Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90304/bmid_pan-kaplan-ma-stale-tridu-rad-RLf-90304.jpg
4
1290
1290
Když Leo Rosten podepisoval roku 1963 smlouvu na vydání svých dvou humoristických knih o panu Kaplanovi (první z nich znají naši čtenáři v podání Pavla Eisnera), netušil, kolik dřiny ho čeká. Vyzrálý spisovatel se totiž nakonec nespokojil pouhým spojením obou předchozích knih a dobrodružství přistěhovalce do Ameriky a „jazykového převratníka“ pana Kaplana, který se s osobitou logikou prodírá záludnou houštinou angličtiny, zcela přepracoval a obohatil o další epizody a postavy, takže v roce 1976 se objevila zbrusu nová kniha. Této hozené rukavice se chopil Antonín Přidal, aby se po čtyřiceti letech od prvního vydání Eisnerova zpracování páně Kaplanových jazykových klauniád pokusil o vlastní variantu. Jsme svědky překladatelského koncertu, jehož sólistou je jazyk, ohňostroje slovních pitvorností, zkomolenin a přehmatů, kterých se — ovšemže na češtině — dopouští pan Kaplan i ostatní svěřenci začátečnické třídy profesora Parkhilla na newyorské Večerní přípravné škole pro dospělé. Pan Kaplan se tvrdošíjně odmítá řídit jakýmikoliv jazykovými pravidly a konvencemi, jako by chtěl celý jazyk „vybudovat znovu a od základů'', a proto učebna připomíná spíše soudní síň, „kde je před soudní stolici postaven sám jazyk“, či bojiště, na němž pan Kaplan nemíní ustoupit „ani o píďu“. Díky této kongeniální variaci na Rostenovo téma se účastníme velkolepé oslavy naší mateřštiny, z níž Antonín Přidal vykouzlil nádhernou fantaskní grotesku.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan!, 1976
více info...
Přidat komentář
Před lety se mi knížka moc líbila, nyní jsem se místy bavila, místy nudila, protože to bylo v principu stále stejné. Nicméně oceňuji překladatele.
Ale ano, je to hezká knížka a já se anglicky stejně lépe než třída pana Kaplana nenaučím.
Citát:
"Koukal, jako dyš neumí spočítat né do pěti, ale ani do půl četí."
„Pana Kaplana“ jsem zvolila jako odpočinkovou četbu během opakování na bakalářské státnice. Fungoval bezvadně – dokud jsem se nepřistihla při tvrzení, že pohanský kníže před křtem „vystoupnul“ z kádě. Pak jsem shledala, že páně Kaplanův úzus by třeba komisi nemusel připadat tak humorný jako mně. A to nemluvím o pohromě, kterou by v mém podvědomí mohlo způsobit, že titulní hrdina překřtil Karla I. na Kódla Jedna.
Když pominu tyhle zvláštní zřetele, je „Pan Kaplan“ naprosto jedinečná kniha. Četla jsem ho podruhé a s předsevzetím, že se k němu po několika letech zase vrátím. Nestává se totiž často, že bych se u knih smála nahlas.
Z toho, že autor i překladatel zakládají humor na jazyku, plyne i celkový smysl pro jeho krásy. Proto stojí za pozornost nejen přímá řeč, ale také všechny ty malebné věty popisující způsob jejího pronesení: třeba „s imperátorským gestem“.
Pro autora, stejně jako pro jeho profesora Parkhilla, je typická úcta k člověku a vzdělání, taková vlídná lidumilnost. Zaujalo mě, že osvojování americké identity se u hrdinů vůbec nevylučovalo s láskou k mateřským zemím a s jinými nacionalismy. (Utopická představa, ale působila roztomile.) Rosten se očividně hrdě hlásil k americké národnosti, zároveň ale přivedl na scénu nadproporční množství židovských postav a propašoval do jejich mluvy spoustu výrazů z jidiš. :)
Mojí nejoblíbenější postavou bezkonkurenčně zůstává Wolfgang Schmidt, citlivý na své „zykavky“.
Tahle kniha mě donedávna míjela, půjčila mi ji známá a jsem za to ráda. Zajímavý by mohl být i originál (kdyby moje angličtina dosahovala požadovaných kvalit :-) ), ale v češtině to je, jistě díky vynikajícímu překladu, prostě skvost. Čeština je krásná a má svoje úskalí. Nejdříve jsem si myslela, že knihu jen tak prolistuju, ale tak se mi zalíbila, že jsem si pořídila do své knihovny vlastní výtisk.
Tuto verzi, překlad Antonína Přidala jsem četl souběžně s verzí a překladem "Pan Kaplan má třídu rád". I když jsem se dobře bavil u obou verzí, "přidalovská" nad "eisnerovskou" zvítězila o 2 hvězdičky. Jistě, je to do značné míry dáno časovým odstupem od doby původního překladu, který působí archaicky a krkolomně. Když čtu obdobné pasáže, Eisnerova verze na mne působí dojmem dětského žvatlání, pitvoření a komolení, které někdy není snadné ani pochopit. Ve verzi Přidalově pak vidím geniálně zachycená vystoupení studenta jazykové školy, tak jak je známe, a jakými jsme sami mnohdy byli. Ale za přečtení nesporně stojí obě knihy.
