Oheň probuzení
Anthony Ryan
Draconis Memoria série
1. díl >
Druhé, brožované vydání prvního dílu trilogie Draconis Memoria. V rozlehlých oblastech ovládaných Kovolodním obchodním syndikátem neexistuje cennější surovina než krev draggů. Po vykrvení v zajetí chovaných či v přírodě ulovených Červených, Zelených, Modrých a Černých draggů lze vydestilovat elixíry, které obdarují závratnými schopnostmi nepočetnou skupinku mužů a žen známých jako Krvožehnaní. Málokdo však ví, že jednotlivé rody draggů chřadnou. Jejich krve se nedostává a válka s Korvantinskou říší se blíží. Poslední naděje Syndikátu se upírají k nejasným zvěstem o existenci dalšího druhu dragga — mnohem mocnějšího, než jsou ostatní — a k hrstce vyvolených, kteří se ho nyní musejí pokusit najít. V příběhu se postupně prolínají osudy tří hlavních hrdinů. Claydon Torcreek, zlodějíček a neregistrovaný Krvožehnaný, se nedobrovolně ocitá ve službě Syndikátu a je vyslán pátrat v neprobádaných pustinách po legendárním tvorovi. Lizanne Lethridgová, prvotřídní agentka a nájemná vražedkyně, riskuje život na výzvědné misi do srdce nepřátelského území. A Corrick Hilemore, podporučík na Kovolodním křižníku, po bitvě s piráty a následně s korvantinskou flotilou dopluje až na kraj světa a do nebezpečí mnohem většího, než mohl tušit. Všichni tři musejí svést neúprosný boj, aby odrazili nástup zničující války, nebo jí padli za oběť. (z host.cz)... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
The Waking Fire, 2016
více info...
Přidat komentář
Ač se jedná o poměrně dlouhou knížku, tak děj celkem svižně odsýpá. Ze začátku jsem měl trošku problém zorientovat se v postavách, protože ji je celkem dost. Svět příběhu je zajímavý a líbí se mi i ten nádech záhady. Těším se na další díl, nakonec celé toto dílo je v podstatě takový úvod.
Začátek mě bohužel nějak minul. Příliš jsem se nebavila, nemohla jsem se vpravit do prostředí a atmosféry a možná jsem potom i trochu nedávala pozor, protože až zhruba do poloviny mi trvalo, než jsem pořádně pochopila kdo je vlastně kdo a na čí straně stojí. Nicméně poté už jsem si vytvořila k postavám nějaký vztah, děj se začal hýbat a konec mi přišel opravdu dobrý. Nezbývá než zjistit, jestli ve stejném duchu jako právě konec budou pokračovat i další díly.
(SPOILER)
Koupila jsem to jen proto, že je to od autora Píseň krve a byly docela dobrý recenze na třetí díl, tak jsem si jí koupila. Když jsem jí začala číst, myslela jsem si, jaká to nebude chyba. Šílený těžkopádný názvy korporací a technických výmyslů a funkcí apod., opravdu jsem si myslela, že to nedám a nedočtu. Navíc Lizanne mi byla ze začátku děsně protivná, měla jsem pocit, že všichni chlapi, co píšou, dělají ze ženských jen chladný vypočítavý krásky… ale pak jsem se začetla, jak Clay začal putovat do Vnitrozemí a Lizanne do Morsvale. A wow, přečteno za tři dny:). Už mám objednaný druhý díl, zítra snad bude.
Jsou tam sice věci, které mi nejsou jasné, například ta Stříbřenka, proč se ten bílý drak začal projevovat až teď (jako že ostatní začali šílet až teď a nebo i s tou Stříbřenkou, proč si jí vybral a jak), pak to s těmi Zkaženými, to mi nedává moc smysl, kdy vznikly, co s nimi a proč na ně útočili, když chtěl Bílý, aby se k němu Stříbřenka dostala. A proč jsou černí imunní. (Stejně škoda, že je bílý zlý, raději bych měla nějakého zlého člověka).
