2024

Abych byl upřímný, necítím se dostatečně inteligentní, abych tento opus komentoval, dovolím si však několik drobných poznámek.
1. Antisemitismus
Autorka v této části předkládá čtenářům ve své době možná i dnes poněkud skandální tezi a sice odmítnutí "věčného antisemitismu" tedy to, že jsou Židé obětní beránek, objektem věčné nenávisti, z toho vyplývá, že jakkoli zrůdný čin vůči Židům, je "legitimován" právě tímto věčným antisemitismem.
Arendt tedy za pomoci historických skutečností dokazuje, že se mohli vůči hrůzám, které i přesto, že je nemohli v plném předpokládat, tak se pro ním za pomoci svých značných finančních prostředků zabezpečit.
Židé udělali osudovou chybu, že se nedokázali přizpůsobit novým poměrům, vzniklých imperialismem na konci 19. století, zkrátka nedokázali přetavit své finance v politickou moc. Během tzv. zlatého věku (cca 1870- 1914) těchto apolitických postojů využila buržoazie.
Vzestup antisemitismu je také v nepřímo úměrném vztahu s úpadkem národních států, což v například v kontextu národního socialismu, může znít na první pohled paradoxně, dává to však smysl, jelikož vlivem nových společenských poměrů, došlo k nadprodukci kapitálu.
Velmi zajímavá je také analýza Dreyfusovi aféry.
2. Imperialismus
Jak jsem již zmínil v předchozí části komentáře, buržoazie vznikla v důsledku imperialismu, nalezl se nové odbytiště kapitálu velmi zajímavá je taká analýza rozporu mezi národními státy.
Dále vznik sporu mezi imperialismem a pan- hnutími, který přetrvává dodnes v onom sporu mezi mořskými a zemskými národy, prezentovanou Duginem a podrobnou koncepci měl Carl Schmitt ve svých Großraumech, takže velmi zajímavé sledovat historický vývoj těchto geo- politických teorii, které bohužel stále ovlivňují dnešní svět. Analýza rasismu je také velmi užitečná. Poslední poznámku si dovolím Hobbesovi, kterého Arendt nazývá "prvním teoretikem buržoazie."
3. Totalitarismus
Vůdcové totalitních hnutí se opírají o sílu mas. Z mas vzniká atomizovaný jedinec, jedinec bez sociálních vazeb, totalitní společnost můžeme tak chápat jako souhrn atomizovaných jedinců.
Z tohoto ovšem logicky vyplývá že tomuto souhrnu stačí, jakožto cíl pouhé vítězství, jelikož nemá žádné vlastní zájmy.
Arendtová také uvádí že definiční rys totalitních hnutí je násilí, do doby vzniku těchto hnutí, tyrani využívali násilí pouze nástroj k likvidaci politických odpůrců. Totalitní hnutí, však využívají násilí, jakožto prostředku k vládnutí.
Poslední poznámku si dovolím k pojmu ideologie.
Samotné slovo ideologie - idea ( myšlenka) a logos (věda) tedy věda o myšlence. Dává jakékoliv myšlence nehledě nato, jak zrůdné, nálepku vědeckosti, což nás vede k tomu že:Pokud se řekne A musí se říct celá vražedná abeceda až dokonce." Jinými slovy pokud si na začátku stanovíme axiom, jakožto pravdiví musíme v něm deduktivně pokračovat bez ohledu na to kam nás vede, slovy Camuse: ,,Na konci každého racionalismu je masový hrob."
Ono obecně zajímavé, že na tom, že Osvícenství "vedl do plynové komory", se shoduje Arendt, postmoderna, Frankfurtská škola a Camus. Což je prostě fascinující.
Abych to shrnul kniha i přes svou náročnost rozhodně stojí za přečtení! Je v ní totiž mnohem víc myšlenek, než těch, které jsem zvládl pochopit a v tomto komentáři nastínit!