Pád domu Usherů
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26401/bmid_pad-domu-usheru-nz6-26401.jpg
4
290
290
Za melancholického podzimního dne se jezdec na koni blíží k ponurému zámku z drolícího se kamene uprostřed černého jezírka, z něhož trčí pahýly mrtvých stromů... Scéna jako vystřižená z anglického gotického románu – a přece se jedná o dílo jednoho ze zakladatelů americké literatury. Čtenář, který má rád příjemné mrazení hrůzy, si v povídce užije celou řadu dalších romantických rekvizit: dlouhé, pusté chodby, záhadné choroby a strašidelné noční zvuky. Vypravěč povídky se neustále snaží všechny tajuplné jevy rozumově objasnit, ale nakonec, stejně jako my, zůstává s děsem v očích stát nad nevysvětlitelným vyvrcholením příběhu. Předkládáme čtenářům tento malý skvost v novém českém překladu a s ilustracemi Petra Nikla, které ještě umocní nevšední čtenářský zážitek.... celý text
Literatura světová Horory Novely
Vydáno: 2001 , VyšehradOriginální název:
The Fall of the House of Usher, 1839
více info...
Přidat komentář
Snesla bych celou knihu, až mě mrzí, že je to pouze krátká povídka. Ponuré, temné!
Tahle klasická povídka je velmi povedená.
Již od začátku se ocitáme u ponurého stavení a setkáváme se s, celkem zvláštně, nemocným majitelem tohoto domu. Později i s jeho sestrou, která stejně jako majitel umírá..
Moc dobré. :)
Krátké dílo, které už od prvních řádků, kdy se vypravěč blíží k starodávnému domu prastarého rodu navodí stísněnou atmosféru, která mu vydrží až do konce.
Klasická kniha, tenká, na půl hodinky.
Jelikož jsem četla naprosto skvělé volné pokračování Prokletí rodu Usherů od R. McCammona, chtěla jsem si přečíst i tuto knihu...
Symbolismus dávno před symbolismem. Ponurý dům s prasklinou přes celou zeď, plný pavučin, ponurý obyvatel tohoto domu s jizvou přes celý obličej, který vypadá, jako by byl sám pokrytý pavučinami...
Co dodat? Snad jen, že stačí pár vět a nám se div nerozdrkotají zuby.
Autor, jakým byl Edgar Allan Poe , se narodí jednou za sto let.
Povídka Pád domu Usherů a Berenice. Hlad Vladimíra Dlouhého. Nějaké básničky k tomu. Příjemně strávená páteční hodinka. :)
Solidne desivy pribeh, ktery stavi na dusevnim teroru. Dum se rozpada spolecne s poslednimi prislusniky rodu Usheru, kteri podlehaji nemoci spojene se zdedenym silenstvim. Vykresleni ponure atmosfery se povedlo, ovsem na vystraseni ctenare je potreba jeste trochu vice.
Temná jednohubka v hororovém duchu... úžasně skličující atmosféra v domě, který své obyvatele jakoby "ničí", poutavá v i v této krátké formě.
Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak Poe dokáže člověka vyděsit po pár stránkách.
Povídky a příběhy s ponurou a tajemnou atmosférou miluji. Tato povídka je pro mě srdeční záležitost a podle mě patří k autorovým nejlepším dílům.
No nebyl by to Poe kdyby vás neuchvátil popisy sklouzávajícími do Apollinairského pásma, mystickou atmosférou přesahující okraj knihy a děsivým příběhem. Samozřejmě se opakují typické Poeovy motivy jako pohřbení zaživa, opium, šílenství a jisté náznaky příbuzenské lásky. To ovšem není absolutně ku škodě! No ostatně, přesvědčte se sami. Tato samostatně vydaná povídka vám zabere jednu cestu vlakem. :-)
Výborně napsaná povídka s geniálně promyšlenými vnitřními souvislostmi. Zpracovávala jsem ji v souvislosti se srovnávnávací interpretací ve škole, takže jsem se na ni soustředila opravdu podrobně a zkoumala každý její detail. A těch detailů je tam vskutku obrovské množství, některé se zdají být naprosto nenápadné a lehce přehlédnutelné, ale celkově tvoří fascinující atmosféru příběhu, který je svou ponurostí a malomyslností propleten od první do poslední věty. Pokud si představujete Zánik domu Usherů (chcete-li Pád domu Usherů) jako nějakou obyčejnou hororovou historku, ve které se prolévají litry krve a hlavní postavy volají do prostorů: "Je tam někdo?", tak Vás zklamu - tato povídka je kvalitní dílo a něco takového očekávat od velikána Poa je samo o sobě hřích. Není to příběh určen pro jedno čtení...
Mrazivé, pochmurné a velice působivé. "Co to může být - podivoval jsem se v duchu - co mě tak zneklidňuje a stísňuje při pohledu na Dům rodu Usherů?"
V originále i překladu je to zážitek. Temnotou prosáklá, ledově chladná povídka, která se dočkala také bizarního zpracování jako krátký film Jana Švankmajera (namluvil Petr Čepek).
Krátké a přitom obsáhlé. Pád domu Usherů v sobě ukrývá dávky tajemnosti, strachu a pochmurnosti v dokonale odměřeném množství tak, že výslený dojem tvoří decentní i když působivou hororovou atmosféru, které vdechl život sám Edgar Allan Poe.
Já vám nevím, ale mě to nebavilo a o nějakém strachu se už vůbec nedá mluvit. Čekala jsem ponurou náladu a té jsem se i dočkala, ale tím to asi končí. Očekávala jsem asi něco úplně jiného..Vlastně jsem ani nepochopila, čeho přesně bych se měla bát a prostě mi to nesedlo. Škoda.
Nejen mrazivý příběh, ale i mrazivé ilustrace. Pokaždé, když jsem otáčela stránku, měla jsem v srdci děs...zaprvé z toho, co si přečtu...a zadruhé z toho, jak se obličej pozměnil...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Jsem nadšená a upřímně se těším, až se k povídce vrátím během podzimních dní, kdy je venku mlha, hustě prší, fouká vítr a ve vzduchu je cítit pach rozkládajícího se listí, hlíny a dřeva.
K tomu si navíc z povídky odnáším nové povědomí o katalepsii, která kdysi byla příčinou toho, že lidé zůstávali ve stavu ztuhlosti tak dlouho, až byli omylem prohlášeni za mrtvé.