Taky moc nerozumím Císařštví a Kádr a té vší politice a té kovolodní společnosti. To je jako Císaštví na jedné straně a kovolodní společnost na druhé? No nevím.
Jinak všechny linky bavily stejně, jak Clay, Lizanne i Hilemore. Myslela jsem si, že ten v té budoucnost je Arberus, ale proč ne:).
To s tou minulostí a šíleným mechanikem bylo zajímavé, mám ráda, když se minulost zrcadlí v přítomnosti a miluji poklady a záhady, škoda, že tam toho nebylo víc. Raději bych měla více magie a méně techničností, ale budiž.
Dlouhé pušky byli super, doufám, že budou i v dalších dílech.
Příjemné překvapení:)
Jedinou výtku mám k překladu. Nesnáším přechylování cizích jmen. Úplně to bytostně nesnáším.
Nějak nevím, nemohla jsem se srovnat s dějem. Ani jsem si nevytvořila vztah s postavami, snad až na Claydona-tomu fandím. Přesto si přečtu pokračování, jsem zvědavá, třeba tomu přijdu na chuť, už vím trochu o stylu jakým je to psané. Protože myšlenka je zajímavá, jsem zvědavá, kam se to vše bude vyvíjet.
Tak docitane musím priznať že som nikdy nejak nevyhľadával steampunk a ani mňa nevyhľadával steampunk keďže ma trošku obal knihy zmiatol,a ja som si neprečítal stručný obsah knihy,nečakal som niečo tohoto druhu ale ako tu už niekto písal s prvými 200 stranami som bojoval ale nakoniec sa vyplatilo...dej ma celkovo zaujal ,povedal som si že po práci si prečítam 1 kapitolu ale priznávam sa že to bolo vždy viac️ ja ju môžem len odporúčať . Hor sa na druhú časť.
Čekala jsem normální fantasy, ale tahle byla tak trochu do steampunkova, což ale nebyla na škodu. Ze začátku jsem měla problém se orientovat, která postava kam patří, ale pak už to bylo v pohodě. Mapa je vždycky plus, ale nechápu, proč tam teda nebyly všechny zmíněná místa. Bylo to fajn, ale upřímně od Ryana jsem čekala něco víc.
Ale jo... Po předchozí trilogii vystřihl Ryan Anthony do jisté míry rutinérský kousek se steampunkovým nádechem, třemi hlavními liniemi a s postavami, které jsou mezi sebou provázané víc, než by se na první pohled zdálo. Rádoby nelítostná špionka, lump z mokré čtvrti a námořní důstojník, ti všichni zažívají dobrodružství s hojností akčních scén - v městských ulicích, na palubách lodí, v džunglích, chrámech i v podzemí, bojují s nepřátelskou imperiální velmocí, se Zkaženými pseudolidmi... a s draky. Tady se jim říká draggové, jejich krev má různé zajímavé účinky a lidi jsou holt svině, schopné pro tu vzácnou tekutinu vykrvit majestátní, nebezpečné tvory třeba do posledního. Leč svět se mění, rovnováha sil se zvolna přesouvá. A mně se nějak nechtělo držet palce lidstvu.
Hlavní hrdinové jsou poněkud generičtí a vůbec by "Oheň probuzení" byl skvělým námětem pro velkolepou RPG. S veškerou rozmanitostí prostředí, principem fungování dračí krve (zastupujícím magii), množstvím NPC, zbraní, odstupňovaných nepřátel, s kapkou romantiky, i ta zápletka o záchraně světa - opravdu dokonalý materiál pro počítačovou hru a to myslím bez jakéhokoliv despektu.
Ačkoliv děj většinu stránek zběsile pádil, občas přece jen upadal do stereotypu a přinášel chvíle nudy. Rozseknout dilema "tři nebo čtyři?" pomohla až otázka, jestli bych šla do pokračování (ale jo) a zda bych ten špalek byla ochotná absolvovat v budoucnu znovu (ale jo). 70%
Potom, co jsem úplně nadšená dočetla sérii Stín krkavce, celá natěšená jsem si koupila Oheň probuzení a byla jsem trochu zklamaná. Dalo mi dost zabrat se do knížky začíst. Nicméně, když jsem se konečně zakousla, byla jsem moc spokojená
Poté, co mě Ryanův Pán věže zklamal, a Královna ohně znechutila, jsem k Ohni probuzení přistupoval jen opatrně a bez očekávání. Naštěstí, jak je patrné z hodnocení, se mé obavy nenaplnily.