Těžko říct, co se mi líbilo víc, jestli tento nový překlad či původní ze třicátých let. Některé kapitoly byly takto lepší, některé méně.. ale nedá se to lehce porovnat - snad si to jen simultánně číst. Nicméně na mnoha místech jsem se skutečně vydatně zasmál, určité pasáže jsou zase méně vtipné. Přijde mi, že největší porci zábavy produkej (spíš než pan Kaplan) samotné jednotlivé osazenstvo třídy, taková ta chemie mezi nimi. Je to možná tím, že se jednotlivá slova, popisující chování posluchačů, opakují a geniálně k nim přirostou.
Opět musím říct, že to muselo být extrémně náročné na překlad a vůbec, na znalosti češtiny. Druhý díl, dvojnásobný respekt!
Jsou klenoty, které si schováváme někde uschované . Tento klenot už mizí z knihoven, a taky jsem tento svazek zachránila z vyřazených knih. A jak jsem si čtení vychutnávala . Pomalu, někdy jsem si četla nahlas , abych chytila tu atmosféru , abych pochopila.
Je moje angličtina taky taková ? Jak mě rozumí amíci ? Ne, není podobné knihy, nemůže být ani větší překladatelský oříšek , neznám jinou knihu ,která dokáže jak krásná čeština je.
V třídě Pana Kaplana bych chtěla být.
Je to skvěle do češtiny převedené jazykové dílko o strastech a slastech výuky jazyka. Viděl jsem i hru s O. Víznerem (pravda, tak před deseti lety) a bylo to naprosto skvěle interpretované! Doporučuji dostatek obého!
pana kaplana, první i rozšířené vydání, kdy má třídu stále rád, mne uchvátil už napoprvé, kdy jsem si ho před hafo lety přinesla z antikvarátu. četla jsem ho mnohokrát, užívám ho místo antidepresiv, když jsem bojovala s bolestí ze ztráty jednoho z nejbližších, a nevěděla, jak udělat, abych zničehož nic nezačala brečet na veřejnosti, napadlo mne-pan kaplan! a víte co, fungovalo to, prostě v kterémkoliv místě pana kaplana otevřete, za chvilku se začnete culit, a pak se musíte kousat do rtů a štípat se, abyste se nechechtali nahlas, když jste na veřejném místě. dokonalé antidepresivum, alespoň pro mne. jsem velice udivena negativními pocity některých čtenářů, možná je to tím, jaký má kdo vztah k češtině, mne spolehlivě rozchechtá, i jen ve vzpomínce: "vůl je vyklíštěný kráv", a i jiné perličky, když jsem naposledy četla tuto větu, vyprskávala jsem (na veřejných místech, jako je metro a pod) 2 dny smíchy a nešlo to ovládnout, stále jsem tu větu viděla před očima. . .
Úžasně přeložené či spíše přepsané do češtiny! Skvělá hra se slovy. Máme opravdu nádherný, barvitý jazyk. Klobouk dolů před panem Přidalem.
Sehnala jsem tuto knihu i v originále - zatím jsem ji nečetla, ale myslím si, že ten českou verzi nepředčí.
Kráduluju! Kluk a čípy!
Kniha, ze které jsem maturovala, kdysí dáááááávno, úžasný český překlad - v podstatě překladatel odvedl stejnou práci jako autor.
Pokud máte rádi češtinu, doporučuji, všichni se pobavíte. Vlastně se tam nic neděje, ale je to sranda. Četla jsem ji asi 300x. Některá rčení se navždy ustálila v mojí mluvě, a kdo nečetl (většina), kouká na mě s povytaženým obočím, zda jsem v pořádku.
Já se u toho hrozně nasmála :-D ve vlaku jsem rozesmála spolucestující jak jsem se brečela smíchy :-D
Jsem rada že na větu: "Jako dyš vyteče chrobákovi z lopaty." jsem narazila až doma, to by mě z vlaku vyrazili asi v plné rychlosti :-D
Eisnerův překlad mi kdysi věnoval tatínek a smíchy mi bylo špatně.Zrovna jsem se začínala učit anglicky takže problémy s mrzačením cizího jazyka byly velice aktuální.Verzi Antonína Přidala jsem si později opatřila sama a neskutečně jsem si ji užila také.Souhlasím s názorem že první(tato)knížka je lepší ale nezklamala ani druhá.A pan Kaplan který to nevzdává přes absolutní nedostatek talentu mi občas pomáhá pustit se do věcí ve kterých nejsem moc dobrá.
Po této knize sahám vždy znovu, když klesám na mysli stran svých cizojazyčných dovedností aneb "sbohem gramátyčko, jak do chlíva tak do kostela! " Nic tak nepotěší jako vědomí, že v tom určitě nejsem sama :)))))) A pak když přijdou chmury, tahle kniha na ně zabírá.
