Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90304/bmid_pan-kaplan-ma-stale-tridu-rad-RLf-90304.jpg
4
1290
1290
Když Leo Rosten podepisoval roku 1963 smlouvu na vydání svých dvou humoristických knih o panu Kaplanovi (první z nich znají naši čtenáři v podání Pavla Eisnera), netušil, kolik dřiny ho čeká. Vyzrálý spisovatel se totiž nakonec nespokojil pouhým spojením obou předchozích knih a dobrodružství přistěhovalce do Ameriky a „jazykového převratníka“ pana Kaplana, který se s osobitou logikou prodírá záludnou houštinou angličtiny, zcela přepracoval a obohatil o další epizody a postavy, takže v roce 1976 se objevila zbrusu nová kniha. Této hozené rukavice se chopil Antonín Přidal, aby se po čtyřiceti letech od prvního vydání Eisnerova zpracování páně Kaplanových jazykových klauniád pokusil o vlastní variantu. Jsme svědky překladatelského koncertu, jehož sólistou je jazyk, ohňostroje slovních pitvorností, zkomolenin a přehmatů, kterých se — ovšemže na češtině — dopouští pan Kaplan i ostatní svěřenci začátečnické třídy profesora Parkhilla na newyorské Večerní přípravné škole pro dospělé. Pan Kaplan se tvrdošíjně odmítá řídit jakýmikoliv jazykovými pravidly a konvencemi, jako by chtěl celý jazyk „vybudovat znovu a od základů'', a proto učebna připomíná spíše soudní síň, „kde je před soudní stolici postaven sám jazyk“, či bojiště, na němž pan Kaplan nemíní ustoupit „ani o píďu“. Díky této kongeniální variaci na Rostenovo téma se účastníme velkolepé oslavy naší mateřštiny, z níž Antonín Přidal vykouzlil nádhernou fantaskní grotesku.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan!, 1976
více info...
Přidat komentář
Já to snad nedočtu. Přitom na začátku jsem se i hlasitě smála a byla jsem nadšená. Ale příběh tam není a celá knížka je založená na hrátkách s jazykem a to se mně už zajídá. Ono je to stále na jedno brdo. Ale pana Přidala samozřejmě obdivuju. To je borec!
Úžasná kniha, která dokáže zvednout náladu a pomůže člověku se přenést přes obtížné životní situace. Pana Kaplana jsem četla před lety a v současnosti mě opět uchvátil jazykový koncert pana Přidala. Kniha oplývá inteligentním vtipem a laskavým humorem, založeným na hře se slovy. Zcela jistě patří mezi klenoty v mé knihovničce. Samozřejmě, že doporučuji.
Nevím, zda by mi čtení knihy udělalo takový zážitek jako poslechnutí audioverze v čele s panem Donutilem. Byla to prostě pecka!
Pan Přidal se pustil do nelehkého úkolu převést pana Kaplana do češtiny podruhé (po Mistru Eisnerovi) a podařilo se mu to na výtečnou!
Dala bych sem nějaký ten citát, ale to bych mohla opsat rovnou celou knihu.
(SPOILER)
Pamatoval jsem si, že jsem knihu četl někdy ve dvaceti před dvaceti lety :) A že mě hodně bavila. Bavilo mě i divadelní zpracování. Hledaje vhodnou milou vtipnou oddechovou literaturu jsem si ji přečet znova.
A bohužel mi tentokrát už nesedla
Následují spoilery.
Kaplan je sebestředný hovado, čistá attention whore, ke který jsem si nenašel sympatie (snad jen vycházkama do přírody mi byl sympatickej).
Profesor Parkhill se kdovíproč pořád hroutí z toho, že jeho studenti něco neznají, nebo píšou a říkají špatně. Na konci pak vynadá Kaplanovi za to, že použil slovo, které Parkhill neznal?! Co je na tom špatnýho?
Co se týče převyprávění do češtiny, tak najednu stranu obrovský obdiv k Přidalovi (i před ním k Eisnerovi), na druhou stranu mi přišlo zvláštní, že se studenti diví jevům, které se vyskytují běžně snad ve všech jazycích, minimálně těch evropských (jako například přejatá slova a podobně).
Vtipná kniha se skvělým překladem do češtiny. A věřte mi, že v případě pana Kaplana to musel být skutečně překladatelský oříšek!
Moji počáteční nedůvěra rozptýlila už první kapitola a pak už to byla jízda. Vtipné, chytré. Vlastně učebnice české gramatiky jinak. Pan překladatel Antonín Přidal odvedl velký kus práce a zařadit knihu mezi stálice. Moc doporučuji. Jen asi raději nečíst na veřejnosti nebo před spaním.
" čím dříve to dozraje, tím dříve to shnije!"
Knihu jsem četl již několikrát a stále se přitom výborně bavím a nacházím tam něco nového. Zároveň je nutno ocenit opravdu vynikající překlad do češtiny Antonína Přidala. Je tam tolik překrásných jazykových hříček :-) Rozhodně všem doporučuji k přečtení.
Po dlouhé době jsem četl knihu, u které jsem se opravdu pobavil. To všechno jsem mohl díky vynikajícímu překladu Antonína Přidala.