Největší problém jsem měl s Clayem, jehož linie mě bavila zdaleka nejméně. Všechny dotčené postavy jsou nadšené hledáním tajemného Bílého dragga, dokonce i čtenář je nadšený hledáním tajemného Bílého dragga. Nicméně postava této "objevitelské" linie příběhu vůbec objevovat nechce, spíš chce z celé výpravy zmizet. Když čtenáře zajímá výsledek výpravy více než samotného účastníka této výpravy, je to možná trochu problém.
Lizannina linie je velmi dobrá a vytěžuje maximum z originálního konceptu krevní "magie". Bohužel se zde autor dopouští obvyklého klišé. Lizanne je nemilosrdná agentka, která nebere ohledy na nevinné civilní životy. Teda takovou byla - někdy v minulosti, před knihou. Autor si zřejmě uvědomil, že taková postava by nesklidila moc sympatií, a tak byla Lizanne krutou a bezohlednou někde mimo čtenářův dohled a v knize při první vhodné příležitosti prodělá jakýsi humanistický "přerod" a začne se zastávat slabých a bezbranných.
K linii poručíka Hilemora nemám výhrad - snad jen, že byla trestuhodně nejméně zastoupená. Nemluvě o tom, že k hlavní lince právě tato linie moc nepřispěla. Což její atraktivitě nijak neubralo - stále se jedná o nejlepší ze tří linií Ohně probuzení.
No, byl to boj. V první polovině jsem se vůbec nechytal, kdo je kdo, kdo s kým bojuje a proč a v průběhu knihy jsem na to už nepřišel. Postupně jsem začal přeskakovat popisné části a soustředil se na přímou řeč, která, ač jí bylo málo, k pochopení děje stačila. Vůbec nevidím důvod k detailnímu popisu každé bezvýznamné postavy, jejího oblečení, způsobu mluvy či čehokoliv jiného.
Kdyby kniha prošla korekturou a zredukovala se o 200 stran, stala by se svěžím ůvodem do triologie.
Bohužel jsem knihu nedočetla, snažila jsem se, co to jen šlo. Ale děj mě vůbec nezaujal.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "1. Kniha, jejíž autor letos oslaví (oslavil) kulatiny" (gratulace k půlstovce :))
Toníka Ryana jsem měl v hledáčku již delší dobu a mě osobně nezklamal. V Ohni probuzení nahlíží na draky, pardon draggy, po svém a servíruje místy dost brutální dobrodružství.
Kniha v sobě kombinuje klasickou fantasy s polomoderním světem evokujícím páry steampunku. Pro mě osobně jde o zatím nečtený mix, a proto to měl u mě autor možná trochu lehčí, než u kovanějších čtenářů. Žádných zásadních nedostatků jsem si však nevšiml tak jako tak.
V řádně objemném světě, plném chamtivých a ještě chamtivějších korporací, se odehrává příběh o hledání bájného Bělokožce, jehož základy se však díky obstojným zvratům několikrát otřesou. Střet mírně pokročilé techniky se zuřící "přírodou" baví a Ryan jistě potěší i milovníky akce. Tolik zohavených mrtvol za sebou nechává jen málokteré fantasy. Pokud byl tohle začátek, v dalších dílech na nás nejspíš čekají již úplná jatka.
Dobře vymyšlenou a napsanou fantasy trochu sráží jen postavy. Musím říct, že jsem si měl trochu problém k vedlejším charakterům, ale i trojici hlavních hrdinů problém vytvořit hlubší vztah, byť mě na rozdíl od některých jiných knih alespoň nes*ali. Na druhou stranu alespoň nepůsobí černobíle a nějaký ten charakterový nešvar či kostlivce ve skříni skrývá snad každá z nich. Zdejší obdoba magie působí vcelku uvěřitelně a není "přepálená", takže bodíky k dobru. Jen těch záchran na poslední chvíli a šťastných náhod by příště nemuselo být tolik.