Stačí, aby som si prečítala pár viet z hocijakej stránky tejto knihy a hneď sa začnem usmievať. Ľúte súboje, ktoré vedú svojrázne postavičky s nevyspytateľnými jazykovými pravidlami i medzi sebou navzájom, sú opísané s veľkou porciou vľúdneho humoru a pohody. Kontrast medzi komicky skomolenou a často nelogickou priamou rečou frekventantov večernej školy a vycibrenou kultivovanou nepriamou je proste skvostný. Hotový jazykový koncert! Nemôžem inak, len dueto tvorené autorom a prekladateľom obdivovať.
Byla jsem na divadelním představení a i když jsem hlavně ze začátku musela dávat větší pozor o čem to vlastně mluví, bylo to super! A tak jen spíš ze zvědavosti jsem si půjčila i knížku a myslela si, že do ní jen tak nakouknu, že se mi bude špatně číst, ale nakonec jsem ji přečetla celou a hrozně mě bavila. Neuvěřitelné jak některá obyčejná slova můžou být vtipně zkomolena a rozpoutává se nekonečná diskuse mezi profesorem a spolužáky. Prostě pan Hymana Kaplana jsem si zamilovala, ale bohužel to na mě má "špatný" vliv, protože některé výrazy bych chtěla používat a musím si dávat pozor.... Velký obdiv překladateli, protože v češtině je to úplně jiná originální knížka než v originální angličtině. Na konci knihy zmiňuje, že mu hodně pomohly přebrepty jeho malých dětí, když se učily mluvit, tak jsem si vybavila začátky mluvení hlavně mého staršího syna. Komolil si slova po svém. Paní logopedka říkala jak si krásně hraje se slovy a písmeny, ale já už z toho měla nervy, pořád dokola opravovat a správně vyslovovat. Ale teď jsem si to užila. Jemináku...Gráduluju… Pokrokávám...napísnout...S poctivostí nejdelší cesta.... atakdále
Krásná humoristická kniha. A přestože ji napsal Leo Rosten, přeložit knihu založenou na hře se slovy v podstatě znamená napsat ji znovu, takže se skláním i před překladatelem.
Krásná humoristická kniha, kterou bych předepisovala každému na vyléčení pošmourného odpoledne a životního splínu.
A na místě je také vyzdvyhnout báječnou práci překladatele, který vlastně vytvořil novou knihu. Skvělá práce.
Samotný román je neskutečně zábavný, ale můj obdiv má Pavel Eisner, člověk který napsal mimo jiné Chrám a tvrz - nepatetickou oslavu našeho rodného jazyka, ale i stejně vtipnou povídku Jak jsem učil češtině, která nemá chybu v podání Karla Hogera. Překlad rozšířeného vydání páně Rostena už neznám stejně jako překlad Antonína Přidala - kdo jiný další mohl dokázat přeložit knihu dokonale. Smysl pro humor v kombinaci s nepředstíranou kultivovaností byl Antonínu Přidalovi vlastní, takže nemám pochyby o kvalitách jeho překladu, nicméně dostal se mi do ruky Eisner a tím jsem se od Kaplana dostal k Chrámu a pochopil jsem, co oba pánové svým překladem dokázali - čeština je úžasný jazyk! Asi zkusím sehnat originál, abych si aspoň rámcově dovedl představit, jak se ony hlášky liší v angličtině a v češtině. Jinak hláška pana Hymana, kde měl použít slovo pasák a prohlásil, že "voják pozdravil lam pasáka" mně rozesměje kdykoliv si na něj vzpomenu. Mám hodně rád dílo Betty McDonaldové a cítím tam nějakou sounáležitost a nejvíc při jejím popisu návštěv kurzu tvůrčího psaní...jinak děkuji moc všem zdejším dobrovolným kritikům, osvěžil jsem si řadu hlášek, které jsem pozapomněl a jsem hrdý - jsem v dobrém klubu.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Absolutní nuda. Asi u žádné povídky jsem se příliš nezasmála, humor mi bohužel přišel hodně pitomoučký... A ani mi tak nevadil pan Kaplan (takových učím u nás ve škole hodně) jako spíše prof. Parkhill, který se mi zdál velmi omezený, neschopný přijmout úkol, který není napsaný bez chyb, a neschopný ocenit snahu a vynalézavost. Často se mi zdálo, že jednotlivé povídky ani pointu nemají, prostě jen skončí klábosení o chybách... Možná jsem zdeformovaná svým povoláním, ale smát se špatně utvořeným tvarům mi prostě nejde, zvláště když na tom stojí celá kniha. Hvězdička navíc za překlad - musel to být oříšek... Ale ani tak se do knihy nepodařilo přenést určitou hravost, kterou bych očekávala.
Další věc, která mi vadí - jsou tam dospělí lidé, již vzdělaní ve svém jazyce... Nechápu, proč jsou prezentováni jako úplní idioti a pan profesor jako ten s patentem na pravdu. Zvláště mě o tom přesvědčila kapitola o slovech řeckého původu - proboha, každý evropský jazyk je má! Nevěřím, že by se dospělí lidé chovali takto pitomě!