Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35511/bmid_pan-kaplan-ma-stale-tridu-rad-IYy-35511.jpg
4
1269
1269
Klasická humoristická kniha o středoevropském vystěhovalci, který se úporně prodírá úskalím angličtiny ve večerní přípravce pro dospělé v New Yorku. Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih tohoto století v kongeniálním překladu Antonína Přidala. Humor je postaven především na zápase přistěhovalců do USA s angličtinou a na urputné vážnosti, se kterou ke svému vzdělávání přistupují. V roce 1963 autor svou již legendární knihu přepracoval a doplnil o další epizody a postavy, aniž by narušil neopakovatelnou atmosféru díla, které baví již několik čtenářských generací. Po čtyřiceti letech od prvního českého vydání to byla i příležitost pro překladatele Antonína Přidala, který se svého úkolu zhostil s chutí a fantazií a ukázal široké možnosti i mnohé záludnosti češtiny vynikajícím způsobem.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan!, 1976
více info...
Přidat komentář
Pro mne je tato kniha dokonalost sama, přesněji řečeno, její překlad je dokonalý. Když k tomu přidáte vlastní představivost a vybarví se vám jednotlivé postavy, které v těch školních lavicích sedí, vy sami se začnete válet smíchy. Tento humor mi sedl na tisíc procent a myslím, že spolucestující ve vlaku, kde jsem knihu četla, z toho mají zážitek dodnes.
Četla jsem knihu už před lety, že se prý nasměju a opravdu jsem se nasmála a ne jednou.
Četla jsem obě české verze - tedy jak překlad Eisnerův (Pan Kaplan má třídu rád), tak překlad Přidalův (Pan Kaplan má stále třídu rád). A musím říct, že v tomto případě jde o rozdíl třídy (:-) ) ve prospěch té druhé. Naprosto neuvěřitelná dřina - a o to větší literární invence - to musela být, když Antonín Přidal hledal ke každé neopakovatelné anglické zkomolenině odpovídající zkomoleninu českou a ještě k tomu navýsost vtipnou. Napsal tak dle mého názoru knihu vlastní. Stačí porovnat s překladem Eisnerovým, který je možná přesnější, ale v českém překladu podstatně méně zábavný. A v tom možná spočívá diametrálně odlišné hodnocení čtenářů - hodnotí zde totiž dvě různé knihy, aniž si to uvědomují... Že je Antonín Přidal vynikající překladatel z angličtiny, je poměrně známo, doporučuji např. Limeriky Edwarda Leara (Kniha třesků a plesků), navíc s ilustracemi Aloise Mikulky.
Není co dodat, pokud se chcete řádně pobavit, tak se do ní dejte :) uvažuju o tom, že si ji po letech zase přečtu nebo poslechnu. Knihu jsem kdysi dávno dostala pod stromeček a i když jsem tenkrát úplně všechno nechápala, stejně jsem se bavila jako nikdy!
S příběhem pana Kaplana jsem se setkala už před několika lety ve stejnojmenné inscenaci divadla ABC v titulní roli s výborným Oldřichem Víznerem, u které jsem se nasmála tak, jako pak už u žádného představení.
Po knize jsem nyní sáhla protože si sama procházím takovým "Kaplanovským" obdobím, kdy bojuju s nástrahami cizího jazyka v cizím prostředí, a dobře jsem udělala.
Je to opravdu vtipná kniha a genialitu českého překladu je opravdu třeba vypíchnout zvlášť. Byť už je kniha několik desítek let stará, stále si udržuje určitou aktuálnost, zvláště co se týče popisu boje s gramatikou u cizího jazyka.
Ale i když se čte kniha skoro sama a člověk se často při čtení stránek přistihne jak se samovolně usmívá, ne-li přímo směje nahlas, je to trochu natahované. Příběh (asi schválně) postrádá nějakou dramatičtější linku, takže celé je to vystavěné jen na konverzačním humoru, což může začít nudit.
Opravdu se mi to líbilo, ale jako divadelní hra to fungovalo ještě líp.
Jak to ten pan Přidal mohl pro nás Čechy tak krásně přeložit? A přeložil to vůbec? Nenapsal náhodou novou knihu?
Geniální!
Několikrát jsem se tak hlasitě a se slzami v očích smála, až jsem byla kárána, že ruším. Na knihu nezapomenu. Úplně se ztotožňuji s hlavním studentem. Také mi to nějak nejde. Ještě že můžu zůstat v Čechách. Překlad je mistrovské dílo, muselo dát zabrat.
Antonín Přidal stvořil svým kongeniálním překladem novou knihu - kromě humoristického románu zároveň originálního miniprůvodce po zákeřnostech i krásách češtiny... PPP ("PamPrésor Parkhill") na VPŠD (Večerní přípravné škole pro dospělé) a Hyman Kaplan a jeho spolužáci jsou tuplově špíčkoví! Sentenci "Vůl je vyklíštěný kráv", výzvu "Ustupte o píďu! O jednu píďu!" či antonyma "noční můra - denní můra" chtě nechtě zařazuji do svého slovníku...
Knihy, které jsou již léty ověřenou klasikou, je zbytečné hodnotit. U nich platí pouze to, zda člověku sednou či naopak.