Kniha byla dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :).
Zkráceně? Asi ne převratná, ale rozhodně slušná fantasy s příměsí steampunku, ve které nechybí (místy až příliš) akce a hromada mrtvých na všech frontách. Postavy vám možná k srdci úplně nepřirostou, zajímavý svět z hlavy Tondy Ryana však za objevení stojí.
Hodnocení na DK v době přečtení: 78 %; Moje hodnocení: 80 % jako 222. hodnotící.
Jelikož knihu otevírám a zase na dlouho odkládám už více než třičtvrtě roku.. mluví to za vše. Jsem za první třetinou a stále žádné vtáhnutí do děje, nic. Stalo se mi podruhé, že bych se do čtení musela tak nutit. Hm, třeba to jednou přeci jen dočtu a komentář přepíšu.
Opět skvěle vymodelovaný svět od pana Ryana. Magickým prvkem okolo kterého se všechno točí je dračí krev a její různorodé využití "krvožehnanými". Zpočátku jsem měla tendence srovnávat knihu s Písní krve, ale toto je úplně jiné - ačkoliv za mne stejně dobré.
Nejsem zrovna fanoušek steampunkového fantasy, ale tady to přidalo příběhu na barvitosti. Začátek knihy se trochu vleče, ale jakmile se příběh rozjede, už ho nechcete opouštět.
Tři zdánlivě nesouvisející linky příběhu (se třemi naprosto rozdílnými hrdiny) se střídají a postupně se k sobě přibližují, až se nakonec v kaleidoskopu někdy bláznivých, nepravděpodobných momentů propletou. Samotné používání “materiálu”, vzpoura draggů, existence Zkažených, zkrátka obvyklý Ryanův gejzír nápadů, umocněný velmi přesvědčivými popisy osob, míst i věcí vás uchvátí a vy ten fantastický svět najednou vidíte v pestrých barvách a naprosto živě.
No a na konci knihy do sebe všechno pěkně zapadne a vy si musíte pořídit další díl, protože vás příběh chytil a nutně potřebujete vědět “jak to bylo dál”. ;-)
Po zkušenostech z knih s Vélinem se mi do nové trilogie moc nechtělo, ale samozřejmě jsem neodolala...
Začátek byl, na rozdíl od Písně krve, která mě bavila od první strany, utrpení... všechny nové postavy měly nezáživný start, ale čím víc kapitol jsem přečetla, tím víc se mi zamlouvaly. Clay si ovšem krade pomyslné první místo pro sebe. :-)
Na střídání pohledů už jsme vesměs všichni zvyklí, a ikdyž to nemám ráda, tady to bylo pro celkový obraz příběhu potřeba.
Když to shrnu, tak očekávání byla nulová, ale výsledek mě mile překvapil. Je to skvělý nový svět plný zajímavých postav v originálně podaném příběhu.
A řekněme si upřímně... Kdo nemá rád draky? :-)
Začátek dračí série mě nechytnul tak jako Stín krkavce. Později to bylo lepší a konec byl skvělý. Nový svět, který autor vytvořil, se mi líbí, a ráda se do něj vrátím. Námořní i pozemské bitvy, tajemný život draků, odhalování úmyslů hlavních hrdinů... V knize najdeme všechno, co má fantasy obsahovat.
Za mě je to jedno z nejlepších fantasy co jsem četl. Originální prostředí, poutavý příběh. Jsem nadšený.
Štítky knihy
draci magie meč a magie fantasy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
2014 | Píseň krve |
2018 | Oheň probuzení |
2016 | Královna ohně |
2015 | Pán věže |
2020 | Volání vlka |
Po delší době opravdu top kniha. Skvěle napsané, skvěle promyšlené, originální příběh... Doporučuji :).