Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90304/bmid_pan-kaplan-ma-stale-tridu-rad-RLf-90304.jpg
4
1271
1271
Když Leo Rosten podepisoval roku 1963 smlouvu na vydání svých dvou humoristických knih o panu Kaplanovi (první z nich znají naši čtenáři v podání Pavla Eisnera), netušil, kolik dřiny ho čeká. Vyzrálý spisovatel se totiž nakonec nespokojil pouhým spojením obou předchozích knih a dobrodružství přistěhovalce do Ameriky a „jazykového převratníka“ pana Kaplana, který se s osobitou logikou prodírá záludnou houštinou angličtiny, zcela přepracoval a obohatil o další epizody a postavy, takže v roce 1976 se objevila zbrusu nová kniha. Této hozené rukavice se chopil Antonín Přidal, aby se po čtyřiceti letech od prvního vydání Eisnerova zpracování páně Kaplanových jazykových klauniád pokusil o vlastní variantu. Jsme svědky překladatelského koncertu, jehož sólistou je jazyk, ohňostroje slovních pitvorností, zkomolenin a přehmatů, kterých se — ovšemže na češtině — dopouští pan Kaplan i ostatní svěřenci začátečnické třídy profesora Parkhilla na newyorské Večerní přípravné škole pro dospělé. Pan Kaplan se tvrdošíjně odmítá řídit jakýmikoliv jazykovými pravidly a konvencemi, jako by chtěl celý jazyk „vybudovat znovu a od základů'', a proto učebna připomíná spíše soudní síň, „kde je před soudní stolici postaven sám jazyk“, či bojiště, na němž pan Kaplan nemíní ustoupit „ani o píďu“. Díky této kongeniální variaci na Rostenovo téma se účastníme velkolepé oslavy naší mateřštiny, z níž Antonín Přidal vykouzlil nádhernou fantaskní grotesku.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan!, 1976
více info...
Přidat komentář
Hluboce smekám před panem Přidalem a způsobem, jakým knihu přeložil.
Když potřebuju hezký a milý humor, velmi ráda sáhnu právě po panu Kaplanovi.
Kdybych to četla, tak se tak nepobavím, ale když spustil Donutil, tak jsem čůrala smíchy :-)
Tuto knihu jsem si kdysi koupil na doporučení v knize od známé prodavačky.
Probíhalo to takto. „Máš něco veselého?" Podala mi tuto knihu. Otevřel jsem to někde, přečetl řádek a zasmál jsem se. „Beru," řekl jsem, zaplatil a odešel.
Od té doby, kdykoli se chci zasmát otevřu to někde, přečtu pár vět, stránku a zlepší se mi nálada.
Prý tu knihu zakazovali číst v USA v nemocnicích, pacientům praskaly stehy.
Skvělý překlad od A. Přidala. Někdy si říkám jestli nenapsal tuto knihu znovu.
Citát:
Napište větu na slovo BYLINA.
Byli na rozvod, ale už je to dobrý.
H*Y*M*I*E K*A*P*L*A*N vyjde ze všech třídních soubojů jako vítěz, Pánpresor!
Zřejmě budu opakovat, čeho si všimli i jiní komentující, ale na druhou stranu proč ne?
Také mě čílilo, že dospělí lidé, kteří byli dost inteligentní na to, aby se bůhví odkud dostali až do USA a jsou schopní ve složitých sociálních podmínkách živit rodiny, přičemž si nedělají iluze o snadnosti života, se ve třídě chovají jako malí caparti na prvním stupni ZŠ.
Američanům snad přišlo vtipné, jak jsou ti Evropané hloupoučcí, že se nedokážou naučit jazyk Shakespeara, avšak z autorovy strany nejde o nic jiného než o úlitbu divákům a následně čtenářům. Mnozí ze zástupců migrantů museli umět dokonce dva jazyky, typicky jidiš a třeba němčinu, polštinu, ruštinu. Přestože nemuselo zrovna jít o vysokoškoláky, jistě by proces učení nevypadal jako v knize. Jinými slovy chápu, že jde o humorné čtení, avšak mnohé situace se nejen opakují, ale časem spadají do jakési rozpačitosti až trapnosti.
Mně osobně p. Kaplan neseděl. Možná je to i tím, jak byla kniha dlouhá. Stálé buzeření spolužáků a nepříliš nápadité monology po čase unavovaly. Nakonec jsem se výrazně těšil, až budu mít knihu za sebou.
Možná ale čtení posuzuji příliš vážně. Třeba bych se na dílo měl podívat s nadhledem a v kontextu? Ne, ne a ne. Na tohle už jsem dost starý. Tudíž si dovolím luxus pravdomluvnosti - můj styl humoru to není, a tak nemohu hodnotit kladně.