Mně tato kniha celkem sedla. Jak už zde bylo zmíněno, a musím s tím souhlasit, je to kniha, kterou je asi nejlepší číst po částech - na zlepšení nálady. Najednou působí po chvíli trochu nudně, protože se vtipy často opakují, resp. většina humorných situací se točí okolo jednoho společného jmenovatele a to může být nudné, pokud čtenář není nadšeným lingvistou, který naopak tu řadu variant jistě ocení.
Každopádně já ale oceňuji brilantní překlad! To musela být fuška. Takže klobouk dolů.
Opravdu pobaví, postavy jsou různorodé a všechny mají svůj příběh, svůj charakter, nejsou nikterak ploché - ale to už zabíhám do detailů, které - jak jsem psala již v úvodu - není třeba hodnotit, ty už prověřil čas a tisíce čtenářů přede mnou.
Pravdupovediac, vôbec neviem, ako túto knihu hodnotiť. Našla som si v nej obľúbené postavy - profesora Parkhilla a slečnu Mitnickovú. Našla som si aj obľúbené kapitoly - sú to Padesátka profesora Parkhilla a Smrt Julia Caesara. Dokonca záverečná kapitola prvej a posledné dve druhej knihy boli pre mňa viac než uspokojujúce. A predsa som sa takmer nebavila - knihu som čítala dlho, po kúskoch a s odhodlaním, pretože to nebola zábava, ale úmorná nuda. Samotný pán Kaplan ma rozčuľoval a navyše ma rušili americké reálie v kombinácii s češtinárskymi jazykovými problémami (viem, že to inak nešlo preložiť a prekladateľ odviedol úžasnú prácu, ale mám podozrenie, že v originále by ma to bavilo viac). Vzhľadom na to, že tento typ humoru ma úplne minul, nakoniec som sa rozhodla nehodnotiť vôbec.
Ještě nejsem úplně na konci, ale troufám si říct, že tohle už se nezmění... Četla jsem po kousíčcích v práci apod. Jako docela legrace, ale že by mě to nějak extra bavilo... Předně - bylo to furt dokola. Musela jsem neustále bojovat s tím, jestli to ještě chci dočíst nebo ne, protože už mě to nemůže ničím překvapit... A i teď cca 30 stran před koncem uvažuji, zda to dočtu...
Ale možná je to moje chyba. Ta kniha možná není na to, aby se četla v kuse, ale jen tak na chviličku na zlepšení nálady, prostě libovolně otevřít a číst 1 kapitola.
Asi mám radši dejovější knihy.
Ale ať jenom nekritizuji - překlad musel být velmi náročný a je skvělý.
Úžasná knížka, klobouk dolů před překladatelem, četla jsem ji několikrát a vždy najdu něco nového :) nechápu jak se dají takovéto slovní hříčky vymyslet :)
Atanone: Nebo naopak číst v dopravních prostředcích a trochu se snažit veselostí nakazit ty kyselý znuděný obličeje, které se neumějí usmát tomu, že se nad knížkou někdo nahlas směje ;) Já tedy knížku četla v tramvaji a koukali na mě jak na blázna, ale vůbec mi to nevadilo ;)
"Sajíc seká Ottawu, liška pochrapuje, komár na fús nakládá, muška vyšlapuje"
Knihu jsem si koupila dvakrát. Protože nějaký dobrák mi ji nevrátil. Nevadí,naštěstí jsou tu antikvariáty a jiné charitativní spolky.
Kamarád mě dodneška nesnáší,protože jsem mu řekla,ať ji nečte v dopravních prostředcích. Neposlechl. Nechápu,proč pak mně vyčítal,že vypadal jak idiot,neb se smál nahlas.
věta "Těbuch Max,musím ti napísnout,jak pokrokávám" mezi mými kamarády zlidověla a to nemluvím o stovkách jiných hlášek.
Těžké antidepresivum.
A pozor-nečíst v dopravních prostředcích!
Knihu jsem nečetla, ale audiokniha, kde pana Kaplana mluví Miroslav Donutil je VÝBORNÁ, to mě tak bavilo, rozesmávalo, že si jí opět s chutí poslechnu ještě několikrát :-) Protože to do knihy nedostanete, to chce slyšet.
Přátelé mi říkali, že divadelní ztvárnění je super a tak jsem se rozhodla, že si knížku přečtu (ani jsem neviděla divadelní hru ani předtím nečetla).
Knížka zajímavá a občas sem se i zasmála nějakému vtipu, ale jinak mi bohužel nepřišla nějak zábavná. Humorná knížka je, ale za břicho jsem se popadala jen vzácně.
Ale musím smeknout před panem překladatelem, který musel rozebírat sloh a pravopis a přeložit do češtiny a ještě tak, aby to bylo vtipné a vystihlo to tu situaci.
Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale v knihovně asi nezůstane.
Štítky knihy
humor americká literatura emigrace přistěhovalci, imigranti spolužáci cizinci
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Jednoznačná konkurence našeho podobně geniálního Saturnina. Skvělý lék na chmury, splíny a nenálady všeho druhu. Díky překladu perla každé české knihovničky :))