Pamäti gejše
Arthur Golden
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463433/bmid_pamati-gejse-gdW-463433.png
5
2393
2393
Príbeh malej Čijo, ktorá sa má stať slávnou gejšou Sajuri, sa začína v chudobnej japonskej rybárskej dedine, kde dievča po smrti svojej matky vyrastalo vo veľkej chudobe. Keď ju ako deväťročnú predajú do Gionu, kjótskej štvrte gejší, dievčatko zrazu príde o oboch rodičov i staršiu sestru. Vďaka svojmu pôvabu a nezvyčajným šedomodrým očiam sa nestane obyčajnou prostitútkou, ale nastupuje neľahkú cestu, aby sa nakoniec stala profesionálnou gejšou. Pre osamelé vidiecke dievča je povojnové Kjóto s nádhernými čajovňami a divadlami, úzkymi bočnými uličkami, honosnými chrámami a príbytkami umelcov svetom plným nástrah a nebezpečenstiev. Popri tom, ako sa učí umeniu gejší - tancu a spevu, noseniu kimona, zložitej úprave líčenia a účesu či zvodnému nalievaniu saké - podstupuje neľútostný súboj so žiarlivou staršou gejšou Hacumomo, ktorá ju zúrivo nenávidí. Čijo pozvoľna preniká do urputného súperenia o priazeň mužov a peniaze. Spoznáva, že tento boj sa nezastaví pred nijakou podlosťou či intrigami. Keď však Čijo prekoná všetky prekážky a stane sa z nej gejša Sajuri, zradí ju vlastné srdce. Napriek tomu, že v živote gejše niet miesta pre skutočný ľúbostný cit, je Sajuri rozhodnutá vzdať sa všetkého, aby získala jediného muža, po ktorom kedy v živote zatúžila ...... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Ikar (SK)Originální název:
Memoirs of a Geisha , 1997
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha !! Velmi jsem se bála jejího zfilmování, protože je napsaná tak perfektně detailně, že jsem netušila, jak toto nafilmovat. Kniha je kniha, ale film byl udělán naprosto perfektně - přestože tam samozřejmě nemůže být úplně všechno.
Doporučuji knihu i film, stojí za to.
Kniha má své nesporné kvality. Ukazuje nám svět, který je odlišný od toho našeho a dělá to skutečně dobře.
Opravdu velmi zajímavá kniha, která vás zavede do krásného Japonska ..
Všem můžu jedině doporučit ..
Knížka byla naprosto super. četla jsem ji asi před pěti lety a ještě teď si občas vzpomenu na situace z děje. Určitě doporučuji, ať už z důvodu pěkného čtení nebo poznání jiné kultury..
film se s knihou nedá absolutně srovnat.. obsahuje tak třetinu z obsahu.. přišlo mi, že byl takový hodně slepovaný..no prostě kniha je kniha..
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Japonsko zfilmováno americká literatura gejša japonská kultura historické romány fiktivní životopisy
[092/11] Mezi knihou a filmem není téměř žádná odchylka v ději, ale na rozdíl od knihy se film snaží působit převážně dramaticky a diváka má přivést k slzám, což se u psané formy jednoduše říci nedá. Slabší povahy snad některé z pasáží mohou dojmout, ale i když se tak nestane, svou práci to dokáže odvézt i bez větších emočních výkyvů. Je to napsáno stylem vzpomínající staré ženy, která s někým sedí u stolku s čajem a o své minulosti sentimentálně hovoří.
(351) ,,Být oblíbená a mít skutečné přátele ochotné pomoci jsou dvě velmi rozdílné věci."
Trošku jsem se obávala, že kniha pojme daleko více emocí a daleko více popisů z války. Ne že by mi válečná literatura vadila, ale tady jsem neměla tu potřebu doprovodné téma prostředí přílišně zviditelňovat. Léta ve „vyhnanství“ z Gijonu jsou popsána dostatečně a i přes svoji strohost člověk má tu možnost pochopit útrapy, které přinesla válka s USA a tehdejší myšlení vůdců císařství.
(165) ,,Oči jsou nejvýmluvnější část ženina těla."
Konfrontace s Hacumomo splnily svůj účel a s potěšením jsem si uvědomila, že mi film čtení nedokázal pokazit. Sice jsem si nedokázala v jednotlivých rolích představit nikoho jiného než jejich živoucí představitele, ale i když všichni nejsou ani zdaleka Japonci, nijak moc mě to nezarmoutilo. Spíše naopak. I když se ve filmu nachází scény, které v knize nejsou a já je marně hledala, nejsem zklamána. A nejsem zklamaná ani z toho, že byl scénář opět sestříhán, protože to co v knize není, to opravdu ani nestojí za řeč. Snad jen, že ani skvělé ztvárnění hlavní hrdinky pomocí Ziyi Zhang nepomohlo hlouběji vstoupit divákovi do mysli malé Čijo. Většinu knihy totiž tvoří právě ty myšlenky osobní pohledy a názory, což se beze slov ztvárňuje opravdu těžko a pokud se vyloženě nesoustředíte na mimiku, nejspíše ani hloubku nepochopíte.
(109) Žijeme své životy jako voda, která stéká z kopce, stále stejným směrem, dokud nenarazíme na něco, co nás donutí hledat jinou cestu.
Jediné co mi vadilo, tak práce korektora. V první půlce knihy převládalo zapomínání na SE a v druhé zase vynechávání písmen a nebo podivné koncovky. Někdy opravdu nechápu, jak k takové chybě může dojít a navíc v takovém množství. Za co ti lidé jsou vlastně placení… ? … I když se to četlo opravdu dobře, docela i chápu, když to někoho příliš neosloví, protože je to ten druh literatury, kde se vlastně celou dobu nic moc neděje. A když se zrovna něco dít začne, není to napsáno nevkusně dramaticky, ale spíše realisticky a člověk docela dost dobře může i uvěřit, že se něco takového opravdu mohlo stát a že někdo takový život byl schopen prožít.
(234) Divila jsem se v duchu, jestli jsou muži opravdu tak zaslepeni krásou, že by považovali za nejvyšší čest svého života, kdyby jim bylo dovoleno žít s ďáblem, pokud by ten ďábel byl krásný.