Myslím, že kniha potěší spíš mladší čtenáře svým naivním humorem. Já ji četla v dětství a rozesmála mě hodně. V divadle ABC ji převedli na divadelní prkna. Neviděla jsem, ale řekla bych, že vznikla hra vhodná pro celou rodinu. Proč ne, občas je dobré se nechat pobavit něčím nezákeřným. I já si budu z knihy navždy pamatovat stupňování přídavného jména studený: studý, studší, pod nulou.
Absolutně nejlepší humoristická kniha, kterou znám! Když mám chmury, tak kniha od Loa Rostena je nejlepším lékem. Vřele doporučuju!
Ze začátku jsem se moc nemohla chytit, ale od kapitoly, s neuvěřitelným, věčně vysmátým Nathanem P. Nathanem jsem se naopak nemohla knížky pustit!
A Pan Kaplan... skoro jsem nemohla uvěřit jak může být jazyk v jeho podání tak zavádějící - jeho logika myšlení je tak absurdní až je geniální :D - z jeho tvoření slov a úkolů jsem se tak nasmála.... :’D
♥ Já osobně jsem si zamilovala celou třídu!! ♥
půjčil jsem kdysi knihu kamarádovi. vrátil mi ji s výčitkou – chechtal se u ní tak, že zletěl z postele a málem si zlomil ruku.
potom jsem o tu knihu přišel. několikrát. já nevím, co je to za lidi, že kradou knihy!
teď na ni padá prach, rád bych si ji přečetl znova, ale nejde to, je přes dva okresy:)
úžasné příhody pana Kaplana a jeho nezměrná láska k angličtině mě opakovaně doháněly k slzám.
pan Přidal ovšem tuto knížku nepřeložil, on ji musel napsat znova pro české čtenáře, jinak by nebyla k smíchu. díky za tu obrovskou práci!
čtěte Kaplana, rychleji vám uteče čas a budete se na svět smát!
" Z doby kamenné " Kniha mě strašně pobavila, četla jsem ji u tety , pro mě je a bude pan H*Y*M*A*N* K*A*P*L*A*N
nesmrtelný!
Knihu jsem četla zhruba před 5 lety. Nelíbila se mi, nepřišla mi ani zábavná, nedočetla jsem ji. Nyní jsem to zkusila znova, s audioknihou. Pan Donutil byl nejlepší volba, kterou tvůrci mohli mít. Já se nejen usmívala, já se hlasitě smála a jednou až brečela smíchy. Pan Přidal je neskutečný profík, musel to být jooo oříšek, vymyslel úplně novou knihu. Zcela jistě nyní sáhnu i po anglické verzi. Takže za mne - Pan Kaplan se z velmi slabé knihy přehoupla do mých top.
“Dyš dva potkají na rochu a potom začnou loučívat, jeden poví: Poděšení bylo na mou stranu..a druhej otpoví: Nádopotmě”.....jedno ze slohových cvičení pana Kaplana.
Moc milá a vtipná knížka...
To je taková krása. Na každé stránce perla, kterou bych si nejradši zarámovala. Pan Přidal byl bůh.
"Profesor Parkhill si musel beze všech okolků přiznat, že pan Kaplan není obyčejný žák. Ba co víc, že není ani obyčejný člověk. Jeho hlad po vědění se prudce střetával s jeho žízní po originalitě. Pedagog si už dokonce začal klást otázku, zda v odvážných inovacích Hymana Kaplana nejsou ztajena semínka nové gramatiky (nemluvě o novém slohu, pravopise a systému výslovnostním). Někdy míval pocit, že jeho svěřenec je apoštolem zbrusu nového způsobu myšlení."
Humorná kniha pro milovníky gramatiky a jazyka jako takového. Škoda, že druhá část snižuje laťku, motivy se už dost opakují a pan Kaplan začíná být krapet otravný. K této četbě mě přivedla audiokniha s Miroslavem Donutilem, kterou jsem kdysi slyšel a uvízla mi v paměti. Jsem rád, že jsem se k ní vrátil, byť by stačila poloviční tloušťka. Rozhodně famózní práce překladatele.
Opravdu nevím co si o této knize mám myslet. Bohužel po prvotním nadšení z nově objeveného způsobu humoru následoval propad do hlubin stereotypu, jedna kapitola se od druhé nelišila opravdu ani za mák. Uvítala bych nějakou dějovou linku procházející celou knihou.. chtě nechtě to nebyla žádná výhra
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Jsem asi jediný člověk ve svém okolí, který fakt nemá rád pana Kaplana. Přátelé, rodina i kolegové mi to vehementně doporučovali, ale já teda nechápu, co na tom kdo vidí.
Oceňuji chytré hry s jazykem, pro překladatele to musel být fakt oříšek, ale humor je stále stejný, nic se neděje a já se do čtení musela fakt nutit. Zhruba v polovině jsem to vzdala a šla číst něco jiného, jak strašně jsem se nudila. Navíc mi vadilo, že je autor vůči přistěhovalcům a jiným kulturám občas dost hrubý.
Kniha má jistě dost jiných čtenářů, kteří ji milují, ale já už to teda nikdy nechci vidět.