Jsem čtenářem bratru pětačtyřicet let, ale nepamatuji se, že bych četl něco tak... snad dokonalého? Jistě, je tu Kafka, Eco, Grass, Nabokov, Rushdie, Barnes... je jich spousta, které mám rád a budu je s radostí číst, ale přeci jen - a z tohoto tvrzení neustoupím ani píďu - tohle je genialita, vlastně kongenialita té nejvyšší kvality...
Je mi jasné, že následující řádky nejsou originální (s prominutím všechny zdejší komentáře pročítat nebudu), ale nemůžu si pomoci: Jémináku, to bylo špíčkový!!! Děkuju, pane Chrouste, děkuju, pane Čídale, voboje ste čídy!!!
Pana Kaplana jsem četla už víckrát, vždycky mě dokáže pobavit.
Poprvé jsem ho poslouchala jako audioknihu a musím říct, že je namluvená skvěle. Pan Donutil se na roli pana Kapkana výborně hodil
Skvělá kniha. Ještě teď se směju, když si vzpomenu na:
-----
Vždyť i takovému velikánovi vědy, jakým byl objevitel gravitačního zákona, přidělil svérázné jméno Iša Kňufton.
(Nemluvě o renesančním titánovi, kterého pokřtil Mojše Lančelo.) Byl by snad schopen přejmenovat celou přírodu - jak napovídal úkol, v němž měli žáci uvést názvy nejznámějších druhů hmyzu. Pan Kaplan přispěl trojicí:
- Motokárek vanilkový
- Babička baví oko
- Brouk huhnivál
Další povedený návrat ke knize, kterou jsem poprvé četl jako student gymnázia na počátku devadesátek. Zakoupeno na eshopu jednoho libereckého antikvariátu za necelé "kilínko" a ....za mě naprostá bomba. Fakt jsem se ohromně bavil, takovou vzpruhu jsem potřeboval. Excelentní práce s českým jazykem, snad co stránka, to vtipná pasáž. Pro mě je až neuvěřitelné, že Leo Rosten napsal knihu, jejíž děj se odehrává v podstatě na jednom místě školní třídy a přesto je tak zábavná. V tomto směru ale patří obrovský dík panu Přidalovi za excelentní překlad (a taktéž panu Eisnerovi za překlad původní, z něhož Antonín Přidal vyšel a myslím ho ještě zdokonalil). Překladem z angličtiny do češtiny musel s ohledem na odlišnosti obou jazyků vytvořit v podstatě nové, přesto nesmírně zábavné dílo. Pane Kaplane, profesore Parkhille, Nathane, Mitnick, Moskowitz a další, budete mě fakt chybět. Moc.....Za mě jednoznačných 5*
"Z pravěku "
Jde o jazykové hry a velmi vtipné úseky díla založené na citu pro jazyk u cizinců , kteří se učí cizí pro ně neznámý jazyk a ne o to, co kdo špatně řekl nebo přeložil.. jak píšou někteří jde o hru s jazykem, která je pro přistěhovalce náročná a překladatel si s ním hezky "pohrál "
Mě se kniha hodně líbila a můžu říct, že jsem se u ní skoro celou dobu smála nahlas skvělá práce pane autore ️️
Češtinářský klenot - jak obsahově, tak (a to především) jazykově. Slovy Hymana Kaplana: „Krása nevítaná!"
„Litvák!“ zavřískl kdosi. Byl to pan Kaplan. „Mein Gott, on je Litvák!“ Prudce se otočil k profesoru Parkhillovi. „Čísahám! Je z Litvácka! Fízlovuje š, jako dyš syčí smije -“
Nad začátečnickou třídou se roztrhla nebesa.
„Fúj, Kaplan," zanyla slečna Tarnovská.
„Může Pfeiffer za to, že je cizinec?" protestoval Ch. J. Fledermann.
„Je cisinec a Litvák," zvolal Hyman Kaplan.
Knihu jsem četla dokonce dvakrát. Ne proto, jak byla skvělá. Ale proto, že i tenkrát a i teď mě přestala zhruba po 1/4 úplně bavit. Přiznám se, prvních pár stran jsem se fakt smála. Ale chyběl tomu příběh, který by byl zajímavý. Škoda. Ani tenkrát a ani teď jsem ji nedokázala dočíst.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Na tuhle knížku musí být nálada. Byly dny, kdy jsem se začetl a dobře bavil, pak byly dny, kdy jsem jen nevěřícně kroutil hlavou jakože "ušli jsme dlouhou cestu, jestliže se naši předci smáli tomu, že si někdo plete slova v nemateřském jazyce." Holt není každý den posvícení.
On i charakter knížky - krátké "příběhy", které se začnou poměrně rychle opakovat - profesor záda nějaké téma, třída komolí slova, nejdřív málo, pak víc, pak se začnou dohadovat, vstoupí Kaplan a se suverenitou sobě vlastní začne svérázně obhajovat svoji pravdu. Třeba "Ementalska sýra, má v sobě díra." Profesor Parkhill dává hlavu do dlaní a je zase o něco blíž k nějakému zoufalému činu, třeba skoku z nějaké výškové budovy.
Přesto je to dobrá knížka. Je to klasika, klenot humoristického žánru. A navíc, má v názvu místnost!
A abych nezapomněl, klobouk dolů před překladatelem panem Přidalem. Osobně si myslím, že musel místy vlastně napsat úplně novou knížku, dost by mě zajímal originál, jen se obávám, že jsem na tom s angličtinou zhruba podobně jako pan Studniczka nebo Rosa Mitnick.. tak nic.